Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 8. kapitola

03.07.2011 (14:45) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2287×

Pohled Zoey

„Ashley Hustonová, okamžitě otevři ty zpropadené dveře!" zařvala jsem naštvaně a bouchla do dveří.

Zevnitř se ozval jakýsi šramot a poté bylo ticho. Naštvaně jsem odešla do svého pokoje a prudce se posadila na postel. Vztek během několika vteřin zmizel a nahradil jej strach. Ashley se takhle nikdy nechovala. To ona mě vždycky utěšovala a povzbuzovala. Ona byla silná. A teď jsem věděla jenom, že brečí a zamkla se v pokoji. Zoufale jsem si s ní chtěla promluvit.

Rozhlédla jsem se po pokoji. Pohledem jsem přejela přes nábytek a zastavila se u okna.

Naprosto bez rozmyslu jsem otevřela okno a začala si přeměřovat vzdálenost k oknu od Ash.

Byly to maximálně dva metry. Věděla jsem, že když si budu dávat pozor, přelézt to nebude problém.

Opatrně jsem vylezla na parapet a přitiskla se ke zdi. Byla jsem asi čtyři metry nad zemí, ale to mi tolik nevadilo. Odměřila jsem znovu vzdálenost, odrazila se a skočila. Přesně podle svého odhadu jsem jednou nohou dopadla na parapet a rychle se na něj vyškrábala.

Zahlédla jsem Ashley, jak na mě nevěřícně zírá. Naštěstí rychle přeběhla k oknu a otevřela jej. Pomalu jsem se chystala vlézt do okna, ale najednou se ozvalo prasknutí – ve vzduchu mě už nic nedrželo a já strašnou rychlostí padala. Jediné, co jsem stihla, bylo zaječet.

Dopad na zem byl tvrdý a vyrazil mi dech. Vteřinku jsem lapala po dechu a necítila vůbec nic, ale poté mi z nohy vyšlehla strašně silná bolest. Znovu jsem vyjekla a automaticky si nohu chytila. Nejvíce mě bolelo stehno. Už teď jsem věděla, že to bude přinejlepším zlomenina.

Najednou země pode mnou zmizela. Zmateně jsem se kolem sebe rozhlédla. Až když jsem zahlédla Felixův obličej, došlo mi, že mě nese pryč.

Svět kolem sebe jsem viděla lehce rozmazaně. Běžel rychleji, než se zdálo možné.

Během té chvilečky, kdy mi začalo všechno docházet, jsme se najednou ocitli v mém pokoji. Felix zpomalil a opatrně mě položil na postel. I když se mě dotýkal jenom lehce a pohyboval se mnou s tou největší opatrností, bolest v noze jsem cítila stále více.

„Ashley," vypravila jsem ze sebe a rozhlížela se kolem. Nebyla tady.

„Utrpěla pořádný šok. Je v pokoji s Jane," vysvětlil mi Felix a najednou zmizel. Jako černá čára létal po pokoji.

Noha mě bolela více, než by se zdálo možné. Ozývala se i bodavá bolest v levém rameni a nepříjemně mi pulzovala i kostrč.

„Sakra," ulevila jsem si. Z očí mi začaly téct slzy. Rychle jsem si je utřela rukávem, ale valily se další a další. Felixe to zjevně vyděsilo. Vmžiku stál u mě.

„Bolí tě to hodně?" zeptal se mě. Jenom jsem přikývla a skousla si ret.

„Co přesně?"

„Stehno," zakňučela jsem.

„Přinesu nějaký led," usoudil Felix a zmizel. Opatrně jsem si vyhrnula kraťasy. Stehno jsem měla temně rudé.

„Zoey!" ozvalo se ode dveří. Než jsem stihla zvednout hlavu, už u mě stála Ashley a objímala mě. Cítila jsem se mnohem lépe, když u mě byla moje zodpovědná sestřička.

„Promiň, promiň," omlouvala se mi.

„To je dobré, jenom mám zlomenou nohu," uklidňovala jsem ji.

„Chovala jsem se hloupě," kňučela a pořád mě objímala.

„Já taky potřebuju vzduch," zavtipkovala jsem. Bolest v noze o trochu zeslábla. Odtáhla se ode mě.

Až teď jsem si všimla, že Felix už je zpátky. Opatrně mi na nohu položil pytlík s ledem.

„Děkuju." Led zapůsobil téměř okamžitě. Bolest pomaličku ustupovala.

„Možná to bude jenom naštípnuté nebo naražené," pokusila jsem se uklidnit své malé obecenstvo. Oba se tvářili ustaraně, nevím, kdo víc. U Ashley jsem to chápala, ale u Felixe moc ne.

„To teda doufám," zabrblal Felix a opřel se o zeď. Ashley si sedla na okraj mé postele. Chytila jsem ji za ruku a usmála se na ni. Tvářila se neuvěřitelně ustaraně a vyplašeně. Jediný, kdo měl právo prodělat menší infarkt, jsem byla já. To já jsem spadla z pěti metrů a odnesla to jenom s naraženou nohou.

Hodnou chvíli nikdo nemluvil. Poté se otevřely dveře a do pokoje vpadl Alec. Podíval se nejdříve na Ashley, potom na mě a nakonec na Felixe.

„Co se stalo?" zeptal se naléhavě.

„Zoey vypadla z okna," odpověděl Felix. Alec vyvalil oči a poté se rozesmál.

„Čemu se směješ?" vyjela jsem na něj, ale to už se i Ashley vedle mě potichu dusila smíchem. Felix lehce zkřivil tvář, jak se snažil nesmát. Jistě, takhle to vyznělo směšně, ale vadilo mi, že se smějí mně. Nakonec jsem se naštvaně posadila na postel a překřížila ruce na prsou.

„Mohli byste se přestat smát?" zavrčela jsem. Jediný, kdo mě poslechl, byla Ashley, která se pokusila nasadit vážný výraz, ale pořád jí cukaly koutky. Alec se taky už přestával smát a už se jenom lehce usmíval. Najednou vypadal mnohem mileji a úsměv mu nesmírně slušel.

„Uklidni se, Zoey, tobě se nikdo nesměje," ušklíbl se Felix, ale plamínky v jeho očích prozrazovaly, že to není tak úplně pravda.

„Co tady vlastně děláš, Alecu?" zeptal se Felix.

„Jane mi o tom pověděla, tak jsem se přišel podívat," vysvětlil Felixovi.

„Udělala blbost, ale nemyslím, že by se chystala umřít," poznamenal Felix.

„Udělala to kvůli mně. Chovala jsem se jako pětileté děcko," povzdechla si Ash a lehce se zamračila.

„Až budete upírky, takové věci už tě nebudou trápit," pokusil se ji utěšit Alec.

„Bude ze mě zrůda, co bude zabíjet lidi. Hurá!" odsekla naštvaně Ashley. Oba upíři v místnosti se zarazili. Mě to taky šokovalo. Takhle jsem nad tím neuvažovala. Popravdě jsem nad tím skoro vůbec neuvažovala. Brala jsem věci tak, jak jsou. Ale Ashley se to dotklo více.

V místnosti nastalo tíživé ticho. Nervózně jsem se zavrtěla na posteli.

„Nemusíš zabíjet lidi, existuje i jiná možnost," ozval se po chvíli Felix.

„Felixi," napomenul ho Alec.

„Já vím, co si o tom myslí Aro, ale nemyslíš, že zrovna ony mají právo to vědět?" zeptal se Felix a znovu se podíval na nás. Alec vypadal, jako by měl úplně jiný pocit.

„Tak jim to řekni, ale pamatuj, jenom to stěžejní," souhlasil po chvíli Alec a bez rozloučení zmizel.

„Jak jsi to myslel? To, když jsi upír, nemusíš pít krev?" vypálila ihned Ashley.

„Krev pít musíš, ale není určeno jakou," začal Felix. Nechápala jsem, když musí pít krev, tak v čem spočívá ta jiná možnost.

„Jedna velká upíří smečka se už hodně dlouho živí krví zvířat. Nejsou sice tolik silní, ale lidskou krev to spolehlivě nahradí. Ale prý není tak dobrá, popravdě – už jsem ji zkoušel a žádný gurmánský zážitek to nebyl," vysvětlil nám Felix. Pochopila jsem a v hlavě mi začalo šrotovat. Jedno jsem nechápala – jak chytají ty zvířata.

„Ale to musí ta zvířata ulovit, ne?" zeptala se Ash místo mě.

„Jasně, myslíš, že vypleňují ZOO?" usmál se Felix.

„Jaké zvířata loví?" pokračovala Ash ve svém křížovém výslechu.

„To je různé... podle toho, co v dané oblasti žije. Pumy, medvědi, losi, jeleni, to všechno se dá lovit.  Masožravci ale chutnají lépe," odpověděl Felix a zatvářil se trochu znechuceně.

Ashley se tvářila překvapeně, ale bylo na ní vidět, že usilovně přemýšlí.

„Nezní to zase tak hrozně," usoudila po chvíli. Felix se zasmál.

„To jsem si taky před lovem říkal, ale změnil jsem názor. Poslední dobou ale uvažuju, jestli to znovu nezkusím," přiznal s uličnickým úsměvem.

„Já do toho půjdu," rozhodla jsem se a hrdě se napřímila.

„Ashley?" zeptal se Felix.

„Se mnou musíte automaticky počítat!" přikývla Ash. Felix se zářivě usmál. Už předtím mi připadal neuvěřitelně hezký a sexy, ale teď vypadal jako bůh. Měla jsem co dělat, abych na něj nezírala jako idiot.

„Já do toho půjdu s vámi," souhlasil Felix a znovu se kouzelně usmál. To dělá úmyslně!

„A ještě mám jednu novinku. Zoey, je téměř jisté, že máš dar," prohlásil a čekal na reakce. Vyvalila jsem oči. Já mám nějakou schopnost? A neměla bych to na sobě poznat?

„Jaký?" vyhrkla jsem.

„Aro má teorii, že jde o takzvaný nátlak. V historii se to už několikrát objevilo. Naposledy myslím u Johanky z Arku. Lidé ji vždy poslouchali, dokázala je ke všemu přesvědčit. Prostě, kdybys někomu řekla, ať skočí z okna, asi to udělá. Ale budeš to muset trénovat," vysvětloval mi. Nadšeně jsem se podívala na Ashley. Ta vypadala zadumaně a na čele se jí objevila vráska. Nebyla z toho ani zdaleka tak nadšená jako já. To teď ale bylo jedno.

Mám dar!

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 8. kapitola: