Bella s bratry vypráví svůj příběh...
09.03.2010 (14:30) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4474×
MINULOST
(Edward)
„Bello? Co to děláte? Máš odpočívat, potřebuješ nabrat sílu,“ začal ji hubovat Carlisle hned ve dveřích.
„Právě že jsem ji byla nabrat,“ zabrblala.
„Nechceš něco k jídlu, drahoušku?“ ptala se Esme z kuchyně.
„Něco bych si dala,“ zavolala na ni.
„Tak už nám to konečně řekneš?“ zeptal jsem se jí, když dojedla. Celá rodina seděla v obýváku a čekala, co z ní vypadne. Ale ona už deset minut jedla a nás ignorovala.
„Čekám na kluky,“ odvětila.
„Ale jak můžeš vědět, kdy přijdou?“ ptal se jí Emmett, který byl stejně nedočkavý jako já.
„Budou tu za čtyřicet vteřin,“ odpověděla klidně.
„To chci vidět,“ rýpl si ještě.
„Uvidíš,“ řekla mu na oplátku. Doopravdy, jen co uplynulo čtyřicet vteřin, domem se rozezněl zvonek. Esme chtěla jít otevřít, ale já na ně zavolal, ať jdou dál. Nechceme se přece zdržovat, že? Kluci vešli.
„Ahoj Bells,“ vykřikli sborově a běželi ji obejmout. Ona zůstala sedět a každého objala jednou rukou. Oni si pak sedli na zem, každý na jednu stranu vedle ní.
„Tak abych začala,“ povzdychla si. Všichni jsme na souhlas přikývli. „Je to už miliony let, dřív než vznikli lidé nebo upíři, chodili po této planetě dinosauři, ještěři a další stvoření. Má se za to, že vyhynuli. Ale opak je pravdou. Jeden inteligentní druh přežil. Tenkrát si pod sopkou vyhloubili obrovskou noru a skryli se v ní, když meteorické roje zabíjeli na povrchu. Po tisíce let budovali pod zemí své království. Na povrch vylézali pouze v noci a z jediného důvodu, aby se nakrmili. Vždy zabili nějaké zvíře, vypili jeho krev a snědli jeho maso. V podzemí se jim líbilo, nebyl důvod, aby se vraceli nahoru. Ale po několika milionech let je to tam přestalo bavit a tak poprvé za denního světla vyletěli na povrch. Na zemi v tu dobu byl právě starověk. Lidé si na draky brzy zvykli, oni se živili pouze zvířaty. Jenže jak šel čas, lidé se je snažili zabíjet a pořádali na ně hony. Ale draci chtěli splynout a pak se jejich vůdci povedlo přeměnit se na člověka. I ostatním se to začalo dařit, naučili se lidské práce, a jelikož všichni byli muži, vzali si lidské ženy. Ale brzy zjistili, že jsou nezničitelní a nestárnou. Nemohli normálně žít mezi ostatními. Byli jiní a lidé je nepřijali. Navíc se nedokázali vzdát přeměňování do své pravé podoby. A tenkrát zase éra draků na povrchu skončila. Znovu byli zahnáni do podzemí. A jejich vůdce si tam postavil lidský palác. Jenže draků ubývalo. Všichni byli muži a nemohli mít mladé. O trůn se vedli boje a draci ubývali a přitom nemohli být nahrazeni. Jejich vůdce přišel na způsob, jak z člověka udělat draka. Přeměnil jen ty, co již umírali. U mužů byla přeměna většinou úspěšná, ale u žen ne. Byla to přílišná bolest a zátěž a pouze silní jedinci to zvládli. Ženy pro to nebyly uzpůsobené,“ odmlčela se.
„Vlastně existují jen dvě dračice, Bella a ještě jedna,“ pronesl Ben a hrdě se na ni usmál.
„A tím se dostáváme ke mně. Před třemi tisíci lety jsem žila v jedné chudé rodině. Ve svých 17 letech jsem zjistila, že dokážu hýbat předměty pouhou myslí. Byla jsem hloupá a řekla jsem to rodičům. Nevěřili mi, tak jsem jim to předvedla. Řekli mi, že jsem prokletá a zavedli mě hluboko do lesů a tam mě svázali. Chtěli, abych tam umrzla. Nejspíš by se tak i stalo, kdyby zrovna dračí král nebyl na lovu. Byla noc a já byla strašně prochladlá. Artur mě tenkrát přeměnil. Byla to strašná bolest,“ oklepala se.
„Říká se, že je jedenáctkrát větší než u přeměny v upíra,“ přitakal Bryan.
„No prostě jsem to jako první žena zvládla a Artur si mě natolik oblíbil, že mě považoval za dceru. Jenže to nebyla jediná výjimka. Každý přeměněný drak měl jednu schopnost. Jenže já jich mám mnohem víc. Taky draci jsou světle až tmavě modří, podle věku, ale já jsem černá. Mám větší sílu, jsem rychlejší a mám lepší smysly než ostatní. Liším se a ostatní mě kvůli tomu nesnáší, hnusím se jim. Jediný, kdo mě měl rád, byl Artur. On byl vládce již miliony let, on se začal přeměňovat, on dokázal přeměnit člověka na draka. Všichni si ho vážili, takže mě nechali být a ignorovali mě. Mysleli jsme si, že moje odlišnost pramení z mého pohlaví. Jenže pak otec přeměnil Biancu. A ona byla modrá, s jedním darem. Tím se zvětšila nenávist ostatních vůči mně. Nemohla jsem to tam dole vydržet, takže jsem každou noc utíkala ven, do lesů. A jednou jsem tam našla raněného Brayena a poté Bena. Oba jsem je přeměnila a zavedla dolů k otci. Myslela jsem si, že mě budou nenávidět stejně jako ostatní, ale oni mě měli doopravdy rádi. Tak jsem se s nimi vydala na povrch a žijeme jako lidé. Chodíme do školy a snažíme se zapadnout,“ ukončila vyprávění. Zaraženě jsem na ně koukal a snažil se to vstřebat. Super, draci. Má rodina na tom nebyla o moc lépe.
První se vzpamatoval Carlisle.
„Říkala jsi, že každý přeměněný drak měl jednu schopnost, jak jsi to myslela?“ zeptal se jí Carlisle.
„Ti draci, kteří žili ještě za dinosaurů, mají tu schopnost, že se umí přeměnit v člověka. Ale my přeměnění, co jsme byli dřív lidé, to umíme automaticky, takže máme ještě každý nějakou,“ vysvětlila.
„Já vidím budoucnost, ale jen den dopředu,“ řekl Ben.
„A já ovládám počasí,“ přidal se Bryan.
„A já umím to, co kluci, plus dalších asi dvacet schopností. Ale ta nejlepší je štít, aspoň mi pak pořád nelezou do hlavy,“ ušklíbla se Bella.
„Při dotyku si totiž čteme myšlenky, a když chceme, tak si můžeme přehrát okamžiky života toho dotyčného, nebo na co kdy myslel. Ale u Belly to nedokážeme díky jejímu štítu,“ objasnil Ben.
„A čím se teda živíte?“ ptal se Carlisle.
„Energii získáváme z krve, ale stačí nám jí malé množství. A lidské jídlo nás udržuje na živu a dává nám sílu. Toho potřebujeme naopak víc,“ vysvětlil Bryan.
„A kde jsi byla a co se ti stalo?“ zeptal jsem se nakonec.
„Vítem jak jsem vám říkala o Biance? Ona jednou v lesích našla také dva kluky a přinesla je do paláce. Jen já, táta a Robert víme, jak přeměnit draka. Takže ona je přinesla a táta je proměnil. A oni se ho snažili svrhnout a já to díky svým darům vždy včas zastavila. Nakonec jsme je vykázali a oni se začali živit lidskou krví. Jejich kůže pak nebyla modrá jako naše, ale červená. Žili někde v moři poblíž Austrálie, nepotřebujeme dýchat moc často, takže tam v klidu přežili. Ale pořád se snažili otce svrhnout a já je pokaždé zastavila. Nenáviděli mně a ten den chtěli uzavřít dohodu, ale my jsme to samozřejmě nedovolili. Počkali si venku a jeden ten kluk, Sebastian, má dar zablokovat schopnosti ostatních. Původně to na mě nefungovalo díky štítu, ale on se učil a nakonec mě schopností zbavil. Ale pořád jsem byla rychlejší a silnější, dokonce mi zůstal štít. Navíc ten třetí, Samuel, od nich odešel. Nechtěl takhle žít. Bianca umí zmrazit čas, takže to udělala. Ale na mě to díky štítu nefungovalo. Takže jsme bojovali a já nakonec zabila Sebastiana, ale Bianca uletěla. Z posledních sil jsem letěla sem do Forks, protože cestu sopkou bych v mém stavu nezvládla. Pak jsem omdlela a dál nic nevím,“ ukončila.
„Ještě nějaké otázky? Docela bych si schrupla,“ zeptala se.
„JÁÁÁ!“ přihlásil se Emmett.
„Jo?“ zeptala se ho a zívla.
„Proměníš se v draka a svezeš mě?“ zeptal se a udělal psí oči.
„Až se vyspím,“ řekla a s tím se zvedla. Mířila ke dveřím, ale já ji chtěl mít u sebe. S nadějí jsem se podíval na Carlisla. Pochopil.
„Bello, měla bys zůstat tady. Ta cesta ti neprospěje a já tě tady můžu kontrolovat,“ začal ji poučovat.
„A nebude vám to vadit?“ zeptala se a znovu zívla.
„Samozřejmě, že ne. Edward ti ukáže pokoj,“ navrhla Esme a já měl chuť ji za to obejmout.
„A co my?“ zafňukal Ben.
„Vy tu můžete samozřejmě zůstat taky,“ ujala se slova zase Esme.
„Tak pojďte,“ zavelel jsem a vedl je nahoru. Přesně jsem věděl, kdo bude kde. Ben a Bryan dostali každý pokoj pro hosty, ale bohudík máme jen dva, takže Bella zůstane v mém pokoji.
„Ale to je tvůj pokoj,“ protestovala, když jsem jí otvíral dveře.
„Pokoje pro hosty máme jen dva a já budu rád, když tu budeš,“ usmál jsem se na ni.
„Děkuju,“ zašeptala a svalila se do postele. Hned, jak dopadla, její srdce se zklidnilo a ona usnula…
Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 11. Minulost:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!