Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Destiny Blacková - 3. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Destiny Blacková - 3. kapitolaOpět věnováno Rajčince, Bubble a NancyWhite. Moc pro mě znamenáte, holky! :*
Shadow se ocitla v rodině, se všemi má výborný vztah a tak tajně doufá, že ji jednoho dne premění v upíra. Ale větší část rodiny je proti přeměně, avšak Shadow si to vyřeší po svém.

31.12.2010 (13:45) • Never • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1637×

EDIT: Článek neprošel korekcí

„V žádném případě,“ zavrčel Edward.

„Já nechci nemřít,“ snažila jsem se je přesvědčit. Avšak marně.

„Nebudeš jako my! Nesebereme ti duši!“ vrčel dál.
„Neseberete, protože vy ji máte,“ mluvila jsem co nejklidnějším hlasem.

„Nemáme!“ zavrčel opět Edward.

„Prostě budu upír! Nechci být člověk a umřít!“ křičela jsem. Už mě to docela naštvalo.

„Nebudeš!“ zařval na oplátku táta. Nikdy na mě neřval.

„Jste všichni pokrytci!“ pár slz mi steklo po tváři. Plesk. Chytla jsem se za tvář. Další slzy.

„Fajn, už tu nemám co dělat, chápu!“ vyběhla jsem schody, zaběhla do pokoje, hrubě jsem hodila velký batoh na postel a naházela do něj pár nejnutnějších věcí. Seběhla jsem dolů a ven to vzala zadním vchodem. Běžela jsem lesem a nevěděla, kam mám jít. Co mám teď dělat?

Do nejbližšího města to byly tři hodiny, do města Bergen. (proprší tam více, jak 300 dnů v roce) Koupila jsem si místenku do autobusu, který jel za deset minut. Nějaká paní vyšla z autobusu a začala přijímat místenky, konečně… Ta žena koukala déle na mé jméno na místence, tak jsem si odkašlala. Nechápu to…

Jízda byla dlouhá, ale zažila jsem i delší. V Bergenu jsem vystoupila a kupodivu nepršelo. Bylo jenom silně zataženo, ale že by mělo začít pršet, to si nemyslím.

Několikrát mi začal drnčet mobil v kapse kalhot, ale odmítala jsem se na něj podívat. Už mi zvonil snad po sto padesáté sedmé, když jsem se na to podívala. Žádný zmeškaný hovor, jen… osmnáct zpráv. Ve většině bylo, kde jsem, proč jsem odešla, kdy se vrátím, ale že by se omlouvali, to nikde nebylo. Všechny SMS jsem smazala a začala se rozhlížet po nějakém ubytování. Mé oči upoutala velká budova, která byla ve tvaru zaobleného trojúhelníku. Hotel Rica. Byl to hodně známý hotel v Bergenu.

Na recepci jsem předložila svou občanku a nějaké papíry. Díky bohu za to, že mi Jasper nechal udělat falešnou, prý na to, že je falešná nepřijde ani FBI, i kdyby se snažili sebevíce. Podle ní jsem se jmenovala Shadow Blacková a je mi osmnáct let. Recepční na mě koukala jak na blázna, když si četla věk. Ano, já, která vypadám sotva na čtrnáct, se vydávám za osmnáctiletou holku. Dále to nekomentovala…

Pokoj byl senzační, dvojlůžkový, útulný a zbarvený do červené barvy. Moc se mi líbil. Skočila jsem do postele. Byla tak nádherně měkká. Shodila jsem ze sebe boty a bundu, zalehla a usnula jsem, jako Šípková Růženka, s tím rozdílem, že já neusnu navždy. Já se ráno probudím. Tedy snad…

Ano, snad je ano. Probudila jsem se snad ospalejší, než předtím. Zívala jsem o sto šest. Jak zajímavé… Jdu spát, abych se konečně vyspala, ale probudím se ještě ospalejší. To jsou stavy, toto.

Snídani jsem odmítla. Svíral se mi žaludek. Taky divné. Žaludek se mi svírá hlady, ale jíst nechci. Copak mi snad chybí rodina? Ani náhodou! Jak oni na mě, tak já na ně. To mi připomíná se podívat na mobil. Pro Krista pána! Ani jedna zprávy, hovor ani nic jiného. Tak tohle je moc divné.

Večer jsem se vrátila zpět do pokoje. Už to bude 320$ za tu dobu, co jsem tady. Jsem blbá, úplně jsem zapomněla, že tu mám jen 3000$. Tak to jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Také mě zajímá, kdy se vrátím domů. V nejbližší době to neplánuji, to vím jistě.

Ráno jsem začala balit, i když jsem nechtěla. Neměla jsem na to, abych platila 160$ za noc, když nevím, jak dlouho tady budu. Tady? Tady určitě ne. Nechci být vůbec v Norsku. Musím pryč. Třeba do Ameriky… Ale kolik stojí letenka? Na tu nemám. Možná bych mohla do České republiky. Zpátky do mé rodné země… Ale ne do Prahy, někam, kde jsem bývala málo. Brno. Ano, pojedu, totiž odletím do Brna.

Letenky byly docela levné a ke všemu dobrému jsem dostala nabídku na nejbližší let, do Brna jsem přiletěla ve tři odpoledne. Když jsem vysypávala kabelku, našla jsem svou platinovou kartu, které jsem se nevšimla. Měla jsem na ní uložený dostatek peněz, abych si koupila nějaké bydlení a začala žít. Bylo na ní přes 900 000$. (raději nebudu přepočítávat do korun, asi by se mi zatočila hlava)

Koupila jsem si malý, útulný domeček kousek za Brnem. V městečku Židlochovice.

Konečně jsem našla svůj klid a mohla jsem zpytovat své svědomí. Už mi to opravdu lezlo na mozek a připadala jsem si jako zfetovaná marihuanou.

Chodívala jsem dennodenně na procházku parkem a centrem. Musela jsem si najít nějakou práci. Všimla jsem si vzkazu na dveřích baru.

Přijmeme barmanku na denní směny. V případě zájmu volejte na 547532790 nebo se stavte.

Na nic jsem nečekala a vešla dovnitř.  Šla jsem přímo k baru. Stála tam mladá dívka, vypadala tak na patnáct.

„Ještě pořád platí ta práce barmanky?“ zeptala jsem se.  Doufala jsem, že řekne ano, chtěla jsem konečně začít.

„Jasně… Jdi za vedoucí, chceš tam dovést?“ ptala se taktéž jako já mile. Jak jsem doufala, tak se také stalo. Vyšlo to!

„Dobře, díky,“ kývla jsem hlavou. Dívka se usmála a šla někam za bar, dala mi pokyn, abych šla za ní, tak jsem šla. Šly jsme nějakou chodbou, až jsme dorazily k velkým dveřím.

„Jen jdi,“ zasmála se a strkala mě dovnitř. Poslušně zavřela a určitě šla zpátky k baru.

„Ehm… Dobrý den,“ pozdravila jsem tu postarší paní, sedíc za velkým, mahagonovým, pracovním stolem. Vzhlédla ke mně.

„Dobrý den, co si přejete?“ váhavě se usmála. Mnula jsem si ruce. To dělám vždycky, když jsem nervózní.

„No, mám zájem o tu práci barmanky,“ odpověděla jsem ji. Rukou mi ukázala na židli, abych se posadila. Tak jsem také udělala.

„Bylo vám už osmnáct?“

„Ano, bylo, chcete vidět občanku?“ Jen záporně zavrtěla hlavou. Věřila mi.  A tak to šlo celé dvě hodiny. Vypisovaly jsme různé papíry. Nakonec budu mít směnu od deváté ranní do pěti podvečer. Zítra mohu nastoupit.

Radostně jsem vyrazila z baru do mého baráčku. Byla jsem šťastná, že mám práci. Konečně už nebudu závislá na rodině. Budu žít sama a samostatně. Tedy – zatím. Udělala jsem si kafé, které jsem ani nestihla vypít, protože jsem usnula. Divila jsem se, že je už po půlnoci. Nějak moc rychle to uběhlo.

Ráno jsem šťastná doslova a do písmene vyskočila z postele a spěchala se obléct a udělat ranní hygienu. Do práce jsem přišla jako hodinky přesně na devátou. Vystřídala jsem Nelu, s kterou jsem si střídala směny. Byla to fajn dívčina.

Ihned ráno bylo narváno. Objednávky se přímo řítily. Ale mně to nevadilo. Až na několik zpráv z domova…

< 2. kapitola

> 4. kapitola


Autor: Never (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Destiny Blacková - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře