Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dělám chyby - 7. kapitola

09.03.2010 (09:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1931×

Hlupák

Přestala jsem přemýšlet, nechala jsem se ovládnout pocity – strach, touha, zlost, naděje. Začala jsem ho líbat a bylo mi jedno, že jsou nějaké hranice, že on se odtahuje, že podléhám chtíči, že se mi může něco stát. 

Odstrčil mě a já se udeřila do hlavy.

„Bell, promiň to jsem nechtěl.“ Byl zase u mě a strachoval se. Nic mi nebylo. Řekla bych, že s tím, aby se ode mne odtrhl, měl celkem problém. Znovu jsem ho začala líbat a prsty mu zajela do vlasů. Polibky jsem mu sjela po čelisti k uchu. 

„Miluješ mě? Tak neprotestuj.“ Vrátila jsem se k jeho rtům. Zapřela jsem se mu do prsou a on se položil na podlahu a já seděla na něm. Polibky mi vroucně oplácel a já mu rukama bloudila po hrudi. Něco mi na ní vadilo. >Košile!< 

Dala jsem do toho všechnu sílu, co jsem našla a roztrhla jsem jí. Knoflíčky popadaly na zem a jeho oči zčernaly. Lekla jsem se a na chvíli odtáhla. Byla to opravdu jen chvíle, ale on za ni stačil nás odnést na postel a zamknout dveře.

Hořela jsem touhou po jeho těle, po jeho dotecích, rtech. Naskytl se mi pohled na jeho dokonalou hruď. Ležela jsem pod ním a on mě líbal. Přestože se nadzvedával, aby mě nemačkal, jsem jeho tělo cítila na svém. Pomalým plynulým pohybem jsem pokrčila levou nohu a nártem jsem ho pohladila po jeho noze.

Zřejmě už taky zapomněl, že nějaké hranice byly, protože mi roztrhl tričko a líbal mě na břiše. Ruku jsem mu zapletla do vlasů a vzdychla. On se okamžitě vrátil k mým rtům a skoro mě nenechával dýchat. 

Rukou mi sjel po pokrčené noze od stehna ke kotníku a zpět plynule pokračujíc přes můj bok a pas. Našel mojí volnou ruku a zvedl mi jí nad hlavu. Vyhledal i tu druhou ruku a zvedl ji k té druhé, kde je chytl do pevného sevření jedné ocelové dlaně. Líbala jsem ho a nehodlala přestat. 

Volnou rukou mě hladit po břiše, bocích, dekolty, kam později zamířili i jeho rty. Najednou překousl spoj mezi košíčky od podprsenky a jazykem obkroužil moje bradavky.

„Edwarde,“ zasténala jsem. Pustil mi ruce a já ho převalila na záda. Nebránil se. Líbala jsem ho na jeho chladná dokonalá ústa a rukama rozepínala pásek u jeho kalhot, pak knoflík a zip. Než jsem stačila ty kalhoty sundat, už je sundával on mně. 

Ležela jsem tam jen v kalhotkách a to, že on má ještě kalhoty mě iritovalo. Strčila jsem do něj, on to nečekal, spadl na záda a mě se povedlo mu sundat kalhoty. Pohled na něj mě potěšil, no ano, neměl trenýrky. Ležel tam a čekal.

„Miluju tě Edwarde,“ řekla jsem a sedla si na jeho břicho. Líbala jsem ho a on? On mi najednou roztrhl kalhotky a byla jsem pod ním. Láskyplně se na mě podíval, já kývla a on do mě vstoupil. 

Milovali jsme se a při tom se líbali, po celou tu dobu jsme se líbali. Vzdychala jsem mu do úst. Když mě nechával nadechnout, tak jsem vydechovala jeho jméno a to ho donutilo přitvrdit. Moje ruce držel ve svěráku u mojí hlavy. Svými rty drtil ty mé.

Chtěla jsem, ale mě držel pevněji a on mi vyhověl. Několikrát mě dovedl k vrcholu a on tam byl vždycky se mnou. Nepřestával. Pořád mě miloval a já chtěla, aby to nikdy neskončilo. Nevnímala jsem svět kolem sebe, jen jeho jak se ve mně pohybuje a drtí mi zápěstí a rty.

Jenže všechno krásné jednou končí a skončilo i tohle. Párkrát přirazil, převalil se na bok, ale stále mě líbal. Chtěla jsem ještě, ale moje tělo mi to nějak nedovolovalo. Byla jsem unavená, příjemně, ale unavená. Stočila jsem se mu do náruče, naposledy ho políbila, on nás přikryl a já po malé chvilce usnula lehkým spánkem. 

Celou noc jsem ho vnímala vedle sebe, stále mě objímal a sem tam mě políbil do vlasů. Nepohnul se bez mého pohnutí. Broukal nějakou písničku a hladil mě po ruce. Nebýt toho snu asi bych ani nevěděla, že spím.

Ležím v posteli vedle Edwarda, který mě objímá a výská ve vlasech. Má zavřené oči. Zjeví se tam bytost s bílými křídli a promluví na mě líbezným důvěryhodným hlasem.

„Neboj se. Vám neublíží. Jste pod mojí ochranou a pod ochranou všech andělů, protože vy dva se navzájem milujete víc než je zbytek lásky na světě. Přestože je láska jeden z největších hříchů, vy jste výjimka potvrzující pravidlo. Kdyby jeden z vás zemřel, zemře druhý a to my nedopustíme, Kdyby jeden přestal milovat, druhého lásky zbavíme a kdyby jeden pomohl druhému, aby žili věčně, všechny nástrahy ustojíte. Tohle je slib, který dodržím buď já nebo moji přátelé. VY dva jste si souzeni a nelze vás rozdělit. Jeden druhému pomáháte, jeden druhého chráníte, jeden druhého milujete a to vás oba ochrání před světem. Už se tedy o jeho život nestrachuj, užívej a zapamatuj si každý okamžik s ním. V nebi máte vy i jeho a tvoje rodina místo,“ dořekla a zmizela.

Probudila jsem se s úsměvem a cítila, jak mě Edwardova paže objímá. Zachumlala jsem se do peřiny a přehrávala si ten sen. Užívej a zapamatuj… Tím se hodlám řídit. Otočila jsem se v jeho objetí a políbila ho.

„Jak si se vyspala?“

„Krásně.“

„Co chceš dneska dělat?“ Tak tuhle otázku jsem čekala. Začala jsem ho líbat a nehodlala přestat, ale on je prostě on. Odtáhl se a šel si pro oblečení.

„Co se děje Edwarde?“

„Nic! Musím pryč,“ řekl suše a vyběhl z pokoje. Nehodlala jsem akceptovat fakt, že budu celý den bez něj a tak jsem se oblékla do města a šla do kuchyně. Po cestě jsem potkala Alice.

„Dobré ráno Bell, jak si se vyspala? Ty někam jdeš?“ ptala se Alice, tak rychle, že jsem to stěží pobírala.

„Edward odešel, jdu i já.“

„Kam jdeš?“ Buď byla opravdu tak zvědavá a nebo od mě od Edwarda dostala na povel.

„Sama nevím,“ odvětila jsem bez zájmu a nalívala si džus.

„Emme, půjčíš mi jeep?“ houkla jsem do obýváku, kde seděl s Rose a nevypadal, že by se někam chystal. Byl docela zaměstnaný.

„Jo, jo Bell, pujč si ho, ale nezničit. Není to Edwardovo volvo, nemá posilovač,“ kdyby ho zase nezaměstnávali Rosalininy rty, asi by se smál.

„Děkuju, klíče?“ 

„V zapalování,“ řekla Rose místo něj a hodila na mě pohled ve stylu: vypadni už! 

„Dík a zatím,“ houkla jsem už na cestě do garáže. Otevřela jsem dveře a nastartovala motor. >Alice mě bude určitě hlídat, minimálně v hlavě, takže žádné plány.< Vyjela jsem na lesní cestu, která od nich vedla a jela jsem směrem k Port Angeles. 

Každý koho jsem ve Forks potkala se na to auto podíval, ale dovnitř neviděl – černá skla. Charlieho jsem už asi měsíc neviděla, ale nijak jsem se k tomu nehrnula. V hlavě jsem se mi míhaly myšlenky. Jsem s Edwardem zasnoubená a miluju ho nadevšechno na světě, ale i přes ten sen se o něj bojím. Na cestu jsem se moc nesoustředila a na ručičku tachometru taky ne, najednou koukám a 150 km/h no to by mě Edward zabil. Zpomalila jsem a zase jsem byla mimo. On mi to kazí, mojí odhodlanost dnes nevylézt z postele a být tam s ním, zkazil to. Zase jsem jela rychleji, než bych měla, ale uklidňovalo mě to. Tak jsem to nechala být.

V Port Angeles jsem zaparkovala kolem jedné odpoledne a vydala se do obchodu s oblečením, kdyby mě tak viděla Alice. povzdechla jsem si v duchu. Chvíli jsem prolézala regálky a ramínka s oblečením. Něco jsem našla, byl to opravdu odvážný kousek spodního prádla. Vyzkoušela jsem si ho a koupila. Hned vedle byl obchůdek s botami, nějaké se mi líbily a neváhala jsem si je koupit. Docela jsem se bavila.


Edward:

Vrátil jsem se asi za půl hodiny, ale Bella byla pryč.

„Kde je?“ ptal jsem se Alice. „Měla si na ni dávat pozor,“ křikl jsem na ni.

„Nejsem hlídací pes a navíc, Bella už je dospěla, možná dospělejší než ty amigo a nepotřebuje mít pořád za zadkem někoho z nás. Proč myslíš, že si vzala Emmettův jeep a ne tvoje volvo? Protože jeep je bezpečnější. Vypadala dost naštvaně a já se do toho nechci motat, kdyby si chtěla povídat a nebo chtěla, abych jela s ní, poprosí mě a navíc jí došlo, že si mě pověřil, abych ji hlídala. Nechci, aby si mě zprotivila,“ odsekla a vyběhla za Masérem do pokoje.

Fajn, ani nevím, kde je. No budu se muset nějak zabavit. Odešel jsem do pokoje a leštil sudoku, normální lidskou rychlostí. Jak je to může bavit k sakru. Jdu na lov. Vyběhl jsem z pokoje a běžel ven. 

„Můžu jít s tebou,“ ozvalo se ze sedačky.

„Jo Esmé, pojď,“ přitakal jsem jí a odběhli jsme. Běželi jsme a pak se Esmé oddělila. Neměl jsem chuť zabíjet a tak jsem jen běžel. Daleko od domu.


Bella:

Chodila jsem po ulicích a minuty utíkaly rychleji než jsem chtěla. Pořád dokola se mi v hlavě přehrávala věta „Nic! musím pryč!“ a já nemohla přijít na to, co se stalo. Setmělo se a já se vrátila k autu. Sedla jsem si za volant, zamkla se a až teď mi došlo všechno, co se stalo. Chtěla jsem být s ním, ale odjela jsem. Musím za ním, přestože mě naštvalo, že mi neřekl důvod, ale musím se smířit s tím, že je takový jaký je. Nastartovala jsem a rozjela se směr domov.

Cesta mi trvala ještě kratší dobu než předtím, ale jen co jsem vjela do Forks, všechno na mě spadlo – vina, nejistota, netrpělivost, nedůvěra, samota. Všechny tyhle pocity, ale překryl jeden, ten největší – láska. Ručička rychle stoupla a já byla během deseti minut před domem. Zaparkovala jsem a vběhla do domu.

„Klíčky jsou v zapalování!“ houkla jsem do domu a vběhla do našeho pokoje. Nebyl tam. >Sakra!< Vyběhla jsem z domu do lesa.

„Edwarde?!“ křičela jsem a doufala, že mě uslyší. Utíkala jsem s pocitem Déja vu a opakovala jeho jméno. Viděla jsem maximálně na délku mojí paže, ale bylo mi to jedno. I přestože jsem měla ten kladný sen, to, že by mohl být mrtvý, mě děsilo.


Edward:

Měl bych se asi vrátit. Přece jenom nechci, aby o mě měla strach. No spíš já mám strach o ní. Otočil jsem se a nejvyšší rychlostí jsem se vydal domů. Najednou jsem jí uslyšel volat svoje jméno.

„Edwarde?!“ Bylo to tiché, chraplavé a vysílené zavolání. Rozběhl jsem se za tím hlasem, ale najít jsem jí nemohl.

„Bell?! Kde jsi? Zavolej ještě jednou,“ křikl jsem do lesa a oval se, teď už hlastěji, ale ještě více vysíleně její hlas.

„Tady,“ křikla a její hlas vyprchal. Co se s ní stalo? Rozběhl jsem se a snažil je jí najít, ale vítr byl můj nepřítel a foukal mi do zad. Našel jsem jí. Ležela v kapradí a měla zavřené oči.

„Bell, co tady…“ dál jsem se neptal, nemělo to cenu. Neodpověděla by. Byla promoklá a špinavá, jak několikrát padla na lesní zeminu. Zvedl jsem jí a běžel s ní do domu. V obýváku mě zpražili všechny páry očí a směs nadávek, které si mysleli na můj účel. Bylo mi to jedno. 

Vběhl jsem do koupelny a napustil vanu teplou vodou. Svlékl jsem Belle šaty a položil jí do vody. Probralo jí to, ale ne úplně. Já jí nechtěl probudit, ale zahřát. Chvíli jsem jí držel ve vaně a pak jí osušil a nesl do postele. Přikryl jsem jí peřinou a ještě dekou, která byla přes křeslo u okna. Nelehal jsem si k ní, byla by jí ještě větší zima. Doufám, že nenastydne. Jsem hloupý, že jsem ráno odběhl, kvůli tomu, že jsem se lekl jejích očí, které byly naplněny touhou a strachem. Vždyť jí miluju a tu touhu jsem cítil taky. Jsem hlupák. Seděl jsem opřeny o bok postele a přemýšlel.

další

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dělám chyby - 7. kapitola: