Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Delusion of love - 10. kapitola

03.03.2012 (07:15) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1542×

Jacob:

Musel jsem na ni pořád myslet. Nevím, co se stalo, proč se se mnou tak najednou přestala bavit. Po určité době jsem to ale zjistil. Měla nového přítele. Zajímavé. Nikdy dřív jí nevadilo, scházet se se mnou, když na ni čekal doma někdo jiný. Ani mně to nevadilo. Chodil jsem s Michell, ale s Bellou to bylo něco jiného. Michell jsem miloval, chtěl jsem s ní být, ale s Bells jsem si nemohl pomoct. Prostě jsem ji potřeboval. To její dokonalé tělo, plné rty, dva dmoucí se kopečky... Byla dokonalá a já jí nedokázal odolat. Vzbuzovala ve mně to, co nikdy žádná jiná žena nebo dívka ne. Ne, že bych ji miloval, cítil k ní lásku, to ne. Ale něco, co vyzařovalo z jejího těla, z ní samotné, mě vždy dostalo na kolena. Nedokázal jsem jí odolat, potřeboval jsem ji, potřeboval jsem její tělo. Byla pro mě lákadlem, pokušením, a já nebyl dost silný, abych jí odolal. Všechno samozřejmě vždy probíhalo v největší tajnosti, Michell se nikdy nic nedozvěděla, a ani kluci, se kterými Bella za celou tu dobu chodila, nikdy nic nevěděli. Navzájem jsme si vypomáhali a oběma nám to tak vyhovovalo. Byli jsme k sobě přitahováni jako magnety, zapadali jsme do sebe jako kousky skládačky. Dokonale mě znala, věděla, co potřebuji, co chci. Věděla, jak mě uspokojit, jak mě přivést na hranici nepříčetnosti. Toužil jsem po ní, a i když jsem si už několikrát říkal, že musím sekat dobrotu, že to není fér vůči Michell, bylo to, jako bych mluvil do dubu. Mohl jsem si namlouvat, co jsem chtěl, a stejně se to míjelo účinkem. Stejně jsem jí vždy podlehl. Ona to kolikrát ani nevěděla, spoustu věcí dělala nevědomky, ale vždy, když byla se mnou, měnila se na přítulnou kočičku, které nešlo odolat. Měnila se na dračici a nezůstávalo v ní nic z té hodné holky, kterou byla, když jsem ji poprvé v životě spatřil.

Bylo to už nějaký čas, co jsem ji naposledy viděl. Ignorovala mě, ignorovala mé veškeré pokusy o komunikaci. Jediné, co mi na ni zbylo, byl mobilní telefon. Ale věděl jsem, že se mnou mluvit nechce, nechce mě vidět, tak jsem ji nechal žít. I když mi vážně hodně chyběla. Neříkám, že jsem byl bez sexu, s Michell nám to docela klapalo, ale se sexem s Bellou se to nedalo srovnat. Proč bych měl, kvůli sexu, zahazovat skvělý vztah, který jsem měl? V tomhle jsem byl sobec. Proč se vzdávat aspoň nějakého potěšení. Sice jsem neměl Bellu, ale lepší nějaký sex (s Michell), než žádný...

...

Blížily se narozeniny mé přítelkyně. Jako správný přítel bych jí měl koupit nějaký dárek. I když tak strašně nerad nakupuju, musel jsem se vydat do obchoďáku. Kdybych už předtím věděl, koho tam potkám, tak bych tam snad doslova běžel. Procházel jsem se kolem obchodů a v dálce jsem zahlédl povědomou postavu.

To není možné, to nemůže být ona. Nemůžu mít takové štěstí, abych ji potkal.

Blížil jsem se rychlým krokem k ní a přemítal, jak ji oslovit. Čím blíž jsem byl, tím víc jsem si byl jist, že je to ona. Vůni, která se kolem ní linula, bych poznal kdekoliv. A kdykoliv. Vypadala, že nad něčím přemýšlí.

Stoupl jsem si těsně za ni a promluvil: „Ahoj, Bells, dlouho jsme se neviděli...“

Pomalu se na mě otočila a vykulila oči. Viděl jsem, že na mě reaguje. Začaly se jí klepat ruce, zrychleně dýchala a váhavě se na mě podívala. Usmál jsem se.

„Ahoj... Jacobe,“ promluvila.

Stála tam, přede mnou, měřila si mě pohledem a doslova jsem cítil, jak jí to v hlavě šrotuje. Předpokládal jsem, že se v ní odehrává to samé, jako ve mně. To elektrizující sexuální napětí bylo cítit na míle daleko. Už už jsem se chystal něco říct, pozvat ji ke mně, a doslova ji zneužít, protože se to nedalo vydržet. Ten chtíč byl neskutečný. Chtěl jsem ji, jen ta představa mě vzrušovala. Nedokázal jsem ani pomyslet na to, jaké by to bylo, kdyby se to stalo skutečností. Ona mě ale předběhla.

„Promiň, Jakeu, spěchám. Měj se!“ vyhrkla. Než jsem se stačil vzpamatovat, zmizela mi v davu.

Jacobe, ty jsi ale vůl. Takhle si ji nechat utýct...

Vydal jsem se zklamaně domů. Bez dárku, bez Belly, jen s nechutným pnutím v kalhotách. Nedalo se to vydržet. Seděl jsem v obýváku a přemýšlel. Musím něco udělat. Nemůžu to přece takhle nechat. Musel to být osud, svedl nás zase dohromady. Někdo tam nahoře chtěl, abychom se zase potkali.

Vzal jsem do ruky telefon a rozhodl se konat...

Bells... Neutíkej mi. Musím tě vidět.

Žmoulal jsem telefon v ruce, dlaně se mi potily, očekával jsem odpověď. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že mi vůbec neodepíše. Sice jsem viděl, jak na mě reagovala, když mě potkala, ale teď byl v bezpečí domova, daleko ode mě. Neměla žádný důvod se se mnou vidět. Pokud na tom nebyla stejně, jako já. Zapípal mi mobil.

Nedočkavě jsem otevřel příchozí zprávu a četl: Růžová 8. Za hodinu.

Čuměl jsem na ten displej a četl si tu zprávu pořád dokola. Nemohl jsem uvěřit tomu, že mě chce opravdu vidět. Začal jsem se chystat. Dal jsem si rychlou sprchu, oholil se, oblékl. Co mě ale překvapovalo nejvíc, bylo to, že jsem začal být nervózní.

Jakeu, vzpamatuj se, je to jen ženská. Je to jen Bella, přece.

No, ale co naplat, ani slovní uklidňování mi nepomáhalo. Byl jsem jak puberťák, kterej si má poprvé vrznout. A to jsem si nebyl jistej, jestli na to vůbec dojde.

Sbalil jsem se a vyrazil. Byl nejvyšší čas. Neměl jsem problém najít, kde bydlí. Zazvonil jsem na zvonek, třikrát, jako vždy. Ihned mi otevřela. Vstoupil jsem do výtahu a jel nahoru. Byl jsem nervózní víc a víc, ale snažil jsem se nedat to na sobě znát. Už mě vyhlížela. Čekala ve dveřích. Vypadala neskutečně. Nádherně. Prohlížel jsem si ji od hlavy k patě a nemohl se toho pohledu nabažit. Stejně skenovala i ona mě.

„Dál mě nepozveš?“ zeptal jsem se pobaveně. Uhnula mi ze dveří a já mohl vstoupit. Zeptala se mě, zda nechci něco na pití.

„Dal bych si víno, prosím.“ Byla tak roztomile nemotorná. Málem rozbila skleničky a vylila víno, ale slušelo jí to. Byla rozkošná. Nejradši bych se na ni hned vrhnul a vzal si ji hned tady, v obýváku, na koberci. Rozhodl jsem se ale, že se budu chovat jako dokonalý gentleman a neudělám nic, co by ona sama nechtěla. Taky mě trápila jedna věc. Musel jsem se prostě zeptat.

„Proč?“ zeptal jsem se. Nechápavě se na mě podívala.

„Nerozumím tvé otázce. Proč co?“

„Proč jsi zmizela? Proč si mě vymazala ze svého života? Proč...?“ ptal jsem se zoufale.

Viděl jsem, že přemýšlí nad odpovědí. Byla smutná.

„Jakeu, promiň. Bylo to v tu chvíli to nejlepší, co jsem mohla udělat. Ale jak vidíš – člověk míní, osud mění,“ šeptla nešťastně.

„Bells, chybělas mi. Když jsem tě uviděl, nemohl jsem uvěřit svým očím. Tak dlouho jsem se snažil, zapomenout na tebe, ale bez úspěchu. Nějak jsem to ale zvládal, dokud jsem tě neuviděl.“ Přiblížil jsem se k ní a pohladil ji po tváři.

„Bells,“ zašeptal jsem. Podíval jsem se na ni s otázkou v očích. Věděla, co chci udělat. Přikývla a nechala mě. Něžně jsem se dotkl jejích rtů, ochutnával jsem je. Chutnala tak sladce. Lehce jsem si ji přitáhl k sobě. Vůbec se nebránila. Omotala mi ruce kolem krku a prsty zajela do vlasů. Bylo to tak příjemné, vzrušující. Jazykem jsem jí začal kroužit po vrchním rtu. Pootevřela ústa a nechala mě vstoupit. Lehce jsem do nich vnikl svým jazykem a nekonečně dlouho a jemně ji líbal. Bylo to k nevydržení. Cítil jsem silné pnutí v kalhotách a nejradši bych se na ni hned vrhl, ale věděl jsem, že bych tím mohl všechno pokazit. Musel jsem být trpělivý, držet se zpátky. A má trpělivost mi přinesla ovoce. Cítil jsem, jak celé její tělo vibruje touhou. Svíjela se pode mnou a já jsem jasně viděl, že i ona chce víc. Má slova mi potvrdila.

„Chci tě, Jakeu!“ šeptla roztřeseně.

...

Slyšel jsem, jak se Bella vedle mě pohnula. Myslela si, že ještě spím, tak jsem v předstírání spánku pokračoval. V hlavě jsem si promítal předchozí večer. Bylo to úžasný. Neskutečný. Mnohem lepší, než jsem si to představoval. Bella byla tak divoká, vášnivá, nenasytná. Nejdřív jsem se zdráhal, ale jakmile vyslovila tu větu, bral jsem to jako povolení. Věděl jsem, že to chce stejně, jako já.

Začal jsem ji divoce líbat, a pak jsem z ní strhl tričko. Neměl jsem čas a ani chuť se zdržovat s jeho svlékáním. Na chvíli jsem se ale zarazil.

„Je to to, co si myslím?“ zeptal jsem se a sáhl na podprsenku. „Ale, ale... Nejsi nějaká nostalgická?“ odvětil jsem pobaveně. Měla na sobě stejné prádlo jako minule. Vyvolalo to ve mně vzpomínky na všechny ty chvíle s ní...

Na nic jsem nečekal a začal jsem ji laskat na uchu, sjížděl níž, na krk, a pak pokračoval dál, na prsa. Sundal jsem podprsenku a začal líbat její prsa. Byla rozkošná. Tichounce vrněla a viděl jsem, že se jí mé dotyky líbí. Uchopil jsem jedno prso do ruky, bradavku začal mnout mezi ukazováčkem a palcem a Bella slabě zavzdychala. Sklonil jsem se k ní svými rty, jemně ji skousl a laskal jazykem. Tiše vzdychala a víc se mi nabízela. Ruku mi zapletla do vlasů a hlavu mi přitlačila na prsa. Nebránil jsem se, protože se mi to líbilo. Najednou jsem ucítil, že iniciativu přebírá ona. Přesunula svou ruku z mých vlasů k mé chloubě. Rozepnula mi kalhoty, trochu mi je stáhla dolů, a uchopila ho do ruky. Mé mužství reagovalo na její dotyky víc, než jsem čekal. Překvapilo mě její chování. Sama se o vše „postarala“. Nadzvedla se a zavedla si ho dovnitř. Bože, to byla slast. Viděl jsem, že ona je na tom úplně stejně, vycházela mi pánví vstříc a za chvíli se už svíjela v křečích orgasmu. Začala sténat mé jméno. Byla to jako rajská hudba pro mé uši. Usmál jsem se na ni, párkrát jsem přirazil a věděl jsem, že i já už budu. Za tu dobu to byl ten nejlepší sex, co jsem kdy zažil. Vyčerpaně jsem se svezl vedle ní.

„Tys mi teda dala, Bells,“ řekl jsem udýchaně. Usmála se na mě a líbla mě tvář.

„Děkuju, bylo to ještě lepší, než jsem si představovala,“ zašeptala.

„Ty sis to představovala? V to jsem nedoufal ani ve svých nejtajnějších snech,“ řekl jsem pobaveně. Pohladil jsem ji po tváři. Přišlo mi to v tu chvíli správné.

„Jsi tak nádherná, Bells. Chybělas mi,“ řekl jsem vážně. A myslel jsem to vážně.

Smutně se na mě usmála. „Promiň mi to. Nechtěla jsem.“

Tázavě jsem zvedl obočí. „Nechtěla jsem ti ublížit, neuvědomila jsem si, co jsem ti svým předchozím chováním mohla způsobit. Odstřihla jsem tě, bez vysvětlení. Aspoň to sis zasloužil,“ omlouvala se.

„Je to v pořádku, chápu to. Ale je ti jasné, že teď se mě tak lehko nezbavíš, že jo?“ zasmál jsem se.

Podívala se na mě a odpověděla na mou otázku: „Já se tě nechci zbavit, Jakeu.“

Líbl jsem ji na nos a celý se na ni svalil. Povalil jsem ji na bok, na nic nečekal a strčil jí ho tam. Nepotřeboval jsem moc času a už jsme se oba opět vznášeli ve výšinách rozkoše...

...

Vypadalo to, že Bella si v hlavě přehrávala to samé, co já, protože jsem ucítil její nesmělé doteky na svém těle. Byl jsem ihned připraven. Začal jsem jí doteky oplácet a užili jsme si skvělý, ranní sex.

„Ozvu se ti. Pa,“ řekl jsem a vtiskl jí rychlý polibek na rty.

Nedalo mi to. Sotva jsem odešel, chtěl jsem se tam vrátit zpátky. Byl jsem v tom zas až po uši. A Bella na tom byla určitě stejně. Těšil jsem se, až ji zase uvidím. Ale – vlastně – kdy ji zase uvidím?

Právě jsem odešel, ale nemůžu tě dostat z hlavy. Musím tě zase vidět. Co nejdřív.“

 I já tebe. Ležím ve vaně a vzpomínám na předešlý večer. Chci tě mít u sebe. Ozvu se ti zítra,“ odpověděla jsem mu.

Zítra. To není tak dlouho. To zvládnu.

Zamířil jsem domů a povzdychl si. Čeká mě teď ta míň příjemná věc. Celý den s Michell.

shrnutí

Doufám, že se vám kapitola z Jacobova pohledu líbila. Teď se zase na chvíli vrátíme k Belle a jejím "všedním" starostem. Moc vám všem děkuju. Hlavně těm, co vydrželi až sem, k desáté kapitole. Za to, že kapitola je tak brzo, můžete poděkovat Ciel. Děkuji ti, moje dnešní múzo. 

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Delusion of love - 10. kapitola: