Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 30. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dětská láska je nejsilnější – 30. kapitolaTakže Amy26 mě přemluvila a tak je tu další.Je to už 30.kapitola nikdy mě nenapadlo že bude ta povídka tak dlouhá a že se bude líbit. Dnešní díl se bude líbit těm co mají rádi Jaspera. Diky všem za komentáře a Ree která mě dokopala to psát a i Nikol18. Co bych bez vás dělala holky? to fakt nevim.Dost tlachání a užijte si dnešní dílek.

26.12.2009 (12:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7972×

30. kapitola – Děkuju, Jaspere

Po delší době někdo vešel. Bylo mi jedno, kdo to je, nevšímala jsem si ho. Osoba se posadila na sedačku.

„Bello, teď mě poslouchej.“ Byl to Jasper. Posadila jsem se a utřela si slzy, zněl vážně.

„Bello, vím, že ses trápila kvůli Edwardovým reakcím, ale on váhá. Neví, jak vše přesně myslíš. Jestli ho miluješ nebo ne. Má jen strach. Nechce udělat nic, čím by tě ztratil. Nemusíš se bát, neodešel. Jen si musí vše promyslet. A já si myslím, že bys mu měla pomoct.“ Mírně se pousmál. Nic jsme nechápala, ale to už pokračoval.

„Chtěl jsem ti to říct dřív, ale nebyla příležitost. Když s tebou poprvé vešel do dveří, cítil jsem obrovskou lásku. Nebyla obyčejná. Byla to skutečná a intenzivní láska a byla z vás obou. Hned mi došlo, proč tě nechce dát pryč. Nevěřil jsem tomu, bylo ti pět a přesto jsi to cítila tak skutečně. Byla vzájemná a stejně silná. Edward nikdy nevěděl, jaký je váš vztah, ale já už tehdy věděl, že budete jednou spolu. Vaše láska se nezměnila, jen rostla. Tedy, pokud to šlo. Já jediný věděl, že to, jak ho chceš mít u sebe a jiné, je tvoje vyjádření lásky. Celé ty roky byla stejná. I když na sebe křičíte, je stále ve vás. Po každé hádce je tam i obrovská bolest a smutek. A kdykoliv se políbíte, je mezi vámi zase tak silná láska, až je to neuvěřitelné. On tě pořád miluje, ale neví jestli ty jeho a jestli by jsi chtěla mít něco s upírem. Proto si myslím, že bys mu měla pomoct.“ Tohle vše mě překvapilo. Zírala jsem na něj neschopná slova.

„Kde je?“ zeptala jsem se a on se usmál jako sluníčko.

„Šel někam do lesa.“ Přikývla jsem a objala ho.

„Díky za všechno a promiň za tu bolest.“

„To nic.“ Poté jsem se zvedla a běžela ven.

Proběhla jsem domem, co nejrychleji na sebe hodila bundu a rychle se obula. Všichni se vykuleně dívali, jen Alice se usmívala.

Běžela jsem tmavým lesem a ani pořádně nevěděla kam. Ozývalo se jen křupání sněhu pode mnou. Můj cíl byl jasný – Edward, ale kde může být?

Vždy měl nějaké místo, kam chodil a vždy mi ho ukázal. Ale tady ve Forks ne. Jelikož se Alice usmívala, pochopila jsem, že ho najdu. Rozhodla jsem se běžet kam mě nohy potáhnou. Zakopávala jsem o hloupé kořeny stromů, které vykukovaly z pod sněhu, ale bylo mi to jedno. Já chtěla vidět jen jeho.

Najednou se přede mnou o pár metrů dál rýsovala louka. Zpomalila jsem do chůze a přibližovala se tam. Doufala jsem, že tam bude. Většinou měl malé louky někde v lese.

Když jsem se dostala na její kraj, oněměla jsem úžasem. Ta louka byla krásná. Byla celá zasněžena a od sněhu se odráželo světlo měsíce. Uprostřed ležel Edward, oči měl zavřené a asi nad něčím hodně přemýšlel, protože si mě nevšiml.

Pomalu a opatrně, aby mě neslyšel, jsem šla až k němu. Sníh pode mnou sotva křupnul a to jen občas. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale opravdu jsem nebyla slyšet. Byl zabrán do svých myšlenek a mě si stále nevšiml.

Když jsem byla u něj, lehla jsem si k němu. Hlavu jsem mu položila na hruď a rukou ho objímala. Cítila jsem, jak na chvíli ztuhnul. Pořádně jsem se k němu přitulila a zavřela oči. Po chvíli si sednul a mě si posadil do klína.

Otevřela jsem oči a dívala se na nebe.

„Doma jsi se zeptal, proč chci zahodit šanci mít milujícího manžela a děti. A já ti odpověděla důvod, na který nemůžeš argumentovat. Ale ve skutečnosti byl můj hlavní důvod úplně jiný,“ řekla jsem a pozorovala mraky.

„Víš, vždycky jsem chtěla být upír. Kvůli tobě. Představa, že zestárnu a nebudu s tebou, mě bolela. Neumím si představit jediný den, kdy bych měla být bez tebe a který by měl být šťastný. Vždy jsem věděla, že jsi pro mě důležitý, ale nikdy ne, jak moc. A díky Jamesovi jsem si to uvědomila a taky po tvém odchodu. Ten ti dlouho neodpustím. Nevím, co bylo horší. Jestli vědomí, že mě James zabije a nebo žes mě opustil a už nikdy tě neuvidím. Ale asi to druhý. Víš, já jsem se tak nějak zamilovala a bála jsem se ti to říct. Věděla jsem, že se ti to nebude líbit, jelikož bych si tak zahrávala se životem ještě více. Ale já už teď nemám co ztratit. Teda až na tebe.“ Když jsem domluvila, sklopila jsem zrak a dívala se na své ruce.

„Bell, jsi můj život, ale stále chci, aby jsi žila normálně. Život, který si zasloužíš, ne věčnost. I když to bude znít hnusně, nechci abys byla jako já. I přesto, že umíráš, máš šanci mít několik let šťastný život. Pořád je naděje, že se vyléčíš. Ani nevíš jak chci, abys se mnou byla po zbytek věčnosti, ale na druhou stranu nechci být sobec a připravit tě o, možná krátký, ale přesto normální život.“ Tohle mě dostalo. Okamžitě jsem se mu podívala do očí.

„Nechci konec! Chci věčnost, s tebou,“ zašeptala jsem rozhodně a políbila ho.

Moje rty se otřely o ty jeho studné a srdce mi sprintovalo jako o závod. Víc jsem se k němu naklonila a naše rty splynuly v jedny. Teď jsem byla na vrcholu štěstí. Ruce jsem mu zapletla do vlasů a jeho se obtočily kolem mého pasu. Přitáhl si mě blíž k sobě a ani nevím jak, seděla jsem na něm obkročmo. Naše rty hrály procítěnou hru a po chvíli se do hry zapojily i jazyky.

Když jsem měla nedostatek kyslíku, odtáhla jsem se a pokoušela se dýchat. Oči jsem měla zavřené, stále mě svíral v objetí.

„Miluju tě,“ zašeptal. V tu chvíli jsem otevřela oči a dívala se do těch jeho, které překypovaly láskou.

„Já tebe,“ zašeptala jsem a políbila ho. Byla to nejkrásnější chvíle od té doby, co jsem ho poprvé viděla. Tohle byl začátek, nový začátek. Začátek našeho nově vyvíjecího se vztahu.

A já doufám, že nebude žádný konec. Maximálně konec mého lidství, abych s ním mohla být navždy.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 30. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře