Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 10.

30.11.2009 (13:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1562×

Kapitola 10.

Zítra začínaly podzimky a já od té doby s Timem vůbec nepromluvila a vyhýbala jsem se mu jak nejvíc jsem mohla. Lusy se mě ptala co se stalo a tak jsem jí řekla že jsme se pohádaly ale neřekla jsem jí kůli čemu. Nechápala mě a ani Tima proč se jeden druhému nedokážeme omluvit. Lusy taky s Timem začala chodit asi tak týden po naší hádce. Mezitím já Edward Emmett a Rose jsme spřádali plány jak zjistit proč zabili moje rodiče. Byly jsme domluvení že o podzimkách to zjistíme. Řekla jsem jim tedy kde bydlí Root s Jackem. Nejdřív jsem jim tedy zavolala abych je nepřekvapila až tam k nim vtrhnu. Je večer před podzimníma prázdninama a já už mám zabaleno na cestu do Montany kde bydlí Root s Jackem na takové menší farmě. Edward nedal jinak než že poletíme a tak rezervoval čtyři letenky na cestu do Montany. Brzy ráno jsme odjížděly z kolejí a jeli na letiště. Na letišti se k nám připojila ještě Alice a asi Jasper.

„Ahoj Kate,“ vítala mě Alice

„Ahoj co ty tady děláš?“ Neodpustila jsem si tu otázku.

„No jedu vám pomoct jo a toto je Jasper,“ představila toho kluka vedle sebe.

„Jo já jsem Kate bývalá Bella,“ řekla jsem mu protože mi bylo jasné že už mu to o mě Alice řekla.  Pak jsme se rozešli k odbavování a mohli nastoupit do letadla.byla jsem fakt dost překvapená když jsem zjistila že nám Edward koupil první třídu. Sedla jsem si do křesla a ještě zkusila dospat to co jsem nestihla v noci. Uvelebila jsem si na Edwardově rameni a zkusila usnout. Povedlo se mi to protože když jsem se probudila zjistila jsem že nám zbývá asi tak půlhodinka letu.

„Asi jsem spala jako dřevo co?“ Podívala jsem se na Edwarda.

„No kanadský dřevorubec by se za tvoje chrápání nemusel stydět,“ smál se mi

„Co? Já nechrápu,“ obhajovala jsem se. Ale musela jsem mu dát za pravdu když jsem se podívala na Alici a Rose kteří taky přikyvovali jako že chrápu.

„Já nechrápu já jenom hlasitě dýchám,“ smála jsem se a oni se mnou. Pak se mě znova Edward zeptal, jestli nevím, proč moje rodiče zabili.

„Kate zkus se alespoň trochu zamyslet nad tím, proč by je zabíjeli,“ ptal se mě Edward a mě zrovna něco napadlo.

„Víš zrovna teď mě napadlo jestli to nemá co dočinění s jejich prací. Ona mamka byla bioložka a taťka byl taky chemik a navíc mamka věřila tomu že každý živočich má svého přirozeného lovce,“ zarazila jsem se když jsem si uvědomila že by moje mamka mohla zkoumat upíry. Viděla jsem jak se Rose k nám natočila a Alice se taky naklonila k nám.

„Myslíš si to samé co já?“ Optala se Rose Edwarda, který vypadal jako když ztuhnul.

„Volturiovy.“ Vydechl a konečně nevypadal jak socha. Jenže já nevěděla o čem je řeč.

„Kate jestli mám pravdu o tom co si myslím tak jsme ve vážném nebezpečí všichni,“ pověděl mi Edward ale já se v tom ještě více ztrácela.

„Jak to myslíš?“ Zeptala jsem se ho a on se rozpovídal o Volturiových. Zabralo nám to celou půlhodinku do přistání. Když jsme vyšly do haly zjistili jsme že svítí sluníčko. Jo a tak jsem všechno musela obstarat já. Dostala jsem Edwardovu kreditku a měla jsem obstarat nějaké auto. Zašla jsem tedy do nejbližší půjčovny a vybrala jedno velké rodinné auto. Přijela jsem s ním těsně k východu a viděla jak na sobě měli všelijaké šátky mikiny a tak podobně. Neunesla jsem to a musela smát obzvlášť na klukách to vypadalo vtipně. Když nalezly do auta koukali na mě jak na blázna.

„Škoda, že nemám po ruce foťák, to by byla fotka.“ Smála jsem se. Když už všichni seděli rozjela jsem se směrem na farmu. Cesta mojí rychlostí nám trvala asi tři hodiny ale nikdo na mojí rychlost nenadával protože já sama jsem překračovala povolenou. Tady na těch dálnicích totiž nenajdete policajta jak rok dlouhý. Když jsme přijeli na farmu bylo už devět večer a slunce už také zalezlo.Root s Jackem na nás už čekali. Naštěstí měli velký dům a tak jsme se tam vešly.

„Ahoooj,“ objala jsem se s nima protože jsem je už od střední neviděla.

„Ahoj Kate,“ jo už byli informováni o mém novém jméně i tom že nás museli jakoby zabít.

„Root, Jacku, Tohle je Edward můj přítel a tohle jsou Alice Jasper Rose a Emmett, Edwardovi sourozenci,“ představila jsem je.

„Jo tak pojďte dál,“ vybídla nás Root a zavedla nás do domu kde nám ukázala naše pokoje.

„Doufám že máte hlad,“ říkal nám Jack.

„Já jo sice už jsme jedli v autě ale já si dám,“ řekla jsem a šla do pokoje. Hodila jsem na postel svojí tašku a šla sama dolů kde mě čekal talíř plný jídla. Vzala jsem si ho do postele a ještě dala dobrou noc Root a Jackovi. Vyšla jsem schody do pokoje a sedla si na postel a cpala do sebe špageti. Hned potom co jsem dojedla umyla se a oblíkla do pyžama už jsem tu měla všechny ostatní. Já jsem ležela v posteli a oni se rozmístili všude možně po pokoji. Povídali jsme si o tom co a jak by jsme dělali kdyby to byli Volturiovy. Fakt mi přišlo že sou to děsný pesimisti.

„Víte čím vy byste se mohli živit?“ Ptala jsem se jich zatím s klidnou tváří

„Ne,“ řekla Alice

„No mohli by jste se živit vytvářením katastrofických scénářů,“ řekla jsem jim a už si zívla protože jsem byla fakt unavená.

„No Kate my tě necháme vyspat,“ řekla Alice a společně s Rose Emmettem a Jasperem odešli.

„Já u tebe zůstanu nevadí?“ Ptal se mě Edward

„Ne vadí mi jen jedno,“ řekla jsem mu a poklepala na mojí postel. Pochopil a lehnul si vedle mě.

„Teď je to dokonalé,“ prohlásila jsem a uvelebila se na něm.

Ráno jsem se probudila až někdy kolem desáté. Edward už byl u mě a zase mi nesl snídani do postele. Poděkovala jsem mu snědla jí a šla se trochu upravit. Dnes zase svítilo slunce asi jako každý den tady v Montaně. Dnes jsem měla na programu vytáhnout co nejvíce informací z Root a Jacka a tak se z baráku moc nehneme ale to nevadilo ani jednomu. Sešla jsem dolů do obýváku a sedla si na gauč. Edward šel se mnou a ostatní se někam vypařili myslím že jsem slyšela něco o lovu. Root s Jackem přišli skoro hned co jsem se uvelebila do gauče.

„Asi víte proč jsem přijela,“ začala jsem a pokračovala kdyby mi do toho neskočil Jack

„A proč vlastně nepřijel i Jimmy,“ ukouzlo mu jeho bývalé jméno.

„No my se pohádali a dost ošklivě a už s ním asi skoro dva měsíce nemluvím,“ informovala jsem je.

„A proč jste se pohádali?“ Ptala se Root

„Nesouhlasil s tím aby to tady Edward věděl a taky s tím abych hledala pravdu,“ řekla jsem jí.

„Jo to se mu ani za mák nedivím,“ pokračoval Jack. Po kom to ten Tim asi má že?

„Ale zpět k věci kůli které tu jsem,“ začala jsem znovu

„Tim mi říkal že vy dva víte proč moje rodiče zabili a taky bych byla ráda kdyby jste mi to řekli,“ vysvětlila jsem jim a čekala na jejich reakci.

„To že ti Tim řekl? My nevíme proč je zabili ale myslíme si že je to kůli jednomu projektu na kterém pracovala tvoje mamka a tvůj taťka jí v tom pomáhal,“ řekla Root

„A máte tady ten projekt nebo alespoň nějaké informace?“ Dychtila jsem po dalších informacích.

„Všechny věci ohledně toho jsou na půdě v krabici s nápisem Bella.“ Už jsem se zvedala jen to Jack dořekl.

„Mělo by tam být pár papírů nějaké diskety poznámky a tak různě,“ zavolala na nás ještě Root. Ale já už jsem letěla po schodech nahoru na půdu. Těsně před půdou jsem narazila na zbytek naší výpravy. Vešla jsem na půdu kde byla snad centimetr tlustá vrstva prachu. Rozsvítila jsem světlo které tu bylo už hrozně dlouho a začala hledat krabici s mým bývalým jménem. Ostatní mi taky pomáhali s hledáním a tak jsem se ani nedivila když jsme ji ani ne po pěti minutách našli.

„Hej tady něco je,“ zavolal nás Jasper. Všichni jsme k němu okamžitě přiběhli a já vzala krabici a vzala ji k sobě na pokoj. Když jsem tu krabici otevřela dýchla na mě nostalgie ze starých časů. Bylo tam všechno možné. Od fotek přes moje vysvědčení až k oněm zápiskám a disketách.

„Jé to seš ty?“ Smála se nad fotkou Rose. Když jsem jí koukla přes rameno uviděla jsem fotku na které jsem já s mamkou když mi byl asi rok. Já jsem se pak dál věnovala informacím a ignorovala Rose s Emmettem Alicí a Jasperem jak se smějou nad mými starými fotkami.

„Tak co objevila si něco zajímavého?“ Optal se mě Edward, který mě celou tu dobu jenom pozoroval.

„Jo mám tu mamky zápisník. Jestli chceš můžeš začít luštit mamky písmo,“ podala jsem mu jeden zápisník a to jich tu bylo ještě asi deset. Pak jsem našla si pět starých disket a děkovala bohu že jsem ještě nestihla vyhodit můj starý počítač kam se daly dát diskety i vypálit CD. Zapnula jsem počítač a čekala asi deset minut než naběhne. Mezitím jsem poprosila ostatní aby nechali mé staré fotky na pokoji a pomohli Edwardovi s těmi zápisníky. Já jsem se vtrhla na ty diskety a jednu za druhou prohlížela. Něco zajímavého bylo až na poslední z nich. Jelikož taťka pracoval u kriminálky tak mě přístup k různým věcem. Dokonce jsem objevila jeden rozepsaný protokol o vraždě místního ožraly a jeho záhadném zabití. Na krku měl ránu a při pitvě se zjistilo že v něm není ani kapka krve. Navíc se v ráně objevila neznámá tekutina.

„Edwarde pojď si přečíst tohle,“ zavolala jsem na něj a on přišel chvíli koukal na obrazu a pak na mě pohlédnul.

„Myslíš si to samý jako já?“ Zeptala jsem se ho a věděla že jo.

„Ze kdy je to napsané,“ ptal se a já našla datum

„Asi dva dny před jejich smrtí,“ řekla jsem mu a trochu mě přepadla hrůza.

„Důkazy se skladují pokud se nemýlím, ne?“ Zeptal se

„Jo ale asi jenom pět let, pokud to není nevyřešený případ pak se skladují asi dvacet,“ oznámila jsem mu.

„To máme ještě naději že by tam mohla být ta neznámá látka,“ podíval se na mě.

„Hej tady jsem něco objevil,“ zavolal nás Emmett

„Píše se tu že tvoje mamka a tvůj taťka se soustředily hlavně na případy které nebyly vyřešeny. Různé napadení hlavně v oblasti krku a míst kde proudí krev,“ sděloval nám Emmett

„To by se shodovalo taťka tady totiž také píše o nějakém případu kde byl člověk napaden na krku a nebylo v něm ani kapka krve.“  Dávala jsem si dohromady všechny informace.

„Tady je něco jako shrnutí,“ řekla Alice a všichni jí věnovali pozornost.

„Už nějakou dobu pozoruji jak se ve všech místech státu Texas objevují náhodná úmrtí která vypadají jako upíří napadení. Nevím zda je to možné ale počkáme co vyjde Charliemu v práci za výsledek neznámé tekutiny,“ ukončila to Alice protože to prý už nebylo dopsané. Datováno to bylo v den jejich smrti. Nakonec jsem v krabici našla ještě něco jako plakát na kterém byl namalovaný potravní řetězec na kterém byl člověk jako druhý a nad ním byl upír.

„Takže je to pravda zabili je Volturiovy,“ posadila jsem se na postel

„Všechno tomu nasvědčuje, ale neboj, my tě ochráníme,“ utěšoval mě Edward který si sednul vedle mě.

„Kdybych mohl s něčím porovnat pach pak bych si byl jistý jestli jsou to Volturiovy nebo ne,“ přemýšlel nahlas Jasper.

„To bych mohla zařídit jestli tu je to co budu potřebovat,“ zase jsem něco hledala v krabici.

„Á bingo, mam to co jsem potřebovala,“ vyzvedla jsem z krabice tátův odznak z dob kdy jsme ještě bydlely v Houstnu.

„Co s tím chceš dělat?“ Zeptala se Rose.

„No napadlo mě že bych se zajela podívat do skladu důkazního materiálu,“ pohrávala jsem si s odznakem v ruce.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 10.: