Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Divoká láska - 3. kapitola

15.05.2010 (08:15) • AliceJazz • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2811×

Divoká láska

3. kapitola

Koupily jsme si menší domek, jenom tři patra, garáž pro osm aut, šest pokojů s koupelnami a obrovskými šatnami. Jsme holt trochu zhýčkané. Esme byla v sedmém nebi a my s Vicky se těšily na návštěvu z Volterry. Nevěděly jsme přesně kdy, ale doufala jsem, že nám dají vědět. Nemáme rády překvápka v podobě Demetriho a Felixe, pokud jsme si právě zařídily nový dům. Asi by z něj zůstala kůlnička na dříví. Aro už má své zkušenosti…

Po celou dobu přestavby, jsme nechávaly Esme volnou ruku a naši kreditu a sami jsme prozkoumávaly okolí. Oběhly jsme několikrát celou Anglii a náležitě si to užívaly. Bylo tu mnoho takových našeho druhu. Příjemné (deštivé) podnebí Severní Anglie je přímo stvořené pro nevázané toulky nomádu a smeček. Lidé tu mizeli po větších skupinách a nikomu to nepřipadalo zvláštní. Dřív by mi při pomyšlení na tuto potravu přeběhl mráz po zádech, ale nyní jsem dostala takovou chuť na jednu mladou lidskou dívku. Ty totiž chutnají nejlépe. Jsou tak nevinné a jejich krev není znečištěná alkoholem a drogami. Většinou, někdy se najdou výjimky.

Krajina je opravdu velmi nádherná a pobřeží jsou opuštěná, protože moře pro lidi příliš ledové. Pro nás ne a užívaly jsme si to. Plavaly jsme do obrovské hloubky a vydržely tam dlouhé hodiny. Napadl mě jeden příšerně špatný nápad. Co takhle ozkoušet rybu? Pila jsem už i ze srnky. Ano, slyšíte správně! Bohužel mě to jednou potkalo a málem jsem byla první upír, který se kdy pozvracel. Brr. Pokud jsem si myslela, že ryba by mohla být lepší, nejspíš jsem si zrovna seděla na vedení. Chtěla jsem  tehdy něco většího a vybrala jsem si kytovce. Konkrétně plejtváka, myslím obrovského. Děs!

Chvilku jsem si s ním pohrávala a docela by mě to i bavilo, kdyby neustále nevyhrával. Byla jsem sice rychlejší a o něco mrštnější, ale on byl oproti mně tak obrovský… Zkrátka neměla jsem šanci. A už vůbec mi nepřidávala sebevědomí Victoria, která se na nějakém obrovském, mořském šutru svíjela smíchy při pohledu na první bezbrannou upírku bojující s přerostlým kaprem.

Přestalo mě to bavit, tak jsem ho rovnou zakousla. Nastal první problém. Kde je tepna? Přes tu pokožku a šupiny nebylo vidět a slyšet nic. Vůbec nic. Jakoby v něm krev vůbec neproudila. Nakonec jsem se rozhodla pro prostředek jeho obrovského krku.

Nastal ovšem druhý problém. Měl tak tlustou kůži, že moje ostré zuby nepronikly ani do masa, jenom naprázdno prořízly kůže. Omylem jsem si kousek ukousla a ten pach! Ve svém lidském životě bych to přirovnala k něčemu mezi týden nošenými ponožkami, veřejnými záchodky, stokou a hodně plesnivým chlebem. Ta chuť naopak nešla přirovnat k ničemu. Chutnalo to tak odporně. Blé! Začala jsem kuckat a kuckat, když mě Victoria přehnaně nápomocně praštila do zad, načež jsem odletěla na její oblíbený, sedací kámen a roztříštila ho na malinké kousíčky. Vicky věnovala smutný pohled zbytkům kamene a mírně pobavený mně. Potom se zhroutila v křečích hysterického smíchu k zemi a otřásala se jako vlkodlak před přeměnou. Díky vodě jsem ji sice neslyšela, ale její výraz mluvil za vše.

Otráveně jsem protočila oči a vydala se za nenápadně mizejícím plejtvákem, no pokud můžeme nazvat třiceti  metrový, čtyři sta tunový kolos plavající skoro stejně rychle jako já nenápadným. Stále jsem ale zůstávala nejrychlejší. Hezky to matička příroda vymyslela.

Dohnala jsem ho, ale nastal problém číslo tři. Sice jsem se k jeho krvi dostala, ale chutnala šíleně odporně. Za lidského života bych to přirovnala k vodce smíchané s džusem, hruškovicí, tonikem, v neposlední řadě vodou, becherovkou a nejspíš i vodou po holení a černým pivem. No prostě hnus. Okamžitě jsem se odtrhla a plivala ji všude okolo sebe. Bylo to tak nechutné. Blé! Podívala jsem se na Victorii, která se zrovna svíjela smíchy na náhradním kamenu, který vypadal podstatně bytelněji. Co by asi dělala, kdybych ji teď ten balvan omlátila o hlavu?

Rozhodla jsem se to raději nezkoušet, protože by se jí to nemuselo líbit a plavala směrem vzhůru. Vicky se o to nesnažila a zřejmě s tím asi ani nehodlala začít. Povzdechla jsem si a klesala směrem k ní. Popadla jsem ji za ruku a ona ani nekladla odpor. Asi s ní vážně něco je.

Pohled Edwarda Cullena

Sledoval jsem nebe. Ne, sledoval jsem obličej Belly. To ona stála mezi mnou a hvězdami. Zoufale jsem zavřel oči a snažil se ten obrázek v hlavě upravit na šťastný, rozesmátý obličej mojí nevinné Bellinky. Ne tenhle smutný obličej plný bolesti, který jsem na její hlavu nasadil já. Nenáviděl jsem ji za to, že se do mě zamilovala a takhle trpěla. Nenáviděl jsem Jamese, protože jí chtěl bezdůvodně ublížit. Ale hlavně jsem nenáviděl sebe za to, že jsem monstrum, za to, že jsem takového anděla ohrozil na životě a za to, jak hnusně jsem se k ní zachoval.

Byl jsem jí jako posedlý. Vyhledával jsem ženy jí podobné. Proto mám Lisu. Jednou v noci jsem se potloukal ztemnělým městem a uviděl jsem menší dívku s mahagonovými vlasy. Byla velmi hezká, ale já k ní nic necítil. Nic až do chvíle, než se ke mně otočila. Měla velké, čokoládové oči a moc hezký obličej. Měl jsem pocit, že jsem začal znovu žít. Jakmile zjistila, že se na ni dívám, začervenala se a sklopila pohled. Byla tak roztomilá, zrovna jako moje Bella.

Začalo to stejně jako s Bellou. Chodili jsme spolu na stejnou školu a tak jsme byli oficiálně prohlášeni za pár. Částečně zaplňovala tu díru po Belle. Byla jí hodně podobná a její myšlenky byly zamlžené. Další věc, co mě fascinovala. Někdy jsem ji slyšel, někdy ne. Většinou jenom ty nejdůležitější myšlenky. Jak jsem byl dřív u Belly frustrovaný, u ní jsem byl šťastný. Nechtěl jsem o ni přijít a tak jsem jí dal vše, co jsme jí na očích viděl (nebo v myšlenkách četl).

Opět se mi vrátily ty body rozumy, které Bella svým vpádem zatemnila. Bella pro mě byla meteorit, který prolétl nad obzorem a osvětlil všechno kolem. Pak ovšem meteor zapadl a já měl zatemněnou mysl. Neviděl jsem body světla a rozumy jako hvězdy, jen černo-černou tmu bez hvězd a světel. Ona je osvětlila, ale meteorit nebyla.

Dal jsem jí vše, co chtěla. Dal jsem jí sebe. Přála si to a já se bál, že ji ztratím, ale také jsem se bál, že jí ublížím. Nakonec zvítězily pudy a rozhodly to za mě. Ona otěhotněla a těhotenství snášela velmi špatně. Umírala, ale za to, co rostlo v ní, byla ochotná položit život. To se také nakonec stalo. Při porodu zemřela. Její srdce bilo příliš namáhavě a ani upíří jed to nedokázal spravit.

Řekl jsem jí celou svou minulost včetně toho, jak do ní zasáhla Bella. Ona byla zvláštní. Nevadilo jí, že ji nemiluji jako Bellu, protože ona také ztratila. Někoho milovala. Byl to inženýr  a při cestě z práce ho zabil upír. Musela totiž k identifikaci těla. Chudinka. My jsme se tak dlouho hledali, až jsme na sebe zbyli.

Když umírala, stihla říct jenom: „Lisabella,“ a její srdce odbilo naposledy. Lisabella. Ona se jmenovala Lisa a věděla že s ní jsem jenom proto, že byla podobná Bells. Lisa mě bere jako otce a smířila se s tím, že matku nemá. Však jí to bohatě vynahrazují Esme s Rosalií.

Potom se k nám nacpala Tanya a mermomocí se mnou chtěla chodit. Bylo to s ní k nevydržení. Tak jsem přikývl. Protože dar jsem zablokovat nedokázal a chtěl jsem mít klid. Tak se naše rodina rozrostla o dva členy, jednoho nechtěného a jednoho chtěného. Tanyu neměl nikdo z rodiny rád.

Všechny nás odchod od Belly poznamenal. Z Carlislea se stal ještě větší workholik, protože se nemohl dívat na trpící Esme. Alice to snášela velmi špatně. Ze začátku nám ani nepřipravovala oblečení a ani nenakupovala. Jasper to snášel nejhůř z nás všech. Cítil bolest všech v domě a Alicina bolest pro něj byla jako rána pod pás. Položil by za ni život a nesnáší pohled na truchlící Alici. Sám měl Bellu také moc rád. Byla pro něj neměnná součást rodina. Stejně jako já nebo Rosalie. Emmett přestal vtipkovat a bylo to pro něj taky hodně těžké. Rosalie se mnou od té doby nepromluvila víc než bylo nutné. Nedávala to na sobě moc najevo, ale uvnitř na mě neustále křičela a nadávala mi, že je to všechno jenom moje vina. A taky že byla. Proto jsem všichni tak uvítali, že se k nám přidala Lisa.

A ten dnešek. Ta rudovlasá mrcha se nám ještě odvažuje zkřížit cestu! Naprázdno jsem sevřel pěsti v touze mít ji tady u sebe a moct jí utrhávat vlásek po vlásku z té její zabedněné palice.

Ovšem ta dívka, co tam byla s ní, by mě dostala do kolen, kdybych nebyl upír. Řekla nám přesně ta slova jako Laurent tehdy na louce. Jenom zkrácený monolog. Asi vládne mocnými dary. Štíty. Ale je na ní něco tajemného a přitažlivého. Jak bych tady toužil mít u sebe, ale z jiného důvodu než Victorii… bože, Edwarde, mysli, mysli! Pamatuješ si ještě na Bellu? Jo, taková ta brunetka, kterou miluješ, to je přesně ona! Tak se tady přestaň rozplývat nad tou cizí, krvelačnou upírkou, zvedni své ctěné pozadí a doběhni do domu. Musíme si promluvit, co bude dál! Promlouvalo ke mně moje já. Já už si povídám sám se sebou! Může upírovi hrábnout? Jestli ano, jsem další (první) případ.

Pomalu jsem se zvedl k odchodu a věnoval poslední pohled hvězdám zářícím nade mnou. Rozvážným krokem jsem se vydal k domu, když ke mně dolehly myšlenky Alice: „Edwarde Cullene, jestli s sebou okamžitě nehodíš, budeš se mnou chodit měsíc na nákupy!“ vyhrožovala mi v myšlenkách, tak jsem raději okamžitě nabral plnou rychlost. Po přírůstku v podobě Lisy se Alice trochu vzpamatovala, ale ztráta Belly je všechny nevratně poznamenala.

Prosím,

 pište do komentářů nápady, co by mohla Bella Edíkovy a Cullenovým provést.

Děkuji vám za pomoc: :D:D :D :D :D :D :D

Předchozí kapitola – Shrnutí – Následující kapitola

Autor: AliceJazz (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Divoká láska - 3. kapitola: