Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 16. kapitola

23.08.2011 (18:45) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2186×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Po asi třech hodinách jsme dojeli k Alecovu domu. Už zvenku vypadal monumentálně a moderně. Pokoje v něm byly obrovské s moderním vybavením a nábytkem.

Převládaly světlé barvy, které prostor opticky ještě zvětšovaly. K tomu přispívaly i dvě terasy a spousta obrovských oken.

Nakonec jsme se shodli na místě pro Zoey. Bylo to v patře, poblíž koupelny. V pokoji pro hosty jí Alec rozložil pohovku a přinesl jí deku, peřinu a několik polštářů.

Felix si přidělil roli hlavního Zoeyina ošetřovatele a od Zoey se nevzdálil na více než na metr.

Poté nastal čas na zabydlení se. Já jsem dostala Alecův pokoj, hned vedle pokoje pro hosty, kde byla ubytovaná Zoey. Byla to velká místnost, ne nepodobná mému pokoji na radě. Akorát tady to působilo zabydleněji a příjemněji. Rychle jsem ze svého batohu vybalila oblečení a nacpala ho do skříně.

Když jsem se vrátila za Zoey, zjistila jsem, že další, kdo se bude za miminka prát je Bella, matka Renesmé, navždy osmnáctiletá upírka. Působila na mě trochu nesměle, ale byla velmi milá. Měla zlaté oči, důkaz toho, že je vegetariánkou, delší tmavě hnědé vlasy a jako každý upír byla bledá jako křída.

Bella Zoey vysvětlovala průběh těhotenství se všemi podrobnostmi. Zoey ji pozorně poslouchala a občas se na něco zeptala, ale vypadalo to, že je odhodlaná si miminka nechat. I přesto, že jí Bella otevřeně řekla, že ji to může stát i pár zlomenin.

Všichni upíři kromě vegetariánů se vydali na lov do blízkého města. Felix sice původně nechtěl, ale Zoey ho přesvědčila, aby šel. Se smutným a starostlivým výrazem v očích opustil místnost a přidal se k ostatním.

Když jsem měla jejich cukrování nad dětmi dost, vypařila jsem se do přízemí, přesněji do kuchyně a udělala si lívance s čokoládou.

Dva jsem snědla, ale zbylých pět jsem donesla nahoru, pro případ, že by Zoey měla hlad.

Skutečně ho měla, protože o několik minut později jsem nesla zpět do kuchyně prázdný talíř.

Byla jsem ráda, že je při chuti. Bella říkala, že později nebude schopná přijímat normální jídlo. Sice jsem nevěděla, co s tím hodlají dělat, ale raději jsem se rozhodla nevyptávat se.

Zrovna jsem talíř umývala, když jsem shora zaslechla jakési podivné zvuky. Talíř jsem pustila do dřezu, až vystříkla jarová voda a polila mi triko.  Vyběhla do patra. Schody jsem brala po dvou a tep mi vyletěl snad na dvě stě. Celou trojici jsem našla v koupelně, kde Zoey visela na umyvadle a zvracela.

Bella jí držela vlasy z obličeje a oba ji uklidňovali. Já stála jako přikovaná ve dveřích.

„Promiň, ty lívance byl blbý nápad,“ zakuňkala jsem po chvíli. Zoey si vypláchla pusu.

„Ty nemůžeš za to, že byly nehorázně dobré. Moc jsem toho nevyzvracela. Ráno to bylo horší,“ uklidňovala mě a začala si čistit zuby.

„Co s tím hodláte dělat?“ zeptala jsem se o chvíli později tiše Carlisla.

„Je logické, že poloupíří děti navíc ve vývinu nechtějí lidské jídlo,“ vysvětlil mi.

„To chtějí krev?“ zděsila jsem se. Carlisle jenom přikývl.

„To jí chcete nějak napíchnout transfuzi nebo něco takového?“ zeptala se.

„Zoey to bude muset vypít,“ objasnil mi a já se, podruhé za tento den, musela posadit a začít zhluboka dýchat.

„Do toho ji nemůžete nutit,“ namítla jsem.

„Myslím, že to udělá dobrovolně. Pomůže to těm dvěma tvorečkům, které až do teď urputně bránila,“ vysvětlil i její pohled na věc. Věděla jsem, že má pravdu.

„Kdy s tím začnete?“

„Bella jí to právě vysvětluje. Myslím, že zítra ráno jí zkusíme dát trochu napít. Poté by byla schopná sníst i nějakou tuhou potravu,“ odpověděl nevzrušeně a vytáhl krabičku s malými červenými kuličkami.

„To jí zklidní žaludek,“ vysvětlil mi. Jenom jsem přikývla.

„Mám jí donést nějaké pití?“

„Zkus jí uvařit nějaký čaj,“ navrhnul. Vydala jsem se do kuchyně a postavila vodu na čaj, zatímco jsem se rozhodovala mezi asi pěti druhy čaje, které jsem našla ve skříňce nad dřezem.

Nakonec zvítězil meduňkový. Podle návodu na krabičce by jí to mělo i pomoct usnout a já usoudila, že to taky není k zahození.

Zoey si poslušně vzala léky a postupně vypila celý hrnek čaje. Poté si lehla na pohovku a přikryla se dekou.

„Je ti zima?“ zeptal se ihned Carlisle. Zoey zavrtěl hlavou a spokojeně si pohladila břicho, na kterém přes oblečení a deku nebylo nic zvláštního vidět.

Venku se ozvaly hlasy a já poznala, že ostatní se vrátili z lovu. Felix vpadnul do místnosti jako první. Několika dlouhými kroky přešel k Zoey a lehce ji políbil. Poté se začal vyptávat na její stav. Když Zoey odpověděla: „Všechno je v pořádku.“, rozhodla jsem se věci uvést na pravou míru.

„Zvracela, ale dostala léky,“ upřesnila jsem to. Felix se na ni káravě podíval, zjevně to chtěl slyšet od ní. Zoey se zatvářila provinile a Felixův pohled ihned zjihl.

Zašla jsem do pokoje, kde jsem si vzala oblečení na spaní, v koupelně jsem si vyčistila zuby a převlékla se do černých tepláků a fialového trička na spaní. Jane netrefila moji velikost a tričko mi bylo velké, ale na spaní mi to vyhovovalo.

Vešla jsem do svého pokoje. Alec ležel na posteli a četl si nějakou knížku. Jakmile mě spatřil, odložil ji a posunul se, abych se na postel vešla i já a měla dost místa. Zavrtala jsem se do deky vedle něho.

„Co čteš?“ zeptala jsem se zvědavě.

„To je můj deník z dob, kdy jsem byl člověkem,“ vysvětlil mi a zvedl opatrně knížku. Natáhla jsem se po ní a rozsvítila lampičku. Stránky byly popsány úhledným drobným písmem. Bohužel to bylo italsky.

„Už mi nepracuje mozek, ale určitě si to zítra přečtu,“ slíbila jsem.

„Klidně ti to přeložím,“ usmál se na mě.

„Tak do toho,“ usmála jsem se a podala mu deník. Poslouchala jsem jeho sametově jemný hlas, jak vypráví svůj životní příběh.

Deník si začal psát ve čtrnácti, když jemu a Jane umřel otec. Oba sourozenci museli pracovat ve zdejší hospodě, kde se s nimi jednalo jako s otroky. Slyšela jsem nepatrnou bolest a zlost v Alecově hlase, když se zmiňoval ve svých zápiscích o Jane. Ona trpěla daleko více.

Jeho hlas se mi zdál tišší a tišší a přestávala jsem rozumět jednotlivým slovům. Po chvíli jsem už nevnímala nic a spokojeně usnula.

Ráno jsem se probudila skvěle vyspaná. Alec už vedle mě neležel. Matně jsem si vzpomněla, že před chvíli odešel a trochu mě tím probudil. Vstala jsem a podívala se do zrcadla na stěně. Vypadala jsem normálně, trochu zdravěji než jindy. Rozhodně jsem se tady cítila lépe než v zatuchlém hradě.

Chtěla jsem se jít osprchovat, ale slyšela jsem, že někdo už mě předběhl. Povzdechla jsem si a nachystala si čisté oblečení – černé džíny a světle modré tričko s nápisem.

Zaposlouchala jsem se a slyšela, jak přestala syčet sprcha. Opřela jsem se o futra u dveří a čekala, až se koupelna uvolní.

Ozvalo se cvaknutí zámku a z koupelny vyšel Alec. Měl na sobě jenom džíny a ručníkem si sušil vlasy. Měla jsem co dělat, abych na něho přestala zírat. Když prošel kolem jednoho z oken, do kterého pražilo slunce, jeho hrudník se rozzářil, jakoby na sobě měl miliony diamantů.

Usmál se na mě a prošel do svého – mého pokoje. Rychle jsem vystřelila do koupelny a zamknula se tam. Dala jsem si delší horkou sprchu a pořád v hlavě viděla Aleca. Přesněji jeho vypracované tělo. Moc na to nevypadal a rozhodně neměl svaly jako Felix, ale i to stálo za pohled a málem se mnou praštilo. Umyla jsem si vlasy a vylezla ze sprchy. Rychle jsem se oblékla, a když jsem zjistila, že někdo nechal na zrcadle fén, využila jsem toho.

Vyčistila jsem si zuby a vydala se za Zoey. Ta seděla na pohovce, přitisknutá k Felixovi a pomalu upíjela něco z hrnečku s brčkem.

Největší šok pro mě bylo, že její břicho se bezesporu nafouklo, zatímco zbytek těla se mi zdál drobnější.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem. Všichni sborově cosi zabručeli, ale věnovali se Zoey.

„Hotovo,“ prohlásila Zoey a hrdě podala Carlislovi hrneček. Tvářila se nadmíru spokojeně a hladila si bříško.

„Chceš ještě?“ zeptala se jí Bella. Zoey jenom přikývla. Sledovala jsem ji, jak do hrnečku lije nějakou červenou tekutinu. V ten okamžik jsem si vzpomněla, co říkal včera Carlisle o krvi.

Moc děkuji všem za komentáře, hlavně tři osoby mi udělaly velkou radost: Cora, Hejly a annaliesen. Těm třem patří moje neskonalé díky a tato kapitola, která se mi, doufám, povedla. ;-)

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 16. kapitola: