Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Divoška - prolog + 1. kapitola

15.05.2010 (10:15) • Banna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2352×

Pohled Maya (1999):

Právě jsem zjistila, že jsem těhotná. Ale zdá se mi to divný, protože jsem za svůj život spala jen s jedním klukem a to před dvěma týdnama, a už teď mám břicho jak v osmém měsíci. Nejdřív jsem si myslela, že mám jen nějakou nemoc, při které se mi nafukuje strašně břicho. Ale až teď mi došlo, že jsem těhotná. Nikomu jsem o tom neřekla a přestěhovala jsem se do chatky, kterou jsem našla v lese. Jediný, kdo by o tom měl vědět je můj kluk, asi už bývalý, Alex. Nevím, jestli to s tím souvisí, ale on se mi vždycky zdál trochu divný. Nikdy nic nepil ani nejedl a kdykoliv venku svítilo sluníčko, nechtěl vyjít ven. Jeho pokožka byla bledá a studená jako led. Při každé vzpomínce na něj mě zabolí u srdce. Znali jsme se sice jen chvíli, ale za tu dobu mi tak strašně přirostl k srdci, jak nikdo jiný na světě. Jenže, co když jsem se ráno po naší společné noci probudila, byl pryč. A od té doby jsem ho již neviděla. Jak bych si teď přála, aby tu s námi byl.

Najednou se mi udělalo špatně. Hlava se mi začala motat. A pak už jsem uviděla jen přibližující se podlahu. A to bylo taky to poslední, co jsem za svůj život viděla.

Pohled Bella (2010):

Je večer a já už zase sedím u jednoho domu a pozoruji, jak si lidé vypráví, a co jak pojmenovávají. Ale většinou jim vůbec nic nerozumím. Jsem prostě blbá, jak nevím co. Ale není to tak, že bych se učit nechtěla, právě naopak. Jenže nebylo by divné, kdybych začala chodit tam (nevím jak se tomu říká), kam chodí malé děti a učí se tam, vypadala dospěle a přitom nevěděla, jakou barvu mají věci, co mám na sobě. Znám toho prostě jen málo. Všechno, co vím, jsem se naučila z pozorování lidí. Já ani nevím, jak jsem se tady objevila. Jen si pamatuji, že mi něco říkalo, abych do toho bouchla, a pak už jsem všechno uviděla. Byla jsem v nějakém domě sama, ale ani na něj už si moc nevzpomínám. Od té doby jsem tam už nebyla. V domě se už zhaslo a všude je ticho, nikde nikdo, jen já tu sedím (ani nevím na čem).

Měla bych si zase vzít nějaké nové věci na sebe. Zase je zapomněli venku. Jdu si pro ně. Ale když jsem přišla blíž, uslyšela jsem nějaké divné věci. Někdo ječel:

 ,,Ty divochu!" A druhý na to:

,,Miluju tě." Co to znamená? Jdu tedy ještě blíž a nakouknu oknem dovnitř. Leží tam na sobě dva lidé a ještě při tom dělají nějaké divné pohyby. Jsou udýchaní a zpocení. No fuj... vypadá to strašně. Ale chtěla bych to taky někdy zkusit, vypadá to, že se jim to líbí. Ale nejspíš už radši půjdu. Vezmu si nějaké spodní prádlo a ještě šaty, které jsou modré a mají na sobě bílé fleky, ale ty fleky jsou tak stejný. Běžím k blízké řece a cestou si ulovím ještě nějakou havěť. V řece se umyji a umyji si ještě své hnědé, hodně dlouhé vlasy. Mám je opravdu hodně dlouhé, sahají mi až k zemi. Dám si na sebe to nové oblečení. Jsem už docela utahaná, a tak si půjdu najít nějakou pěknou louku s měkkou trávou, kde se vyspím. Rozběhnu se a hledám, jenže na jednou na mě zpoza stromů vykouknou nějací hodně bledí lidé. Začala jsem se strašně bát. Rychle utíkám pryč. Jen za sebou slyším:

,,Počkej, neutíkej!" Na chvíli se kouknu dozadu, ale oni běží za mnou. Ale jak to, že mi stačí? Jsem přeci mnohem rychlejší než jakýkoli člověk? Ještě víc přidám, jenže pak o něco zakopnu. Dopadla jsem tvrdě na zem. Mým tělem projela strašná bolest. A pak už jen černo.

Autor: Banna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Divoška - prolog + 1. kapitola: