Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 58. kapitola


Dohoda 58. kapitolaEdward se potlouká Forks a okolím a snaží se oživit vše co mu Bellu připomíná. Ostatní Cullenovi však budou mít doma nečekanou návštěvu...

  

58. kapitola

 

Edward:

Esme po příjezdu k domu s úlevou zjistila, že samotná budova naštěstí unikla větším škodám a tak stačilo jen pár oprav. Všichni se začali opět zabydlovat a přitom se ještě stále nechápavě bavili o tom divném chování smečky.

Mě však v domě nic nedrželo. Táhlo mě to pryč. K místům kde jsme bývali s Bellou. Vyskočil jsem oknem a rozběh cestou, kterou jsem znal nazpaměť. Vše se tu změnilo, ale tuhle trasu bych nemohl nikdy zapomenout. Doběhl jsem k místu, kde kdysi býval okraj města. Nyní zde vše již začínalo splývat se všudypřítomným lesem.

Z porostu se tu tyčily pozůstatky jediného domu. Všechny ostatní byly již zbořeny, ale tenhle tu stál jako památka na minulost. Tak to na mě alespoň působilo. Pohledem jsem přejížděl po chatrných zdech až k oknu, kudy jsem za Bellou vždy chodil.

Riskl jsem to a vyšvihl se opatrně nahoru. Vše tu stále bylo. Všechno jak jsem si pamatoval. Jen staré a rozpadlé. Opatrně jsem se přesunul na podlahu kousek od okna a opatrně odstranil ztrouchnivělé prkno na podlaze. Rozsypalo se mi v ruce. Prostor pod ním byl však prázdný. Jeho obsah již někdo dávno vzal. Doufal jsem, že tam najdu alespoň fotografii mne s Bellou.

 

Ještě chvíli jsem tu zůstal a pohledem přejížděl po pokoji, který mi vytahoval z paměti vzpomínky. Byly to šťastné vzpomínky. Byl jsem tam snad půl dne, než jsem dokázal znovu opustit její pokoj, nebo spíše to co z něj zbylo.

Shrbeně pod chladivým deštěm jsem se loudavě vydal pryč. Hlavu jsem měl plnou vzpomínek a ani nevnímal kam jdu. Teprve nepříjemný pach mě probudil. Byl jsem stále při Forks, ale okolo byl cítit vlčí pach. Vydal jsem se bez přemýšlení za ním.

Po pár minutách se mi v šedi deště objevil před očima postarší hřbitov. Jen pár z hrobů bylo ještě udržovaných. Něco mě táhlo stále dál. Kráčel jsem po pachu až k jednomu z hrobů. Na trávě před ním byla jen vyhořelá svíčka. Žádné kytice ani ozdoby. Prostý a přímý, jak ten, komu patřil.

 

Charlie Swan

Přítel a navždy milovaný otec.

 

Hleděl jsem na ty slova a pomalu mi docházel jejich význam. Navždy. Bella se musela do Forks ještě vrátit. Byla tady. To mi vlilo do žil novou energii a naději. Rozběhl jsme se zpátky k našemu domu.

Alice na mě čekala už před ním.

„Co se děje?” zeptala se rozčíleně.

„Bella tu byla,” houkl jsem jen na ni. „Jaspere!” zařval jsem ani by to vlastně bylo potřeba.

„Co se děje?!” objevil se vzápětí.

„Potřebuju, abys prohledal databáze, noviny a všechno tady přímo ve Forks. Možná o ní něco zjistíme tady.”

Nemusel jsem mu nic víc vysvětlovat. Okamžitě se do toho dal. Na tohle byl doslova expert. Hledal informace, vyřizoval nám doklady...

Netrpělivě jsem přecházel po místnosti jemu za zády a s zkoumal zda něco našel. Pak mi však poklesla ramena.

„Je mi líto, nic o ní...” nemusel to ani říkat.

„A co Charlie?” vrhl jsem k němu a nahlížel mu přes rameno na monitor.

Jasper se jal tedy hledání informací o Charliem po našem odjezdu. Bylo tady mnoho záznamů z jeho práce, ale z jeho soukromí téměř nic. Až když skolaboval, tak se pár místních zpravodajů začalo zabývat jeho stavem a skrovnými informacemi o jeho životě.

„Počkej, tohle je divný,” zamračil se Jasper.

„... šerif Swan před smrtí začínal i blouznit. Tvrdil, že vidí svou jedinou dceru Isabellu, přes jejíž smrt se nikdy nepřenesl...”

Opřel jsem se dlaněmi o desku stolu.

„Byla tu, přišla za ním,” zašeptal jsem.

„Jo, ale to už je víc jak devadesát let.” Jasper se na mě soucitně podíval. Cítil výkyvy zoufalství a naděje, kdykoliv jsme zase objevili jakoukoliv informaci o Belle.

„Možná se za ním občas vrací,” nechtěl jsme to úplně vzdát. Narovnal jsem se. Jasper chtěl ještě něco dodat, ale nechtěl jsem poslouchat prázdné fráze povzbuzování.

„Díky,” zamumlal jsem a vyrazil z místnosti.

 

Minul jsem mlčky Alici a vyběhl z domu. Nějak to na mě tady všechno padalo. Rozběhl jsem se pryč. Bylo ještě jedno místo, které jsem potřeboval najít. Netušil jsem v jakém stavu bude, ale přesto jsem neomylně mířil k němu.

Když jsem dorazil na místo, zůstal jsem chvíli němě stát. Naše louka byla stále stejná. Jako jediná snad unikla zubu času. Tráva se pomalu pohybovala pod padajícími kapkami deště a připomínala tak zvlněnou hladinu. Nedbal jsem na to a došel do středu, kde jsem si lehl.

Se zavřenýma očima se nasál vůni a nechal se unášet tím jediným, co mi vlastně po Belle zbylo. Vzpomínkami.

 

Nevnímal jsem čas. Vyrušily mě až paprsky slunce, které se prodraly mezi mraky. Konečně jsem se zvedl a šouravě se vydal zpět. Vlastně jsem se chtěl jen převléct z mokrého oblečení. Jen co jsem však dorazil domu, zarazilo mě, že uvnitř je jen Rose s Emmettem.

Vešel jsem do obýváku, kde Emmett ne právě nadšeně přenášel bedny s věcmi a Rose ho podrážděně navigovala zatím co si lakovala nehty na nohou. Okolo to vypadalo, jako by ostatní odešli přímo uprostřed práce.

„Kde jsou?” zeptal jsem se, než si mě stačili všimnout.

Rose mě přejela pohledem a nakrčila nos při pohledu na moje mokré a špinavé oblečení.

„Pryč,” odsekla a mě bylo jasné, že to je důvod její špatné nálady. „Za Carlislem přišel Billy, že se jim servalo pár těch čoklů. No a znáš ho, jak slyší, že je někdo zraněný...” protočila oči.

„Ostatní šli s ním. Jen nás tu nechali,” dodal Emmett. „Jako by se báli, že uděláme nějaký průšvih.” Rose ke mě hodila pohled, který dával jasně najevo kdo že to měl ten průšvih dělat. Jí samotné vyloučení z tohodle ”výletu” moc nemrzelo. Ty smradlavý psiska rozhodně neměla v lásce, ať se tvářili přátelsky jak chtěli.

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 58. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!