Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 13. kapitola

07.08.2011 (08:15) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2256×

Otevřela jsem oči a snažila se zaostřit na osobu nade mnou. Vůbec se mi nechtělo měnit nic na mém nicnedělání, ale pomalu jsem rozeznávala známé rysy člověka, který se nade mnou skláněl.

Karmínové oči, olemované hustými dlouhými řasami… Bledý, ostře řezaný obličej… Světle rudé, jakoby bezkrvé rty… Kštice hnědých vlasů.

„Alecu?“ zeptala jsem se, i když jsem si byla jistá, že je to on.

„Vstávej,“ pobídl mě tiše. Až teď jsem si všimla, že mě konečky prstů hladí po lícní kosti. To bylo to studené „něco“, co jsem cítila. Vůbec mi to nebylo nepříjemné a dokonce jsem byla trochu zklamaná, když ruku spustil podél těla.

Posadila jsem se. „Co tady děláš?“

„Tvoje sestra se po tobě sháněla,“ vysvětlil mi.

„Já jí vlastně řekla, že budu v pokoji,“ zaúpěla jsem. Přikývl.

„Nechce se mi odtud. Nemohl bys jí říct, že jsem v pořádku?“

„Taky se mi tady líbí. Vlastně je to můj koutek. Zřídil jsem si tady svoji rezidenci,“ řekl a posadil se vedle mě do sítě.

„Je to tady úžasné,“ vydechla jsem a rozhlédla se.

„V tom naprosto souhlasím,“ usmál se.

„Takže už jsi zpátky z Francie,“ konstatovala jsem.

„Ano, nakonec zasáhli zdejší upíři. Pouze jsme to zkontrolovali,“ odpověděl a maličko se nohou odrazil. Trochu jsem se zamračila.

„Nelíbí se ti to, co?“ zeptal se mě.

„Nevím, co si o tom mám myslet. Nešlo by jim jenom říct, ať tolik nevyvádí?“ zeptala jsem se. Překvapilo mě, že se potichu rozesmál.

„Jsou to novorození. S těmi se mluvit nedá,“ vysvětlil mi.

„Novorození?“ zopakovala jsem. Netušila jsem, co by to mělo v upíří terminologii znamenat.

„Jsou chvíli po přeměně. Ovládají je instinkty. Nedokáží se uskromnit v lovení. Jediné, co pro ně existuje, je krev. Jsou divocí, a tak trochu jako zlobivé děti. Nevšímají si zákazů ani domluv.“

„Taky budu taková?“ zašeptala jsem. Budu taky tolik lačnit po krvi? Budu divoká a dravá? Dokážu dostát svému slibu a nezabíjet lidi, ale zvířata?

„Každý si tím projde, ale je to jako s dospíváním. S někým puberta tříská ode zdi ke zdi. Jiný se zase dokáže ovládat a udělat kompromis,“ vysvětlil mi, ale nedal mi tím odpověď.

„Pokud budu opravdu neovladatelná a divoká, prosím, vraž mi pár facek, ať se zklidním,“ poprosila jsem ho.

„To bych nemohl udělat. Neublížil bych ti,“ vydechl a zakroutil hlavou. Nevěděla jsem proč, ale znělo mi to, jako ze všech těch slaďáků, na které jsem se tak ráda dívala.

„To by mi ale pomohlo,“ namítla jsem a usmála se. Vážně se na mě podíval a mě přešel veškerý humor.

Ucítila jsem jeho prsty na bradě a jediné, co jsem vnímala, bylo, že se ke mně naklonil a jemně mě políbil. Na vteřinku jsem ztuhla, ale poté se do polibku zapojila.

Bohužel se po chvíli odtáhl.

„Promiň.“ Za co se mi omlouvá? Než jsem stihla něco říct, vstal.

„Tvoje sestra tě bude chtít vidět,“ prohlásil. Strnule jsem vstala.

„Nevím, za co se omlouváš, a myslím si, že Zoey to bez mojí okouzlující přítomnosti dalších pět minut přežije,“ odpověděla jsem mu trochu drze. Povzdechl si.

„Jsi člověk,“ zašeptal. Zarazila jsem se a přerývaně se nadechla.

„No jistě, jsem pomalý, slabý, bezvýznamný člověk!“ zasyčela jsem uraženě.

„O to nejde. Netušíš, kolik sebeovládání mě stojí každá vteřina, kdy jsem s tebou. Tvoje krev mě uvádí v neuvěřitelné pokušení. Nevím, jak je možné, že zrovna mně tolik voníš, že tě nedokážu vyhnat z hlavy. Chci být s tebou, ale nevím, jak dlouho a jak moc toho vydržím,“ vychrlil ze sebe s pohledem upřeným na můj obličej.

„Proto ses tak choval, když jste nás s Jane zasvěcovali?“ vydechla jsem pochopením. Pouze přikývl.

„Když jsi do mě vrazila na ulici, málem jsem se neovládl, ale nakonec jsem se přiměl odejít. A potom, najednou o dva dny později, ses opět objevila. Nemohl jsem dýchat, jinak bych to nezvládl. Jane by na mě dar nepoužila a pochybuji, že by mě zastavila.“

Chvíli jsme oba mlčeli. Přešla jsem ze stínu na slunce a Alec mě napodobil. Sotva se ocitl na slunci, jeho kůže se rozzářila. Vypadalo to, jakoby na ní byly miliony skleněných plošek nebo diamantů. Překvapeně jsem vydechla a popošla o několik kroků k němu.

Sledoval mě s obezřetným výrazem a čekal na mou reakci.

„Proto nesmíte na slunce?“ zeptala jsem se a přešla až k němu.
„Ano,“ odpověděl s mírným úsměvem. Natáhla jsem ruku a dotkla se jeho předloktí. Jeho kůže byla ledová, ale zdála se mi o něco málo teplejší. To mě ale nezajímalo, spíše jsem sledovala, jak se sluneční světlo odráží od jeho kůže.

„To je nádhera,“ uznala jsem a usmála se na něj.

„Mě to tak nepřipadá, ale zpočátku mě to fascinovalo,“ přiznal.

„Tak, tady jste,“ ozvalo se za námi. Polekaně jsem sebou škubla a otočila se. Za námi stál Felix s velmi pobaveným výrazem. Byla jsem na něho naštvaná.

„Alecu, shání se po tobě Aro a Ashley, ty pojď se mnou. Zoey vyvádí.“ Alec přikývl, lehce mě pohladil po tváři a zmizel.

„Pojď,“ pobídl mě Felix a vyrazil po cestičce zpátky do hradu. Nasupeně jsem pochodovala za ním.

„Snad se na mě nezlobíš?“ zeptal se mě nevinně. Rychle jsem se zohnula, popadla kamínek a mrštila ho po něm. Neuhnul, ale vypadalo to, že to ani necítil.

Povzdechla jsem si a šla za ním chodbami hradu. Přede dveřmi Zoeina pokoje se zastavil a ukázal na ně s trochu zlomyslným výrazem.

Zhluboka jsem se nadechla a stiskla kliku. Vešla jsem dovnitř, ale to už mi na krku visela Zoey.

„Ash, proboha, kde jsi byla?“ spustila hned.

„Byla jsem v zahradě, vadí ti to?“ zeptala jsem se a snažila se tvářit se nevinně.

„Měla jsi mi to říct. Strašně jsem se lekla, když jsem zašla za tebou do pokoje a tys nikde nebyla!“ vyčítala mi.

„Dobře, příště tě budu informovat, jo?“

„Fajn.“

„Tak já jdu tentokrát už doopravdy do svého pokoje,“ oznámila jsem jí a pokusila se vypařit.

„Počkej, počkej! Byla jsi tam tři hodiny! Neříkej mi, že jsi chodila po zahradě a čichala ke kytkám,“ zarazila mě a nekompromisně zkřížila ruce na prsou.

„Procházela jsem se, a pak jsem lenošila v houpací síti,“ odpověděla jsem rychle.

Zoey se na mě podezíravě podívala. „Našel tě Alec?“

„Jo, a chvilku poté přišel i Felix.“

„Dobře, ale pamatuj, že příště to nahlásíš, jasné?“

„Jo, jo,“ zamumlala jsem a přemístila se do svého pokoje, kde jsem se svalila na postel. Znovu jsem si v hlavě přehrávala ten polibek.

Už jsem sice dva kluky měla, ale tohle bylo jiné. Alec byl jiný. Nechoval se jako většina mých vrstevníků.

Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře. Než jsem stihla dotyčného pozvat dále, už se objevil v mém pokoji.

Byla to Jane.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji.

„Ahoj, mám pro tebe cenné informace, ale moc tě nepotěší. Přijela totiž jedna upírka a bohužel pro ni nemáme místo. Cullenovy víc nasáčkovat k sobě nemůžeme, tak se s ní budeš muset po dobu, co bude tady, dělit o pokoj,“ oznámila jedním dechem.

„K Zoey jít nemůžu?“ zeptala jsem se.

„To ne, Catherine říkala, že nechce, aby ses tam mačkala se svojí sestrou, a že ona jenom použije občas sprchu a podobně. Navíc u tvojí sestry je teď téměř pořád Felix. O jejím sebeovládání nepochybuj,“ vysvětlovala mi.

„Nemáš ji ráda?“ Jinak jsem si ten znechucený tón v jejím hlase nedokázala vysvětlit.

„Moc ne. Ona totiž před několika lety chodila s Alecem. A hlavně se pořád ještě nesmířila s rozchodem. “ Na vteřinu ve mně hrklo.

„A proč se má cpát ke mně? Já ji tady nechci!“ vyjela jsem.

„Pozdě,“ ozvalo se ode dveří. Ve dveřích stál Alec a v každé ruce držel jeden kufr. Povzdechla jsem si a všimla si, jak se na mě prosebně dívá. Asi nechtěl mít s bývalkou žádné problémy.

„Dobře, ať se sem klidně nastěhuje,“ svolila jsem neochotně. Jane urychleně vyklidila bitevní frontu. Pohledem jsem propalovala polštář na mojí posteli.

Zaslechla jsem klapot podpatků a uvědomila si, že „slečna Dokonalá“ se blíží. Klapání ustalo a já zvedla oči ke dveřím.

Upírka, která v nich stála, vypadala jako bohyně. Bylo jí asi sedmnáct a představovala ideál ženské krásy – dokonalá postava, dlouhé tmavě hnědé vlasy a krásný obličej. Svoji dokonalost zdůrazňovala krátkými rudými šaty a botami na jehlovém podpatku.

Smutně jsem si uvědomila, že jestli tahle holka chce získat zpátky Aleca, tak to jenom stěží ovlivním.

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 13. kapitola: