Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dělám chyby - konec!

25.08.2010 (15:45) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2669×

Všechno jednou přebolí

Je konec srpna a mně se konečně podařilo všechny přesvědčit, aby jeli na velký lov. Zůstala jsem zde sama. Je pravda, že mě hlídá vlkodlak, ale ten spí tak tvrdě, že ho můj odchod nevykolejí. Chci se po dlouhých týdnech svobodně projít po lese. Sama! Cítit se volně i s tím míčem, který tlačím přede mnou. Poslední týdny je mi krásně, můj vhled zůstal na patnácti a nabírám až moc na váze. Všechny kontroly už jsou v pořádku a mě tedy napadá jediná otázka: ‚Jaké to bude, až budu rodit.‘

Ten den se blíží až moc rychle. Je pravda, že skoro nespím a nejím. Nějak nemám potřebu, přestože to do mne Carlisle cpe horem dolem. Moje chutě směřují spíš ke krvavému steaku než salátu s krevetami, co mi vaří Esmé.

Vzala jsem papírek a napsala na něj krátké: ‚Jsem v lese!‘ a dala ho Jacobovi do ruky. Ne, nevzbudil se. Oblékla jsem si svetr, nazula boty a už jsem dýchala čerstvý lesní vzduch. Alice moje rozhodnutí nevidí už delší dobu a Jasper nedokáže ovládat moje emoce. Je fajn chovat se opět jako člověk.

°°°

Nevím, jak dlouho tu už jsem, chodím sem a tam. Dům nevidím, ale vím, kde leží. Pamatuji si to. Jake mě stále ještě nedoprovází, což znamená, že spí. Dnešní odpoledne je fajn. Rodina se vrací k ránu a já mám tedy ještě dost času na návrat.

Když se přede mnou objeví muž, no muž je to upír. Hned na první pohled to vím – rudé oči, bílá pleť, neslyšné srdce a vrčí jako vzteklý pes.

„Co chceš?“ vyhrknu a jdu stále dál, jako by strach, že mi ublíží, který koluje mojí krví, neexistoval.

„Mám vyřídit pozdrav od Ara!“ >Aro, ach ten starý upír. Nedávno mi Edward říkal, že mě měli přeměnit už před dvěmi lety, a že Aro nedává druhé šance!< Nestihla jsem nic říct, jen jsem ucítila ostrou bolest na hrdle, jak mi jeho zuby prosekly tepnu. Tu ale za pár minut vystřídala bolest, jak Carlisle popisoval kontrakce a já věděla, že před přeměnou porodím, problém byl, že malá Meredit Alice Cullen není dost velká na to, aby přežila.

Za pár minut už jsem se snažila ji porodit bez cizí pomoci, až pozdě jsem si uvědomila, že mě Jacob nemůže vystopovat, že mě necítí. Za pár minut jsem už jsem naposledy zatlačila a Meredit byla na světě, ale netrvalo dlouho a i přes moji snahu zemřela. Carlisle věděl, že bude mít problém s oběhovou soustavou a bude muset být v inkubátoru, ale já neměla po ruce ani inkubátor ani Carlislea, který by jí mohl alespoň nějak pomoci.

Potom, co jsem si myslela, že porod je nejhorší bolest, kterou můžete zažít, jsem poznala ještě horší. Byla tma, když jsem zažívala počáteční oheň v mých končetinách. Ten se rozrostl do celého mého těla a spaloval mě. Křičela jsem, že chci umřít a věděla jsem, že mě nikdo neslyší. Byla jsem daleko, daleko od domu a i Edward se svým výjimečným sluchem by mě neslyšel. A pak o sobě nevím, snad jen, že mě něco zvedlo a pak už nic.

°°° (o 3 dny později)

„Edwarde, buď už zticha, můžeš být vůbec rád, že ji Felix nechal jen proměnit a že ji nezabil,“ křičela asi Alice na Edwarda.

„Meredit je mrtvá, ona ji nechala zemřít! Nenávidím ji!“ vzlykal Edward a já si uvědomila, že mě nenávidí. Dala jsem mu šanci být otcem a pak mu ji vezmu. Už skoro století byl smířený s tím, že tuto možnost ztratil a pak přijdu já – člověk a beru a dávám ji několikrát. Nakonec se však musí smířit s tím, že ji nedostane.

Kolikrát už jsem ve svém životě udělala chybu? Nespočetně krát a první z nich byla ta, že jsem ustoupila mamčině lásce. Kdybych to neudělala, mohla jsem žít někde klidný lidský život, na který už zbyly jen mlhavé vzpomínky. Druhá byla, že jsem se zamilovala a chtěla žít s upírem a třetí (jedna z největší a možná bude králem) je ta, že je – je všechny, ty co mi dali rodinu a lásku - opustím. Znovu, ale tentokrát už napořád.

Věděla jsem, že mě Alice neuvidí (můj štít se rozrostl) a Jasper neucítí moje emoce. Nikdo mě neuslyší a neucítí můj pach, až budu utíkat pryč. Teď mě ale čeká nejtěžší část chyby – rozloučení.

Drahý Edwarde,

vím, že mě nenávidíš za to, že jsem nedokázala zachránit Meredit. Věř mi, že se hnusím sama sobě, ale neměla jsem moc šancí. Sama v lese pokousaná upírem. Moje srdce vždy říkalo, že pro mě bude lepší zůstat s tebou, ale rozum říkal opak. Bude to bezpečnější, jednodušší, méně bolestivé a správné. Dnes mi už srdce nebije a tak nemůže řídit tělo. Je z kamene! Je z kusu ledu. Proto ti dokážu znovu ublížit, proto ti dokážu vzít poslední jistou věc, kterou máš kromě tvojí rodiny. Proto mi je dnes jedno, že možná budeš smutný. Proto mě to nebolí. Ztvrdlo a zkamenělo, ale až potom, co jsem tě slyšela mluvit s Alice o tom, že já jsem nechala Meredit zemřít a že mě nenávidíš. Bodlo mě to do srdce, přestože vím, že nenávist je nejvášnivější forma lásky. Zasadilo to rádu do jeho středu a pustilo do něj dusík, který ho zmrazil. Už nikdy nepocítím to, co jsem cítila k tobě. Milovala jsem tě nadevšechno na světě. Zemřela bych proto, abys žil, ale dnes se to změnilo. A tak, jak rychle to přišlo (tehdy v mých 17), tak rychle to odešlo, zmizelo. Můžeš mě nenávidět, jak uznáš za vhodné, ale uvědom si, že tím, že jsi neměl čistou hlavu a nechal ses unést nenávistí, jsi ztratil mě! Tenkrát jsem lhala, ale dnes nelžu, nemiluji tě, Edwarde Cullene!!!

S nenávistí, zlobou a nevěřícností Isabella

P.S. Ničeho nelituju! Ničeho! Odpouštím, ale nezapomínám. Říkám promiň, ale nelituji.

Dopis jsem měla napsaný během pár vteřin a chystala se na další. Už zbývaly jen dva.

Moje milovaná Alice,

vždy jsi byla mojí neuvěřitelně dobrou přítelkyní, sestrou a vrbou. Dokázala jsi mě chápat, rozesmát a prožívala jsi se mnou bolest. Nesčetněkrát jsi mi pomohla a já ti znovu děkuji. Byla jsi to ty, kdo nás s Edwardem dal dohromady a já ti budu navždycky vděčná! Tohle se nesmí dozvědět, takže si chraň myšlenky: Navěky ho budu milovat, i přes to, co řekl. On je prostě můj anděl a navěky bude. On mi ukázal, co je to život. Nikdy ho nebudu schopna nenávidět, stejně jako tebe. Jsi moje sluníčko, moje víla a můj malý elfík, co všechno ví až moc dobře. Svým způsobem tě miluji. Ty mi budeš hned po Edwardovi chybět nejvíc. Pokusím se s tebou nějak spojit, snad budeš mít alespoň nějakou dobu stejné telefonní číslo. Budu na tebe vzpomínat pokaždé, když se podívám na prstýnek na mojí ruce. Navždy budeš v mém srdci.

S láskou, vděčností a přátelstvím, které bude trvat navěky tvoje Bella

P.S. Vyřiď Jasprovi, že ho mám ráda. Že na něj nezapomenu.

Poslední dopis, byl pro zbytek rodiny a nebyl tak obsáhlý jako předchozí dva.

Carlisle, Esmé, Rosalie, Emmette a Jacobe,

děkuji vám za všechno, co jste pro mě udělali a omlouvám se za to, co vám dělám já. Budete navždy součástí mojí minulosti. Navždy vás budu mít ráda jako svoji rodinu. Děkuju.

Isabella

Jediné, co zbývalo udělat, bylo odejít. Byla jsem oblečená v nějakých riflích a tričku. Na dopisy jsem napsal adresáty, vzala je do ruky a otevřela dveře. Fakt, že jsem měla v krku jako v táboráku, mi nevadil, byly důležitější věci. Všichni do jednoho slyšeli, že jsem ty dveře otevřela, přesto se nikdo ani nepohnul. Sešla jsem schody tak rychle, jako nikdo jiný v domě svojí přirozenou rychlostí. Když jsem vešla do místnosti, všichni ztichli, zkameněli ve svých pozicích. Edward na mě setinu vteřini hleděl a pak odvrátil oči.

V mžiku jsem položila dopisy na stůl a stála u dveří. „Sbohem.“ To bylo poslední slovo, které jsem řekla, než jsem naposledy pohleděla na moji existenční lásku a zmizela v lese. Další důležitá věc: Ukojit žízeň!

KONEC!

Nikdo:

Ano, tahle skončil příběh o lidské Belle, která se zamilovala do upíra Edwarda, ale je to jen jedna část její existence, ta další ale zůstane utajena, protože ona bude ta, které se jednou bude bát celý svět a ten, který ji tolik nenávidí, ji sám požádá o smrt. To už je ale jiný příběh, který se odehrává v daleké budoucnosti!

Závěrem děkuji adminům, že brali ohled na moje chyby. Poděkování patří také KaciKacce a Blotik, které mi pomáhali s tvorbou. Stephenii za to, že mi dala námět k této tvorbě a především to poděkování patří vám, čtenářům, které neodradily dlouhé pauzy, a některé detaily J Mám vás ráda! Děkuji!

SHRNUTÍ