Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Delusion of love - 8. kapitola

28.02.2012 (08:15) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1603×

Edward:

Tak strašně jsem se těšil domů, na ni, na mou lásku. Vím, že ji poslední dobou strašně zanedbávám, skoro všechen čas trávím v práci a ji nechávám doma samotnou. Mám kvůli tomu strašné výčitky, protože ona mě miluje, chce být se mnou, ale já se od ní, pomalu, ale jistě, vzdaluju. Nemůžu si ale pomoct. Připadne mi, že vztah mezi námi nějak chladne. Spadáváme do stereotypu. Proto jsem vzal tu práci, myslel jsem si, že bude jen dobře, když si jeden od druhého odpočineme. No, a jak to tak vypadá, tak jsem se pěkně zmýlil a radši jsem měl chodit do práce normálně. Neměl jsem brát tu zakázku. Rozhodl jsem se ale, že dnes skončím dříve a překvapím Bellu. Určitě bude ráda.

Vyťukal jsem sms: „Za chvíli jsem doma, miláčku.“

Sedl jsem do auta a vysokou rychlostí uháněl k nám domů. Jak krásně to zní – k nám. Jsem rád, že je jen a jen moje, že se mám ke komu vracet, že se můžu vracet právě k ní! Vystoupil jsem z auta a spěchal ke dveřím. Měl jsem co dělat, abych nepoužil svou upíří rychlost, jak moc jsem se na ni těšil. Až ji pohladím, políbím, až se na mě podívá těma svýma čokoládovýma očima, usměje se těmi dokonalými rty...

Vzal jsem to po schodech a rychle vyběhl až do našeho patra a za chvíli jsem už nedočkavě otvíral dveře.

„Ahoj lásko, jsem doma!“ zavolal jsem do nitra bytu. Odpovědí mi bylo její volání, že je v kuchyni – což jsem už dávno věděl. Zamířil jsem tam. Ona stála u linky a chystala si snídani. Vypadala dokonale. Na sobě měla jen blůzku, která jí končila asi v půlce zadečku, podprsenku a kalhotky. Jen ten pohled na ni mě vzrušil. Obmotal jsem jí ruce kolem pasu a políbil ji do vlasů.

„Stýskalo se mi po tobě,“ šeptl jsem potichu. A byla to pravda. Chyběla mi, celá. Toužil jsem po ní, nejradši bych s ní v posteli strávil další týden. Když jsem byl v práci, tak jsem to ignoroval, tlačil jsem všechny své pocity do pozadí, abych se mohl naplno věnovat práci. Proto mě teď překvapily. Začal jsem rukama putovat po jejím těle, rozepínal jsem jí knoflíčky, jeden po druhém. Začal mě ovládat chtíč a musel jsem se hodně držet, abych z ní tu blůzku, i to ostatní, ihned nestrhl a nevzal si ji jak nějaké zvíře.

Mohl bych jí ublížit, musím se mít na pozoru a být opatrný, připomínal jsem si.

Jemně jsem se dotýkal její pokožky, hladil ji po tváři a rukou jsem sjížděl níž, přes její čelist, na krk, a na prsa. Jemně jsem se dotýkal jejího kopečku, a i přes tenkou látku podprsenky jsem cítil, že na mé dotyky reaguje. To mě ještě víc přivádělo do extáze, už jsem myslel, že to nevydržím, byl jsem šílený touhou po ní. Poté zasténala. To pro mě byla už poslední kapka. Tiše jsem zavrčel, oči mi zčernaly touhou a cítil jsem, jak se mi v ústech hromadí jed. Strhl jsem z ní kalhotky, opřel jsem ji o linku a vnikl do ní. Byl to božský pocit. Cítil jsem, jak je úzká, působilo mi to slast, a chtěl jsem, aby to samé cítila i ona. Pomalu jsem jezdil v jejím těle sem a tam, líbilo se jí to, tichounce sténala a prosila mě, abych zrychlil. Já ji ale neposlouchal a své pohyby jsem naopak ještě zpomalil. Začala vzdychat hlasitěji a cítil jsem, jak se stěny kolem mého údu stahují v pravidelných rytmech právě přicházejícího orgasmu. To mě natolik vzrušilo, že jsem si ji okamžitě otočil k sobě, obmotal si její nohy okolo pasu a odnesl ji do ložnice, aniž bych rozpojil naše těla. Miloval jsem se s ní něžně, pomalu, snažil jsem se vynahradit jí všechny ty dny beze mě. Její tělo se prohnulo pod náporem dalšího orgasmu a já začal rychleji přirážet, protože jsem cítil, že i já se budu za chvíli vznášet na obláčku uspokojení. Svezl jsem se vedle ní, do postele, a políbil ji.

„Lásko, vážně jsi mi chyběla,“ řekl jsem.

Pohladila mě po tváři, bylo to jako dotyk motýlích křídel. „I ty mně,“ odpověděla.

Víčka se jí zatřepotala, zavřela oči a usnula. Ještě chvíli jsem ležel vedle ní a vdechoval vůni, co po nás zbyla v místnosti. Ale krom toho jsem cítil i něco jiného, něco, co jsem nedokázal popsat, identifikovat. Takovou sladkou, a přesto kořeněnou vůni. Nebylo mi ale přáno, abych si s tím dál lámal hlavu, protože mi zapípal telefon.

„Přijď, potřebujeme tě. Nemůžeme se hnout z místa. S.“

Ach jo, já mám fakt smůlu. To jsou neschopní, že se tam beze mě nemůžou chvíli obejít? Co teď řeknu Belle? Bude naštvaná, že musím zas do práce.

„Za dvě hodiny jsem tam,“ vyťukal jsem odpověď.

Vstal jsem a zamířil do pracovny. Bella stejně spí, tak udělám aspoň nějakou práci. Zabral jsem se do toho tak moc, že mě probral až šramot v kuchyni. Vydal jsem se tam a už si připravoval, co řeknu. Bylo mi jasné, že bude naštvaná, ale vůbec jsem nečekal, že zareaguje až takhle.

„Bello, mrzí mě to, ale musím zpět do práce.“

Vykulila oči a začala na mě křičet: „To nemyslíš vážně! Vrátíš se, doma jsi sotva pár hodin, zašukáš si se mnou a jdeš zas do práce?! To mě máš jen na ten sex? Co takhle, abys se mnou trávil nějaký čas? Byl se mnou? Byl tu pro mě?“ Sesunula se na zem a začala plakat.

„Promiň,“ zašeptal jsem a pohladil ji po vlasech. Ignorovala mě. Věděl jsem, že je nejvyšší čas, abych vypadl. Musím ji teď nechat.

Edwarde, ty jsi takovej kretén! Ona se kvůli tobě trápí, je pořád sama, těší se na tebe a ty přijdeš, vyspíš se s ní a zas mizíš, nadával jsem si.

Měla pravdu ve všem, co řekla. Mrzelo mě to. Chtěl jsem, aby byla šťastná, ne aby se trápila. Dělal jsem to přece všechno pro ni. Pro nás. Abychom se měli dobře. Aby nestrádala, aby si mohla dovolit vše, co si přála. Aby se nemusela omezovat. Dal bych jí všechno na světě. Udělal bych pro ni všechno na světě.

Musel jsem jít. Byl jsem sobec. Nedokázal jsem se dívat na to, že se kvůli mně trápí. Zvedl jsem ze sedačky sako, do ruky vzal kufřík a zamířil z bytu. Nasedl jsem do auta a zamířil do práce. Přemýšlel jsem, čím bych své chování napravil. Věděl jsem jen o jedné věci, která by jí udělala radost. Zvedl jsem telefon a zavolal do její oblíbené restaurace a zamluvil na večer stůl.

Neodvážil jsem se jí zavolat, proto jsem jen napsal sms.

„Mrzí mě to. Omlouvám se. Večeře, ve 20:00, v naší oblíbené restauraci?“

Vzápětí mi přišla odpověď: „Budu tam.“

Odpočítával jsem hodiny, minuty do našeho večerního setkání. Těšil jsem se jak malý kluk. V práci jsem si pro jistotu zařídil, aby mě nerušili, oznámil, že budu mít vypnutý telefon, a že dorazím až pozítří ráno. Musím to Belle vynahradit. Udělal jsem si práci, co jsem potřeboval, a zamířil do města. Bylo mi jasné, že mi jen tak neodpustí, proto jsem se rozhodl zapojit všechny své triky.

Ve tři čtvrtě na osm jsem čekal před naší restaurací. Viděl jsem, že sedí v právě přijíždějícím taxíku. Zastavil, dveře se otevřely, a z auta vystupovala má bohyně. Byla nádherná. Černé, splývavé šaty dokonale obkreslovaly kontury jejího těla, zvýrazňovaly křivku jejích boků a zvýraznily její plný dekolt. Celá zářila. Vypadala neodolatelně. Rozešel jsem se k ní, abych jí pomohl z auta, a nabídl jsem jí rámě.

„Vypadáš dokonale, Bello,“ složil jsem jí kompliment.

„Děkuji, i tobě to moc sluší,“ odpověděla mi. Vedl jsem ji do restaurace, celou cestu nás provázely obdivné pohledy cizích mužů, které mě vytáčely. Na druhou stranu mi ale i lichotily, protože jsem věděl, že mám tu nejkrásnější ženu pod sluncem. Posadili jsme se, povečeřeli jsme, jakoby se nic nedělo – teda Bella večeřela a já se jen nimral v jídle – jako vždy. Když dojedla, donesli nám kafe a dezert. U stolu se rozhostilo ticho. Vypadalo to, že oba dva máme něco na srdci. Rozhodl jsem se, že začnu první.

„Musím ti něco říct,“ vyhrkli jsme oba naráz.

„Ty první,“ usmál jsem se. „Dámy mají přednost.“

„No, já bych radši, kdybys začal ty,“ řekla zdráhavě Bella.

„Lásko, neboj se, a řekni mi to, ať je to cokoliv.“

Zase jsem cítil tu samou vůni, jak včera odpoledne u nás doma. Začínal jsem být nervózní, protože jsem se bál, že se se mnou chce rozejít, odejít ode mě. Že si našla někoho jiného. Celého mě obklopovala úzkost, začala se mě zmocňovat panika. Měla ve všem pravdu. Zanedbával jsem ji, ponořil jsem se do práce a na její city jsem nemyslel. Z přemýšlení mě vytrhl její hlas.

„Jsem těhotná, Edwarde,“ řekla potichu, že nebýt upířího sluchu, neslyšel bych ji.

shrnutí

Tak, a je to za náma. Odhalení proběhlo. Ale asi trochu jiné, než jste čekali. Zachová se Bella správně? A co bude s Jacobem? Zmoudřela nám Bella nebo je stále nepoučitelná?

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Delusion of love - 8. kapitola: