Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 15. kapitola

19.08.2011 (11:00) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2238×

Nechápavě jsem na ni zírala. Nedokázala jsem to pochopit. Zoey je těhotná? S upírem?

„Těhotná?“ vypravila jsem ze sebe. Hlas mi přeskakoval a nedokázala jsem se přimět k něčemu duchaplnému.

„Víš to jistě?“ zeptala jsem se. Neodpověděla mi, jenom si vyhrnula tričko. Na břichu měla podivnou bouli. Přes oblečení to nešlo vidět, ale teď jsem krásně tu vybouleninu viděla a zdálo se mi, jakoby se každou vteřinou nafukovala.  Nevěřícně jsem se jí dotkla a lehce do ní zatlačila. Odpověděla mi drobná rána nasměrovaná proti mojí ruce.

Koplo mě to.

„Proboha. Ví to Felix?“ zašeptala jsem a zírala na její břicho, i když už si přes něj stáhla zpátky triko.

„Ne. Já totiž nevím, čí to je,“ pípla.

„S kým jsi Felixe podvedla?“ zeptala jsem se naštvaně. Felix byl milý, zábavný a hlavně se o nás staral a pomáhal nám. Nelíbila se mi představa, že by se na něj Zoey vykašlala a svedla někoho jiného. Na to ostatně byla expert, to jsem věděla až moc dobře. Kolika klukům už zlomila srdce? Deseti? Patnácti? Nějak se v tom ztrácím.

„Nepodvedla jsem ho. On mě… znásilnil,“ zašeptala a po tváři se jí skutálelo několik slz.

„Cože?“ zasyčela jsem. Nedokázala jsem uvěřit, že je někdo schopný jí tak ublížit. Vstala jsem a objala Zoey.

„Pověz mi, kdo to udělal, a já toho grázla zabiju,“ zašeptala jsem jí do ucha.

„Když jste jeli nakupovat, Felixe si zavolali. Mezitím přišel do mého pokoje,“ vyprávěla mi mezi vzlyky.

„Kdo?“ zeptala jsem se opatrně. Zoey zoufale zavrtěla hlavou. „Zoey, řekni mi to, prosím,“ prosila jsem ji potichu.

„Ne,“ protestovala slabě.

„Zoey, prosím,“ zaúpěla jsem.

„Caius.“ Ztuhla jsem a cítila, jak ve mně roste vztek.

Slyšela jsem za sebou cvaknout kliku a otevírání dveří. Zoey příchozího viděla a rozvzlykala se ještě víc.

„Zoey!“ vykřikl Felix a během vteřiny mi Zoey sebral a starostlivě si ji prohlížel, bombardujíce ji otázkami.

„Já ti to vysvětlím,“ povzdechla jsem si. Zoey se na mě vděčně podívala, ale nepřestávala vzlykat.

Felix se na mě otočil.

„Co se stalo?“ zeptal se mě naléhavě.

„Vzpomínáš, jak jsme s Alecem a Jane jeli na nákupy, že?“ začala jsem nesměle.

„Jistě,“ přisvědčil. No jistě, upíří dokonalá paměť.

„Tebe si někdo zavolal, že?“ zeptala jsem se pro ujištění.

„Ano, Aro plánoval misi,“ přikývl a netrpělivě čekal na vysvětlení.

„Mezitím Zoey jeden chlap znásilnil,“ zašeptala jsem a poslední slovo jsem ze sebe těžko vymáčkla.

„Kdo?“ položil mi stejnou otázku, kterou jsem já před chvílí páčila ze Zoey odpověď. Vypadal jako bůh pomsty. Poprvé za dobu, co jsem ho znala, mi připadal jako upír. Stál naprosto nehybně, v obličeji hrozivý výraz a skrze vyceněné zuby se ozývalo hrozivé vrčení.

„To ti nemůže ani jedna z nás říct,“ odporovala jsem.

„Proč?“ Felix téměř zakřičel.

„Zabil bys ho,“ odpověděla jsem.
„Ano, zabil bych toho hnusného bezpáteřního červa!“ rozohnil se.

„Já to vidím stejně, ale podstatné je něco jiného. Zoey totiž čeká mimčo.“ Zabralo to. Felix vytřeštil oči a hněv z něj vyprchal. Otočil se na Zoey, která přikývla.

„Nejspíš je tvoje,“ dodala jsem, to ale už Felix Zoey objímal a líbal. Dopřála jsem jim chvilku a poté si odkašlala.

„Jde o to, jestli je to pro Zoey bezpečné,“ upozornila jsem je. Felix okamžitě zvážněl.

„Zavolám Carlislea,“ rozhodl se a zmizel. Zoey jsem odvedla a posadila do křesla. Už přestávala plakat.

„Co když je jeho?“

„Neboj, pravděpodobnost je mizivá,“ uklidnila jsem ji a raději jí do skleničky nalila trochu džusu. Na jeden lok ho vypila. V ten okamžik se objevil Felix s Carlislem.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ho.

„Dobrý den, jmenuji se Carlisle Cullen a jsem lékař,“ představil se Zoey. On je doktor?

Podívala jsem se na Felixe, který pouze přikývl.

„Provedu úplně normální vyšetření, ano?“ zeptal se. Zoey přikývla.

„Bohužel nelze provést ultrazvuk, je možná jistá nepřesnost,“ upozornil nás.

„Pane doktore, jenom otázečka – je to bezpečné?“ zeptala jsem se.

„Při vyšetření nic nehrozí,“ uklidňoval mě.

„Nemluvím o vyšetření, ale o těhotenství. To mimino je napůl upír. Nemůže jí něco udělat?“ Nepotřebovala jsem odpověď.

„V tom případě to z ní musíte dostat ven,“ vyjela jsem.

„Ne!“ zasáhla do debaty Zoey. Vykulila jsem oči. Kde se v ní berou mateřské pudy? Zoey k dětem žádný vztah neměla.

„Ne,“ podpořil její odpověď Felix.

„To je blbost!“ vybuchla jsem.

„Já souhlasím s odstraněním, i když Bella těhotenství přežila,“ uvažoval Carlisle.

„Tak vidíš,“ usmál se vítězně Felix a objal Zoey.

„A co když není tvoje?“ V ten okamžik jsem věděla, že jsem přestřelila.

„I kdyby nebylo moje, postarám se o něj,“ prohlásil Felix tónem, který jsem si nedovolila zpochybňovat.

„Dobře, dobře,“ kapitulovala jsem, ale rozhodně jsem nesouhlasila. Mračila jsem se i během vyšetření. Carlisle jí prohmatal břicho a poté jí ještě odebral krev.

Nakonec se na nás obrátil s vážnou tváří.

„Takže, Zoey, bezesporu jsi těhotná a zřejmě to jsou dvojčata,“ shrnul to. Zatímco Felix se Zoey začali oslavovat, mně se zatmělo před očima a sedla jsem si na židli.

„Proboha. Dva poloviční upíři!“ úpěla jsem a měla chuť tlouct hlavou do stolu.

„Měli bychom to oznámit Arovi,“ připomenul Carlisle. Všichni tři se zvedli a podívali se na mě. Zavrtěla jsem hlavou. Vyrazili tedy beze mě. Všechno dohromady mi vířilo v hlavě a nechtělo přestat.

Poprvé jsem si přála být upír. Zabila bych Caia. Mučila bych ho. Zoufale jsem si přála mu ublížit. Obvykle jsem násilnickými sklony netrpěla, ale teď bych se neštítila ničeho a klidně bych ho roztrhala na kousky a spálila.

Taky mě sžíral hrozný strach o Zoey. Ta mimina jí můžou vážně ublížit. Jediné řešení jsem viděla v potratu.

Po necelých pěti minutách do pokoje vletěl Felix a oznámil mi, ať se sbalím, protože se stěhujeme.

Ochotně jsem naklusala do pokoje a začala si do batohu cpát vše potřebné. Alecovi zatím Felix vysvětloval situaci.

Alec na vteřinu zmizel, a jakmile jsem zavřela batoh, už stál u mě s cestovní taškou. Můj batoh si hodil na záda a mě do náruče. Netrvalo to ani pět vteřin a stáli jsme v garážích.

Tam mi Alec vysvětlil, že jedeme do jeho domu, který je někde poblíž Janova. Naše výprava čítala: Felixe se Zoey, mě a Aleca, Jane, Carlislea a Bellu a k mému zděšení i Catherine. Ta s námi jela jenom jako pomocník, jelikož je odolná vůči lidské krvi.

Já, Alec, Felix se Zoey a Catherine jsme tvořili osazenstvo jednoho auta, zatímco ostatní jeli jiným.

Řídil Alec a Catherne využila situace a vetřela se na sedadlo spolujezdce. Já si s naším zamilovaným párečkem sedla na zadní sedadlo.

Felix se Zoey s zrovna dohadovali, jestli to budou kluci, holky nebo to bude kluk s holkou.

Poté plynule přešli na jména a nadšeně oznámili, že po mně pojmenují svou dceru. Raději jsem to nekomentovala. Jejich radost byla nakažlivá a já pomalu začala uvažovat nad tím, že potrat by možná nebylo třeba.

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 15. kapitola: