Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětství s Edwardem - 1. kapitola

08.03.2012 (18:00) • Nikii • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 2714×

1. kapitola

Bello, přestaň bulet! přikazovala jsem si sama sobě, i když to nemělo žádnou cenu. Slzám se nedalo poroučet.

Kolikrát ti to mamka říkala, Isabello? Nemáš je poslouchat, jsou to jen nány, hádala jsem se sama se sebou v duchu.

Ale jak je mám ignorovat, když vím, že moje nejlepší kamarádka mě zradila? A ještě s ní? S mým úhlavním nepřítelem…?

Už dřív jsem Alexandru Ghotthouvou nazývala krávou, ode dneška jsem ji ale začala v duchu nazývat tou největší krávou! Štve mě její sebevědomý úsměv, její potřeba být nejlepší, moderovat všechny akce či dokonce se chovat jako děvka…

Seděla jsem na lavičce, která byla na kraji lesa, tudíž blízko mého domova, a plakala. Doufala jsem, že mě tu nikdo nenajde, že mě nikdo neuvidí s mýma červenýma očima, pod kterými se začaly objevovat fialové kruhy. Ale jak by mě nemohl najít Edward, můj nejlepší přítel a poloupír?

Přestala jsem vzlykat, jelikož jsem v dálce uviděla, jak někdo ke mně běží. Hned jsem ho poznala. Byl to Edward. Radostí jsem vyskočila na nohy a počítala vteřiny do okamžiku, kdy ke mně doplachtí a obejme mě.

Nedošla jsem ani k pěti a už jsem ležela na zemi pod smějícím se Edwardem s těmi jeho magickými karamelkami a vrabčím hnízdem na hlavě. Ale hned, jak uviděl moje oči, se hbitě i se mnou zvednul, usedl na lavičku a mě si stáhl na klín. Snažila jsem se nasadit úsměv, ale Edwarda jsem s ním neoblafla.

„Bells, co se stalo?“ zeptal se starostlivě a jeho medový hlas mě začal pomalu uklidňovat.

„Nic,“ odpověděla jsem, protože jsem doopravdy brečela kvůli hlouposti a začínalo mi to být celkem fuk, s kým se bude Bonnie bavit! Já mám svého Edwarda, a ten bude vždy stát na mé straně.

„Lžeš mi?“

Kývla jsem jen hlavou, na víc jsem se nezmohla.

„A řekneš mi, co tě trápí?“ Zase ten starostlivý tón.

„Jo…“ fňukla jsem a začala mu všechno říkat, co se dělo dneska dopoledne ve škole, kde kvůli lovu nebyl.

„…a tak jsem se šla sem posadit…, pak jsem ale začala brečet... No, nakonec jsem tě ale zahlédla, dál to už znáš,“ dořekla jsem své vyprávění a koukla jsem se mu do očí.

Pohladil mě po paži a zašeptal do ouška: „Jsou to jen pitomé kozy. Už se kvůli nim netrap!“

 Položila jsem si hlavu na jeho rameno a němě kývla. 

„Nebo mám na ně poslat Emmetta, ať je naučí, jak se chovat k takové hezké usměvavé holce, která je jen a jen moje?“ zeptal se s úšklebkem po chvilce.

„Budu nad tím přemýšlet,“ odpověděla jsem už s úsměvem a dala mu pusu na tvář.

„A ty jsi zase jen můj!“ Naráz jsme vybuchli v dvojhlasný smích; jeden lehký zvonivý, druhý „těžký“, skřehotavý.

Oba jsme si totiž vzpomněli na pouť, kam jsme šli spolu a kde mě chtěl Mike, ten nejhloupější kluk ze třídy, pozvat na kolotoč, kde byla sedadla jen po dvou. Edwardovi se to pochopitelně nelíbilo, stejně jako mě, a postavil se mezi mě a Mikea.

„Bella je moje - jen moje -, takže bude na kolotoče chodit se mnou, jasný?“ Z Mika se stal kamenný sloup, který se nechtěl ani hnout, tak jsme ho radši nechali stát tam, kde byl, a zašli si pro cukrovou vatu. Sedli jsme si na lavičku a já celá ulepená jsem „romanticky“ řekla: „A ty jsi zase jen můj.“

Ach, vzpomínky... Vzpomínek jsme měli opravdu spoustu. Vždy jsme si říkali všechno, co nás trápilo. Byli jsme nerozlučná dvojka už od školky.

„Bells?“ vytrhnul mě ze vzpomínek zvonivý hlas Edwarda.

„Ano?“

„Vlastně jsem tě šel hledat, protože jsem se tě chtěl na něco zeptat,“ řekl pro mě až příliš vážným tónem.

„Ano?“ pobídla jsem ho nejistě, protože jsem se bála, na co se chce zeptat.

„No, když nám právě začínají jarní prázdniny, tak napadlo Esmé, že bychom jeli na naši chatu.“

Edward bude celé prázdniny pryč, vyvodila jsem si z toho; znovu se mi chtělo plakat.

„A Alici napadlo, jestli bys nechtěla ten týden strávit s námi?“ Co, co? Týden s Cullenovými? To je snad sen! Celých dvacet čtyři hodin denně strávit s Edwardem? Musela jsem se tvářit divně, protože jsem si všimla, že Edwardovi zmizel úsměv z tváře.

„Já vím, je to pitomý nápad. Strávit celý týden s upíry? Promiň, já jsem si jen myslel, že by to mohla být sranda...“

Počkat, co to mluví? Né, né! Zatraceně, kde mám svůj hlas?

„Ne! Teda ano! Zatraceně... Jo, chci, bude to sranda. Bude to bezvadné, těším se,“ snažila jsem se vykoktat všechny moje pocity, až z toho byla směsice slov, které celkem nedávaly smysl. Ale Edward hned věděl, co jsem chtěla říct, a na tváři se mu objevil radostný úsměv, při kterém mi srdce dvakrát vynechalo.

„Miluji tě, když jsi zmatená a přitom šťastná,“ řekl a dal mi pusu na čelo. Snažila jsem si vzpomenout, jak dýchat, ale moc se mi to nedařilo.

„Je ti dobře?“ zeptal se ustaraně.

„Hmm...? Jo, jo! Jen… T-ty j-jsi mi řekl, ž-že mě… miluješ?!“ vykoktala jsem ze sebe.

Edward protočil oči v sloup.

„To však už dávno víš, ne?“ zeptal se s úsměvem od ucha k uchu.

„Jo, vím, ale nikdy jsi mi to ještě neřekl."

„No, tak ti to říkám právě teď! Já tě M-I-L-U-J-I!“

A po každém písmeně mi dal pusu na nos.

„Edwarde? Ale co Charlie a Renée? Pustí mě?“ zeptala jsem se vystrašeně, když jsem si na ně vzpomněla.

„Neboj, to je zařízené.“ Šibalsky na mě mrknul; poznala jsem, že to už zařídila Alice…

Autor: Nikii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětství s Edwardem - 1. kapitola: