„Ššš, maličká, neboj se. Neublížím ti. Hlavně buď potichu. Uvidíš, že mi jednou poděkuješ,“ šeptal cizinec. Podle hlasu poznala, že to je muž. Nedokázala ale ten hlas nikam zařadit. Bála se, co přijde. Na přemýšlení nad svým osudem neměla moc času...
17.08.2011 (08:45) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2168×
Alice byla mladá, krásná dívka. Toto si nezasloužila. To, že měla nějaký dar neznamenalo, že je blázen. Její rodiče neměli právo jí tohle udělat. Zavřít ji do blázince. Nebylo jí to ale nic platné. Dny plynuly, rodiče byli mrtví, sestra se jí bála a nebyl nikdo, kdo by ji odtud vysvobodil. Vize přestaly. Od té doby, co zemřeli její rodiče, neměla ani jedinou vizi. Nechápala to. Dříve se jí zdávalo vše možné – ať už čísla z loterie, tak určité situace, co nastanou dalšího dne, co bude k jídlu, kdo se o ni bude starat… Ale najednou nic. Prázdno. Ani jedna jediná vize. Nerozuměla tomu. Ale nedalo se nic dělat. Musela se smířit s tím, že je obyčejný člověk, kterého považují za blázna. Ono se taky není čemu divit. Kdyby jí dříve někdo řekl, že se mu zdají věci, které se teprve stanou, tak by si asi taky ťukala na čelo. Její život už neměl cenu.
Zůstávala naživu jen kvůli jedné jediné osobě – Jamesovi. Nebýt jeho, tak už se svým životem dávno skoncovala. James se k ní choval vždy moc hezky. Byl to mladík pracující v léčebně. Měl krásnou, světlou pleť, delší blond vlasy a nafialovělé oči. Nechápala, jak někdo může mít takovou barvu duhovek. Ale James byl okouzlující. Mladý muž, gentleman každým coulem. Vždy se k ní choval hezky. Potají za ní chodil na návštěvy a dlouhé hodiny spolu rozmlouvali o všem možném. Pomalu, ale jistě, věděla, že k němu cítí něco víc, než jen pouhé přátelství. Nechápala, proč si James vybral právě ji, nebyla nijak vyjímečná, nijak krásná, byla prostě obyčejná dívka. Neopovažovala se ani doufat, že James by k ní mohl pociťovat stejné city, jako ona k němu.
Kdyby se tak poznali za jiných okolností. Možná by se jejich přátelství rozvinulo v něco víc, ale takhle?! Zavřená v léčebně, s nálepkou blázna? Nedoufala, že by mohla mít takové štěstí a James by její city opětoval. A i kdyby, tak by se tím stejně nic nezměnilo. V blázinci zůstane až do konce svých dní. Tohle byla opravdu bezvýchodná situace.
Z přemýšlení nad svým životem Alice vytrhlo tichounké zaklepání. Poznala, že je to James.
„Můžeš vejít,“ šeptla. Těšila se na těch pár uzmutých chvil, které stráví spolu. Těšila se na to, že jí bude vyprávět, co celý den dělal, co je nového ve světě a hlavně na to, že teď bude aspoň na chvíli jen její.
Dveře se otevřely a James vstoupil. Zářivě se na Alice usmál.
„Přeji dobrý podvečer, Alice. Moc ti to dnes sluší,“ lichotil jí. Alice v tu chvíli věděla, že je s ní konec. Opravdu se do něj zamilovala.
Opětovala mu úsměv a ukázala na místo vedle sebe. „Posaď se, prosím. Vyprávěj mi, co je nového,“ řekla s úsměvem.
James se pustil do vyprávění. Vykládal jí o novinkách v politice, o tom, co se událo v léčebně - kdo nový přibyl, kdo odešel. I kdyby mluvil o té nejnudnější věci na světě, Alice by stejně zaujatě poslouchala. Nepotřebovala slyšet význam slov, potřebovala slyšet pouze jeho hlas. Zasnila se. Přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby teď byli jinde. Měli by krásný malý domeček někde na venkově, seděli by na jeho zahrádce a vyprávěli si o všedních věcech. Tak moc si přála, aby se jí tohle někdy vyplnilo.
Ze snění ji vytrhl Jamesův hlas. „Alice, posloucháš mě vůbec?“ zeptal se jí.
„Ano, promiň, trochu jsem se zamyslela,“ řekla a omluvně se na něj usmála. „Cos říkal?“
„Říkal jsem, že to vypadá na dobré cestě. Díky tomu, že už nemáš ty své vize a chováš se normálně, tak to vypadá, že ti povolí návštěvy zahrady a budeš se moct volně pohybovat po celém komplexu léčebny a nebudeš muset být zavřená jen v téhle místnosti,“ zopakoval jí radostně novinky.
„Jamesi, to je vynikající zpráva. Moc jsi mě tím potěšil. Konečně zase uvidím pořádně slunce, přičichnu si ke květinám a budu se moct "svobodně" projít po zahradě,“ jásala Alice. Nebylo to sice to, co chtěla slyšet z jeho úst, ale byla to alespoň pozitivní zpráva. V tu chvíli si umínila, že i když bude mít nějakou vizi, pomlčí o ní. Nechtěla by přijít o možnost volného pohybu po areálu léčebny. Najednou vše viděla pozitivně. Věřila, že ji možná ještě nějaké to štěstí čeká.
Z přemýšlení ji opět vytrhl James. „Alice, dnes jsi nějaká roztržitá. Děje se něco?“
„Ne, neděje se nic. Je doufám v lepší zítřky,“ odpověděla mu Alice.
„Dobře, dobře, nechám tě přemýšlet a radši půjdu, aby nás tu někdo nenachytal. Zítra přijdu zase,“ řekl a pohladil ji po ruce.
Jakmile se rozloučili a James odešel, tak si Alice lehla a přemýšlela o tom, co ji v příštích dnech čeká.
...
Ležela v posteli a spala. Vtom zaslechla nějaký pohyb. Slyšela, jak někdo odemyká zámek dveří. Rozespale zamžourala do tmy pokoje. Chtěla se zvednout a něco říct, ale zezadu jí někdo zakryl ústa.
„Ššš, maličká, neboj se. Neublížím ti. Hlavně buď potichu. Uvidíš, že mi jednou poděkuješ,“ šeptal cizinec. Podle hlasu poznala, že to je muž. Nedokázala ale ten hlas nikam zařadit. Bála se, co přijde. Na přemýšlení nad svým osudem neměla moc času.
Na svém krku ucítila bodavou bolest. Ten cizinec ji kousnul! Cítila, jak ji opouští síly. Cizinec ji pustil a jediné, co spatřila, než upadla do bezvědomí, byla kštice blond vlasů...
Všem, co okomentovali prolog této povídky mockrát děkuju. Vaše komentáře mě tak nakoply, že jsem první kapitolu sepsala ještě v den vydání prologu. Doufám, že se vám bude povídka i nadále líbit.
Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dívka jménem Alice - 1. kapitola:
hezké!! Alice mam nejradši..
První kapča se ti povedla. Můžu jen souhlasit s Bubulienkou.
Cummillecios: Děkuji. : ) Jsem ráda, že se líbí. Další bude brzo.
Úžasná poviedka. :) Nádherná prvá kapitola. Keep writting.
Jennush: A to ještě nevíš, co dalšího jsem si pro Alice připravila. Mockrát děkuji za pochvalu. Doufám, že stejně se bude líbit i ten další.
teresaterka: Díky. : )
čiči: Děkuji.
AnnieJaneV: Děkuji za komentík.
Bubulienka: Tvůj komentář mě opět nesmírně potěšil. Víš, jak člověka nakopnout k napsání další kapitoly - což se ti zase povedlo. Jsem moc ráda, že se ti kapitola líbila a doufám, že se ti bude líbit i nadále. Mockrát ti děkuju!
AliceCullenxD: Upírka z ní bude, ale uvidíme, kdo ji upírkou nakonec udělá. Děkuji moc!
Charlotte147: to jsem ráda, že se těšíš, doufám, že tě nezklamu a budeš se těšit i na ty další.
susanne: Díky moc. : )
1.kapča se ti moc povedla. Supr. jen tak dákl! Pokračuj.
Krásna poviedka ,teším sa na ďalšiu kapitolu
Supeeeer! Z Alice bude upírka!
Milujem túto poviedku!!
Tak! Znova som sa začítala až tak, že sa neviem vrátiť do reality. Nikdy som takto nepremýšľala o Alice, ale tento príbeh je tak zaujímavý, a tak tajomný, že mám hneď chuť na ďalšiu kapitolu. Píšeš takým pekným štýlom, ktorý má také zvučné slová, hoci si Češka a ja Slovenka, ale úplne sa mi tvoj štýl písania páči.
Kapitola bola perfektná. Začala som čítať prvú vetu, a tak som sa ponorila do deja, že som skončila hneď pri poslednej. Alice mi bolo strašne ľúto. Je to nefér, čo jej urobila rodina, no a ešte je zavretá v blázinci. ten rozhovor s Jamesom bol úžasný. Je skvelé, že je k nej taký dobrý a že ju mal tak rád. A takisto aj Alice má konečne úsmev na tvári. A ten koniec ma proste dostal. Ani som nedýchala. Blond vlasy...
Celá kapitola mala to, čo by správna kapitola mať mala. Zápletkami sa to len tak hemží, Alice je skvelá. Sú tam presne také emócie, do ktorých sa dá vžiť. Nádherne opisuješ dej a je to veľmi zaujímavé. Skvelo píšeš! Veľmi sa teším na ďalšiu. Máš moje sympatie. Kapitola bola úžasná!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!