Alice se pere se svým dráčkem, elfové jí fandí a Izis dostane kázání od brášky... Prostě typický dílek DaR!
16.05.2011 (16:15) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1820×
„Hele, já nic nevidím!“ zaprotestovala Alice a sestoupila ze Sam.
Skočila jsem za ni a zasmála se. Na poledním slunci uprostřed Grand kaňonu zářila jako diamant.
„To víš, Alice. Nemůžeš je vidět. Jsou neviditelní…“ poučila jsem ji. „Nemyslíš, že by si jich jinak lidé už dávno všimli?“
„Dobře, a jak si mám podle tebe jednoho z nich vybrat?“ soptila.
Její výraz mě rozesmíval.
„Zavři oči, Alice. Uvidíš je.“
„Jak mám podle tebe vidět se zavřenýma očima?!“
„Zavři je a pocítíš to.“
„Co jako?“
„Jejich auru přece! Nebuď netrpělivá. Prostě stůj a čekej…“ zašeptala jsem a ustoupila.
Se svým kmenem jsme kolem ní utvořili půlkruh tak, aby se otevíral směrem k řece. Zavřeli jsme oči.
Před mým vnitřním zrakem se vynořily obrovské zářící bytosti. Pomalu se přibližovaly, natahovaly krky k našim drakům a větřily. Pak zaměřily svou pozornost na Alici. Přistoupily k ní, dotvořily náš kruh, roztáhly křídla a vzduchem prochvívaly vibrace jejich hlasů.
„Já je cítím!“ zašeptala Alice a udělala krok vpřed.
Drak před ní se ošil, ale zůstal na místě.
„Pamatuj si, Alice, vybíráš si ty, ne oni…“ připomněla jsem jí.
„Jasně, jasně. To už jsem slyšela…“
Prohrábla si rukou vlasy.
„Potřebovala bych hřeben…“ postěžovala si.
„Soustřeď se, Alice!“ zasyčela jsem a ona udělala další krok vpřed. Pak se ale otočila a rozhodně vykročila vpravo.
„Dobře, mám vybráno. Co teď?“
Drak před ní výhružně syčel a kýval hlavou ze strany na stranu. Nechtěl odcházet od rodiny. Skalnatý Grand kaňon se mu líbil.
„Alice, teď se soustřeď, pokus se ho uklidnit a až se ti naskytne příležitost, skoč mu na záda,“ navigovala jsem ji.
„Dobře,“ přikývla. „A co mám dělat pak?“
Pokrčila jsem rameny.
„Prostě se drž dokud se nevzdá…“
„Jak prosím?!“
„Je to jako s koněm. Ukaž mu, že ty jsi pán a bude ti patřit navěky.“
„No dobře.“ Ta slova zněla nějak ustrašeně.
„Neboj se, Alice. Jsme tu s tebou. Draci nekoušou, jen shazují…“
„Nekoušou, jako že fakt nekoušou?“
„Koušou, ale ne nás…“
Ztěžka polkla. Natáhla ruku kupředu, pohladila draka po nozdrách a ten poslušně sklonil hlavu.
„Pokud to nevyjde.“ Otočila se na mě. „Vyřiď Jasperovi, že ho miluju.“
S tím vyskočila drakovi na hřbet. Ten prudce máchl křídly a vznesl se k nebi.
Alice hekla, objala rukama štíhlý krk a přitiskla se k němu celým tělem. I když to bylo nedůstojné, ječela.
Smála jsem se a koukala na přemety a otočky, které drak používal, aby shodil Alici ze svého hřbetu. Nakonec byli tak vysoko, že zespodu vypadali jako malý ptáček. Přítomní volní draci frkali a třásli se, báli se ztráty druha, který s námi odletí, pokud se vzdá. Sam a draci žijící s kmenem nezúčastněně leželi na zemi a odpočívali po dlouhém letu.
Cítila jsem, jak nervózně poskakuju na místě. Přece jen pro mě Alice po tom všem, co jsem s ní zažila, něco znamenala, a pád z takové výšky mohl zabít i upíra.
Cítila jsem, jak mě někdo chytil za ruku a já ji pevně stiskla. Bylo mi jedno koho držím, prostě jsem ji drtila v sevření čím dál tím víc, dokud dotyčný nesykl bolestí.
„Pusť, Izis, to bolí!“ ohradil se Aren.
„Ještě chvíli!“ zamračila jsem se na oblohu a povolila sevření.
„Jasně, a bude doopravdy jedna z nás. Tobě na těch upírech záleží, vid?“
Nervozita ze zápasu opadla a já cítila hlodající svědomí.
„Odpusť mi, Arene, nezabili matku. Ani netušili, že existujeme!“
Pevně mě objal.
„Nemám ti to za zlé, sestřičko. Ale drž se dál od toho nespárovaného upíra. Vypadá to, že se tě snaží zaplést do pavučin citů…“
Zbledla jsem, pak jsem zčervenala a obrátila pohled zpět k obloze.
Ano, i já už jsem si všimla, že ke mně Edward něco cítí… Bylo to tak jasné jako polední slunce. Bohužel jsem nemohla jeho city opětovat. Můj život byl zasvěcený kmenu a jen ti mohli povolit můj vztah s mužem kteréhokoli druhu. A zdálo se, že i když tyto upíry tolerují, nemají je rádi, stejně jako předtím já. Takže žádná svatba nebude.
Jó, to byl těžký život panovnice…
Drak s Alicí už byl unavený. Sletěl níž, jazyk měl vypláznutý a u huby měl pěnu. Už nedělal přemety, jen se prostě otáčel a slétal k zemi.
Alice vyhrála, drak uznal svou porážku.
Usmála jsem se na šťastnou Alici, která právě přistála a snažila se potlačit slzy smutku, které se mi draly do očí.
Povzdechla jsem si a zasmála se svému neštěstí. Od té doby, co jsem potkala Cullenovi, nějak měknu. Měla bych to napravit.
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Destiny and revenge 8. kapitola:
Krásný dílek, moc se mi líbil. Alice si konečně ochočila draka, začátek se mi líbil. A ten nezadaný upír? No, jsem zvědavá, jak se rozhodne Izis zastavit své "měknutí".
Skvělé!
SUPÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉR HNED DALŠÍ JDE TI TO SKUTEČNĚ DOBŘE
Ahoj,
dávej si příště pozor na i/y a čárky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!