Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 40. kapitola

05.01.2010 (11:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7693×

40. kapitola – Poloviční upíři a věčnost

Cítila jsem žár v žilách a všude byla tma. Jediné, co jsem vnímala, byly známé hlasy. Neslyšela jsem, o čem mluví, ani pořádně nevěděla kdo. Jen jsem poslouchala ty melodické hlasy a poté i pláč. Až teď mi došlo, co se vlastně děje. Jsem máma. Uvědomila jsem si to a poté si vzpomněla na mojí noční můru. Na hřbitov a můj náhrobek. Tohle nepřipustím. Nemůžu je tu nechat. Cítila jsem temnotu, jak si se mnou hraje a čeká, až to vzdám, ale to jsem neměla v plánu. Já se přikláněla k tomu žáru v žilách, jelikož mi došlo, co to znamená - přeměna. Spokojeně jsem se pro sebe usmála, ale nevím, jestli to jako úsměv vypadalo. Cítila jsem, jak moje srdce bije splašeně, jako vždy, když se mě Edward dotkne. Mohlo to být tím, že mě držel za ruku, a nebo to způsoboval ten žár v žilách. Ale najednou byl žár i temnota pryč.

Rychle jsem otevřela oči a posadila se na posteli, nebo kde jsem byla. Podívala jsem se okolo sebe a zjistila, že jsme v našem pokoji. A pak jsem si něco uvědomila - vidím líp, než kdykoliv před tím. Postřehla jsem pohyb okolo sebe a rychle se za ním otočila. Dost rychle, ale málo na upíra. Co to má hergot být? Chci reklamaci.

Ten pohyb byl od Edwarda který se na mě vykuleně díval. Jak jsem mohla být tak slepá? Byl snad ještě krásnější než předtím.

„Co dítě?“ vyhrkla jsem najednou. Edward rychle zatřepal hlavou.

„Co se stalo?“ On se ptá mě?

„Nevím. Jen vím, že jsem cítila žár v žilách a pak se probudila. Co dítě?“

„Děti. Máme dvojčata. A jsou v pořádku. Carlisle je vyšetřuje.“ Vykuleně jsem se na něj dívala. Vážně řekl dvojčata? Já si říkala, že moje břicho bylo moc velký.

Podívala jsem se na svou ruku a byla stejně bledá jako předtím. Zaposlouchala jsem se a zjistila, že mám dokonalejší sluch, než předtím a slyším tři srdce. Jak tři? Pak mi to došlo, že to třetí je moje.

„Co? Jak mi může bít srdce, když jsem upír?“ řekla jsem zděšeně.

„Jak se cítíš? A jaké změny pociťuješ?“ zeptal se Edward. Chvíli jsem se zamyslela.

„Vidím a slyším líp. Cítím se strašně svěže a plná energie,“přemýšlela jsem a poté ho pohladila po tváři. Byla jsem už za ty roky zvyklá na chlad, ale ne tak, že bych ho nevnímala.

„Nepřijdeš mi vůbec studený,“ řekla jsem překvapeně. Ale pak už jsem to nevydržela a za límec si ho přetáhla na svoje rty.

Cítila jsem jak byl opatrný. Nevěděl, co může a co ne. Po chvíli ale přidal na intenzitě a jeho polibky byly nenasytné a plné vášně. Přitáhla jsem si ho ještě blíž a nohy mu obmotala kolem pasu. Najednou mi došlo, že se líbáme moc dlouho a moje plíce ani nevyžadují kyslík. No, bylo mi to jedno, jelikož jsem se od Edwardových rtů ani nechtěla odtrhnout. Asi si to taky uvědomil a odtáhl se. Překvapeně na mě zíral. Sice jsem lapala po dechu, ale předtím ho moje plíce nevyžadovaly. Edward se na mě podíval a poté mě pohladil po tváři.

„Ted mě poslouchej. Asi vím, co se tu děje. Nejsi upír.“ Otevírala jsem pusu na protest, ale dal mi přes ni prsty a pokračoval. „Nejsi upír, ale jsi stejně jako naše děti poloviční upír. Máš přednosti z upíra ale ponechala sis i ty lidské. Podle všeho je to tím, že tě asi kouslo jedno z nich. Přeměna totiž začala, aniž bych se tě já nebo kdokoliv dotknul, a trvala pouhé tři hodiny, ne tři dny.“ Koukala jsme na něj jako vyoraná myš, když do místnosti vrazila usměvavá Alice.

„Šup, šup, rychle, lenoši. Carlisle tě prohlídne a potom můžeš za dětmi.“ Tím mě vrátila do reality. Chytla mě za ruku a táhla pryč a já zase chytla Edwarda a vláčela ho za sebou.

Došli jsme až ke Carlislovi do pracovny, kde už čekal. Vykuleně se na mě díval. Alice odešla a Carlisle mě prohlídnul.

„No, Bell, vypadá to, že ty děti jsou chytřejší, než jsem tušil. Kousli tě a to způsobilo, že jsi poloupír. Takže máš upírské vlastnosti, sílu, rychlost a jiné, ale také budeš muset pít krev. A pak ti zůstalo tvoje lidství. Bije ti srdce, máš normální barvu a tvoje kůže je sice tvrdá jako naše, ale přesto má normální teplotu. Asi budeš muset trochu spát a jíst. A podle testů jsi i imunní, takže rakovinu nemáš. A podle všeho nemocná už nikdy nebudeš. Nebudeš mít ani obyčejnou chřipku,“ usmál se na mě.

V tom vešla Alice. Nesla kelímek a já ucítila vůni krve. Ale byla divná.

Krásně se usmála a kelímek mi se slovem ´Pij´ podala. Poslechla jsem ji a vypila to. Chutnalo to zvláštně. Nebylo to tak dobré jako krev, co jsem pila předtím, ale nebylo to ani hnusné.

„Tak jsi najezená, můžeš za dětmi. Nic jim neuděláš, jelikož jsi poloviční člověk. Nedokážeš napadnou člověka,“ řekla Alice. Určitě to viděla.

Usmála jsem se na ni, chytla Edwarda za ruku a táhla dolů do obýváku, kde podle tlukotu srdce byli. Už na vrcholu schodiště jsem viděla Rose, jak má v rukou malý uzlíček zabalený do modré deky a Esme měla zase růžový. Takže holka a kluk. Sešla jsem schody a Esme i Rose se na mě otočily. Pořád jsem neviděla pořádně děti, jelikož byly zabalené do deky. Najednou jsem dostala strach. Nechci jim ublížit. Edward mi stisknul ruku pevněji a povzbudivě se usmál.

„Neboj, nic se nestane,“ uklidňoval mě a zabíralo to. Zhluboka jsem se nadechla. Cítila jsme příjemnou vůni upírů a poté dětí, ale nic. Carlisle měl asi pravdu s tím, že když jsem na půl člověk, nebudu chtít krev.

Usmála jsem se, pevně se držela Edwardovy ruky a pomalu šla blíž k dětem. Obě se na mě usmály, když jsem k nim došla. Esme mi podala ten malinký uzlík a já si ho s radostí vzala. Rose zase podala Edwardovi modrý. Opatrně jsem odhrnula přikrývku, abych ji viděla. Zalapala jsem po dechu, když jsme ji spatřila. Byla jako v mých snech, až na to, že měla mojí barvu vlasů. Otevřela oči a já viděla ty krásné zelené oči, které měla i ve snu. Krásně se na mě usmívala a já se musela usmát na ni.

„Ahojky, zlatíčko,“ zašeptala jsem a políbila ji na čelo. Bylo to tak přirozené, až to bylo divné. Podívala jsem se na Edwarda, který se také usmíval, a nedočkavě jsem se mu podívala do náruče, kde byl modrý uzlíček. Opatrně odkryl přikrývku a já viděla dalšího anděla. Byl celý Edward. Podívala jsem se mu do očí a ty jeho byly hnědé, jako moje. A také se tak přenádherně usmíval. Ucítila jsem velkou vlnu štěstí a byla si jistá, že za tu Jasper nemůže.

„Ahoj, broučku,“ zašeptala jsem a také ho políbila na čelo.

„Jsou krásní,“ špitla jsem ohromeně. Všichni se začali smát.

„Aby nebyli, když jsou po vás,“ řekla Rose.

„Jak se budou jmenovat?“ zeptal se Edward. Podívala jsme se na něj. O jménech jsme nepřemýšleli. Dívala jsem se střídavě na chlapečka a na holčičku. Až mě to napadlo jméno pro kluka.

„Mam to,“ řekli jsme s Edwardem najednou. Podívali jsme se na sebe. Edward mi pokynul ať začnu.

„Napadlo mě jméno pro kluka – Chris. Co myslíš?“ podívala jsem se na Edwarda.

„Líbí se mi. Já mám zase jméno pro holku – Emily.“ Přikývla jsem, jelikož se mi to líbilo.

„Takže, Chris Edward Cullen,“ zašeptala jsem a dívala se na chlapečka, tedy na Chrise.

„A Emily Isabella Cullen,“ dořekl Edward.

Děti rostly normální lidskou rychlostí a my si tak s Edwardem mohli v klidu užívat jejich růst. Když byly dětem tři, Edward vzpomínal, jak jsem se chovala já v tom věku.

Díky tomu, že mě děti kously a já zůstala polovičním člověkem, bylo vidět, jak je Edward rád. Byla jsem nesmrtelná a silnější i odolnější, i když ne tolik jako upíři. Ale pořád jsem měla ty lidské přednosti, které měl Edward rád, jako červenání, mojí teplotu, a tlukot mého srdce. Prý neví, jak by bez něj dokázal žít. Musela jsem i spát. Alespoň několik hodin denně a to se Edwardovi taky líbilo. Jedla jsem normální jídlo a lovila zvířata. To se mu už nelíbilo, ale krev jsem potřebovala a odmítala, aby mi ji nosili. Zjistila jsem, že dýchat potřebuju, ale bez dechu vydržím hodně dlouho, jelikož si moje plíce dělají velké zásoby.

 Edward mi od porodu nemůže číst myšlenky. Zjistilo se, že jsem štít a dokážu se ubránit jiným schopnostem, ale jelikož jsem v sobě měla děti, které mají taky dary, blokovaly mě. Naučila jsem se to ovládat, a tak ho umím stáhnou. Ale moc často to nedělám, což Edwarda štve. Ale mě ne. Už také vím, proč jsem měla ty sny. Emily dokáže ukazovat myšlenky pomocí doteku, ale čím je starší, může i na dálku. A Chris má asi nejlepší schopnost ze všech. Může si vzít schopnosti koho chce. To je možná i důvod, proč můj štít během těhotenství nefungoval. 

Všichni jsme byli šťastní a spokojení. Děti nám život ještě víc zpříjemňovaly a já můžu být po zbytek věčnosti vedle mojí lásky a mít tlukoucí srdce, jak chtěl. Často se říká ´Poslouchej své srdce´, a já to dělala už odmalička. A věřím, že to tak bude i po zbytek života. Poslechla jsem a věřila Edwardovi a zamilovala se do něj. Poslechla jsem své srdce po druhé a porodila dvě krásné děti.

Vše se děje z nějakého důvodu. Kdyby James nezabil moje rodiče, nenašel by mě Edward. Kdyby nechodil běhat, neslyšel by křik mojí mámy a já s ním nikdy nebyla. Nejen osud rozhodoval, ale i naše srdce, které jsme poslouchali. Dokonce i Edward se to naučil. I přesto, že mu netluče, stále ho má a radí mu. Stejně jako mě a všem v naší rodině, se kterou budeme šťastní po zbytek věčnosti.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 40. kapitola: