Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 28. kapitola

16.05.2010 (20:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6155×

28. kapitola

 Bella:

Svírala jsem mezi prsty rezavou srst a vdechovala Jacobův pach. Byla jsem jej ochotná čmuchat jak dlouho to půjde, jen abych se nemusela opět setkat s těmi vyděšenými pohledy. S tím co jsem, jsem se srovnala už dávno, ale vidět strach a opovržení v jejich tvářích bolelo.

Možná proto, že jsem na to nebyla připravená. Nečekala jsem to. Celá tahle šílená situace nešla předvídat...

S úlevou jsem poslouchala, jak ostatní odchází a odnáší zraněného Sama pryč. Teprve až byli slyšet z velké dálky. Odstoupila jsem od Jacoba. Sedl si kousek přede mě a přejel mi vlhkým šumákem přes tvář.

„Fuj Jacobe,” zaprskala jsem automaticky a otřela si tvář. On však jen otevřel tlamu a jazyk mu zůstal vyset na straně. Ještě jednou se na mě podíval a pak v momentě zmizel v nejbližším křoví. Které však nebylo zas tak husté, jak si asi myslel. Okamžitě jsem tedy pohledem vystřelila jinam.

V momentě byl zpátky a ještě si dopínal kalhoty. Chytil mě za ramena a donutil se mu podívat do tváře.

„Jsi v pořádku?”

Přikývla jsem.

„Opravdu?” nedal se odbýt.

„Ano.”

Zkoumavě na mě hleděl, než se úlevně usmál.

„Tak bysme měli jít asi za ostatníma,” chytil mě za ruku a chtěl vyrazit stejným směrem jako Emily se smečkou před chvílí. Já se však zapřela a odmítla hnout.

„A nemohli bychom to tu spíš uklidit?” zkoušela jsem. „Víš, že se ty jejich kusy musí ještě spálit.”

„To sice vím, ale díky tvý pečlivosti se jen tak dohromady nedají.”

Věděl, že se bojím jim znovu pohlédnout do tváře. Přesto byl rozhodnutý mě k tomu co nejdříve donutit. Jako ovci na porážku mě tedy vedl do Samova domu. Už kus od něj jsem cítila jeho krev, která se linula všude okolo. Přesto Jacob ani nezvolnil krok.

Vešli jsme do domu, kde se v kuchyni tísnili všichni kluci ze smečky a sledovali Emily, jak ošetřuje Samova zranění. Okolo pasu se mi ovinuly Jacobovy paže a postavil se se mnou vedle ostatních. Vzhlédla jsem na Paula a Embryho stojící před námi. Ti nám bez jediného slova udělali mezi sebou místo.

Samova zranění nebyla smrtelná, ale měl jich nespočet. Emily jej donutila lehnout si na stůl a zručně mu ošetřovala jednu ránu za druhou. Kluci co chvíli odbíhali pro lavor s teplou vodou nebo další ručník.

Můj pohled se z jeho rozdrásaných zad přesunul k jeho tváři. Bylo vidět, jak trpí, ale on to na sobě nechtěl dát znát. Raději se rozhodl zaměstnat svou mysl něčím jiným.

„Myslel jsem, že se přidáš k nim,” zašeptal nakřáplým hlasem přímo ke mně.

Zavrtěla jsem hlavou. Vděčně jsem se stulila ještě více do Jacobova objetí a jeho stisk zesílil.

„Proč?” zaskřehotal znovu Samův hlas.

Chvíli jsem uvažovala. Ne nad tím, proč jsem to udělala, ale jak mu to vysvětlit.

„Existuje více smeček měničů, že ano?” zeptala jsem se ho.

Zmateně zkrabatil čelo, ale přikývl.

„A kdyby nějaká cizí smečka zaútočila na někoho z Forks, na čí straně by jsi byl?” V jeho tváři jsem viděla, že mu došlo jak to myslím.

„Ti upíři jsou sice stejný druh jako já, ale vy jste moje rodina a přátelé.”

Na temeni jsem ucítila jak mi dal Jacob pusu do vlasů. Věděl, komu byla určena ta 'rodina'.

Sam jen přikývl, že tomu rozumí. Hned vzápětí bolestně sykl skrz sevřené zuby.

„Promiň, ale přes tu krev do rány pořádně nevidím,” vzdychla Emily plačtivě. Ještě pořád měla nervy nadranc a ruce se jí chvěly.

„Pomůžu ti,” vykročil k ní Jared, ale Emily ho okamžitě zastavila.

„Ty bys s těmi svými tlapami nadělal ještě více škody jak užitku.”

Měla pravdu. Jared by si spíš poradil se sekerou než s šitím rány. Na druhou stranu jsem jej ale chápala. Ani já už jsem nedokázala jen tak nečině vydržet na místě a jen přihlížet. Vysmekla jsem se Jacobovi z paží a váhavě přistoupila k Samovi, naproti Emily.

Prudce ke mně vzhlédla a na okamžik strnula, než se na mě pokusila usmát. Moc se jí to nepovedlo, ale přesto jsem pocítila obrovskou úlevu. Po jejím vzoru jsem začala čistit a zašívat rány. Nikdy dříve jsem nebyla tak ráda, že už se mi při pohledu na krev nedělá špatně. Ačkoliv jsem měla obavu, že kdybych si jí jen lízla, žaludek bych měla hned naruby. Páchla ještě víc jak nevětraný Jacobův pokoj.

Díky mé rychlosti měl během chvíle Sam zašité všechny rány a Emily se pustila do ovazování zlomených žeber. Jemně nejprve zkontrolovala jedno žebro po druhém a pak mu obvázala celý hrudník.

„O zbytek už se bude muset postarat samo tvoje tělo,” povzdychla si unaveně Emily.

„Díky Bohu,” oddechl si přehnaně Sam, až Emily zrudla a jedním z ručníků ho pleskla po hlavě.

Sledovala jsem jak se tak postrkují. Vše se zase vracelo do starých kolejí. Jacob mě chytil za ruku a vedl ven.

„Bello,” zastavil mě Emilyn hlas. „Děkuju,” usmála se na mě vděčně.

V krku se mi náhle udělal dojetím knedlík, že jsem jí dokázala jen přikývnout. Pak už s klukama začala pomáhat Samovi do patra do ložnice.

S Jacobem jsme se vydali k nim domů. Byla jsem vděčná za chvíli ticha. Nechával mě, ať strávím předchozí události. Tedy měla jsem na to asi pět minut. Než se za námi ozval dupot a dohnali nás kluci ze smečky. Do zad mě uhodila Paulova dlaň až jsem poskočila vpřed.

„Hej, tam předtím... to bylo skvělý. Kdo by to od takovýho drobka čekal. Ale mohlas nám taky nějakýho nechat.”

Než měl čas zareagovat, poskočil díky mé levačce taky trochu dopředu.

„Jestli máš zájem, tak si ještě nějakýho můžeš složit,” vrátila jsem mu stejnou mincí. Na jeho čele se ale objevila zaujatá vráska.

„To ať tě ani nenapadne, žádný skládání,” ukázal na něj Jacob výhružně prstem a po mě mrskl naštvaným pohledem. Nakonec jsme se všichni vydali zpátky na paseku. Společně jsme sbírali kousky upířích těl a vhazovaly je do ohně. Kluci to brali jako obvykle velmi zodpovědně a tak jsem čekala, kdy některému z nich letící kus vyrazí zuby.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 28. kapitola: