Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 16.

13.01.2010 (21:45) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1224×

Kapitola 16. – Edward

Hned po tom co jsem se dozvěděl že Kate unesli jsem zalovil v myslích ostatních abych našel co nejvíce informací i tom Franceskovi. Našel jsem něco o hradu v Alpách. Řekl jsem o tom klukům a my se hned vydali na cestu. Najednou mi přišlo že můj běh je hrozně pomalý.

„Edwarde počkej na nás,“ slyšel jsem Emmetta. Počkal jsem tedy na ně a pak se vydal přibližně stejnou rychlostí jako oni. Běželi jsme hrozně dlouho. Alespoň pro mě. Doběhli jsme na začátek Alp.

„Zkuste jestli nezachytíte její pach,“ řekl jsem jim a sám se vydal něco najít. Když mě v tu chvíli napadlo že Francesko je vlastně Francouz. A my pořád byli v Itálii.

„Emme Jazzi hledáme špatně!“ křikl jsem do lesa a za pár sekund tu byli.

„Jak to přišel si na něco?“ ptal se mě Jazz.

„Francesko je Francouz,“ vysvětlil jsem a oni rázem pochopili. Rozeběhli jsme se směr Francie ale pořád jsme zůstávali v Alpách. Dostali jsme se těsně za hranice a já rozpoznával místo z jedné myšlenky. Emmett s Jasperem šli se mnou. Narazili jsme na menší lesík a tak jsme se zase rozdělili. Prohledával jsem les když v tom mi zazvonil mobil.

„Alice děje se něco?“ ptal jsem se jakmile jsem přijal hovor.

„Kate, hodlá ji přeměnit,“

„Kdy?“

„Každou chvíli,“ řekla jen a já zaklapnul telefon a vyšel z lesa. Přede mnou se rozprostíral hrad. Tentokrát už jsem ucítil i Katein pach. Přiběhl jsem k hradu a zaklepal na dveře. Otevřela mi nějaká žena a já se rozeběhl hradem. Kam jsem vlezl cítil jsem její pach. Blížil jsem se ke schodům když jsem uslyšel nějaký mužský hlas.

„Tak teď ale pamatuj není to nic příjemného,“ varoval ten hlas a já jsem stoupal po schodech nahoru. Jakmile jsem dorazil před dveře neváhal jsem je vyrazit.

„Ne! Vypadni od ní,“ křičel jsem na něho a viděl jak se jeho zuby prokously do jejího krku. Nevěděl co vlastně dělám. Vrhl jsem se na toho upíra a chtěl ho zničit. Koutkem oka jsem viděl jak Jasper snaží vzít Kate pryč.

„Nechte toho,“ uslyšel jsem Kate jak na nás křičí. Ona se ho snaží bránit? Ne to není možné. Dál jsem se snažil toho Franceska zničit ale byl moc dobře vycvičený. Viděl jsem jak Kate něco gestikuluje klukům a pak sebou trhla a já viděl jak jí Jasper odnesl. Francesko se mi pořád bránil a i s mým darem měl trochu navíc. Najednou mě objaly silné paže Emmetta a  táhly mě někam pryč.

„Emmette dej pokoj, musím ho zničit ublížil Kate,“ křičel jsem na něho ale Emmett nepovoloval. Zkoušel jsem se mu vyškubnout ale nešlo to byl moc silný. Nakonec jsem přestal protože to je marné. A zaměřil se na to co mě zajímá.

„Kde je Kate?“ zeptal jsem se Emmetta

„Jdeme za ní,“ řekl mi a pustil mě. Po delším bloudění jsme došli do nějaké místnosti. Kate ležela na posteli a škubala sebou a sem tam něco vykřikla. Vedle ní seděl Jasper a naproti Jasperovi seděl Francesko. Mírně jsem směrem k němu zavrčel, ale nedával na sobě nic znát.

„S tebou si to ještě vyřídím,“ pořád u mě panovala bojovná nálada a sednul si ke Kate na postel. Pohladil jsem jí po tváři a měl chuť je všechny vyhnat.

Teď už ti nikdo neublíží. Konečně jsem dostál svého slibu. Věděl jsem že se vyplatilo počkat. Byla by chyba tě proměnit kdyby ti bylo jen čtrnáct. Slyšel jsem Franceskovy myšlenky. Chtěl jsem si s ním promluvit. Nevěděl jsem co tím myslí že dodržel svůj slib a že by byla chyba ji proměnit ve čtrnácti. Nejdřív chci ale chvíli strávit jen s ní.

„Můžu vás poprosit aby jste na chvilku odešli?“ zeptal jsem se jich a jen všichni odešli. Koukal jsem na ní a viděl jak moc jí to bolí.

„Promiň mi to že jsem nebyl tak rychlý abych tě zachránil promiň ni to že jsem zklamal,“ prosil jsem jí o odpuštění i když jsem věděl že ho nedostanu ale prostě jsem to musel říct. Cítil jsem se jako když jsem zklamal celý svět. Byl jsem kluk který nedokázal ochránit svojí dívku. Chtěl jsem to nějak napravit ale její přeměna už byla nevyhnutelná. Seděl jsem vedle ní a vzal ji za ruku. Už dostávala stejnou teplotu jako moje. Slyšel jsem její srdce jak bije jako o závod který stejně prohraje. Zaznamenával jsem každičký její pohyb. A oči jsem měl jenom pro ní.

„Edwarde, můžu dál?“ zeptala se Alice. Co ta tady dělá?

„Jo pojď,“ řekl jsem a ona vstoupila do dveří. Až teď jsem si všimnul že je brzo ráno. Proseděl jsem u ní celý den.

„Bude krásná,“ řekla a posadila se vedle mě.

„Alice co tu děláš? A kde máš Rose?“ chtěl jsem vysvětlení.

„Chtěly jsme se přesvědčit že se Kate nic nestalo a jak vidím nestalo se nic.“ Řekla celkem zvesela.

„Alice tohle znamená že se jí nic nestalo? Dyť se na ní podívej bude z ní upír,“ trošku mi ujely nervy.

„Klid alespoň už mezi vámi nebudou rozdíly,“ pověděla mi s klidem.

„Takhle jsem na to nekoukal ale stejně má už zničený život,“ zase jsem to bral tragicky.

„Nebude mít. Bude mít tebe a ty jí. To vám bude stačit.“ Pronesla Alice dneska má nějaký filozofický den. Jedno moudro za druhým. Jen jsem jí to kývnul hlavou. Když mě v tu chvíli napadlo že jsem si chtěl promluvit s Franceskem.

„Alice pohlídej na chvíli Kate,“ řekl jsem jí a vycházel ze dveří. Vyběhl jsem schody do jeho pracovny ale ve své pracovně nebyl. Když jsem scházel schody narazil jsem na Rose.

„Rose nevíš kde je Francesko?“ zeptal jsem se jí.

„Venku, zápasí s Emmettem,“ řekla mi a já šel ven. Emmett byl opět ve svém živlu a Francesko vypadal že mu to nevadí.

„Francesko mohl bych s tebou mluvit?“ přerušil jsem jejich zápas.

„Potřebuješ něco?“ vyprostil se z Emmettova držení.

„Když si proměnil Kate tak si v tom pokoji myslel na nějaký slib a já bych rád věděl na jaký.“ Vysvětlil jsem mu. Chvíli nevěděl jestli si z něho dělám legraci nebo ne. Protože jediného upíra který četl myšlenky byl Aro.

„Pojď za mnou vysvětlím ti to v mojí pracovně,“ šel směrem do hradu. Vydal jsem se za ním. Došli jsme do jeho pracovny, kde pořád byly stopy po naší výměně názorů. Francesko se posadil do jednoho z kožených křesel a já ho napodobil.

„Víš Edwarde když jsem Kate dříve Bellu poznal věděl jsem že má jen tři možnosti. Buď jí já nebo Demetri zabijeme nebo jí proměním a nebo jí budu před Volturiovými ukrývat. Sám asi víš kterou možnost jsem si vybral ale nejradši bych si vybral hned tu druhou. Pak jsem začal ji a Timovo rodinu přesouvat z místa na místo až do chvíle kdy Volturiovy přišly na to že není mrtvá jak jsem slíbil že jí do týdne zabiju. Udělal jsem tedy tu věc a byli z nich Kate a Tim. Ještě ale před tím než mě Volturiovy poslali na tuhle misi jsem si slíbil že už kůli Volturiům nezabiju jediného člověka a že od nich odejdu. A také jsem slíbil že je před nima ochráním za každou cenu a to jsem včera udělal.“ Dopovídal a odešel z pracovny já jsem tam ještě chvíli seděl a vstřebával to. Pak jsem se znova vydal za Kate. Alice pořád u ní seděla a kousek od ní jsem viděl postávat i Rose. Podíval jsem se na Kate a viděl na ní už určité změny. Její kůže byla světlejší a její kůže už byla na stejné teplotě jako ta moje.

„Jak dlouho ještě?“  moje otázka směřovala k Alici.

„Necelý den,“ řekla a společně s Rose vyšla z pokoje.

Najednou mě pohled na ní nepřipadal tak tragický jako ty předešlé. Věděl jsem totiž že svojí bitvu proti Volturiům vyhrála a já vyhrál s ní. Budu jí mít pro sebe celou věčnost. Proseděl jsem u ní necelý den a přemýšlel co budeme dělat až se probudí. Na co navlečeme náš výlet za hranice a taky jak moc se Kate změní. Bude jí trvat hodně dlouho než si zvykne na lidský pach a než znovu bude moct nastoupit do školy.

„Edwarde můžeme dál?“ dolehl ke mně Alicin hlas a za ní jsem viděl všechny ostatní.

„Jo proč ne,“ řekl jsem a oni vešly do dveří.

„Alice říkala že už bude po všem. Tak jsme chtěli být u toho,“ vysvětloval za všechny Emmett. Jen jsem na to kývnul hlavou a moc si jich nevšímal. Zaposlouchal jsem se do jejího srdce a věděl že už jí zbývá jen pár minut. Po místnosti nebylo slyšet nic jiného než její zběsilý tep. Po necelé minutě párkrát vynechalo až se zastavilo úplně. Věděl jsem že přeměna je u konce tak jako to věděli ostatní.

„Kate?“

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 16.: