Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble - epilog

08.11.2011 (09:45) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2428×

Pohlédla jsem na Aleca a poté na naše celonoční dílo.

„Ještě vyzkoušíme ty houpačky, zdá se mi, že moc nedrží,“ navrhla jsem. I ve všudypřítomné tmě jsem viděla, jak přikývl.

Přešla jsem ke dvěma houpačkám pověšeným na řetězu a usedla na jednu z nich. Alec mě napodobil a poté se lehce odrazil.

„Bude se jim tady líbit. Kolotoč, houpací síť a houpačky, ráj pro každé dítě,“ zhodnotila jsem celkový dojem z našeho mini hřiště, „a samozřejmě ta skrýš na stromě,“ dodala jsem a pohlédla nahoru na jeden ze statných buků.

„Určitě,“ usmál se Alec a natáhl ke mně ruku. Lehce jsem se jej chytila a poslala mu vzdušný polibek. Rozesmál se, ale poté zvážněl.

„Zítra odvolají Caia z funkce a nastoupí Jane,“ povzdechl si. Projela mnou vlna uspokojení. Ano, odvolají ho. Větší potupu si snad nemohl představit. A to nemluvím o veřejné omluvě, která jej zítra čeká…

„Jane to bravurně zvládne, tím jsem si jistá,“ ujistila jsem jej. Přikývl a vstal. Společně jsme se vydali zpět do hradu.

Z ničeho nic jsem se rozběhla k domečku na stromě.

„Ash!“ křiknul za mnou Alec.

„Pojď za mnou,“ pobídla jsem jej a vylezla po provazovém žebříku nahoru. Vlezla jsem do domku. Byla to dřevěná bouda, ve které jsem se pohodlně postavila, tak akorát pro Jasona se Sophií, mě a Aleca a Felixe se Zoey. Vmáčkla by se k nám i Jane, ale ta teď bude mít spoustu jiných starostí.

Alec vyšplhal za mnou a posadil se vedle mě do rohu na hromadu dek.

„Je to tady úžasné, Felix je vzorný táta.“

„To je, od té doby, co se se Zoey vzali, září jako sluníčko,“ přisvědčila jsem s úsměvem. Byla jsem naprosto spokojená. Z velké části za to mohl i fakt, že můj dar už mi nedělal starosti. S Arem jsme se dohodli, že mrtví mají prostě zůstat mrtvými. Oficiálně jsem tedy neměla žádnou schopnost, ale i tak jsme dost dobře věděli, že za rychlé zhojení Jasonova rozbitého kolena nemůže pouze dobrá srážlivost krve a rychlá práce krevních destiček.

O osm hodin později

Sledovala jsem pobaveně děti, jak vyvádějí na svém novém hřišti. Oba seděli na kolotoči, zatímco Felix je musel roztáčet. Svítilo sluníčko a bylo hodně teplo, takže jsme byli v lehkém oblečení a sluneční paprsky se odrážely od naší kůže, díky čemuž jsme zářili. Nemuseli jsme se skrývat. Mohli jsme být sami sebou, v bezpečí před odhalením. Chránily nás pevné zdi lemující zahradu.

Sophie vypadala krásně, měla na sobě modrobílé šatičky a černé havraní vlasy za ní vlály jako závoj. Hlasitě se smála a roztahovala ruce, jak svištěla dokola vzduchem.

Jason na sobě měl černé kalhoty a bílou košili, sice proti tomu protestoval, ale nakonec jej Alec přiměl si to obléknout. Také on se usmíval a mával nám.

Alec klečel kousek od kolotoče a poctivě fotil každý moment jejich zrychleného dětství.

Ucítila jsem na sobě něčí pohled a otočila hlavu tím směrem. Zoey mě sledovala svýma zlatýma očima.

„Jsou krásní,“ rozplývala jsem se. Nepřítomně přikývla a poté přešla až ke mně.

„Ash, já se tě nechci nějak dotknout, ale vidím ti na očích, že tě mrzí, že s Alecem nemáte děti,“ dostala ze sebe nejistě a pohlédla na mě.

„Role tetičky mi vyhovuje. Ano, trochu mě to mrzí, ale s tím nic nenadělám,“ odpověděla jsem nenuceně. Ano, zpočátku mě to trápilo, ale poté jsem se s tím smířila.

„Skočíš pro dort? Připravím talíře a všechno ostatní,“ zaúkolovala mě Zoey. Přikývla jsem a zamířila do hradu, přesněji do kuchyně.

Kdykoli jsem vešla do té místnosti, měla jsem zvláštní pocit, něco jako mrazení v zádech. Na stole stál velký dvoupatrový smetanový dort politý pořádnou vrstvou čokolády. Nahoře byly dvě marcipánové figurky zobrazující Sophii a Jasona. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem našla cukrářství, kdy byli ochotní vyrobit něco takového. Chtěla jsem ale, aby jejich první narozeniny byly dokonalé.

Opatrně jsem talíř vzala a zamířila zpět na zahradu. Cestou jsem odehnala několik dotěrných vos a poté talíř s tou smetanovou nádherou, které by se dalo říkat umění, položila na stůl.

Děti se okamžitě seběhly ke stolu a Zoey ukrojila každému kousek a přidala i figurku.

Zaslechla jsem cvakání fotoaparátu a pohlédla na Aleca.

„Hej, foť je, ne mě,“ zašeptala jsem pobaveně a zastrčila si pramen vlasů za ucho.

Neochotně mě poslechl a zaměřil se na dva hlavní aktéry, kteří zrovna mlsali s blaženými výrazy ve tváři.

Zaregistrovala jsem, jak Alec pohlédl na Felixe, který se usmál a přikývl. Nadzvedla jsem jedno obočí a poté se soustředila na děti. Co mají ti dva zase za lubem, jsem raději nechtěla vědět.

Jakmile děti dojedly a Zoey sklidila dort, Alec hodil foťák Felixovi a několikrát tlesknul, aby upoutal pozornost všech.

Všichni se na něj otočili a očekávali, co se bude dít. Já jsem byla obzvláště zvědavá a na jeho vyzvání přistoupila blíže.

„Chtěl bych všem říci, že Ashley je pro mě v životě to nejdůležitější. Hodlám s ní strávit každou chvíli svého života, který bude ještě velmi dlouhý,“ začal a při těch slovech mě pozorně sledoval. Poté sáhl do kapsy u kalhot a poklekl. Vytřeštila jsem oči a zaslechla jsem několikeré šokované vydechnutí a cvaknutí fotoaprátu.

V ruce držel modrou krabičku, kterou jediným pohybem otevřel. Naskytl se mi výhled na krásný, ale jednoduchý stříbrný prsten s krásným modrým kamenem uprostřed, olemovaným droboučkými průhlednými diamanty.

„Ashley Huston Volturi, vezmeš si mě?“ Na několik dlouhých okamžiků jsem zapomněla, jak se dýchá. Alec mě sledoval zlatýma očima plnýma lásky a zaslechla jsem Sophiino tiché:

„Řekni ano!“

Poté malou mudrlantku někdo umlčel a odpověď byla na mně.

„Ano!“ To slovo jsem skoro zařvala a bez ohledu na to, že si zašpiním šaty, jsem si klekla k Alecovi a objala jej.

„Zopakuj to prosím,“ zašeptal mi do ucha.

„Ano, ano, ano.“

S úsměvem se ode mě odtáhl a navlékl mi prsten na prsteník levé ruky. Ozval se bouřlivý potlesk, hlavně ze strany Sophie a Jasona, kteří pořád křičeli:

„Vezmou se, vezmou se! Bude svatba!“

Doprovázelo to zuřivé cvakání fotoaparátu, ale já měla oči jenom pro něj.

Alec vzal můj obličej do dlaní a slavnostně mě políbil. Tehdy jsem si byla jistá, že je to nejšťastnější okamžik mého života. A taky, že byl.

Tak, a je tady epilog. Omlouvám se, že je o dost kratší než ostatní kapitoly, ale opravdu jsem se na víc nezmohla. Sama se musím přiznat, že se mi po Ashley, Alecovi, Felixovi a Zoey bude stýskat. :-)

A teďka přejdeme k věnování. Chci tuto "kapitolu" věnovat všem, kteří si mou povídku četli. Samozřejmě strašně moc děkuji těm, kteří mi jednou za čas zanechali nějaký ten komentář.

Mé největší díky ale patří těmto lidem: Coře, Hejly, Katerině, annaliesen, mollynkasce a AnysP. Velmi se omlouvám a pokud jsme někomu zkomolila jméno, hlaste se. :-D

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble - epilog: