Hola, hola...
Opět jsem tu (a omlouvám se za zpoždění) s kapitolkou z pohledu Esmé. Musím vás ovšem varovat - nečekejte nic dlouhého. Ty kapitoly, které budou nabité city, jež zatím naše mladičká studentka pořádně nepoznala, teprve přijdou. Buďte trpěliví...
Bude to jen taková krátká procházka sadem. Nestane se nic zvláštního...
Reklamace se nepřijímají.
30.05.2011 (17:45) • Patt • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1981×
Čas plynul dál, ale já na toho muže s rudýma očima nemohla zapomenout. Stále se mi vkrádal do snů, stále mi v uších zněl ten tichý hlas, hladký a slibující… Často jsem se přistihla, jak o přednáškách hledím do zdi a pořád dokola si přehrávám tu scénu, ze které mi běhal mráz po zádech. Bylo to… zvláštní. Bála jsem se, ale naopak jsem toužila vědět, co je zač. Ba ne… Umírala jsem touhou.
Kim nechápala, co se se mnou děje. Většinu času, který jsme spolu strávily, jsem neřekla nic pořádného, jen přikyvovala, myšlenkami někde úplně jinde… U něj. Začínala jsem pociťovat něco podivného; jako kdybychom se od sebe vzdalovaly. Dvě lodě, každá plujíc svou cestou, která vedla opačným směrem než cesta té druhé…
Ani Ryanovi se ta změna nelíbila. Ale na druhou stranu, stalo se mnoho události, které udávaly mému životu směr. Ale trápila mne otázka; Je to tak správně? Zvolila jsem dobrou možnost, když jsem souhlasila, že si Ryana vezmu? Až moc přesně jsem si tu chvíli pamatovala. Až moc přesně jsem si vzpomínala na to, že když vyslovil nabídku k sňatku, hlavou mi probleskla ta vzpomínka na něj…
***
Ticho. Jen můj a jeho dech ho narušovaly – lehce, leč pravidelně. A také jemné cinkání příborů o talíře.
Po očku jsem se na Ryana podívala; zjistila jsem, že i on po mne pokukuje. Na rtech mu hrál jemný úsměv, který v sobě měl jakýsi nádech zvláštní a tajemné nervozity. Nechápala jsem to, ale nijak to neřešila. Stále jsem se nacházela v pocitu překvapení – velmi příjemného překvapení.
„Tak…“ začal váhavě a prsty si zajel do vlasů.
„Tak,“ zopakovala jsem a upřela na něj tázavý pohled. Čekala jsem.
„Už je to dlouho, co jsme spolu, že?“ vyhrkl znenadání.
„Ano,“ potvrdila jsem, lehce zmatená. „Přesně čtrnáct měsíců a deset dní.“ Tak dlouhá doba…
„Nádherný rok a dva měsíce,“ zašeptal něžně a já lehce zčervenala. Natáhl ruku, aby se konečky svých prstů dotkl mé brady. Ten dotek mi dřív připadal tak elektrizující… Ale nyní jsem necítila nic. Jen lehký tlak v oblasti mého žaludku.
„Ano.“ Můj hlas zněl křečovitě, napjatě.
Pomalým pohybem se zvednul. Obešel stůl a stanul přede mnou. Dech se mi zrychlil, když jsem pomalu začínala chápat, co se děje. On…
„Esmé Anne Platt Evensonová. V okamžiku, kdy jsem tě potkal, jsem věděl, že ty jsi tou pravou. Tvé oči, tvé vlasy, tvá něžná povaha… A hlavně tvá láska mne utvořila takovým, jakým jsem teď. Pochopil jsem, co je to vnitřní krása. Jsi pro mne to nejdůležitější na světě, a proto se tě ptám… Vezmeš si mě za muže?“
Vzal mi dech. Před očima se mi začaly míhat vzpomínky, jedna za druhou. Naše první setkání, první pohled a první polibek. Romantické procházky po březích řek, držení za ruce, propletené prsty. Jeho tichý smích, který se proplétal s tím mým. A pak, Prokletá ulička… Tajemný, blonďatý muž, svou krásou podobný Bohu. Jeho sametový hlas, ta neviditelná síla, která mě k němu táhla. To kouzlo, kterým si mě stačil podmanit.To jemu patřily mé myšlenky, nikoli Ryanovi. Ale co jsem mohla říci? On už se neobjevil. Zmizel, zřejmě již navždy. Byla tedy jen jedna možnost.
„Vezmu,“ zašeptala jsem a mé srdce se sevřelo bolestí.
Jak Esméino rozhodnutí přijmout Ryanovu žádost o ruku ovlivní náš příběh? Učiní ona nebo Carlisle další krok k jejich seznámení, nebo se Esmé bude pokoušet zapomenout a nakonec se jí to povede? Otázky, otázky a pořád jen otázky...
Patt (Esmé)
Prcek (Carlisle)
Autor: Patt (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Démon - 6. kapitola:
je to suprová povídka, ale doufám že Esme bude nakonec s Carlislem
Tak,jelikož potřebuju dodělávat něco jiného, ale nechci vás ochudit o koment, tak jsem to trochu přeskočila a píšu sem. Snad nevadí.
Abych se dostala k jádru věci. Myslím si, že je to fakt super, nemůžu se dočkat, až bude další kapitolka. Opravdu, když Carlisle přemýšlí, tak jeho myšlenky jsou famózní, pak i ty Esméiny. Moc se mi líbí představa Carlislea, jak zabíjí, nešetří lidské životy, ale zabíjí je.
Ona je to docela změna, když nechodí v bílém plášti, s ulízanými vlasy a tužkou na prsu, ale jeho ruce jsou od krve a zuby taktéž. Je to změna v celku příjemná.
Když byla zmínka o té hrudi, no, měla jsme to dělat, abych si neposlintala komp, to by zle dopadlo, když nový nedostanu další rok. Opravdu si ho dokážu představit jinak, než nějakého upíra vegetariána, ale dokonce bych řekla "JO! To je upír", tohle je ta ideální představa.
Pak je tu Esmé. Ta mi taky dává zabrat, já si o ní myslela, že je ve skrytu dravá a ono tohle. Doufám, že se ještě objeví její pravé já, protože to její "já nic, já muzikant" je trochu divné a moc mi k ní nesedí, i když k té romantice se to hodí.
Ryan! Fuj chlapec! Já si v povídce hledám viníky, kteří se mi nelíbí - on je jasný favorit! Nemám ho tam ráda, všechno jenom kazí. Až se o něco bude Carlík snažit, ho*no z toho bude. Doufejme, že ho vysaje jako mlíko a nezbude z něj nic!
Ještě poznámka, když se na Esmé tiskl k té zdi, to bylo krásně popsané. Opravdu se to povedlo. Dokonce jsem si to dokázala představit, i když ta Carlisleova hlava by tam zářila jako diskokoule, což není moc pěkné (takhle vypadá jeden kluk u nás ve třídě, mám takového tucha, že mě nakazíte a já už si nebudu moc z koho dělat legraci, budu si ho všímat čím dál víc), to mi nedělejte!
Nakonec, abych to svoje tlachání nechala, omlouvám se, že jsem k tomu došla až teď, ale škola je velká svině! Do vzduchu s ní, takže jsem tu až teď. Snad nevadí takovej koment, většinu potěší, takže doufám, že i vás. Opravdu jste si získaly moji náklonnost, jsem ráda, že je tu něco nového!
Děkuju vám za to holky a šupky dupky s novou kapitolkou! A takhle mohla být delší, zdá se mi, že jsem ji předčila komentem, což jsem nechtěla, ale snad mi to odpustíte!
* Kdyby bylo více krvelačných scén, nezlobila bych se!
Hej neee!!! DOufám, že jim Carlie vtrhne na veselku s námitkou:D. Ona přece patří jemu. Jsem nechutně zvědavá, jak to bude dál. Odtěď zase slibuju svou věrnost této povídce a obdiv vám dvěma. Je to prostě skvělý!!! ¨Sakra, teď už budu muset čekat... tak fofrem!
Sice tvrdím, že v tom žádnou výtku nevidím, ale teď bych jednu měla; je to až moc krátké, takhle mě podělat, Patt, počkej, až budeš na ICQ, já si Tě podám, o to se bát nemusíš...
Koukla bych se na to už včera, ale psala jsem, že nestíhám, avšak dnes jste mi daly do nosu. Nečekala bych, že tak rychle souhlasí. To si ani nevšiml, že se chová Esmé tak divně? Nepřišlo mu divné, že je v jeho přítomností jiná? Jestli ne, tak je to chlap na... prd. Moje zvědavost je nehezká věc a ta teď touží po zjištění, jak s tím vším naloží Carlisle. Proto můžu říct na konec jen jedno - Prcku, piš, nebo Tě sní myš!
P.S.: Beruško, bylo to romantické a kouzelné, bravo...
Woow...! Tak to bylo teda moc...! Vážně nechcete poslat Ryana pod kytičky...? Bylo by to docela fajn a zřejmě by to ani nikomu nevadilo...! Teda vlastně možná Esmé...! Ale to je jedno...! Já ho nesnášim...! No a teď by si měl brát Esmé....! No souhlasim se všema, že jakási málá nehoda, např. ( zastřelení, vysáti, atd...) by vážně nevadila...! A kdyby to byl Carlisle no to by byla bomva....! No jinak vážně super kapitola a už se moc těšim na další...!
Huh, ehm... Tentokrát jsem se ke kapitole dostala včas, za což jsem ráda, protože nechat si toto ujít... Prý že se nestane nic zvláštního, jasně, jasně! A Platt? Patt? Má to něco společného, nebo shoda náhod, Čučmude?
Každopádně - tomu říkám pořádné překvapení... Kdyby ale Esmé zapomněla a Carlisle nic neudělal, rovnou můžete udělat epilog s dokonalou svatbou a nazdar. Takže tato možnost se vylučuje.
Podle mě je Esmé trošku stále plachá laňka, a tak bude pouze uvažovat o tom, co by bylo, kdyby se ten tajemný, krásný muž znovu objevil... Carlisle převezme iniciativu, protože si nedovedu představit, že by Esmé Ryanovi řekla: "Je konec, nechci si tě vzít." Takže se dostáváme k té jedné věci, ehm, vražda Ryana? (Nebo jen lehké vysání, ze kterého se už pan Díky tobě jsem poznal vnitřní krásu nesebere. Pardón, nemám ho ráda. )
Takže rychle další kapitolu, třesu se na další věci, který to určitě totálně zamotají. Tak ať. Jsem šíííleně zvědavá.
Sakra, právě jsem dostala infarkt *píp, píp, píp, píííííííííp*, sorry jsem zpátky. Zase úžasné, jak to sakra děláte??!! Mně a myslím, že i ostatním se Ryan nelíbí, takže bychom se nezlobili, kdyby šel pod kytičky. No nic, doufám, že bude další dílek brzy (z pohledu Démona)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!