Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 14. kapitola

16.08.2011 (12:30) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2286×

„Toto je Catherine," představil Alec neznámou, „a toto je Ashley. Budete spolu bydlet pouze pět dní, poté odjíždějí Emmett a Rosalie Cullenovi na vysokou, takže se tady nebudete muset mačkat," shrnul to.

„Moc mě těší," řekla a usmála se na mě mile Catherine a natáhla ke mně ruku.

„Mě taky," odpověděla jsem. Pokusila jsem se jí milost oplatit a krátce stiskla její ledovou ruku.

„Catherine, tady jsou tvé zavazadla," oznámil Alec.

„Děkuji, ty jsi byl vždycky gentleman."

„Proboha, jak to s ní přežiju?“ Zoufale jsem se podívala na Aleca. Ten se na mě omluvně usmál.

„Ashley, nevadilo by ti, kdybych si zabrala postel?" zeptala se mile.

„Myslela jsem, že upíři nespí," odpověděla jsem trochu nepřátelsky.

„Ne, ale ráda relaxuji," vysvětlila mi. Spolknula jsem námitku, že já jsem tady doma a odpověděla: „Klidně."

„Je to jenom pět dní,“ připomínala jsem si. Asi budu spát na pohovce. Komu by to taky vadilo, že?

„To je tvoje?" zeptala se mě najednou. V ruce držela moji fialovou mikinu, kterou jsem měla přehozenou přes křeslo.

„Jistě," odsekla jsem. Kdo jiný tady podle ní asi ještě bydlí?

„Nepůjdeme ještě do zahrady?" zeptal se mě potichu Alec.

„Jasně. Alespoň bude mít Catherine čas se zabydlet," odpověděla jsem a snažila se, aby do mého hlasu neprosákl jedovatý nádech.

Alec mě vzal za ruku a lehce táhl pryč. Bylo zataženo a schylovalo se k dešti. Šla jsem s Alecem do jeho zákoutí s houpací sítí.

„Budu spát na pohovce, možná na zemi. Jupí!" zavrčela jsem naštvaně, jakmile jsme byli ve stínu stromů.

„Ash, je to jenom pět dní," připomněl mi Alec a sedl si do sítě. Neodolala jsem a posadila se vedle něj.

„Viděl jsi, jak se znechuceně dívala na moji mikinu? Asi proto, že není z nejnovější módní kolekce světově uznávaného návrháře," zabručela jsem. Alec se jenom usmál a jednou rukou mě objal. Srdce mi zrychlilo a trochu jsem zrudla, protože mi bylo jasné, že to slyší.

„Catherine už taková je. Nesnáší konkurenci," uklidňoval mě Alec.

„Já jsem oproti ní nějaká konkurence? Ona je krásná upírka. Já jsem průměrná Američanka, která ani nevychodila střední," srovnala jsem nás dvě.

„Nezapomínej na to, že jsi chytrá, milá, hezká a krásně voníš," zašeptal mi do ucha.

„To je výhoda," zabručela jsem nespokojeně.

„Ale no tak, nevidíš sama sebe dost jasně," odporoval.

„Nechci se o ní bavit," rozhodla jsem.

„Tak mluv o něčem jiném," usmál se.

„Zdá se, že to pro tebe už není tak těžké, být se mnou. Nevím proč, ale přijde mi, že se teď chováš jinak než před hodinou," začala jsem.

„Čím více jsem s tebou, tím je to jednodušší. Navíc se s tebou dá mluvit o upířích věcech. Tím, jak mluvíš a jak se chováš, mě nutíš uvažovat o -pro mě samozřejmostech - z jiné perspektivy," vysvětlil mi.

„Hm," zabručela jsem.

„Neděláš tohle jenom proto, abys naštval Catherine?" zeptala jsem se najednou. Okamžitě jsem litovala, že jsem něco takového řekla.

„Ty mi nevěříš?" zeptal se mě potichu. Byla bych ráda, kdyby se tvářil uraženě nebo nevěřícně, ale jeho ublížený obličej mě ubíjel.

„Promiň, jenom mě to tak napadlo," omluvila jsem se mu potichu. Nevěděla jsem, co jiného mu říct, ale ten polibek i všechno ostatní se událo téměř s příjezdem Catherine.

„Neomlouvej se. Chápu, že tě to mohlo napadnout, ale věř mi. Miluju tě." Ztuhla jsem nad posledními dvěma slovy. Uvažovala jsem, co k němu cítím já. Mám ho ráda a jsem šťastná, když jsem s ním.

„Já tebe taky." Otočila jsem hlavu, abych mu viděla do obličeje. Než jsem se nadála, ucítila jsem jeho rty na mých. Líbal mě jemně a choval se velmi opatrně. Byla jsem za to ráda, protože jemu i mně docházelo, jak snadno by mi mohl způsobit nějaké vážnější zranění.

Pomalu mi docházel vzduch a neochotně jsem se od Aleca zkusila odtáhnout. Sice mě pevně držel, ale jakmile můj odpor zaznamenal, odtáhl se. Nechápavě se na mě podíval, ale když viděl, jak se nadechuju, zářivě se usmál.

Najednou mi na obličej spadla studená kapka vody. Podívala jsem se k nebi a do obličeje mě zasáhla sprška vody. Pršelo.

„Pojď," řekl a usmál se Alec a natáhl ke mně ruku. Vzala jsem ho za ni a zvedla se. Najednou mi podtrhl nohy. Krátce jsem vykvikla a ocitla se v jeho náruči.

Obrovskou rychlostí se rozběhl. Vše kolem jsem vnímala jako rozmazanou šmouhu. Ta rychlost se mi ale líbila, i když to pro mě ze začátku byl šok.

Poté zničehonic zastavil a já si uvědomila, že jsme v mém pokoji. Catherine tady díkybohu nebyla.

„Teda," vypravila jsem ze sebe, jakmile jsem zase stála nohama na zemi.

„Líbilo se ti to?" zeptal se mě Alec.

„Jo, bylo to super," zářila jsem.

„Co chceš teď dělat?" zeptal se mě se zájmem.

„Nevím." Pokrčila jsem rameny a podívala se na hodiny. Bylo půl páté. Najednou se ve dveřích objevila Catherine.

„Ahoj," pozdravila nás se svým zářivým úsměvem. Neušlo mi, že mluví hlavně na Aleca.

Ten se na ni zdvořile usmál a já předvedla něco, o čem jsem doufala, že vypadá jako úsměv.

Najednou vyjekla, jakoby se ji někdo pokusil zabít.

„Co se děje?" Nechápavě jsem se rozhlédla po pokoji.

„Pavouk," vydala ze sebe přidušeně a ukázala na protější stěnu. Po ní lezl ani ne centimetrový pavouček směrem k otevřenému oknu.

S úsměvem na tváři jsem přešla k oknu a vystrčila pavouka ven.

„A je po problému," prohlásila jsem a sedla si na pohovku. Začala jsem probírat hromadu dvd a pokusila se vybrat nějaký dobrý film.

„Vyber něco ty," vzdala jsem to po chvíli a podala filmy Alecovi. Ten si s úsměvem sednul vedle mě a začal probírat dvd.

„Tak třeba Titanic," navrhl a podal mi dvd. Jenom jsem přikývla a zasunula ho do přehrávače.

Po chvíli film začal a já si uvědomila, že jsem to neměla odkývat, už jenom proto, že u něj vždycky brečím jako želva.

Přitiskla jsem se více k Alecovi. Ten mě jednou rukou objal a začal mě hladit po paži. Palcem mi na kůži kreslil kolečka a sledoval obrazovku.

„Můžu si přisednout?" ozvalo se vedle mě. Catherine, kdo jiný. Zjevně čekala, že se od sebe odtáhneme. Já to sice tak chtěla udělat, ale Alec se posunul k opěrce a přitáhl si mě k sobě těsněji, takže Catherine si sedla vedle mě. Na vteřinu se její výraz změnil, ale rychle se ovládla a sedla si vedle mě.

Film jsem vnímala jenom okrajově, raději jsem nenápadně sledovala Aleca. Pořád jsem nechápala jeho upíří dokonalost. Kdykoli na sobě ucítil můj pohled, podíval se na mě. Občas jsem se mu dlouze dívala do očí, jindy jsem uhnula pohledem. Častěji jsem ale uhnula.

Jakmile se loď začala potápět, přesunula jsem pozornost na obrazovku. Na konci jsem se neubránila slzám.

„Omluvám se, ale mě to vždycky dojme," zamumlala jsem, jakmile film skončil. Alec se jenom usmál a lehce mě políbil na čelo.

Catherine elegantně vstala a chůzí modelky prošla kolem Aleca přímo k posteli. Sedla si na ni a velmi zaujatě začala číst nějakou bichli.

O dva dny později

Seděla jsem na pohovce vedle Aleca a sledovala jsem odpolední zprávy. Slečna Dokonalá si opět četla a kupodivu mi nešla na nervy.

Otevřely se dveře a dovnitř vešla Zoey.

„Neumíš klepat?" vyjela na ni Catherine.

„Vadí ti to moc?" zavrčela jsem. Catherine se zarazila. Ode mě zjevně takové chování nečekala.

„Co se děje?" zeptala jsem se o poznání mírněji Zoey. Popravdě mě vyděsila. Byla bledá jako smrt a vypadla nervózně.

„Ash, mohla bys zajít ke mně do pokoje? Ráda bych ti něco řekla," pípla nesměle.

„Jasně, už jdu," zabrblala jsem a vstala. Alec mi stisknul ruku a já se na něj usmála.

Zoey mě popadla za ruku a vlekla do svého pokoje.

„Co se děje? Nejsi nemocná? Jsi bílá jako upír," pokusila jsem se o vtip.

„Ash, raději si sedni," zašeptala. Vypadala hrozně utrápeně. To u ní nebylo obvyklé. Poslechla jsem ji a posadila se na židli.

„Pověz mi, co se stalo," vybídla jsem ji.

„Jsem těhotná."

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 14. kapitola: