Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dlouhá cesta - 1. kapitola

22.08.2011 (15:00) • VeruLOSTdaae • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 2140×

Je pošetilé chtít mít ihned,
co se nám líbí;
vždyť krása se neustále obnovuje
a můžeme ji nalézat kdekoliv, hledáme-li ji.

Ludwig van Beethoven

Píše se rok 2000 a já se vydávám hledat tu, pro kterou jsem žil. Tu, kterou jsem náhle ztratil tak rychle, že si ani nepamatuji jak. 
Nikdy jsem na ni nezapomněl, i když už je to tak dávno. Nikdy jsem skutečně neuvěřil, že je mrtvá. A přestože mi můj bratr neustále opakoval, že láska ke Katherine nebyla skutečná, já tvrdím opak. 
Prošel jsem již spoustu zemí a nikde ani sebemenší stopa. 
Dokonce již nepotkávám ani žádné upíry. Přesto však neztrácím naději. 
Právě jsem prošel kolem cedule Welcome to Forks. Nacházím se v Americe. Městečko Forks není moc velké a dalo mi i docela problém najít ho na mapě. Na většině ani není zakresleno, tak bezvýznamné tohle místo je. 
Ale jsem tady. Jak vidím, věčně tady asi slunce nesvítí. Už teď jsem mokrý jako slepice. Nevadí mi, že se procházím v dešti, alespoň nepotkám moc lidí. 
Odešel jsem do lesa a sedl si ke kořenům stromu. Katherine mi dala víru k životu, jen díky ní jsem se chtěl stát upírem… Ale od chvíle, co jsem otevřel své nové oči, byla pryč. Od své proměny jsem ji již nikdy nespatřil. 
Stefan mi říkal, ať se snažím zapomenout. Ale on to také neudělal. Ať si říká, co chce, já mu to prostě nevěřím. Kdyby na ni zapomněl, tak si nevybere zrovna Elenu, která je jí tak dokonale podobná. 
Říkal, že Katherine nikdy nemiloval… Ale schází mu. Schází mu, i když ne tolik jako mně.
„Katherine…“ zašeptal jsem a opíral se o kmen stromu.
Zavřel jsem oči. Měl bych spát. Je to už téměř týden, co jsem nespal. Ale alespoň jsem lovil. Lovil jsem hodně. Divné. Měl bych spát, ale nespím. Vlastně se mi vůbec nechce. Nebo chce… Já nevím.  
Nevím vůbec nic zásadního, nic, co bych měl vědět. 
Po chvíli mi konečně klesla hlava.

„Kdo to je?“ Napůl jsem spal, ale věděl jsem, že je u mne někdo a mluví o mně. 
Vlastně těch osob bylo více.
„Nevím, ale myslím, že bychom ho tu měli nechat. Jsem si jistá, že to není člověk, ale nevím, co přesně by mohl být… Je jiný než my.“
„Nevím, jestli děláme správnou věc, když ho tu necháváme… Carlisle by o něm možná chtěl něco zjistit…“
„Ne, Jaspere. Myslím, že by pro nás mohl být nebezpečný.“
Zajímalo by mě, kdo to je, ale přišlo mi nemístné a také nebezpečné otevřít oči a ptát se. Takže jsem radši dělal, jako že pořád spím, a nehnul jsem ani brvou.
„Myslím, že se od nás příliš neliší. Jak je ale možné, že může spát?“ Muž, Jasper, měl podivně jemný hlas, zvědavý, ale nedůvěřivý.
„To nevím. Možná bych o něm něco mohla zjistit, když bych se zaměřila na jeho budoucnost, ale vzhledem k tomu, že o něm nic nevím, by to bylo složité.“
„Zbytečně se nevysiluj, Alice.“
Okolí ztichlo.

Ještě na pár hodin jsem si zdříml a potom jsem otevřel oči. Nic se kolem mne nezměnilo, ale ty hlasy, muže, který se jmenoval Jasper, a dívku, která se jmenovala Alice, jsem nemohl dostat z hlavy.
Z toho, co říkali, jsem pochytil, že nejspíše existují i upíři jiného druhu, než jsem já. Druh, ke kterému patří oni.
Možná se mi podaří je najít a něco o nich zjistit. Přišlo mi pošetilé odstoupit od svého hlavního plánu, ale tohle zní v celku zajímavě.
V čem se od nás tito upíři liší? Jedno už jsem pochopil. Oni nemohou spát. To je vcelku zásadní rozdíl. Ale určitě to není jediný rozdíl.

Další kapitola bude podle vlivu vašeho zájmu, což znamená, že alespoň tři lidé budou opravdu chtít, abych pokračovala... =(

VeruLOSTdaae

Autor: VeruLOSTdaae (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dlouhá cesta - 1. kapitola: