Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Deník královny přízraků - 1. Díl

10.01.2010 (16:30) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2197×

Deník královny přízraků - 1. Díl

písnička

Pohled Isabella Marie Swan:

Milý deničku, dnes nastal ten den. Den, kdy nastupuji do nové školy. Jak ráda bych vrátila léta o několik zpět, mít po ruce zase své kamarádky ze základky, učitele, na něž jsem byla zvyklá. Mám z toho docela obavy, ale teď už musím jít. Charlie už se docela vzteká.

Tvá Bell

„Bello, pospěš si nebo dorazíme pozdě, to přece nechceš… hned první den!“ Volal na mě nedočkavě Charlie z přízemí.

„Nojo, už jdu!“ Odpověděla jsem a jen velice nerada zaklapla deník. Ihned jsem na něj nasadila zámek, otočila klíčkem a ten si pověsila na krk. Avšak nebyl to klíček klasického tvaru, spíš jako hvězdicovitý medailon. Nosím jej i spolu s deníkem, jelikož mi to darovala babička se slovy: „Dobře to opatruj.“ Než zemřela.Z přízemí byly slyšet další nedočkavé výkřiky Charlieho, tak jsem radši šla.

 Popadla jsem školní tašku a seběhla schody. Obula jsem si ve spěchu kecky a byla připravena vyrazit. Usedla jsem do auta na sedadlo spolujezdce a nepříjemně se ošívala v nové uniformě. U nás jsme takové hloupé zvyky neměli… Vzpomínala jsem na svůj domov a rozlítostnila se.

„Bell…“ Napomenul mě jemně Charlie. Ani jsem si nepovšimla, že už jsme na místě. Sebrala jsem veškerou odvahu a vystoupila z auta. Ještě jsem vrhla rychlý pohled na Charlieho, který mi ukázal zdvižený palec a jemně se pousmál. Moc mi to nepomohlo, ale přesto jsem zabouchla dveře a vydala se ke škole. Parkoviště bylo plné studentů čekajících na hodiny. Ale jak jsem se později přesvědčila, čekalo se nejspíš na můj příjezd… Ach ne. Vzdechla jsem v duchu, zhluboka se nadechla a dodala si odhodlání. Všichni přítomní ke mně obrátili svůj zrak, vyslechla jsem si dokonce některé nemístné poznámky jako „Ahoj kotě.“ A podobně. Horší už to opravdu být nemůže. Nenáviděla jsem být středem pozornosti a tak jsem přidala do kroku.

Když už jsem dorazila k velké budově s nápisem hlásajícím: Střední umělecká akademie, roztřásla se mi kolena a v tu chvíli jsem se chtěla vypařit. Po chvíli zaváhání jsem vstoupila do školy a vydala se po schodech k ředitelně, kterou jsem hledala snad půl hodiny. Absolutně jsem netušila, jak se tady studenti můžu orientovat, vždyť je to tak obrovské!

„Ups, promiň, já se strašlivě omlouvám!“ Vyhrkla jsem ze sebe na kluka, do kterého jsem nechtíc vrazila. Jsem vážně nenapravitelné nemehlo. O na mě jen pohlédl svýma karamelovýma očima a odpověděl překvapeně:

„To nevadí, nic se nestalo, ty budeš Bella viď?“ Zeptal se mě a já zkoprněla, zmatená jeho odpovědí… Každý by mi přece normálně řekl Isabella.

„Jo, to jsem já...“ Vykoktala jsem ze sebe a sklopila pohled. Vzal mou hlavu do dlaně a jemně ji pozvedl se slovy:

„Já jsem Edward, Edward Cullen.“ Představil se mi a já se jemně pousmála a kývla.

„Chceš pomoct najít sekretariát? Teda předpokládám, že jsi tam ještě nebyla…“ Nabídl mi a já vděčně přijala. Sama bych to nejspíš nenašla. Když mě doprovodil ke kancelářím, poděkovala jsem mu a rozloučila se. Pak Edward svižným krokem zmizel v další chodbě. Pořád jsem měla hlavu plnou toho hezouna, ale teď jsem se musela soustředit na školu, i když to dost dobře nešlo.

Chvíli jsem postávala před dveřmi kanceláře. Pak jsem nejistě zaklepala a vstoupila dovnitř.

„Á, slečna Swanová. Těší mne, Gregory Creech.“ Pronesl ředitel a vstal ze své židle, aby mi potřásl rukou. Také jsem jej zdvořile pozdravila, ale bylo vidět, že toho má hodně co říct.

„Víte, moc nových studentů zde nepřibývá, všichni jsou ze zdejší základní umělecké školy. Jo jinak, abych nezapomněl… Máte skřínku číslo 537.“ Dořekl a podal mi malý svazek klíčků. Pak mě poslal za sekretářkou, abych si vyplnila přihlašovací formulář. Akorát nevím, proč ho chtějí znovu, když jsem jej zasílala než jsem nastoupila… Ale na nic jsem se neptala, jelikož tanec je můj život a jen nerada bych šla na řádovou střední školu u nás ve Stanfordu. Sice jsem musela jít bydlet k tátovi, ale vždy jsem ho měla raději než přítele mé matky, takže mi to vlastně nevadilo. Ale opravdu nechápu, že v tak malém městečku jako je Forks, kde žije asi tři tisíce obyvatel, se nachází tak velká škola…

Zaklepala jsme na dveře sekretářčiny kanceláře a vstoupila. V křesle seděla přívětivá dáma okolo čtyřiceti. Už od pohledu mi byla sympatická a později jsem se o tomto tvrzení jen přesvědčila. Podala mi nějaké papíry a začala mi vysvětlovat kam mám teď jít. V jedné ruce jsem už svírala pláněk školy, ale stejně jsem tušila, že orientace mi bude dělat jisté problémy. S Melanií čas utíkal až jsem si povšimla, že jdu pozdě. Tak jsem rychle popadla tašku a odešla na svou první hodinu. Zrovna probíhala lekce tance v gymnastickém sálu.

Už z dálky jsem slyšela výkřiky lektorky a šum v místnosti. Když jsem vstoupila dovnitř, káravě na mne pohlédla, jako že co si dovoluji vyrušovat její hodinu.

„Dobrý den, jsem tady nová a právě mám s vámi mít hodinu.“ Řekla jsem spěšně a její výraz změkl. Zřejmě si uvědomila, že tady taky patřím a pokynula mi, abych se šla převléct. Když jsem na sebe v rychlosti natáhla tílko, volné kalhoty a taneční špičky, mohla jsem se vrátit zpátky do tělocvičny. Lektorka už mě očekávala.

„Tak holky, poslouchejte mě!“ Výskla a tleskla dlaněmi. Dívky okamžitě zpozorněly a tak pokračovala:

„Máme tady novou studentku, Isabellu Swanovou!“

„Jen Bella.“ Špitla jsem, ale ona mě zpražila pohledem.

„Tak Bello, teď nám předveď, co umíš.“ Dořekla a pokynula mi. Ještě jsem zapojila svůj kapesní přehrávač do audio techniky a nastavila skladbu číslo TŘI.

Se začátkem písničky jsem začala odpočítávat první kroky. Dnes jsem měla obzvlášť dobrou náladu a nezvykle se mi dařilo, přestože bylo ráno. Počáteční tréma se velice rychle vypařila a já pokračovala nadále svou sestavu. Každým krokem bylo mé tělo uvolněnější a poslušnější. Cítila jsem přesný rytmus hudby a řídila se pouze ním. Když se sálem rozezněl refrén, byla jsem zabraná do dokonalého souladu,  že jsem si ani nepovšimla menšího publika, které se mezitím vytvořilo okolo mě. Levá, pravá, ramena zpátky, otočka, výskok, a teď… Opakovala jsem si v duchu kroky a mé tělo reagovalo na sebemenší myšlenku. Když doznívaly poslední tóny, maximálně jsem se soustředila na dobré ukončení. Naštěstí jsem to nepokazila, už jen posledních pár kroků… a bylo to. Vyčerpaně jsem nemohla popadnout dech, ale až teď přišel na řadu opravdový šok. Všichni okolo mě udělali hlouček, dokonce plno lidí, kteří vůbec nepatřili do naší hodiny. A mezi nimi byl i Edward, který se na mě doširoka usmíval. Málem se mi z všech těch upřených pohledů zatočila hlava. Vzápětí se  místnost se zaplnila výkřiky jako wow, bylo to vážně skvělý… holka já tě žeru, a podobné… Vážně jsem způsobila takový rozruch? No tak, vždyť to nic nebylo… Pomyslela jsem si a musela se pousmát. Jenže slečna Parkerová už tak nadšena nebyla, protože jsem si to mohla nacvičit bůhví jak dlouho dopředu a že mi prý zítra pustí nějakou svou hudbu, abych improvizovala. To mi vnuklo myšlenku, abych si doma zopakovala několik svých tanečních sestav. Tato dáma fandila zásadně svým dívkám a nebyla nijak potěšena, že umím tančit. Zřejmě se rozhodla mi ztrpčovat už tak nepříjemné první dny na této škole.

Pak jsme se všechny odebraly do šaten. Byla jsem docela unavená a ranní sprchu jsem uvítala s grácií. Poté jsem se již trošku probraná odebrala na další hodinu. Jenže mě na chodbě zastavila jedna dívka z taneční lekce.

„Bello!“ Křikla na mě.

„Eh, ahoj Julie.“ Pozdravila jsem ji v rozpacích. Julie byla vysoká štíhlá černovláska, co se oblíkala převážně do tmavých barev a celkově vypadala jako nějaký satanáš. Nemluvě o přívěšku houpajícím se na jejím krku. Byl na chlup stejný jako ten, co mi dala babička.

„Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys nezašla odpoledne ven. Všimla jsem si, no…“ A poukázala prstem na můj medajlonek.

„Je tady něco, co bys měla vědět.“ Špitla a zmizela ve dveřích učebny biologie. Bohužel víc jsem z ní nedostala… Alespoň ne teď, matykářka už bude bláznit, kde jsem. S těmito myšlenkami jsem se odebrala na hodinu .

Doufám, že se vám má nová povídka líbí...A pro příznivce mého druhého nápadu, už pracuji na prvním dílu... :) Jinak pište komentáře, kritiku atd atd... Jakou souvislost asi má Julie s Bellinou babičkou? Vaše Brambooorka

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Deník královny přízraků - 1. Díl: