Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 7. kapitola

24.04.2012 (20:30) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1933×

 Nemoc

K mému překvapení jsem si večer ve stylu „Alice - party“ užila. Bylo něco po půlnoci a já jsem chtěla ještě počkat na Edwarda, ale když mi Alice řekla, že přijdou k ránu, rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Usnula jsem okamžitě. A moje noční můra se vrátila. Zase jsem bloudila v lese. Zase jsem byla sama. Zase jsem se bála. Začala jsem brečet a křičet kolem sebe. Chtěla jsem z toho začarovaného kruhu zmizet. Okamžitě! Pomozte mi někdo!

„Bells, holčičko. Je to jen zlý sen.“ Někdo mě chytil do náruče a hladil po zádech.

Otevřela jsem oči, ale přes slzy a tmu jsem neviděla, ale poznala jsem hlas. Byla to Esmé.

„Copak se stalo?“ zeptala se mě Esmé, ale já jsem nebyla schopná odpovědět. Bylo mi hrozně špatně - točila se mi hlava, bolelo mě břicho.

Cítila jsem studený dotyk na tváři. „Prokristapána, Bello, ty celá hoříš! Určitě musíš mít horečku. A celá se třeseš. Snad si nedostala úpal…“ strachovala se Esmé a zabalila mě do deky.

„Alice, zabalila jsi nějaké léky, že?“ zeptala se Esmé a šla do skříně pro další deku.

„Samozřejmě,“ řekl zvonivý hlásek a vyšel do chodby. Nedopočítala jsem se ani do desíti a už tady byla Alice se sklenicí s vodou a podávala mi velkou růžovou tabletku.

„Na, vezmi si a pořádně se napij!“ přikázala mi Alice. Poslušně jsem tabletku spolkla a celou vodu vypila. Byla jsem vyřízená – unavená. Chtěla jsem zase spát. Bylo mi jedno, že v pokoji je stále Esmé a Alice a možná i Rose. Zavřela jsem oči a opět jsem usnula. V dálce jsem uslyšela slabé mumlání Esmé s Alicí, ale ignorovala jsem je.

Edward:

Lov byl bezvadný. Cítit zase ten adrenalin v žilách. A ochutnat po dlouhé době zase krev… Mňam.

Vraceli jsme se domů k ránu. Byl jsem unavený a říkal si, že budu spát tak do oběda. Chudák Bella, co bude dělat, když budu spát? pomyslel jsem si. Už se těším, co zase podnikneme, dneska se můžeme jít koupat do moře. Jo, to se Belle bude líbit.

„Ale Ede, neříkej, že jsi už unavený?“ dobíral si mě Emmett. Zavrčel jsem na něho a zase se rozběhnul – blíž domů – blíž Belle.

A už před námi stály dveře. Dřív, než jsem stihl vzít za kliku, stála ve dveřích moje nejmilovanější sestra – Alice.

„Ahoj, bráško.“ Objala mě a vrhla se Jasperovi do náruče. Podle jejích myšlenek jsem poznal, že se jí po Jazzovi stýskalo. Všechny své myšlenky upírala na něho. Co se asi stalo?

Přivítali jsme se s ostatními a sedli si do obýváku. Esmé – nejúžasnější máma - mi uvařila čaj a nabídla sušenky.

„Bella ještě spí?“ zeptal jsem se mamky, které myšlenky v hlavě utíkaly jako o závod. Mám to říct? Jo, řeknu. Řeknu pravdu, když řeknu, že spí.

„Ano.“ Usmála se. A začala se Emmetta vyptávat, jaký byl lov.

„Jdu si lehnout,“ řekl jsem a vydal jsem se ke svému pokoji. U mých dveří jsem zaváhal a vešel jsem do pokoje k Belle. Potřeboval jsem se ujistit, že je v pořádku. Měl jsem divný pocit. Bella ležela v posteli s dekou navíc a červenými líci. Některé vlasy se jí potem přilepily k tváři. Sáhnul jsem jí na čelo a ucítil, že je celá horká. Lekl jsem se, snad to není nic vážného. Určitě se jen potřebuje vyspat, přemlouval jsem sám sebe. Určitě se jen přehřála, když jsme byli spolu venku. Ale stejně jsem vyšel do chodby a tichým hlasem, který může slyšet jen upír, jsem zavolal na taťku. Do pěti sekund byl u mě.

„Určitě chceš, abych se kouknul na Bellu, že?“ zeptal se. Esmé ho určitě už informovala.

„Ano,“ odpověděl jsem rázně a otevřel dveře do Belliny ložnice. Bella se přetočila na bok a otevřela unaveně oči, které byly celé slzavé.

„Ahoj.“ Usmála se na mě. „Kolik je hodin?“

„Ahoj, Bells. Je osm ráno. Jak ti je?“ zeptal jsem se jí a sednul si na její postel.

„Už líp než večer, ale stále se cítím hrozně unavená.“

„Na, Bello, vezmi si teploměr,“ řekl taťka a podával jí teploměr, který si Bella poslušně dala pod rameno. Svojí hlavu si opřela o mé rameno a zavřela oči.

„Bolí tě stále hlava?“ zeptal se Carlisle do ticha.

„Spíš jenom z únavy. Připadám si, jako bych celý týden nespala,“ odpověděla má Bella stále se zavřenýma očima. Taťka vytáhnul teploměr a kouknul se na něho.

„Máš 38 a půl. Asi jsi vyřízená z té dlouhé cesty. A k tomu jsi byla skoro celý včerejšek venku. Myslím si, že zítra ti bude už líp. Potřebuješ odpočívat a hodně pít,“ řekl svůj verdikt a s mávnutí rukou na pozdrav nás nechal v pokoji samotné.

„Mrzí mě to,“ řekla po chvilce Bella.

„Co tě mrzí?“ zeptal jsem se vyvedený z míry. Nenáviděl jsem ten pocit, když jsem nevěděl, o čem Bells přemýšlí.

„No, to, že jsem nemocná. Tím pádem budu celý den doma a ty se budeš nudit,“ odpověděla mi smutně.

„Ale Bells, prosím tě, když jsem s tebou, nikdy se nenudím. Ať jsi nemocná či zdravá,“ řekl jsem a svá slova doplnil polibkem na vlasy.

Bella se ke mně víc přitulila a já ji pevněji chytil. Začal jsem broukat ukolébavku, při které jsem společně s Bellou usnul. Byl jsem vyřízený z lovu…

Bella

Vzbudila jsem se do tmavého pokoje. U okna vlál závěs, do kterého narážel vítr z otevřeného okna. Přetočila jsem se na druhý bok a protáhla nohy, ale něco mi bránilo. Trochu jsem se zvedla, abych viděla na druhý konec postele, kde ležel Edward. Musela jsem sebou, když jsem spala, hodně házet. Pamatuji si, že jsem usínala na Edwardově rameni.

Edwarda spal jako špalek a já jsem měla hroznou žízeň a žaludek se začal hlásit o potravu. Protáhla jsem se a rozhodla jít dolů do kuchyně. Bylo mi o hodně líp než ráno a cítila jsem se skvěle odpočinutá. Postavila jsem se na nohy a potichu, abych nevzbudila Edwarda, jsem se vydala do kuchyně.

„Ahoj, Bello, už je ti líp?“ zeptal se mě Carlisle. Než jsem stihla odpovědět, že je mi skoro báječně, vmísila se do hovoru Esmé s tím, že mám svačinu na stole. Alice mě určitě „viděla“, jak jdu do kuchyně pro jídlo.

Svačinu jsem snědla s chutí. Toust s vajíčkovou pomazánkou – něco pro mě. A k tomu čaj… Mňam.

Přemýšlela jsem, jestli mám zůstat dole se zbytkem mé druhé rodiny, anebo si mám jít zpátky lehnout. Byla stejně už tma, a tak jsem se rozhodla pro druhou možnost. Zase po špičkách jsem vlezla do pokoje, kde Edward ležel stále stejně. Hopsla jsem do postele a přikryla peřinou. Než jsem usnula, sledovala jsem Edwarda. Sledovala jsem jeho hrudník, jak se pomalu zvedá a zase klesá a zvedá a klesá a zvedá…

Tak co říkáte na pohled Edwarda? Moc děkuji všem, kteří mi napsali své nápady a rady, a velké dík patří mé korketorce Bellaset za opravení.

A nezapomeňte napsat komentář. :)

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 7. kapitola :