Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 11.

13.12.2009 (07:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1415×

Kapitola 11.

Bylo teprve kolem třetí odpoledne a já už jsem měla vymyšlený plán. Ostatním jsem ho zatím ale neřekla. Došla jsem si dolů pro oběd a odnesla ho i ostatním aby nezbudili podezření. Na pokoji jsem to všechno snědla sama a měla co dělat abych se nepřeměnila v kuličku. Lehla jsem si na postel a ještě projednávala detaily mého plánu. Edward seděl vedle mě a zamyšleně mě pozoroval.

„Na co myslíš?“ zeptala jsem se a koukala mu přímo do očí.

„Přemýšlím co si myslela tím že by si se jela podívat do skladu důkazního materiálu.“ Řekl popravdě a já se usmála.

„A chtěl bys to říct?“ natahovala jsem to. Jen kývnul.

„Víš jak Jasper říkal že by si jenom potřeboval čuchnout tak mě napadlo že bych tam zajela a na taťkovo odznak vyzvedla ty důkazy z toho případu,“ řekla jsem mu a sedla si.

„A nebude to nezákonné,“ zeptal se.

„Co já vím,“ pokrčila jsem rameny.

„A jak bys to prosim tě chtěla udělat,“ ptal se dál.

„Víš já to tam znám jako malá jsem tam chodila za taťkou a tak bych prošla do skladu a tam sedí takový páprda možná že už ho vyměnily. Řekla bych mu že chci tyhle a tyhle důkazy ukážu odznak a je to,“ vysvětlila jsem to hodně stručně.

„A ty si myslíš že to bude fungovat?“ podjeboval Edward.

„Proč by ne a kdyby náhodou taťkovo podpis umím dobře zfalšovat jako malá jsem ho občas falšovala,“ přiznala jsem se.

„A to si říkáš dcera kriminalisty,“ smál se Edward.

„Nu což na tom není nic špatného,“ prohodila jsem.

„Co jsem tu slyšel o nějakém falšování podpisu.“ Vcházel do dveří Emmett a za sebou Jaspera.

„Ale Kate tady něco napadlo,“ vysvětloval jim Edward.

„Kde máte holky?“ ptala jsem se po Alici a Rose

„Povídají si tam s Root,“ prozradil Jasper.

Po chvíli přišla Alice s Rose a Edward jim řekl můj nápad. Všem se docela líbil a dokonce i Jasper mě pochválil. Emmett chtěl vyrazit hned a ostatní schválili jeho nadšení. Dokonce i mě se líbilo že je nemusím dlouze přemlouvat. Naštěstí hned po dnešku je víkend a tak máme dostatek času abychom nemusely zameškávat školu. Než jsem stihla cokoliv Root a Jackovi vysvětlit už jsme zase měli zamluvené letenky tentokrát do Houstnu.

„Kate proč tak narychlo odjíždíte?“ ptala se Root když jsem se s ní loučila.

„Musím dál sledovat stopu,“ vysvětlila jsem rychle a nasedala do auta.

„Přijedeš ještě někdy i s Timem?“ ptala se dál.

„Řekla bych, že jo.“ Uklidňovala jsem jí a ještě jí zamávala z auta. Letadlo letělo ani ne za tři hodiny a tak jsme měli co dělat abychom to stihli. Za volantem seděl Edward a tak na to dupl a my na letišti byli za necelé dvě hodiny. Chvíli jsme počkali než nás pustí do letadla a pak jen čekali na to než se zvedneme od země a budeme ve vzduchu.

„Kate zkus usnout musí se trochu prospat,“ radil mi Edward.

„Myslíš že usnu teď když už skoro víme kdo to udělal?“ ptala jsem se ho a dál koukala z okýnka. Přesně v osm jsme se odlepily od rampy a čekal nás dvou a půl hodinový let ho Houstnu. Celou tu dobu jsem přemýšlela nad tím co se za poslední dva dny stalo. Let uběhl docela rychle a my jsme už vystupovaly na letišti. Zase jsme si půjčily auto a já navigovala Edwarda kam má jet.

„Tak a jsme tu,“ řekla jsem když jsme zastavili před velkou budovou na okraji centra města.

„Tohle že je sídlo kriminálky?“ divila se Rose.

„Jo ale vypadá jako obyčejný barák.“ Řekla jsem jí a rozešla se směrem k baráku.

„A co chceš teď dělat?“ ptal se mě dál Edward.

„No teď vyzkouším jestli nás tam na ten odznak pustí,“ vysvětlila jsem kousek svého plánu. Vešly jsme do budovy a já zamířila rovnou k recepci. Zaklapla jsem odznak za pásek tak aby bylo patrné že ho nosím .

„Dobrý večer potřebujete něco?“ zeptal se nějaký mladý kluk.

„Ano potřebovala bych pět propustek tady pro moje důležité svědky,“ vymyslela jsem narychlo něco. Jak jsem to dořekla už mi podával takové průkazky a my se mohli beztrestně vydat napříč budovou.

„Tak tady máte průkazky a dejte si je někam na viditelné místo,“ řekla jsem jim a šla směrem k výtahu.

„Tak a jedeme do skladu.“ Zmáčkla jsem tlačítko –2.

„Kate nebývají tam dole taky márnice a pitevny.“ Optal se Emmett

„Jo Emmette máš naprostou pravdu ale my jenom půjdeme kolem zavřených dveří,“ snažila jsem se ho trochu uklidnit. Jenže jakmile jsme byli dole viděla jsem na všech jak jim ztmavli oči. Vystoupili jsme z výtahu rovnou v márnici.

„No tak to je horší oni to tu přestavěli,“ vzdychla jsem. Rychle jsem odchytila nějakého pracovníka a zeptala se kde je ten sklad. Řekl mi že je teď v –1. tak jsem znova zalezla do výtahu k ostatním a rychle vyjela pryč z márnice.

„Teda Kate tohle už příště nedělej Jasper se jen tak tak udržel,“ káral mě Edward.

„Mohla jsem vědět že to přestavěli když jsem tu šest let nebyla?“ vypálila jsem po něm až moc ostře.

„Ne, ale hlavně že jsme všichni v pohodě,“ zakončil to a my vystupovaly ve skladu. Došla jsem až k vrátnému.

„Dobrý večer, co budete potřebovat takhle pozdě večer?“ optal se postarší pán.

„Potřebovala bych důkazy k případu 0235601,“ řekla jsem a číslo přečetla z papírku které jsem si opsala z toho nedokončeného protokolu.

„Máte štěstí zítra to chtějí likvidovat,“ na chvilku odešel a pak mi přinesl krabici s důkazy.

„Musím vás ale varovat tyhle důkazy nesmíte odnést,“ pokračoval a podal mi tu krabici.

„Nebojte já to neodnesu“ řekla jsem mu a našla to co jsem potřebovala. Rychle jsem se otočila a vzala tu vatičku s neznámou látkou a pak dělala jako že jsem nic nevzala.

„Nemáte někdo kapesní nožík že bych si ten kousek odřízla“ šeptla jsem k nim.

„Nemám ale počkej naše nehty sou docela dobrá náhrada za nůž“ řekla Rose a kousek svým nehtem odřízla. Schovala jsem ho do papírku a zase vrátila krabici vrátnému.

„Slečno budu potřebovat podpis že s tím někdo manipuloval.“

„Jo dobře,“ hodila jsem na papír docela nečitelně svůj podpis ze starého jména.

„Proč si mu dala staré jméno?“ ptal se mě Edward jakmile jsme odešli.

„Alespoň mě nevystopují,“ pokrčila jsem rameny a pokračovala dál v cestě ale nevěděla jsem v jaké.

„Kam to vlastně teď jdeme?“ ptala jsem se všech

„Jelikož je jedenáct tak co třeba někam na hotel?“ navrhla Rose.

„Dobře tak nějaký najdeme,“ souhlasila jsem protože jsem byla už docela dost unavená. Nasedli jsme do auta a Edward jel k nějakému hotelu. Myslela jsem si že pojedeme do nějakého běžného ale oni prostě museli mít něco extra. Myslela jsem si když jsme vystupovali u hotelu Hilton. Došly jsme na recepci a dostaly tři pokoje úplně na hoře. Vzali jsme si pokoje po párech a tak jsem šla s Edwardem na pokoj. Byl to fakt moc nádherný pokoj zařízený v zelené barvě mojí oblíbené. Došla jsem na balkón a sledovala jsem ten výhled na město jak je ponořené do tmy a jen blikají a svítí všemožná světla. Po chvíli mi už byla zima a tak jsem šla pryč z balkónu. Šla jsem rovnou do koupelny a dala si rychlou sprchu. Oblíkla jsem se do noční košile a šla do postele. Edward už ležel na naší manželské posteli a já si lehla k němu. Sotva jsem ulehla už jsem spala jako dudek.

Ráno když jsem se probudila už v našem pokoji byli všichni. A zase projednávali co by jsme měli dělat kdyby se potvrdilo že to jsou Volturiovy.

„Dobrý jitro,“ pozdravili mě všichni najednou. Já jsem se jen smála pak jsem šla do koupelny. Ozvalo se ťukání a tak jsem otevřela.

„Alice, co ty tu?“ vypálila jsem jakmile jsem otevřela dveře.

„Ale chci ti pomoct s líčením a tak podobně a tady máš něco na sebe,“ podala mi hromádku úplně nového oblečení. Nechala mi soukromou chvilku a už tu byla zas a líčila mě a česala. Když jsem konečně vylezla z koupelny bylo už půl desátý. Zakručelo mi v břiše a Edward zmizel a ani ne za minutu byl zpátky i s tácem plným jídla. Snědla jsem ho a my začali projednávat co budeme dělat. Navrhovala jsem aby jsme nejdříve jeli zpět na koleje.

„A myslíš si že je to dobrý nápad?“ ptal se mě Edward

„Jo myslím že ten nejlepší,“ utvrdila jsem ho v tom že bych se ráda vrátila na koleje. Já jsem se pomalu začala připravovat na odjezd a ještě u toho přemýšlela. Emmett a Jasperem objednali letenky na Aljašku a všichni kromě mě se zase připravovali na slunce tam venku. Čekala nás osmihodinová cesta letadlem a ještě půl hodinka v autě. Naštěstí byl hotel jen pár minut pěšky od letiště a tak jsme nemuseli jet autem. Já jsem šla asi tři metry před mina protože jsem si nechtěla připadat za blázna jelikož na sobě zase měli všechno možné aby jim nebyl vidět ani kousek kůže. Za chvíli jsme byli v hale na letišti a mohli to ze sebe sundat. Pak jsme jen počkali až budeme moct nastoupit do letadla a odletět pryč.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 11.: