Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 18. kapitola

28.08.2011 (12:30) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2079×

Rozběhla jsem se k pokoji pro hosty. Tam ležela na pohovce Zoey a Jane seděla vedle ní.

„Jak na tom je?“ zašeptala jsem.

„Prochází proměnou,“ vysvětlila mi. Podívala jsem se na svoji sestru. Ležela, a pravidelně se jí zvedal hrudník. Jane ji oblékla a přikryla dekou až po krk.

„Carlisle jí před odchodem dal nějaké léky proti bolesti a já jí potom píchla morfin. Nebolí ji to,“ ujistila mě, když viděla, jak ji sleduju.

„To je dobře,“ vydechla jsem úlevou.

„Můžu se podívat na děti?“ zeptala se mě opatrně.

„Jasně, ale spí, tak je nebuď,“ upozornila jsem ji. Jenom přikývla a zmizela.

„Nevím, jestli mě slyšíš, ale i tak ti to musím říct. Měla jsi pravdu, je to chlapeček a holčička. Jason a Sophie. Oba mají tvoje oči a Jason i tvoje vlasy, ale jsou i podobní na Felixe. Sophie má dar. Umí zmizet. Je to šílené, když najednou zmizela, ale poté se zase objevila. Taky bych chtěla být občas neviditelná. Teď spinkají. Vyfotila jsem je, abys později viděla, jak jsou sladcí,“ vysvětlovala jsem jí potichu a vzala ji za ruku. Lehce se jí pohnuly rty a poté potichu promluvila.

„Děkuju, že ses o ně postarala,“ zašeptala namáhavě.

„Neboj se, nic se jim nestane,“ ujistila jsem ji a stiskla jí ruku. Zachvěla se jí víčka a pootevřela oči.

„Bolí tě to?“ zeptala jsem se jí.

„Cítím se grogy a nemůžu se hýbat,“ zasípěla.

„Nevysiluj se,“ zašeptala jsem. Zavřela oči a už nic neříkala. Seděla jsem u ní a sledovala ji. Viděla jsem, jak jí bledne kůže a jak se jí hojí škrábance na rukou, které si zřejmě způsobila, když sebou házela a zmítala. Začínal mě bolet kotník, zřejmě po tom pádu na schodech.

Cítila jsem se unavená, ale i šťastná. Zoey bude v pořádku. Stane se upírkou a potom už jí nikdo neublíží. Navíc je matkou dvou nejúžasnějších dětí na světě.

Oči se mi pomalu přivíraly a jenom okrajově jsem vnímala, že si vedle mě sedl Felix.

I když jsem se ze všech sil snažila neusnout a zůstat se Zoey, nakonec jsem se propadla do snového světa.

Spala jsem jako zabitá a v hlavě se mi honila poslední hodina pořád dokola. Zdálo se mi hlavně o Sophii a Jasonovi.

Probudil mě teplý dotek na obličeji.

„Hm. Já chci spát,“ zamumlala jsem do polštáře. Opět jsem ucítila na tváři něco teplého.

„Nechte mě,“ protestovala jsem ospale a neobtěžovala se otevřít oči. Poté jsem ucítila, jak mi někdo škubnul s pramínkem vlasů a okamžitě jsem zvedla hlavu. První, co jsem viděla, byl malý obličejík Sophie, rozzářený úsměvem. V ruce držela pořád moje vlasy.

„Sophie, to nesmíš tetě dělat,“ poučil ji Alec, který stál ve dveřích a pobaveně nás sledoval. Sophie se zamračila.

„Můžeš, ale méně, jo? Na paruku jsem moc mladá,“ řekla jsem a usmála se. Sophie se znovu rozzářila a jemně mě zatahala za vlasy, jakože pochopila. Zdála se mi o něco větší a měla učesané vlásky. Na sobě měla červené dupačky.

„Jsi šikovná,“ pochválila jsem ji.

„Pořád plakala, tak Jane napadlo, jestli nechce tebe,“ vysvětlil mi Alec.

„Kde máš brášku?“ zeptala jsem se jí.

„Hraje si s Felixem,“ odpověděl místo ní Alec.

„Aha, tak já se vykopu z té vyhřáté postýlky,“ zabručela jsem a posadila se.

„Dobře, budeme v kuchyni. Můžeš se pokusit ji nakrmit,“ usmál se Alec, zvedl ji a odešel. Ještě jsem Sophii zamávala. Protáhla jsem se a vstala.

„Au!“ zařvala jsem a okamžitě si sedla zpátky na postel. Stáhla jsem si ponožku a zděsila se.

Kotník jsem měla oteklý a zbarvený do krásného odstínu modré.

„Je všechno v pořádku?“ křiknul zezdola Felix.

„Jo!“ odpověděla jsem hlasitě. Nakonec jsem se doklopýtala do koupelny a dala si sprchu. Na kotník jsem si pustila proud studené vody.

Poté jsem si oblékla čisté, nové a volné džíny a triko. Tenisky jsem nakonec obula, ale noha mě začínala příšerně bolet. Učesala jsem se a vyčistila si zuby.

Po schodech jsem slézala pomalu a snažila se nenadávat. Vpajdala jsem se do kuchyně.

„Co se ti stalo s nohou?“ zeptal se mě Carlisle.

„Včera jsem hodila držku ze schodů,“ zavrčela jsem.

„Byla to pořádná rána,“ rozesmála se Jane.

„Invalidům se nesměj!“ poučila jsem ji a posadila se ke stolu. Alec posadil Sophii na dětskou židličku a podal mi přesnídávku a plastovou lžičku. Opatrně jsem nabrala trochu přesnídávky a zamířila s ní k Sophiině puse. Ta najednou rozhodila rukama a přesnídávka mi skončila na čele.

Místností se rozlehl zvonivý smích.

„Takhle skočili všichni. Ještě ji ani neochutnala,“ usmála se Bella.

„To bylo milé,“ zamumlala jsem sarkasticky a utřela si přesnídávku z čela. Znovu jsem trochu nabrala na lžíci, ale tentokrát jsem ji ochutnala.

„Vždyť je dobrá, špunte,“ ušklíbla jsem se. Sophie se na mě zvědavě dívala, zatímco jsem snědla i druhou lžičku. Poté se po přesnídávce začal natahovat.

„No nepovídej, ty chceš taky?“ předstírala jsem údiv. Sophie se dál natahovala a na čele se jí objevil drobná vráska.

„Tak to zkusíme ještě jednou,“ souhlasila jsem a znovu nabrala trochu kaše na lžičku. Tentokrát sebou Sophie nezmítala a otevřela pusu. Chvíli přesnídávku převalovala v puse, ale poté ji spolkla.

„Tak vidíš, že to jde,“ usmála jsem se, ale to se ozvalo cvaknutí foťáku. Za námi stál Felix.

„Nemohl jsi mě varovat?“ zeptala jsem se podrážděně. Nesnášela jsem focení. Z každé fotky jsem utíkala, nebo se úmyslně pohnula.

„Tak promiň,“ usmál se.

Už jsem to dál nekomentovala a vnutila Sophii ještě pár lžiček přesnídávky. Poté už ale přestala jíst.

„Já tě nutit nebudu,“ prohlásila jsem a dojedla jsem přesnídávku. Žaludek se mi svíjel hladem.

„Přece to nenechám zkazit se,“ zazubila jsem se, když jsem si všimla, jak na mě zírají.

„A navíc byl dobrá,“ dodala jsem a vstala. Po chvíli jsem z poličky vylovila cereálie a zalila je mlékem.

Sophie mě zvědavě pozorovala, jak nabírám na lžíci cereálie. Poté popadla svoji plastovou lžičku a zkoušela mě napodobit.

Nešlo to jinak a začala jsem se smát. Ozvalo se několik dalších cvaknutí fotoaparátu.

Z krabice jsem vytáhla jeden lupínek a usoudila jsem, že ji nezabije. Důležitě nastavila lžičku. S úsměvem jsem jí na ni cereálii položila. Nasadila soustředěný výraz a poté si s lžičkou namířila do pusy. Chtěla cereálii spolknout, ale napomenula jsem ji, ať kouše. Líbilo se jí křupání, které cereálie vydávala a dychtivě kousala.

„Tak, co teďka prcku?“ zeptala jsem se jí. Jako v odpověď přišla Catherine s Jasonem. Vůbec se mi nelíbilo, že je zrovna u ní v náručí.

Když si mě všimnul, ukázal dvě řady bílých zoubků a natáhl ke mně ručku, i když jsem byla na druhé straně místnosti.

„Ahoj Jasone,“ usmála jsem se na něj a tázavě se podívala na Catherine. Ta mi ho ochotně podala. Děti zjevně v lásce neměla. Popravdě, já do včerejška taky nějak nevyhledávala jejich společnost. Nepatřila jsem k těm holkám, co by na děti šišlaly, jak jsou roztomilé a šikovné.

„Hrál sis s taťkou, že?“ zeptala jsem se ho a podívala se na Felixe. Ten už zase zíral do hledáčku foťáku. Jason ze sebe vydal jakýsi zvuk, který mi měl být odpovědí. Poté se znovu zářivě usmál a popadl můj řetízek.

„Nechej ho,“ varovala jsem ho. Podíval se na mě, jakoby zvažoval, co mu můžu udělat. Poté ale trochu zklamaně řetízek pustil.

„Hodný kluk,“ pochválila jsem ho. Za mnou se ozvalo pípání mobilu. Alec se omluvně usmál a přijal hovor.

„Pane… Ano… Chlapec a dívka… Dobře… Jistě… Na shledanou.“

„Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Máme se vrátit. Zoey, Felix a Jane tady mají zůstat,“ vysvětlil mi.

„Děti jednou s námi?“

„Ano. A máme vyjet ihned,“ dodal. Přikývla jsem a předala Jasona Jane.

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 18. kapitola: