Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Destiny´s Child - 11. kapitola

05.01.2013 (14:00) • KatariEsmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2530×

Sof/Lissa

Ode dne, kdy jsem přijela do Forks, uběhlo pět týdnů. Do původního domu, který jsem tu měla, jsem se už nevrátila. Zůstala jsem... Doma. Je to fajn nazývat to tu domov, jasně, Volterra je taky můj domov, miluju to tam, ale tady ve Forks - cítím se tu jinak. Líp. Nevím, možná to bude tím, že tu mám opravdové rodiče, nebo tím, že je tu Seth. Nebo to bude obojím.

Moji rodiče. To je kapitola sama o sobě. Jsou to ti nejmilejší a nejhodnější upíři, jaké jsem kdy potkala, a i za tu krátkou dobu, co tu jsem, jsem se je naučila milovat. Myslím, že to ani jinak nejde - je dva je nemožné si nezamilovat. Chvíli mi sice trvalo, než jsem si navykla jim říkat mami a tati, ale teď už mi to jde. Už nezapomínám. A to je dobrý znamení a navíc hrozně se mi líbí to jméno, co jsem od nich dostala. Elleanor Carlissa Ann Cullen. Je to kratší, než mi dali ve Volteře, a tak se to líp pamatuje.

Jo, vzpomínám na ten okamžik, kdy se mě zeptali na mé celé jméno.

Bylo to jen pár vteřin poté, co jsem se dozvěděla, že jsem dcera Esmé a Carlislea. Emmett se přiřítil do obýváku s tou stříbrnou - a mou osobou tak trochu nenáviděnou - kamerou a mířil ji přímo na mě a na mé rodiče. Docházela mi trpělivost a tátovi došla úplně.
„Emmette McCarty Cullene! Jestli okamžitě neodložíš tu kameru, tak si mě nepřej!" zaburácel. Emm se začal dusit smíchy.
„Tati, ale já si tě nikdy k Vánocům nepřál," smál se.
„Emmette! Nebuď drzej!" křičela na něj Rose, ale bylo vidět, že sama má, co dělat, aby se nerozesmála.
„Jo, Emmette! Přestaň se smát a radši toč! Tohle je jeden z nejdůležitějších momentů v historii rodiny Cullenových!" plácal Emma po zádech Jazz a stejně jako on se dusil smíchy. Za to táta vypadal, že ho klepne. Položil hlavu mamce na stehna a ta ho pohladila po vlasech.

„Neboj, všechno bude zase normální. Je to zase přejde," zašeptala. Taťka vzhlédl.
„Moje rodina je plná zaseknutých pubertálních upírů, kteří momentálně neprojevují žádnou úctu k autoritě. Jsou mentálně zaseknutí v tom nejhorším období života. A jsou to upíři. Tohle nikdy nebude normální," odpověděl. Teď už sem vyprskla smíchy i já.

„Ta holka nebude zas tak zkažená. Ještě ji dokážeme upravit po našem vzoru!" zajásal Emmett.
„No, to si zkus!" prskla mamka.
„Jo, Emmíku, to si zkus! Jak že to říkal Carlisle? Emmett McCarty Cullen? Skvělý jméno!" zvedla jsem palec nahoru a vyplázla na něj jazyk. Emmett si odfrkl.
„A co ty? Jak se jmenuješ celým jménem?" ptal se se zájmem.
„Tak, že to nedokážeš ani vyslovit!"
„Ale mě by to taky zajímalo," ozvala se Renesmé. Všichni jsme se otočili ke dveřím. V plné parádě tam stáli i ostatní. Bella, Edward, Nessie, Jacob a Seth. Usmála jsem se.
„No, dobrá. Moje celé jméno je Sofia Amedea Veronica Daniela De La Volturi," usmála jsem se. Všichni na mě valili oči, i taťka na mě udiveně vzhlížel - pořád klečel na zemi před pohovkou a opíral se mamce o kolena.
„Ježíš, co je?" ptala jsem se po pěti vteřinách ticha.
„Jaks to říkala?" ptal se Jacob. „Můžeš to prosím zopakovat a pomalu?"
„Sofia Amedea Veronica Daniela De La Volturi," zapakovala jsem pomalu a zřetelně.

„Ty vole!" ulevil si Jazz. „To je pořádně dlouhý jméno! Předběhla jsi i Esmé. Můžeš si gratulovat," smál se dál.
„Esmé?" otočila jsem se k mojí matce.
„Jo, mám tři příjmení, ale ta byla lidská, nepoužívám je," usmála se.
„Aha," kývla jsem.

To bylo naposledy, co jsem vyslovila svoje volterské jméno. Hned potom mi řekli, jak bych se měla jmenovat, a mně se to líbilo. Ptali se mě, jak mi mají říkat, a já chvíli přemýšlela. Nakonec jsem si usmyslela, že sem mi líbí Carlissa. Rose hned na to přišla s tím, že mi bude říkat jenom Lissa, a jestli mi to nevadí, nevadilo. Od té doby mě nikdo skoro jinak nenazve.

Na své nové sourozence jsem si zvykla překvapivě rychle. I když bych nejradši občas Emma s Jazzem umlátila, miluju je! Jsou to ti nejlepší bráchové na světě, což Edward samozřejmě taky. Zvykla jsem si i na to, že si ze mě Emmett často utahuje, ale to ze všech. Má moc rád, když může zlobit tátu, zvlášť ve chvílích, kdy se to nejmíň hodí, hlavně „při důležitých rozhovorech s Esmé", jak to Emm nazval, i když u toho zrovna oni dva moc nemluví. Emm se u toho může udusit smíchy - občas si říkám, kéž by to šlo - a Rose a všichni ostatní ho u toho mlátí. Nejednou se nám při přetahované s ním - když chtěl běžet nahoru do ložnice - povedlo něco rozbít nebo roztrhat, většinou to odnesou polštáře nebo ovladače od televize. Někdy se nám do cesty připlete i sem tam nějaká lampička nebo váza, to pak je dole Esmé během chvíle a vypadá, že bude vraždit - její většinou rozcuchaný účes tomu dodává ještě větší grády.

Ale jak jsem řekla, i přes to všechno mám Emmetta moc ráda. Je s ním sranda a s Jazzem mě a Nessie učí - jak slíbili - jak si dělat srandu z ostatních obyvatel domu. Což se moc nelíbí našim rodičům, říkají, že dva šašci jsou v jednom upířím domě až až. Já s nimi souhlasím, ale stejně je sranda pozorovat ostatní, když naletí nějakému žertíku těchto dvou, malinko psychicky narušených, upířích puberťáků.

No, a na sestřičky si vůbec nestěžuju, všechny čtyři - ano, i Renesmé beru jako sestru - jsou moc milé. Bella je vzorná matka, která často navštěvuje svého lidského otce - nebo Charlie jezdí k nám. Alice je nakupovací maniak, je to shopaholik. Absolutní. A Rose, no, ta je moc milá, někdo o ní říká, že je to ledová královna, ale mně se nezdá, mám ji ráda.

Pak je tu vlčí smečka. Vlci mi přijdou celkem fajn, celkem často jezdíme se Sethem, Jacobem a Ness do La Push - oni jsou většinou s námi doma. Nevím, jestli se místním líbí, že mají v rajonu dva upíří zplozence, ale nemůžou nic namítat - kluci se do nás otiskli. V La Push mají Seth i Jake rodiny. Jacob tam má otce a sestru a Seth tam má matku, se kterou žije i Charlie Swan, Bellin otec. I když ti dva spíš kočují mezi Forks a La Push.

A když jsme u toho Setha. Zamilovala jsem se. Je mi teprve čtrnáct, ale vím, že to bude navždy. Upíři to tak mají - teda ti „úplní" to tak alespoň mají -, a tak doufám, že to bude u mě stejně. Seth mě taky miluje, začali jsme spolu „doopravdy" chodit týden po tom, co jsem přijela. Znám ho chvíli, ale přijde mi, jako bych ho znala celý život. Táta říká, že je to asi normální - pořád pořádně nechápe, jak to vlci s otiskem mají, takže dost často sedíme u něj v pracovně s dalšími členy rodiny a Jake se Sethem se to snaží trochu osvětlit - protože vlk se prý může otisknout jen do spřízněné duše nebo tak nějak. Přiklání se to k upíří lásce, upír se taky nezamiluje jen tak do někoho. Ptala jsem se táty, jak se pozná ten pravý, on mi řekl, že to prostě poznám. Prý je to někdo, s kým je mi tak dobře jako s nikým, někdo, komu bych mohla říct cokoliv, někdo, koho budu milovat i za dvě stě, tři sta let. Přesně to prý cítí k mojí mamce a přesně to si myslím o Sethovi, já ho budu milovat i za dvě stě let. Teď jde o to, jestli on mně taky.

„To si piš, že budu! Jak bych nemohl?!" odpověděl mi, když jsem se ho na to zeptala. Pak tu byla záležitost s věkem, já se nejspíš zaseknu v mé osmnáctileté dokonalosti, ale vrtalo mi hlavou, co Seth? Jak dlouho bude žít on?

„Dokud se budu měnit ve vlka, nebudu stárnout, takže tu budu ještě hodně dlouho. Třeba navždy, když budeš chtít." Jo, on udělá vždycky všechno, co mi na očích vidí. Je to prý přirozené - dát mi všechno a být pro mě čímkoliv, co budu potřebovat. Mně to nevadí. Jsem milovaná osoba z mnoha směrů. Mám rodiče, rodinu i někoho, s kým chci strávit věčnost. Tak co víc si může člověk-upír přát?

Jediným háčkem v mém krásném životě je, že Aro a spol. stále nevědí nic o tom, že jsem Cullenová. Přijedou příští týden se podívat hlavně na mě, ovšem, ale také na Cullenovy a Renesmé - Aro je moc zvědavý, co tu před ním skrýváme, když totiž o ní mluvím jako o Nessie, myslí si, že tu máme Lochnesskou příšerku. Takže to bude nejlepší čas vysvětlit Arovi a vlastně všem ostatním, že jeho přítel je můj otec. Bude rád. Doufám.

Ale ať už to dopadne jakkoliv, už se na ně moc těším.

Autor: KatariEsmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Destiny´s Child - 11. kapitola: