Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokážu být šťastná? 1. kapitola

24.03.2010 (18:15) • MichellCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2240×

1. kapitola

Dneska je velký den D můj den odjezdu od veškerého mého trápení a přetvářky, že je vše v pořádku.

Jelikož jsem viděla jak svým chováním ubližuji mým rodičům a hlavně mamince, snažila jsem se chovat normálně do té doby než odjedu do mého nového domova. A to zahrnovalo i to, že jsem se aspoň trošku bavila s Jacobem. Příčilo se mi to všemi možnými způsoby, ale proto aby maminka byla šťastná bych udělala cokoliv. Naštěstí Jacob odjel před dvěma dny na kolej, takže už jsem se tak přetvářet nemusela.

Za chvíli vyrážím na cestu a já si právě dobaluji zbytek věcí bez kterých bych ve Forks nemohla existovat. Což zahrnuje například moje knihy a cédéčka a hlavně můj deník, který jsem si začala psát po tom co mi Jacob udělal. Jemu jsem se mohla svěřit, do něho jsem si mohla vylít své srdce. Jelikož lidem v mém okolí jsem to nemohla říct a hlavně taky nechtěla. Bála jsem se jejich reakce nevěděla jsem co od nich čekat. Jestli by mě litovali a nebo mnou pohrdali, ale vím jedno nechtěla jsem u nich vidět ani jeden z těchto projevů nad mým neštěstím, protože to bych nesnesla.

Když mám vše dobalené, jdu si věci poskládat do auta. Rodiče mi koupili před mým odjezdem nové auto, abych se ve Forks měla jak dopravovat do školy a kamkoliv budu potřebovat. To auto mi koupili i přes mé protesty, jediné co jsem si mohla vybrat byla barva. Takže teď mám nové auto Audi v černé barvě. To je totiž teď jediná barva, tedy ještě kromě šedivé a tmavě modré, které si vybírám v čemkoliv. Jelikož jsem se vždy oblékala podle nálady tak jsou pro mě teď přijatelné jen tyhle tři.

Taky jsem s maminkou byla kupovat nové oblečení do Forks, jelikož tam furt prší a slunce tam svítí zřídkakdy. Což zahrnovalo nepromokavou bundu a zimní bundu, dva páry zimních bot, tři páry tenisek, dvoje kalhoty v tmavě modré barvě a troje v černé barvě, tři rolákový svetry, dvoje rukavice, šálu, deset triček s dlouhým rukávem a pět triček s krátkým rukávem nebo na ramínka. Já bych si toho tolik nekupovala, jenže Renné byla neoblomná. Takže jsem musela jako hodná dcera ustoupit.

Vše už mám v autě naskládané a teď mě čeká ta těžší část loučení s Renné a Charliem. S mamkou je to těžší, protože ta mě do Forks nechtěla pustit, ale chápala že mám nějaký důvod proč už tu nemůžu být i když nevěděla jaký. Po dlouhém objímání při kterém jsme každá uronila pár slz, a slibu že budud volat a psát maily mě konečně pustila. S Charliem to bylo jednodušší, on moc na city nebyl a já jsem to zdědila po něm. Takže jsme se objali on mi dal pár kázání jak se mám chovat, a že kdybych měla nějaké problémy nebo něco potřbovala ať hned volám, jsem konečně mohla vyrazit vstříc mému novému životu.

Nevěděla jsem jak dlouho mi cesta bude trvat autem, ale to pro mě nebylo podstatné. Během cesty jsem dělala přestávky minimálně a spánku jsem si moc nedopřávala. Ani nepočítám kolik kafe jsem vypila abych během cesty neusnula. Takže jsem ve Forks byla za necelý tři dny. Do domu babičky jsem přijela během poledne a šla si ho prohlédnout. Když jsem se procházela po domě zjistila jsem, že to potřebuje úpravy a to hodně velké, jelikož nábytek v domě byl snad i z minulého století. Do auta jsem si zašla pro notebook a v domě ho zapla. Hledala jsem nějakého restaurátora domů, který nebydlí moc daleko tedy v rámci možností. Měla jsem štěstí, narazila jsem na jednoho který bydlí přímo ve Forks, jmenuje se Esme Cullenová. Opsala jsem si její číslo a naťukala do mobilu. Hned po prvním zazvonění se z telefonu ozvalo hlasem připomínající zvonkohru:

,,Esme Cullenová, přejete si?"

,,Dobrý den, jmenuju se Isabella Swanová a právě jsem se přistěhovala do Forks. Na internetu jsem našla, že jste restaurátorka domů a já bych chtěla  upravit dům do kterého jsem se nastěhovala."

,,Oh ano, řekněte mi kde přesně bydlíte a kdy se Vám  hodí schůzka se mnou, aby jsme mohli začít."

Tak jsem jí popsala cestu k domu a řekla, že bych chtěla aby začla s prací na domě pokud možno hned jestli nemá co na práci.

,,Ten dům znám, hodně dlouho tam nikdo nebydlel. A na práci momentálně nic nemám tak co říkáte tomu kdybych tam byla do půl hodiny?"

,,Budu jen ráda, zatím nashledanou."

,,Nashledanou."

Tak takovouhle rychlost jsem teda nečekala. Za půl hodiny jsem uslyšela auto na příjezdové cestě, tak jsem vyšla na verandu. Ke mě mířila krásná paní, která mi už jenom výrazem v obličeji připomínala maminku. Měla bledou pokožku, hnědé vlasy do půlky zad a oči v barvě karamelu. Její krása mi vyrazila dech.

,,Dobrý den, já jsem Esme Cullenová a ty musíš být určitě Isabella, že?" Při tom mi podávala ruku, kterou měla velice studenou.

,,Ano jsem, velice mě těší, paní Cullenová."

,,Prosím říkej mi Esme a tykej mi pak si připadám moc stará." A mile se na mě usmála

,,Dobře Esme, jsem Bella."

,,Půjdeme se teda podívat do domu a prodiskutovat jaké bude potřebovat úpravy?"

,,Dobře." Vzala jsem jí do domu a procházela s ní místnosti.

Dohodli jsme se, že všechen nábytek vyhodíme. Sepsali seznam věcí co bude potřeba a pak se mnou prodiskutovala, jak si místnosti představuju a v jaké barvě by měli být sladěny a měli jsme hotovo.

Esme jsem pak dala volnou ruku, nechtěla jsem se jí tam plést a tak jsem odjela do motelu, kde jsem si rezervovala pokoj na tři dny. To byla doba než prý Esme dům podle jejích slov bude pro mě dokonalí.

Byla jsem už hodně unavená, tak jsem si narychloi vlezla do sprchy a pak padla do postele. V polospánku jsem si uvědomila, že dneska to bylo po hodně dlouhý době co jsem se upřímně na někoho usmála a to zrovna na člověka, kterého jsem znala sotva pár hodin. Po tom co mi udělal Jacob jsem neměla ráda mužskou společnost (přesněji jsem se jí bála) jich se bála, a ženská společnost mi nevadila, ale lidem okolo sebe jsem přestala důvěřovat a myslím že ani nebudu. Vždyť jak jsem dopadla naposledy, když jsem důvěřovala lidem okolo mě. Jacob mě úplně zlomil, já už nebyla ta stará Bella, byla jsem troska. S těmito myšlenkami jsem usnula...

Autor: MichellCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokážu být šťastná? 1. kapitola: