Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 20. kapitola

2555


Dětská láska je nejsilnější –  20. kapitolaJe tu další dílek. Mam problém a proto možná nebude zítra další díl, jelikož mi táta kvůli čtyřce vzal počítač jsem tu jelikož dělám úkol ale poté ho musím zase vrátit. Doufám že se vám bude líbit.

20. kapitola - Je skutečný

 

Stát a koukat do jeho dokonalého obličeje bylo nádherné, ale já ho potřebovala obejmout. Tenhle sen je sice krásný, ale stejně se jednou proberu a bude to bolet stejně. A proto jsem se rozhodla to vše ukončit. Musela jsem to zkusit. Rozeběhla jsem se a skočila mu do náruče.

Nerozplynul se, byl skutečný. Co nejpevněji jsem mohla, jsem ho objala kolem krku a nohama kolem pasu. Odmítala jsem ho někdy pustit. Objal mě a tiskl k sobě. Slzy mi tekly proudem, ale teď už to byly slzy štěstí. Měla jsem ho u sebe. Opravdu tu byl.

Přišlo mi to, jako bych no neviděla padesát let a ne jen pět dní. Brečela jsem a vzlyky se mi draly z hrdla, nemohla jsem to zastavit. Všechno bylo jako můj nejkrásnější sen a já se bála, abych se neprobudila.

„Nebreč, Bell, jsem tu a už neodejdu,“ šeptal mi do ucha nejkrásnější sametový hlas na světě, který tolik miluju. I přesto jsem nemohla přestat brečet. Pořád tu byla možnost, že odejde jen co ho pustím. Pořád jsem se bála, že opět zmizí a já vím, že bych to podruhé nepřežila. Už ne. Klidně ať se se mnou nebaví, ale já ho potřebuju mít na blízku. Potřebuju vědět, že když se něco stane, on tu někde bude.

„Vážně zůstaneš?“ šeptala jsem a v mém hlase byl slyšet strach. Ještě víc si mě k sobě přitiskl.

„Navždy,“ zašeptal mi do ucha. Ale já tohle už slyšela a stejně to porušil. Strašně moc jsem si přála mu věřit, ale já už nemůžu. Ne poté, co odešel, i když slíbil, že neodejde.

Dala jsem mu velkou pusu na tvář a odmítala ho pustit. Držela jsem se ho jako klíště. Nevím jak dlouho jsme tak byli, ale mě to bylo jedno. Čas pro mě přestal existovat, když jsem ho zase měla u sebe. Nevnímala jsem nic okolo, jen to že jsem v Edwardově náručí a že už z ní nikdy nechci. Vše mi ale překazila moje lidskost.

Zakručelo mi v břiše a Edward se začal smát.

„Čas na snídani. Co by sis dala?“ zeptal se a já chvíli přemýšlela.

„ Edwardovy vafle,“ řekla jsem z úsměvem. Edward mě pustil, ale já se ho stále držela jako klíště a odmítala pustit.

„Zahrajeme si takovou hru, která se jmenuje ´Bell je pět let´,“ řekla jsem vážně a čekala. Potřebovala jsem ho držet, jelikož jsem měla pořád strach, že uteče.

„Mám na vybranou?“ zeptal se a já záporně zakroutila hlavou. Přetáhl si mě na bok, jako malé dítě a šel se mnou dolu. Tam byl zbytek rodiny až na tátu. Ten je jako vždy v nemocnici. Jen co nás Emmet uviděl, začal se smát jako magor. On je magor.

Edward rovnou zamířil do kuchyně, kde mě posadil na stůl a začal vytvářet mou snídani. V tichosti jsem ho pozorovala, než se přiřítila Alice jako velká voda.

Okamžitě jsem jí měla kolem krku.

„Konečně jsi to ty,“ zašeptala mi do ucha a usmívala se. „Jdeš zítra do školy?“ zeptala se a bylo na ní vidět, že neví.

„Jo, musím poděkovat Angele a omluvit se Danimu,“ špitla jsem. Alice zvedla obočí a Edward ztuhl.

„No, já mu rozmlátila tak trošku hi-finu,“ zašeptala jsem a koukala do země.

„Proč?“ Ona to nevěděla? Zakroutila jsem hlavou, že je to jedno, ale ona naléhala.

„Dobře. Prostě pustil cd, které jsem půjčila Angele a byly to Edwardovy skladby, co mi dal. Ale ona ho varovala,“ řekla jsem poraženě a dívala se do země. Alice se rozesmála a odešla. Po chvíli byla konečně udělaná moje snídaně a tak jsem ji do sebe hodila. Měla jsem vážně hlad.

Beze slova mě odnesl do pokoje a já zamířila do sprchy. Tam se mnou nemohl. Teda, mě by to ani moc nevadilo, ale on by nešel. Dala jsem si horkou a krátkou sprchy a v rychlosti si umyla i vlasy. Pořád jsem měla strach, že tam nebude, až se vrátím do pokoje, že tohle byl sen.

Vzala jsem si staré tepláky a triko a vrátila se do pokoje.

Ležel na mojí posteli a měl zavřené oči. Pořád jsem se bála, že se mi rozplyne. Pomalu a nejistě jsem šla k němu.

Lehla jsem si vedle něj a on mě zabalil do peřiny a přitáhl k sobě blíž.

„Měla by ses ještě prospat,“ prohlásil. I přesto, že jsem poslední týden jen brečela nebo hodně spala, byla jsem unavená a to mi dělalo starosti. Naštěstí si toho všimla jen Angela. Edward mi začal číst knížku. Nevnímala příběh, jen jeho melodický hlas. Pomalu jsem usínala a měla jen jedno přání - aby tady se mnou byl, až se probudím.

 

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!