Opětovné shledání Edwarda a Izis a troška romantiky, to je tento dílek...
07.06.2011 (08:15) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1874×
Pohled Edwarda
Táborem se nesly poplašené výkřiky, když jsem vystoupil zpoza jednorožce. Elfové se natahovali pro luky a meče, ale já si jich nevšímal. Pohled jsem upíral na svou vyvolenou, která zbledla a zakryla si rukou hrdlo.
„Edwarde, co ty… Jak víš…“ blekotala zmateně a já si založil ruce na prsou.
„Co jsi to provedla?!“ opakoval jsem, teď už naštvaně.
„Já… Vážně nechtěla. Myslela jsem…“ zmlkla.
„Co jsi myslela?“ pobídnul jsem ji.
„Že když o nás nebudete vědět, když zapomenete, bude to tak lepší… Už nám nebude hrozit nebezpečí…“ šeptala s hlavou pokorně skloněnou.
„A kde je Alice?“ zeptal jsem se a rozhlížel se po své drahé sestřičce.
„Odešla za Jasperem, když odešel od rodiny. Nehrozilo tak nebezpečí odhalení a Jasperovi záleží jen na Alicině blahobytu… Tak by vám nic neřekl.“
„Jo, to neřekl!“ zasyčel jsem a zavřel oči. Palcem a ukazováčkem jsem si stiskl kořen nosu.
„Kvůli tobě a tvé pošetilosti se nám rozpadla má rodina. Umíš si vůbec představit, jak rád tě vidím?“ zeptal jsem se a podíval se na ni skrz prsty.
Vytřeštila oči a zavrtěla hlavou.
„To nedává smysl…“ odporovala.
„Co nedává smysl? To, že tě miluju? Nebo to, že ti teď naplácám na zadek?“ Vypískla a dala se na útěk.
Na nic jsem nečekal a rozběhl se za ní.
Byla rychlá a mrštná, ale já ji dohonil, povalil na zem do jehličí a pevně ji objal. Přetočil jsem si ji čelem k sobě, abych jí viděl do očí.
Ostře řezané elfské rysy její tváře mi připadaly v měsíčné noci ještě krásnější než ze vzpomínek.
„Aspoň přiznej, že se ti po mě stýskalo!“ prosil jsem ji a sledoval, jak její vlasy krásně zezlátly a utvořily svatozář kolem vznešené tváře.
„Kvůli tobě jsem se vzdala své pomsty. Ne, vážně se mi nestýskalo…“ Škádlivě se usmála, v očích jí hrály jiskřičky vzrušení.
Z náhlého popudu jsem jí přitiskl ústa na rty a dlouze a vášnivě ji políbil.
„Vážně se ti nestýskalo?“ zeptal jsem se touhou zastřeným hlasem.
„Určitě ne!“ zašeptala, ale znělo to váhavě. Znovu jsem jí přitiskl rty na ústa.
Tentokrát se zapojila do hry jazyků i ona a já se spokojeně usmál.
„Tak to přiznej!“ nutil jsem ji a pevně ji svíral v pažích.
„No, možná se mi trošilinku stýskalo…“ ustoupila.
„Potvoro!“ zasmál jsem se a zase jí vtiskl polibek.
„Možná jsem tě podceňoval, netopýre…“ ozvalo se nad námi.
„Arene, co to…“
„Ne, Izis. Vím, žes mu vymazala paměť jen kvůli mému proslovu tam na skalách. Já ale viděl jen tvou lásku, ne tu jeho…“
„Občas býváme slepí…“ zamumlal jsem a vzhlédl na Izisina bratra.
„Jsi vůdkyně kmene. Budeme se řídit tebou. Co si vyvolíš?“ zeptal se a poklekl před námi jako správný poddaný.
„Arene, vstaň, to vážně není nutné…“
„Nech toho, sestřičko! Konečně přišel čas, abys přebrala své královské povinnosti!“
„Pak si tedy volím život se svým druhem a naší rodinou…“ zamumlala a všichni elfové, kteří napjatě vyčkávali na její slova, poklekli, aby jí vzdali hold.
„Jsi moudrá jako tvá matka, Izis. Je dobře, že jsi se vzdala pomsty a krveprolití ve prospěch rodiny a kmene. Vraťme se zpátky do našich domovů…“ prohlásila postarší elfka s bílými vlasy.
„Jaké máš ještě dary, lásko?“ zeptal jsem se jí.
Zářivě se usmála a pohlédla na oblohu. Napodobil jsem její gesto.
„Dívej se, jak měsíc září. Přízrak je spokojený s naší pohostinností a my si užíváme úplňku jako milenci. Ale něco tu chybí…“ šeptala.
Pevněji jsem ji sevřel v náručí, lehl si na záda a položil si ji na hrudník.
„A copak tu chybí, lásko?“
„Tohleto…“ mávla rukou do vlahého větříku.
Chvíli poté se na zem začaly snášet okvětní plátky růží, jabloní, orchidejí a dalších květin a les provoněla jejich vůně.
„Jak jsi to dokázala?“ vydechl jsem.
„Moje dary nejsou jen ničící, Edwarde. Umím i spoustu krásných věcí…“
Dlaní mi hladila ruku, kterou jsem ji objímal a koukala se na padající květiny. Připadalo mi, že nic nemůže být krásnější než tato chvíle…
Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Destiny and revenge 12. kapitola:
no nevím jestli jí odpustí co jim udělala i zbytek rodiny
klobouk dolů. Tohle byla opravdu famózní kapitolka, tak romantická, láskyplná. Jsem zvědavá, co bude dál.
úžasné
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!