Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dny věčnosti - 4. díl

12.11.2009 (22:00) • Mica • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1109×

Verandu domu Cullenových už lemovali bílé balónky. A to se oslava měla konat až odpoledne. Měli přijít všichni. Vlci, Charlie.

Ano vlci, naše příměří bylo silnější než kdy dřív. Přestože si vlci zachovali svůj dar i po pominutém nebezpečí (pro všechny případy), tak už prakticky neexistovala dělící čára mezi dvěma světy. Samozřejmě, stále platila stejná pravidla smlouvy, ale s tím rozdílem, že jsme mohli překročit hranici a navštívit je v La Push, ale jen pod podmínkou, že si tam nepůjdeme pro něco k snědku. Přestože jsme vegetariáni, tak Quilleté dbali na to, aby ani jejich zvířectvu nebylo ublíženo.

V domě však vládl klid. Emmet s Jasperem seděli před televizí a koukali na baseball. Carlisle byl zřejmě ve své pracovně, slyšela jsem otáčení listů knihy, takže si zas zřejmě doplňoval své lékařské vzdělání. Esmé v kuchyni připravovala pohoštění na odpoledne. Jasně, my to nepotřebovali, ale naši přátelé ano. A někteří mnohem víc než bylo třeba. Hlavně Jacob vždy vyjedl celou ledničku. Teď už se ve městě nedívali na Cullenovi tak divně, když skoro každý den jsme museli doplňovat zásoby, no spíše naše rekvizity. Dostat něco do Nessie byl taky zázrak. Obvykle něco sezobla, když jedl Jacob, ale opravdu maličko. Ovšem když někdo přinesl čokoládu, tak se hned nahrnula, ta ji chutnala. Ale stále trvala na svém, že krev je nejlepší.

Rose se zabývala aranžováním květin, určitě si musela všimnout, že na její zahrádce chybí dvě růže, ale Edwardovi za to kupodivu nevynadala. Nebo si ještě nevšimla, co mi trůní za pravým uchem. Jen počkej, Edwarde. A Alice…

Kde je Alice? Vsadila bych nevím co, že si za nic na světě nenechá ujít přípravu tak „velkolepé“ (jak sama nazvala) párty, přímo prý události roku. Tak kde sakra vězí? Nastražila jsem bystřeji svoje uši, zda-li jí neuslyším v některém z horních pokojů nebo někde nedaleko domu. Ale nic. Všude bylo ticho. U řeky se pohybovali dvě laňky a kolem naší odbočky právě projelo auto. Že by si šla zalovit? Bez Jaspera? Ne, vždyť byla včera odpoledne s námi. Tak kde může být? Proč tu není? Co zas připravuje za ztřeštěnost?

Edward si všiml mého lehkého neklidu a stejně jako já přeletěl pohledem místnost a očima zabloudil ke schodišti a pak se opět podíval na mne.

„Nevím.“ odpověděl. Ani jsem mu nemusela pokládat otázku nebo zvedat svůj štít, aby slyšel mé myšlenky, ihned poznal na co myslím. I Nessie zpozorovala, že tu chybí její teta Alice, to se jí chtěla předvést, jak dnes vypadá nádherně a mě táhla za ruku za sebou, protože se jí moje volba šatů také líbila a myslela, že to Alice velmi potěší.

„Teto Rose, kde je Alice?“ zeptala se svým zvonivým hláskem. Nejdříve samozřejmě použila svůj obvyklý-neobvyklý způsob komunikace na mne, ale já jen zakroutila hlavou. Jen proto, že Rose byla ještě půl pokoje od nás a Renesmé byla nedočkavá a zvědavá, tak promluvila nahlas, aby ji všichni slyšeli.

Jakmile pronesla tato slova, jako by se na tisícinu vteřiny vše v domě zastavilo. Zdá se, že nikdo nevěděl, kam se Alice poděla, ale nechci předbíhat, nevidím do budoucnosti jako někdo.

„Není tady, broučku. Odešla brzy ráno. Prý musí ještě něco zařídit.“ odpověděla Rosalie. I ona sama byla zvědavá, kam se Alice vydala.

„Jaspere?“ otočil se Edward rychle směrem k pohovce. Edwarda zdá se něco zneklidňovalo. Nebyla jsem si jistá, ale vadilo mu, že přestože dokáže číst myšlenky, tak nezná odpověď. Ale mnohem víc mu to asi vadilo ze zvyku než z pouhé zvědavosti. Věděl, že pokud si Alice něco usmyslí, je skoro nemožné ji přesvědčit o opaku.

Vypadalo to, že Jasper si v myšlenkách opakuje scénu z dnešního rána a Edward ji pozorně sleduje.

„Co se stalo?“ musela jsem obtěžovat do Edwarda trochu šťouchnout, aby vzal na vědomí mojí otázku. To je to tak vážné?

„Alice má pro tebe překvapení.“ odpověděl se známkou nedůvěřivosti v hlase. Očividně nevěděl jaké. Asi to bude velké překvapení, když Alice nechtěla, aby to Edward věděl. A že ani Jasper nevěděl, co má Alice v plánu? To je podivné.

„No, hlavně ať to nejsou další šaty.“ Snažila jsem se odlehčit náladu, zatímco další část mé mysli usilovně přemýšlela nad tím, co mi Alice chystá za překvapení. Nikdy jsem neměla ráda narozeniny, tedy hlavně dárky a všelijaká překvapení, ale dnešní den jsem přímo dychtila po Alicině dárku. Část mě mi totiž říkala, že tenhle dárek bude ten nejúžasnější jaký kdy od Alice dostanu.

Po zbytek dopoledne jsme měli dost práce. Jednak proto, že Alice tu nechala přesné pokyny, co se vše musí udělat a jednak proto, že Renesmé dnes byla mimořádně aktivní. Přes dvě hodiny jsme hráli v lese na schovávanou. Po třetím kole, kdy  Edward byl na místě hledače si Emmet postavil hlavu, že s Edwardem už hrát nebude, že to nemá cenu, protože on podvádí. Poslouchá. Ale Renesmé zas nechtěla hrát bez táty, ale ani bez Emmeta. Takže nezbývalo nic než hrát dál i přes Edwardovu výhodu.  Renesmé měla prostě v naší rodině hlavní slovo. Když se na Vás totiž zadívala těma svýma překrásnýma očkama a roztáhla své rty do toho nejkrásnějšího úsměvu, tak jí nikdo nedokázal říct ne.

Po asi dvěstěšedesátém kole jsem usoudila, že už je čas pokračovat v přípravách nebo nám Alice pořádně zatopí až se vrátí. Nechala jsem tedy Renesmé s Emmetem hrát videohry. Jasper šel do svého pokoje vyřezávat žirafu. Renesmé totiž chtěla mít celou zoologickou zahradu. A ještě nám pár druhů chybělo. Samozřejmě jako první musela mít vlka. A stejnak když s ním byl Jasper hotov podotkla, že Jacob je hezčí vlk. Ale i přes to vlepila Jasperovi pusu a běžela svého vlčíka ukázat svému Jacobovi. Jasně, Jacob, aby taky dokázal své umění vyrobil pro Renesmé k jejím… no mohla bych říct, že tak čtvrtým narozeninám, i když se nepočítali, jasně bylo to přece jen v jejích sedmi měsících, překrásný domek. Prý kopii toho, jaký pro ni jednou postaví.

My s Rosalií jsme pomohly Esmé se slavnostním pozdním obědem. No, abych řekla pravdu Esmé a Rose pomáhaly mne. Přece jen jsem si víc pamatovala kuchařské umění než ony.

Před jednou hodinou jsme už měli prostřeno, jídlo připravené a čekali jsme jen na naše hosty. Emmet si dělal legraci, že se dnes určitě přecpe k prasknutí. Asi mu včerejší grizzly nestačil.

Dvacet minut před druhou hodinou jsme zaslechli zvuk přijíždějících pneumatik na příjezdové cestě. Pak se ozvalo bouchnutí dveří a já poznala kroky svého otce. Renesmé však byla rychlejší a ještě než stačil Charlie vyjít ty tři schody na verandě, vlastně vůbec popadnout velkou krabici a menší tašku z kufru auta, už měla otevřené dveře a volala : „Dědo!“ Charlie se usmál. Ten usměv mu vycházel až z nejhlubšího nitra jeho duše.

„Ahoj Nessie, pomůžeš mi.“ zeptal se vnučky.

Když chtěla Renesmé vykročit, tak ji Edward lehce zvednul do náručí a přešel k Charliemu, aby mu pomohl s tou vekou krabicí, která byla celá obalená v krásném dárkovém papíru se vzorem bílých medvídků, určitě dárek pro Renesmé.

První si však s Edwardem podali ruce a přátelsky se objali. Bylo krásné sledovat to. Mohla bych si dovolit tvrdit, že už nic  ke štěstí mého bytí nechybí. O další deset minut dorazil Jacob, spolu s Billym, Sue se zbytkem rodiny. Dokonce přišla i Leah s novým přítelem. Na své cestě poznala mladého učitele jménem Daniel. Daniel jí pomohl přenést se přes tu záležitost se Samem a Emily.

Leah se po svém návratu hodně změnila. Za ty tři měsíce, co byla pryč se z ní stal někdo úplně jiný. Jacob tvrdil, že se víceméně vrátila ta stará Leah, ale ještě o pár čísel lepší. Po svém otisknutí do Daniela, pochopila, jakou změnou prošel Sam a už mu dál nemohla vyčítat něco, co Sam za nic na světě nemohl ovlivnit. Poznala jaká síla pak ty dva lidi k sobě pojí. Udělala by pro Daniela cokoliv, aby byl šťastný. Mezi námi už nevládla tak veliká nevraživost jako předtím, ale ještě mi stále úplně nezapomněla to, jak Jacob trpěl. Takže jediní bez partnerek byli ti nejmladší vlci. Seth pořád brblal, že o tu pravou nezakopne. Dřív se stavěl proti lásce, ale postupem času, i když ne dlouhého i on prošel změnou. Všechny nás změnil ten zimní den na mýtině. Seth, malý Seth začínal pomalu dospívat, no spíš trošku rychleji, tedy alespoň dohonil svůj fyzický vývoj, protože po té stránce, byl mladší Jacobovou kopií.

Chvíli na to dorazil zbytek smečky. Emily mi slíbila, že Nessie upeče dort. Byl jak jinak čokoládový a bílým krém na něm bylo napsáno všechno nejlepší Nessie. A pro recesi, nebo možná proto, že to považovala za dobrý žert, tak do pravého dolního rohu bílým krémem nakreslila lochnessku.

Ještě jsem Jacobovi zcela neodpustila, že mou dceru překřtil na bájnou příšeru z jezera Lochness. Ale ta zdrobnělina jejího jména se mi každý dnem zamlouvala víc. K malé slečně se hodila. Jasně, občas to byla naše malá zlobivá příšerka. Ne, byla hodná jako andílek. Jsem na ni tolik pyšná. Ach, kéž bych tu dneska mohla mít mamku.

Naši hosté se shromáždili ve velkém obývacím pokoji. Rose a Jacob se jako vždy škádlili. Oba si na pozdrav odfrkli na známku toho, jak si voní. No, nebo mám být přesnější, smrdí? Jako člověku mi vlci i upíři voněli, oba druhy měly pro mě nezaměnitelnou hezkou vůni. Ale teď… Mé smysly byly bystřejší a do mého nosu se ze strany vlků linula vůně, kterou bych mohla přirovnat… no, možná k trošku zkyslému mléku. Nic příjemného, ale ne zas tak hrozného, jak se vždy tvářila Rose.

Už jsme chtěli zasednout ke stolu bez Alice, stejně nemusela jíst. I když já ani Renesmé jsme bez ní začít nechtěli. V tom jsme však uslyšeli tiché svištění bot na podpatcích. Alice. O chviličku později se na nás zubila ode dveří.

Edward se na ni hned zaměřil, aby poznal, co prováděla, ale Alice byla na jeho útok připravená. Když jsem se na něj koukla, svraštil obočí a zakroutil hlavou.

Už jsme mysleli, že si jde Alice sednout k nám ke stolu, ale ona jenom proběhla kolem do kuchyně a hned byla zpět a vedle Charlieho, naproti mně prostírala další místo. Ona někoho přivedla sebou? Koho?

„Ahoj všichni. Všechno nejlepší k narozeninám, Bello, Renesmé. Málem jste začali beze mě, tedy bez nás.“

Autor: Mica (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dny věčnosti - 4. díl: