Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 12. kapitola

08.12.2009 (15:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5764×

12. kapitola - Nežádoucí polibek

Jako každý den jsem seděla na obědě s partou. Ale dnes mi bylo víc než jindy smutno. Podívala jsem se ke stolu mojí rodiny. Všichni se dívaly jinam, nekoukali na sebe ani spolu nemluvily, jako když jsem byla s nimi já. Potkala jsem se s pohledem Edwarda. Už tak dlouho jsem se mu nedívala do očí. Chyběli mi ty jeho zlatohnědé oči plné radosti a oddanosti, ale místo toho tam byl smutek a bolest. Bolelo mě ho takhle vidět, nenáviděla jsem, když byl smutný a teď to bylo horší, mohla jsem za to jenom já. Musela jsem odvrátit pohled, jinak bych brečela. Dani si toho všimnul a podíval se na Edwarda a poté se díval dlouze na mě. Nic neříkal, jen nás zkoumal pohledem.

Neměla jsem sílu. Bez Edwarda jsem to nebyla já. Nepoznávala jsem se, ano s partou to bylo fajn a byla jsem normální, ale já o to nestála. Chtěla, jsem svou upíří rodinu, můj život. Chtěla jsem být zase sama sebou, s Edwardem. Chyběl mi můj starostlivý Edward. Edward, který je jenom můj a nikoho jiného.

Rychle jsem zakroutila hlavou abych na to přestala myslet jelikož jsem cítila slzy které se draly ven.

Zvedla jsem se a vyhodila zbytek jídla. Vydala jsem se na další hodinu. Sedla jsem si do lavice. Obličej jsem si schovala do dlaní a pokoušela se zadržet slzy. Alice měla pravdu, ničí nás se spolu nebavit. Je to vidět jak na mě, tak i na něm, a na celé rodině. Hergot, vždyť jsem pomalu čtrnáct let byla s ním, bez přestání jenom s ním. Usínala jsem u něj v náruči a on mi broukal nebo četl. I když jsem se mu pak začala vzdalovat, pořád jsme byli spolu a věřili si a teď spolu nedokážeme komunikovat bez toho, aniž by jsem se pohádali. Nedokážu se mu dívat do očí, která mam tak ráda a vždy jsem se mu do nich dokázala dívat celé hodiny a nevěděla jsem o světě. Teď, když se do nich podívám, vnímám jen bolest. Moje slzy přetekly, byl tak blízko a zároveň daleko.

„Bello, co je ti?“ bohužel to nebyl ten, koho jsem chtěla.
„To nic není, Dani,“ rychle jsem si utřela slzy. Ale on nepřestával.
„Proč jsi brečela?“ dívala jsem se na Daniho. Co mu mám říct, můj milovaný upíří bratr se mnou nemluví a mě to bolí?
„Víš já se vyhýbám osobě, která pro mě hodně znamená,“ zašeptala jsem.

Než jsem se nadála, přiblížil se ke mně a políbil mě. Byl to můj první polibek v životě, ale nebylo to, co jsem chtěla. Nebyla tam láska ani pořádný cit. Odstrčila jsem ho od sebe a jen se na něj dívala. Chtěla jsem mu něco říct, když v tom do třídy vešel Edward a ostatní. Rychle jsem se otočila a dělala jakoby nic. Do háje, doufám že na to nebude myslet, jinak si to Edward přečte. A to jsem nechtěla, přišlo mi to jako zrada, i když jsem nevěděla proč. Když jsem nad tím polibkem tak přemýšlela, nebyl v tom žádný cit. To i když jsem jako malá dala Edwardovi pusu, bylo v tom víc citu, než tohle. Tomu jsem se pousmála, to byl ještě můj Edward. Podívala jsem se na něj. Seděl moc napřímeně, ruce měl v pěst a oči zavřené. Bylo to jasný, on na to myslí.

Povzdechla jsem si a začala konečně vnímat hodinu. Když zazvonilo, rychle jsme se vypařila pryč a vyhýbala se Danimu.
Když jsem konečně přijela domů, zavřela jsem se v pokoji. Nechápala jsem, proč to udělal. Ale nejvíc mě mrzelo, že o tom musel Edward celou hodinu poslouchat v jeho myšlenkách. Nenáviděla jsem se.
Když jsem večer usnula, zdálo se mi jako vždy o Edwardovi. Ale zdálo se mi zdálo, že odchází, volala jsem na něj, ať zůstane, sť mě nenechává samotnou, ale on i tak odešel.

Probudila jsem se s křikem. Nekoukala jsem se kolem sebe, jelikož jsem přes slzy neviděla. Zrychleně jsem dýchala a měla strach. Strach, že mě opustí. Přitiskla jsem si k sobě Edu.
„Ne, nesmí mě opustit, slíbil to,“ opakovala jsem si pořád šeptem. Po nějaké době jsem opět usnula.
Jelikož jsem moc nestíhala, ostatní mi ujeli a já musela jet s Edwardem. Po dlouhé době jsem seděla v jeho autě a byla s ním sama. Měla jsem ho na dosah ruky, ale zdálo se mi, jako by byl na druhé straně zeměkoule. Smutně jsem si ho prohlédla a poté se dívala z okénka. Nechtělo se mi do školy kvůli Danimu. Nevím, jak mu vysvětlit, že k němu cítím jen přátelství.

Když Edward zaparkoval před školou, smutně jsem si povzdechla. Podívala jsem se na něj a on se díval na mě. Zkoumavě se na mě díval, snažil se mi vyčíst v tváři, na co myslím a co mě trápí. Ale to se měl spíš podívat do zrcadla. On je ten, na koho myslím a kvůli komu se trápím.

Seděli jsme v autě a jen se dívali do očí. Bylo to tak krásné zase se mu dívat do očí a necítit tu bolest a ani okolní svět. Jen jsem se dívala do těch jeho zlatohnědých očí a byla jsem šťastnější. Zvednul jednu svojí ruku a váhavě jí ke mně natáhl, ale nakonec se zastavil. Okamžitě jsem tu jeho ruku chytla a přiložila si jí na tvář. Tolik mi to chybělo. Chyběl mi jeho studený dotyk, jeho přítomnost. Přivřela jsem oči a vychutnávala si jeho studený dotyk. Když jsem otevřela oči, začal se ke mně přibližovat. Ale překazil to Dani, který otevřel dveře na mé straně.

„No tak, Bello, pojď,“ řekl s úsměvem, já se omluvně podívala na Edwarda.
„Promiň.“ zašeptala jsem a vystoupila. Dani mě políbil, ale to jsem já nechtěla. Periferním viděním jsem viděla Edwarda. V jeho obličeji byla bolest.
Odstrčila jsem Daniho od sebe. Celé parkoviště se na nás dívalo.
„Tohle už nikdy nezkoušej,“ řekla jsem vážně. Chtěla jsem odejít, ale on mě chytil a nepustil. „No tak, Bello, nedělej drahoty,“ řekl tak sebejistě, že mi z něj bylo špatně.
„Nedělám, pusť mě“ chtěla jsem se mu vytrhnout, ale držel mě moc silně. Pomohla mi až bledá ruka, která chytla tu Daniho.Ten se začal lehce chvět, nechápala jsem to.
„Neslyšel jsi? Pusť jí!,“ rozkázal můj zachránce. Dani si mě dlouze měřil…

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 12. kapitola: