Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí bratrstvo - 1. Noví spolužáci

18.02.2010 (18:45) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4822×

NOVÍ SPOLUŽÁCI
(Edward)

Seděl jsem na svojí louce a pozoroval Měsíc. Byl tu klid a ticho. Přemýšlel jsem o své existenci, o své rodině. Když v tom mě z myšlenek vytrhly podivné stíny, které ve vteřině přeletěly obzor. Byli rychlé a tmavé jako noc, že ani upířím zrakem jsem nerozpoznal, co to bylo. Ignoroval jsem to a přemýšlel, jestli bych neměl od rodiny odejít. Kazím jim štěstí, neustále mě litují, že nikoho nemám. A ani pro mě to není snadné. Přes den se musím dívat, jak láskyplně pozorují svoji polovičku, objímají se a líbají. A v noci? Nejenže svým bystrým sluchem slyším všechny zvuky vycházející z jejich ložnic, musím se na to také dívat, jelikož umím číst myšlenky. Není vůbec lehké žít vedle tří šťastných párů a sám nikoho nemít.
„Edwarde! Pohni zadkem, musíme do školy!“ zaječela moje milovaná sestřička Alice. S tím svým darem mě někdy taky pěkně štve. Vždycky ví, kde jsem, co dělám a navíc to ví dopředu. Ale já si mám co stěžovat, když neustále slyším jejich myšlenky. Líně jsem se zvedl ze země, ještě byla tma. Ale poslušně jsem běžel domů, do svého pokoje. Oblékl jsem si nachystané věci od Alice a vydal se do garáže.
„Hele Ede, kdy nám tu svou taky ukážeš? Trávíš s ní každou nos a ani nám ji nepředstavíš,“ kdyby se upír mohl udusit, tak Emmett se teď právě dusí smíchy. Jen jsem na něj zavrčel a nasedl do Volva. Na ostatní jsem nečekal a vyjel do školy. Dnes by měli do školy nastoupit nějací noví studenti, ale nikdo o nich nic neví. Doufám, že to tu na chvíli aspoň trochu oživí, jinak se tu brzy unudím k smrti. Studovat neustále dokola není žádná zábava, navíc když už všechno umíte. Dojel jsem na parkoviště a zabral své obvyklé místo. Opřel jsem se o auto a čekal na sourozence, možná i na ty nové. Podle všeho ještě nedorazili. Za nedlouho dorazil jeep a s ním i moji sourozenci. Em zaparkoval vedle mě a všichni vystoupili. Hodili batohy na záda a chystali se do školy.
„Dnes mají nastoupit noví studenti,“ řekl jsem, aniž bych se na ně podíval.
„Fakt? Kolik jich je? Odkud jsou…“ Emmett by nejspíš pokračoval v otázkách, na které nemám odpověď, ale Alice ho přerušila.
„Dělá si srandu, nikoho nevidím, ani dnes, ani jindy,“ řekla nevzrušeně. Emmett zesmutněl a všichni se otočili k odchodu. Už jsem chtěl jít taky, asi je to nějaký nový nepravdivý drb, ale v odchodu mi zabránilo překvápko…
Najednou se ze zatáčky na parkoviště vyřítilo černé lamborghini a vysokou rychlostí zabrzdilo smykem naproti nám. Hned za ním se objevilo stříbrné porshe a zaparkovalo stejným způsobem vedle lamborghini. Jestli mě překvapily dvě úžasná auta, velkolepý příjezd a to, že to Alice neviděla, protože taková auta nikdo z místních nemá, tak teď bych šel do kolen…
Dveře u lamborghini se otevřely, vykoukly z nich dvě bledé nohy v mini kraťáskách a hned za nimi i tělo té dívky. Vypadala jako bohyně. Dlouhé, kaštanové vlasy jí spadaly až k pasu, její pleť byla bledá a měla nádherné oči barvy ohně. Krásně se usmívala a vypadala dost pobaveně.
„Zase jsem vyhrála,“ uchichtla se.
„No dobře, jsi lepší, ségra,“pronesl ublíženě kluk, který vystoupil z porsche. Byl z nich nejmenší a měl na krátko ostříhané černé vlasy. Oči měl stejné jako jeho sourozenci. Ohnivé.
„Ale já bych tě porazil,“ vychloubal se ten největší, svalnatý kluk. Delší blond vlasy mu padaly do obličeje a usmíval se na tu dívku.
„To se uvidí,“ zašklebila se ta kráska. Pak se rozhlédla a zavadila pohledem o mě a moji rodinu. Úsměv jí zmrzl na rtech a ona ztuhla. Ihned jsem viděl tři páry ohnivých očí, jak nás pozorují. Pak se všichni otočili, vzali batohy a beze slova se vydali ke kanceláři. Při chůzi tvořili uzavřený trojúhelník. Vepředu a uprostřed šla ta dívka a po stranách, kousek za ní pochodovali směrem kancelář školy. Procházeli kolem nás a na tváři se jim usadila neproniknutelná maska. Dívali se pře sebe a všechny ignorovali. Ladně kolem nás prošli chůzí, za kterou by se ani upír nemusel stydět a zmizeli v kanceláři školy. Tak nějak to vypadalo, že ví, kdo jsme. Ten pohled, změna nálady. A navíc jim nemůžu číst myšlenky.
„Neviděla jsem je,“ špitla Alice.
„Já taky necítím jejich emoce,“ dodal Jasper. Všichni se podívali na mě. Jen jsem záporně zakroutil hlavou, že jim nemůžu číst myšlenky.
„Co jsou zač?“ zeptala se Rose. Ale nikdo jsme jí nedokázali odpovědět.
„Jdu na hodinu,“ oznámil jsem jim a mířil na španělštinu, zatímco jsem nad nimi přemýšlel. Hlavně nad tou dívkou. Je tak krásná a tajemná…

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 1. Noví spolužáci: