Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 12.

17.12.2009 (21:45) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1390×

Kapitola 12.

Osmihodinový let na Aljašku byl v pohodě.

„Kate myslíš že by jsme mohli otestovat jestli jsou to oni?“ ptal se mě netrpělivě Jasper zrovna když už jsem usínala.

„Ale jo,“ podala jsem mu zabalený vzorek. Otevřel ho a chvíli tam s ním před sebou mával. Já jsem samozřejmě nic necítila ale Jasper vypadal jako vy se mu to ani za mák nelíbilo.

„Demetri,“ pronesl pro mě skoro neslyšně.

„Tak to před ním nikdo neuteče,“ pronesl Edward a podíval se na mě takovým pohledem plným všeho možného jen ne radosti a štěstí.

„Nebuj my to nějak zvládneme,“ snažila jsem se ho uklidnit.

„V to doufej,“ políbil mě a já si uvelebila na jeho hrudi a zkusila si spánkem tu dlouhou cestu ukrátit.  Nakonec jsem usnula. Pokud si to pamatuji dobře nic se mi nezdálo. Probudila jsem se těsně před přistáním. Když jsme vystupovali byla už tma. Nasedli jsme do Edwardova Volva a rozjeli se směrem ke kolejím. Nikdo nemluvil a vládla atmosféra pod bodem mrazu. Mě by ovšem zajímalo proč.

„Kdo je to ten Demetri?“ ptala jsem se všech a jako první ožil Jasper. Začal vyprávět o jednom z gardy. A pak přidal i ostatní z gardy. Vyprávění nám trvalo cestu ke kolejím.

„Víte jednu jistotu máme,“ promluvila jsem když Jasper skončil se svým vyprávěním.

„A jakou prosím tě?“ chtěla vědět Rose.

„No tu že toho ožralu opravdu zabili Volturiovy ale moje rodiče? To se neví,“ vysvětlila jsem jim můj postoj k věci.

„Kate Kate ty optimistko,“ vrtěl hlavou Emmett. Pohlédla jsem na Edwarda ten se sice věnoval řízení ale vypadal že tomu moc nevěří.

„No ale my přece může s pomocí Tima zjistit kdo tvoje rodiče zabil, ne?“ vložila se do rozhovoru Alice.

„Jo to máš pravdu, ale je tu jeden problém…“ nedokončila jsem protože mi do toho skočila Alice.

„A jaký prosím tě,“ nechápala.

„Ten že s Timem nemluvím, pohádali jsme se,“ pokrčila jsem ramenama. Nechápala a tak jsem jí stručně řekla proč. Zkoušela mě přesvědčit abych se mu omluvila ale jsem tvrdohlavá jak diamant. Nakonec jsem povolila a když jsme přijeli byla jsem alespoň rozhodnutá se ho zeptat na to jak vypadal ten vrah. Hned jak jsme přijeli lehla jsem si do postele a usnula.

Ráno jsme s Edwardem přišli do školy společně. Jako první jsme měli hodinu na které byl i Tim. Jakmile mě s Edwardem uviděl pomalu div nezačal prskat. Já jsem se na něj na oplátku zaksichtila.

„Kate, víš co ti říkala Alice?“ káral mě Edward kývla jsem, „Tak se tím řiď. Teď je pro nás důležité vědět jak vrah vypadal.“ Řekl mi znovu známou věc. Sedli jsme si a začali poslouchat profesora jelikož už přišel. Lusy seděla vzadu u Tima a tak jsem jí jen pozdravila s myšlenou že si jí odchytnu na obědě. Občas jsem na ty dva pohlédla a viděla něco jako když se Lusy snaží Tima k něčemu přemluvit. Pak jsem se zase věnovala učiteli a zapisování svých poznámek. Po hodině se k nám připojila Lusy a Tim šel na další svojí přednášku.

Na obědě jsem si sedla k Lusy a Edward šel se mnou předstírat hru na člověka. Uplynulo asi tak pět minut a objevil se tu Tim.

„Už jsem si myslela že nepřijdeš,“ vyčetla mu Lusy. Koukla jsem na ně a pak pohlédla na Edwarda který mi naznačil že je ten správný čas se zeptat a omluvit se.

„Víš Kate/Time …“ začali jsme oba nastejno.

„Pokračuj,“ vybídla jsem Tima.

„No víš já jsem se ti chtěl omluvit za to co jsem řekl a Edwarde tobě se omlouvám taky,“ vydal ze sebe Tim.

„Víš já jsem se ti taky chtěla omluvit a říct ti že navždy budeš patřit do mé rodiny,“ řekla jsem mu obešla stůl a objala ho.

„No vidíš zase tak těžké to nebylo,“ rýpnul si do mě Edward. Vyplázla jsem na něj jazyk a pokračovala v jídle. Začala jsem se normálně bavit zase s Timem a zase s ním probírala naše nedůležité věci. Lusy se přidávala a Edward nás tři pečlivě pozoroval a občas se pousmál. Zajímalo by mě nad čím. Po obědě jsme zase pokračovali na hodiny.

„Proč si se při obědě usmíval?“ ptala jsem se ho.

„Ale kdybys slyšela ty jejich myšlenky…“ řekl mi Edward a my vstupovali do třídy.

Po všech možných přednáškách jsem se došourala na pokoj. Edward šel s Emmettem a Jasperem lovit jak mi řekl když jsme se loučili.

Přišla jsem do pokoje a viděla Rose a Alici jak nad něčím vášnivě diskutují.

„Tak co už víš jak vypadal ten útočník?“ přiřítila se ke mně Alice jakmile se zabouchly dveře.

„Ne ještě ne,“ řekla jsem

„Ale no tak Bello víš co si mi slíbila,“ naléhala na mě Alice

„Jo vim ale udělala jsem něco jiného a to tě potěší,“ řekla jsem Alici.

„Omluvila jsem se Timovi,“ řekla jsem nadšeně.

„Jak to že jsem to neviděla?“ bloumala Alice  a mezitím mě Rose objala.

„To je dobře že jste se usmířili a teď zbývá zjistit jak vypadá ten vrah,“ říkala mi Rose

„No jasně nejsem malé dítě aby jste mi to připomínaly každých pět minut,“ brblala jsem. Odešla jsem k sobě do pokoje a zkusila se trochu učit jenže sen zjistila že potřebuju jednu knížku kterou mají jen v knihově. Oblíkla se a holkám oznámila kde mě najdou. S sebou jsem si vzala ještě sešit a notebooka. Vyzvedla jsem si danou knihu a posadila se ke stolku do čítárny. Chvíli jsem listovala knihou když se nade mnou objevil Tim.

„Ahoj co tu děláš?“ zvedla jsem k němu hlavu.

„Coby šel jsem si pro knihu.“ Řekl mi a sedl si vedle mě. A měla pocit že nadešla chvíle se ho zeptat na záludnou otázku.

„Víš Time já bych se tě na něco chtěla zeptat,“ začala jsem zlehka.

„No tak se ptej,“ pobídl mě.

„A nebude ti vadit když to zase bude směřovat k mým rodičům?“ furt jsem tu otázku obcházela.

„A jéjé, a můžu se pak zeptat na něco já?“ ptal se pro změnu zase on.

„Jo, můžeš na cokoliv,“ řekla jsem mu.

„Tak jsem s tou otázkou ať to mám za sebou,“ prohlásil.

„Já bych chtěla vědět jak vypadal ten vrah co mi zabil rodiče včetně nejmenších detailů,“ ptala jsem se a dala důraz na slovo detail.

„No co jsem mohl od tebe čekat. Víš už si to sice nepamatuji přesně a taky byla už tma ale viděl jsem takovou běžnou postavu s krátkýma vlasama zahalenou v plášti řekl bych v černé barvě.“ Řekl mi. No to mi moc nepomohlo.

„Nevšiml sis třeba očí?“ byla jsem netrpělivá.

„Ano ten útočník měl zářivě rudé oči i přes tu tmu to nešlo si spléct. Nikdo mi to ale nechtěl vědět a tak jsem teda řekl že je měl hnědé. Ale prosim tě jak si přišla na oči? Nebo snad víš víc než já?“ říkal mi Tim a tvářil se jako by tomu nechtěl uvěřit.

„Jo díky ti Time a na co si se chtěl zeptat ty?“ zavedla jsem řeč někam trochu jinam.

„Víš já jsem chtěl vědět proč si to o nás řekla Edwardovo sourozencům. Já chápu proč si to řekla jemu ale proč jim?“ ptal se.

„Víš když se někdo strhaný odchodem svojí lásky najednou objeví bok po boku s někým jiným hned první den školy vypadá to pro ty sourozence trochu divně.“ Vysvětlila jsem mu trochu složitě.

„To nechápu,“ mumlal

„Tak to neřeš ale uklidním tě Cullenovi to nikomu nepoví. Tím si můžeš být jistý jako že Země obíhá kolem Slunce,“ uklidnila jsem ho.

„Tak dobře,“ řekl a já zavřela knížku a chystala se k odchodu.

„Jdeš taky na kolej,“ zeptala jsem se ho.

„Jo tak na mě chvíli počkej,“ zaprosil a už uklízel svoje knížky. Pak mě doprovodil přímo k pokoji a já se s ním rozloučila a otevřela dveře pokoje kde už na mě čekaly holky včetně kluků.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 12.: