Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 18.

27.01.2010 (10:30) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1274×

Kapitola 18. – Tim

Ahoj auto nehledej, jela jsem se projet. Kate.

Přečetl jsem si SMS, co mi Kate poslala. Ach jo, a to jsem potřeboval pro něco zajet. No ono to tam do zítra vydrží. Po přednáškách jsem došel do pokoje a plácnul sebou na postel. Otevřel jsem notebooka a začal se trochu učit. Měl jsem trochu divný pocit, ale nedával jsem tomu větší pozornost. Nakonec jsem nad učením usnul a probudil se až ráno. Měl jsem, co dělat abych to stihnul na první přednášku. Nakonec jsem to stihnul a dával jsem pozor na přednáškách. Pak jsem volným krokem pokračoval na oběd, kde jsem se měl setkat s Lusy, Kate a Edwardem. Koupil jsem si něco k jídlu a sednul si k našemu obvyklému stolu. Seděl jsem tam chvíli, když ke mně přišla Lusy s takovým divným výrazem ve tváři.

„Ahoj Lusy, kde máš Kate a Edwarda?“ zeptal jsem se jí a políbil ji na přivítanou.

„Nevím, kde jsou včera si zmizí Edward a dneska i Kate a nic mi neřeknou,“ posadila se Lusy.

„Možná, že na to, aby se ohlásili jen zapomněli,“ snažil jsem se uklidnit, protože na mě šla představa, že naše tajemství přece jen někdo ví a teď toho využívá.

„No ale, co když jsem jim něco skutečně stalo,“ navrhovala Lusy.

„Tak jsem totálně v pytli,“ šeptnul jsem ale Lusy to slyšela.

„Proč by jsi měl být v pytli?“ nechápala a já nevěděl jestli jí to mam říct nebo ne.

„To neřeš, naší prioritou je zjistit, co se stalo s Kate a Edwardem,“ snažil jsem se změnit téma.

„Jo to máš pravdu, myslím, že Edward tu má sourozence ne? Ti by mohli něco vědět.“

„To máš pravdu zkusím se pozeptat na koleji jestli je někdo neviděl,“ navrhl jsem Lusy.

„Hm, a já se zase zeptám u sebe Kate přece bydlí s Cullenovou,“ řekla mi Lusy a já už musel jít na další přednášku.

„Dobře, tak se zeptej a já se zeptám taky. Zatím pa a napiš mi jak si dopadla,“ zaúkoloval jsem ji a šel na přednášku.

Po přednášce jsem měl konečně konec školy a tak jsem mohl pátrat. Došel jsem na chlapeckou kolej. Našel jsem rozpis, kde kdo bydlí a vydal se do pátého patra a zaklepal na dveře 5F, kde podle všeho mají bydlet bratři Cullenovi. Zaklepal jsem na dveře. Nic se neozývalo, a tak jsem to zkusil znova.

„Jestli hledáš Culleny, tak už tu do večera nejsou,“ řekl mi jeden kluk, co vyházel z vedlejšího pokoje.

„Jo dík za informaci,“ poděkoval jsem mu a vyšel z budovy. Potřeboval jsem ještě do knihovny, a tak jsem tam zašel. Vyzvedl jsem si potřebné knížky a šel zpět na kolej. Cestou jsem napsal ještě Lusy, že je nikdo od včera neviděl. Za chvíli na to mi přišla zpráva.

U mě to samý nikdo je neviděl, ale na dveřích měli vzkaz, aby je nikdo nehledal.

P.S.: za deset minut v parku u fontány.

Do pokoje jsem si hodil učení a šel na místo do parku.

„Ahoj,“ pozdravila mě Lusy.

„Čau, je to hrozně divný co?“ zeptal jsem se jí.

„Jo, to máš pravdu, ale když jsem četla ten lísteček, tak jsem si říkala jestli by jsme to neměli nechat být. Možná, že se sami vrátí, a pak to vysvětlí. Nechala bych jim tak týden víc ne, a pak bych to začala řešit,“ navrhovala Lusy a mě se to nezdálo jako špatný nápad. Sice se mi moc nezdálo, že by jsme to měli nechat týden uležet, ale když napsali lístek, tak by se měli vrátit nebo ne?

„Jo máš pravdu,“ potvrdil jsem jí to a zamyslel se, jak to bude vypadat za týden. Jestli se neobjeví budeme to muset nahlásit na policii, a pak by se mohlo stát, že se všichni doví to, že nejsem Tim O´Conerry, ale Jimmy Rogers. Lusy se na mě naštve, že jsem jí lhal a už mě nebude chtít. Ale nejdřív musím počkat ten týden, a pak jí to řeknu teda pokud budu muset.

„Tak co budeme dělat celý večer?“ zeptala se Lusy a odtrhla mě od černých myšlenek.

„Co kdybych tě pozval do kina a pak na večeři,“ navrhl jsem.

„Dobře, ale kino platím já,“ nedala se Lusy.

„Jsem gentleman tak všechno platím já,“ řekl jsem takovým rozhodným hlasem.

„Když myslíš,“ vzala mě za ruku a my jsme společně nasedali do mojí Audi.

Po 5 dnech

Dneska je to už pět dní od naší dohody s Lusy, ale po Kate a Cullenových ani vidu ani slechu. Proto jsem se psychicky připravoval na to, že budu muset říct Lusy pravdu o tom, kdo vlastně jsem. Duševně jsem se v sobě pořád hádal a hledal nějakou převažující věc ve smyslu pro nebo proti. Měl jsem v hlavě tolik důvodů proč jí to říct a proč to nechat tajemstvím. Měl jsem se dneska sejít s Lusy na nějaké společné přednášce a po ní by jsme to měli projednávat. Šel jsem tedy na přednášku, ale hrozně pomalu, jako bych se něčemu vyhýbal. No, a vlastně jo, nechce se mi vysvětlovat, kdo doopravdy jsem. Došel jsem na přednášku a sedl si na místo až někde vzadu učebny. Nikdo si tam skoro nesedal a tak budeme mít klid něco málo projednat. Chvíli po mě přišla Lusy a nevypadala zrovna dvakrát dobře. Vypadala jako duch. Řekl bych, že celou noc probrečela. Sedla si vedle mě a nic neříkala. Tohle bylo neobvyklé většinou něco povídala, i kdyby to měla být kokotina.

„Ahoj Lusy, děje se něco?“ ptal jsem se, když si sedla vedle mě.

„Ahoj, víš něco mi došlo a hádej jak to dopadlo taky tak vypadám,“ řekla mi nazpět.

„A co ti došlo?“ ptal jsem se.

„Co když se už Kate nevrátí, co když se jí něco stalo a je teď někde mrtvá? Víš ona je moje jediná kamarádka a já mám o ní strach,“ vysvětlila mi Lusy a v tu chvíli přišel profesor.

Až nečekaně moc mě ta přednáška zajímala. Podvědomě jsem se snažil hledání Kate vyhnout, jelikož mě děsilo, co by pak bylo se mnou. Přemýšlel jsem na tím asi moc dlouho, protože mě pak Lusy budila.

„Time, hodina už skončila,“ tahala mě Lusy ze židle.

„Jo už jdu,“ řekl jsem nevrle.

„Promiň, že nechci abys tady tvrdnul,“ odešla Lusy naštvaně. Rychle jsem se zvednul a běžel za ní.

„Lusy, počkej na mě,“ chtěl jsem jí dohnat. Zastavila se a počkala na mě.

„Víš Time, já mám takový pocit, že to, že Kate zmizela vůbec nechceš řešit,“ jo strefila si se, nechci to řešit, protože se bojím, že by mě našli a udělali i něco tobě a to bych asi nepřežil. Mluvil jsem v duchu jakoby s ní.

„Víš, máš pravdu nechci to řešit. Je mi líto, že Bella zmizela, protože je jako moje sestra, ale kdyby se to někdo dověděl bylo by zle,“ a do pr… já jsem řekl Bella, no to nedopadne dobře.

„Bella? Kdo je Bella? Time, jestli něco víš tak mi to řekni,“ skoro na mě křičela Lusy.

„OK, já ti to řeknu, ale ne teď a tady. Co takhle po škole, půjdeme se projít po parku a já ti to řeknu.“ Dořekl jsem a vypadalo to, že se Lusy zklidnila.

„Ale jestli si něco jen tak vymyslíš už se mnou nepočítej,“ trochu mi vyhrožovala.

„To, co ti chci říct, to bych si nevymyslel za žádnou cenu,“ rozešli jsme se, každý na svojí další přednášku. Do konce školy mi zbývalo jen tři přednášky a mohl jsem běžet za Lusy. Jsem zvědavý, jak to přijme a jestli bude sdílet můj názor, nechat to všechno plavat. Počítal jsem každou minutu i sekundu než nadešla ta chvíle a já se měl s Lusy setkat. Postávala u jedné lavičky a čekala na mě, až přijdu. Přistoupil jsem k ní a pozdravil jí.

„Ahoj, pořád seš na mě naštvaná?“ zeptal jsem se jí, když jsem viděl jak se na mě tváří.

„Ano a budu dokuď mi to všechno nevysvětlíš,“ řekla.

„Dobře, řeknu ti něco co ví jenom pár lidí na světě.“

„Time, nemusíš to dělat dramatický, prostě mi to řekni,“ skočila mi do toho.

„Je to pravda a jestli mi toho budeš skákat, tak ti nic neřeknu,“ vyjel jsem na ní, protože mi už se svojí nevraživostí štvala. Tvářila se děsně, ale já si toho nevšímal a pokračoval ve svém vyprávění.

„Začnu asi tak, že se ve skutečnosti nejmenuji Tim O´Conerry, ale Jimmy Rogers. Ale zpátky k příběhu, který se začal psát, kdy mě a Kate dřív Belle bylo jen čtrnáct. Kate se dřív jmenovala Isabella Swanová zkráceně Bella a oba jsme bydlely v Hustonu. Naše mamky byly nejlepší kámošky, a tak jsme se kamarádili i my. V době, kdy nám bylo čtrnáct jsme spolu chodily. No ale jdu na den, který zcela od základů změnil můj život. Ten den jsem měl trénink. Hrál jsem za školu basket. Těšil jsem se na Bellu, protože jsem věděl, že pro nás chystá náš oblíbený filmový večer. Byl to ideální večer, taky proto, že její rodiče jdou do divadla. Vracel jsem se z tréninku, když jsem viděl chlápka, jak jde těsně za jejími rodiči. Nevěděl jestli je známý nebo ne, a tak jsem nic neříkal. Pak se napřáhnul po Bellině otci a jedním pohybem mu zlomil vaz, to samé udělal i Bellině mamce. Z ničeho nic se tam ukázal druhý a nějakým rychlým pohybem mi podal lísteček, a už byl u toho prvního a vedl ho pryč. Nevěřil jsem vlastním očím a přečetl si lísteček, na kterém bylo ať jdu okamžitě na polici a řeknu jim, co se stalo. Udělal jsem co bylo na tom papírku a šel to nahlásit. Na polici byl jeden strážník a dokonce mi věřil, co se stalo. Zavolal detektivovi a ten se mě začal vyptávat, co všechno jsem viděl. Jediné, co mi nechtěl věřit bylo to, že ten vrah měl rudé oči. Pak si pro mě přijeli rodiče a dostali jsme instrukce co máme dělat a hlavně, jak to říct Belle. Nikdy nezapomenu na to, jak nám přišla otevřít a její usměv, když si myslela, že jsem to jen já a budeme jen spolu, a pak na to, kdy jsem ze sebe vydal první hlásku a řekl, že je přejelo auto. Nakonec to přežila, stala se součástí mojí rodiny a detektiv nás dostal do programu na ochranu svědků. Začali jsme jezdit po státech a přehlašovaly se z jedné školy na druhou. Stěhování Belle nepřišlo podezřelé, jelikož můj taťka pracoval jako soukromé očko. Až v tu chvíli, kdy se rozhodlo, že rodiče s náma jezdit nemusí a my byli na Berkeley a zase se museli stěhovat. Tenkrát jsem Belle řekl pravdu. Jeli jsme do Kanady na Darthmouth a Bella se zamilovala do Edwarda Cullena. Pak se ale stalo to, co nikdo neočekávala. Vrah se prý dozvěděl, kde jsme a jak vypadáme a v programu rozhodli, že budeme muset naoko umřít. Možná si slyšela o té dopravní nehodě někde u Chicaga o dvou studentech, jak zemřeli. To jsme byli my, pak nám udělali novou image a jely jsme na vysokou na Aljašku. Ale, co čert nechtěl Bella tu potkala znovu Edwarda a jeho sourozence a řekla jim, co se stalo. A teď si prostě zmizela a já se dost bojím, protože jestli to řekneme policii, mohl by na nás ten vrah přijít a zabít mě možná i tebe, a proto nechci abys to někomu říkala.“ Ukončil jsem svůj příběh a viděl, jak se v Lusy tváři objevilo pochopení.

„Mám jednu otázku,“ řekla mi po tom, co to vstřebala.

„Jakou,“ byl jsem zvědavý.

„Řekl bys mi tohle celé, kdyby Kate nezmizela?“ tím mě zaskočila.

„Po pravdě, asi ne a když jo, tak asi až časem, až bych tě poznal líp,“ řekl jsem a nastala taková trapná minuta ticha.

„Tak, co budeme dělat, půjdeme někam na jídlo?“ zeptal jsem se Lusy.

„Co takhle to jít někam zapít,“ jen jsem kývnul a vyšli jsme z parku směrem do města.

Pro  dnešek jsme Bellu, nechali Kate a neřešili jsme to a Lusy pak taky říkala, že kůli mě nic riskovat nebude a já ji za to miluju ještě víc. To znamená, že budeme čekat, dokut se neobjeví a až se objeví bude na ní spousta otázek.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 18.: