Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 11. kapitola

21.07.2011 (07:15) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2321×

Rychle jsem se otočila a vrazila do Aleca. Trochu jsem zavrávorala a poodstoupila dozadu.

„Opravdu si nechceš už nic koupit?“ Vteřinku jsem zaváhala, ale rozhodla jsem se, že už za mě utratil dost.

„Ne,“ odpověděla jsem.

„Tak půjdeme najít Jane,“ řekl a nečekal na můj souhlas. Rychle jsem šla za ním. Netušila jsem, jak to dělá, ale neomylně došel až k obchodu, ve kterém Jane zrovna prohrabovala hromadu džínů. Jakmile nás spatřila, rychle popadla ještě troje džíny a nějaké tričko a přešla k pokladně. Tam zaplatila a všechno nacpala do tří tašek.

„Co se děje?“ zeptala se nevinně.

„Už půjdeme, ne?“

„Dobře,“ souhlasila trochu neochotně, „Ashley, tahle taška je pro tebe a ta červená pro Zoey,“ dodala.

„Děkuji,“ zamumlala jsem a cítila jsem, jak mi hoří tváře. Raději jsem pohodila vlasy, aby mi spadly do obličeje a nebylo vidět, že jsem rudá jako rajče.

Na zpáteční cestě nikdo moc nemluvil. Jane se občas na něco zeptala Aleca, ale to jsem moc nevnímala. Začala jsem být unavená a vzpomněla si, čím mě ráno vzbudili Felix se Zoey. Tu videohru jim zabavím, usmyslela jsem si.

Sledovala jsem dešťové kapky, které rychle stékaly po okénku, a příliš nevnímala, co se kolem děje.

„Ashley! Vnímáš mě?“ houkla na mě Jane.

„Ehm, promiň, nevnímala jsem. Co jsi říkala?“

„Ptala jsem se, jak to vypadá se Zoey.“

„Myslím, že za chvíli už bude chodit, noha byla asi jenom naražená,“ zamumlala jsem trochu naštvaně. Ano, to, že se Zoey po necelých dvou týdnech v pohodě líbá s upírem, mě naštvalo. Věděla jsem, že Felix je milý a zábavný, ale nevěděla jsem, jak dlouho ten zvláštní vztah vydrží. Zoey nikdy s nikým nechodila déle než dva měsíce, a pokud vím, opravdu zamilovaná byla jenom jednou, a to v páté třídě do jednoho deváťáka. Ten pak odešel na gympl a se Zoy to nebylo nějakou dobu k vydržení.

Bubnování deště o sklo ustalo a já si uvědomila, že jsme dojeli do garáží. Většina aut byla pryč, tak Alec zaparkoval blízko vjezdu. Vystoupila jsem a rozhlédla se kolem.

„Tak, a zpátky do kobky,“ neodpustila jsem si tichou poznámku. Až příliš pozdě mi došlo, že tichá by byla jenom pro člověka. Alec ani Jane na to nereagovali a vytahovali z kufru tašky.

Přešla jsem k nim, abych pobrala svoje, ale Alec se nabídl, že mi je odnese. Souhlasila jsem a nejistě se vydala směrem ke svému pokoji. Alec kráčel za mnou a občas mi na křižovatce poradil, kudy jít.

V pokoji mi položil tašky na stůl.

„Myslím, že za tebou ještě přijde Jane kvůli zítřku,“ řekl a odešel z pokoje.

„Kvůli jakému zítřku?“ zeptala jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo. Povzdechla jsem si. Takhle to je snad vždycky. Popadla jsem tašku s oblečením pro Zoey a nákup z drogerie a vyšla na chodbu.

Nejistě jsem zaklepala na dveře.

„Dále,“ ozvalo se zevnitř. Oddechla jsem si a vešla. Felix v místnosti nebyl. Zoey seděla na posteli a nevstávala. Možná jsem jí křivdila a ta noha ji opravdu bolí.

„Ahoj.“

„Čau,“ odpověděla jsem mdle. Zoey si všimla mojí nálady, ale nekomentovala to. Byla podivně bledá, ale trochu se na mě usmála.

„Tady máš oblečení a prober si tu kosmetiku.“ Natáhla se po taškách a do obou nakoukla.

„Super,“ broukla spokojeně a začala vytahovat svoje věci.

„Zoey, ráda bych si s tebou popovídala,“ začala jsem nejistě.

„Co jsem provedla?“

„Teoreticky nic, jenom bych se tě ráda na pár věcí zeptala.“ Zoey se na mě sice podívala podezíravě, ale nechala mě mluvit.

„Jedná se o tebe a Felixe. Viděla jsem vás, jak se líbáte. Chci se zeptat, co mezi vámi je,“ pokračovala jsem bez obalu.

„Odsuzuješ to, co?“ zeptala se tiše.

„To ne, ale chci vědět, jestli ho máš ráda, a jestli je takový vztah bezpečný. Je to pro tvoje dobro.“

„Vidím ti to na očích. Nesouhlasíš s tím. Skoro žádný můj kluk se ti nezdál dost dobrý. Vždycky jsi mi do toho kecala. Nechej mě jednou na pokoji!“ Poslední větu na mě zařvala.

„Prostě se o tebe bojím, to ti vadí?“ zeptala jsem se a snažila se, abych mluvila klidně.

„Ne, prostě na mě žárlíš,“ odsekla. To si myslí? Takovou hloupost.

„A na co bych měla žárlit? Na to, že se olizuješ s upírem, který tě může jediným nechtěným pohybem zabít nebo zmrzačit?“ vyjela jsem na ni a vstala. V tom okamžiku jsem měla chuť ukousnout si jazyk.

„Víš co? Vypadni! Jsi sestra na nic! Nechej mě na pokoji a raději se zabývej svým životem a do mého nerýpej!“ Vstala a překulhala ke mně. Překvapeně jsem na ni zírala. Vrazila mi do ruky poloprázdnou tašku a strčila do mě.

„Padej! Nechej mě na pokoji! Nechci tě už nikdy vidět!“ zakřičela znovu. Nemusela mi to říkat dvakrát. Vběhla jsem do svého pokoje a zabouchla dveře.

Jsi sestra na nic! Nechci tě už nikdy vidět! Ty dvě věty mi stále zněly v hlavě. Tašku jsem položila na zem a zhluboka se několikrát nadechla. Se Zoey jsme se občas pohádaly, ale nikdy mi něco takového neřekla. Posadila jsem se na zem a přitáhla si kolena pod bradu.

Jsi sestra na nic! Pořád jsem viděla její naštvaný obličej, když to na mě řvala. Ty čtyři slova bolely nejvíc. Bylo to, jako kdyby mi vrazila do srdce nůž.

Utřela jsem si slzy, ale tekly další. Zoey sice měla spoustu špatných vlastností, ale i tak to byla moje sestra. Věděla jsem, že bych jí neřekla, že není dobrou sestrou, ani kdybych se na ni zlobila sebevíc.

Pokusila jsem se uklidnit a celkem se mi to dařilo. Musela jsem něco dělat, tak jsem začala vybalovat nákup. Věci z drogerie jsem si narovnala do skříňky v koupelně. Dávala jsem si načas a několikrát je přerovnala.

Poté jsem začala vytahovat z tašky oblečení. Jane mi koupila černé a modré džíny, černé kraťasy, modré a červené tílko, několik triček a spodní prádlo. Byla jsem jí za to vděčná. Všechno jsem poskládala a uložila do skříně.

Chvíli jsem zvažovala, co by se ještě dalo uklidit, ale když mi zakručelo v břiše, vydala jsem se do kuchyně.

Někdo už na stůl dal všechno nové jídlo. Šunku, sýr a zeleninu jsem dala do ledničky.

Zbytek jsem uložila do poliček. Ze sáčku jsem si uvařila písmenkovou polévku.

Jakmile jsem dojedla, umyla jsem nádobí a neochotně se vydala zpátky na pokoj.

Vešla jsem a ztuhla. Nečekala jsem, že ve svém pokoji najdu Felixe.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a popošla k pohovce.

„Pohádaly jste se kvůli Zoey a mně, že jo?“ zeptal se mě sklesle.

„Jo,“ přisvědčila jsem.

„Zoey je moc líto, že na tebe křičela. Pláče,“ oznámil mi.

„Já se nechtěla hádat. Jenom chci, abys mi slíbil, že jí neublížíš. Mám o ní strach.“

„Neublížím jí, to ti můžu přísahat.“

„Myslíš to s ní vážně, nebo se tím jenom bavíš?“ Felix se na mě překvapeně podíval.

„Myslím to s ní vážně. Ona je nejúžasnější bytost, kterou jsem potkal, a jsem šťastný, že má o mě zájem.“

„To by mělo stačit, ale počítej s tím, že hádky budou na denním pořádku a budeš jí muset zabraňovat v realizaci spousty šíleností,“ upozornila jsem ho s lehkým úsměvem.

„Neboj se, dám na ni pozor ve všech ohledech,“ usmál se.

„Tak, a teď bych se s ní měla usmířit.“

„Naprosto souhlasím.“

Společně jsme vyšli směrem k jejímu pokoji. Felix vešel první, já asi krok za ním.

Zoey seděla na pohovce a při zvuku otevírajících se dveří vzhlédla.

„Ash, je mi moc líto, co jsem ti řekla. Opravdu jsem to tak nemyslela,“ začala se mi omlouvat.

„Já vím,“ usmála jsem se a přešla k pohovce. Zoey se mi pověsila kolem krku.

„Jsi ta nejlepší sestra na světě. Jsem moc ráda, že tě mám,“ zašeptala.

„Já tě taky mám moc ráda, Zoey.“

Velmi děkuji třem osobám, které poctivě komentují všechny výplody mého chorého mozečku: Coře, belle a annaliesen.

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 11. kapitola: