takže ehmmmm tohle je nejspíš poslední díl, protože to moc lidí nečte. takže konec
14.01.2010 (13:45) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2275×
Ne!!!
Chvíli jsem čekala jestli se bude něco dít, ale on stále stál u dveří a hleděl jako by skrz ně. Rozhodla jsem se tedy, že ho vzbudím z transu. Došla jsem k němu a chytla ho za rameno a…
Edward
V hlavě se mi honila spousta myšlenek o něm, o tom co tu chce. Copak mi život nezkazil dost a nejen mě, ale i nám všem? Najednou mě někdo chytl za rameno. Ani ne během vteřiny jsem se otočil s děsivým vrčením a dotyčného odstrčil vší silou k protější stěně, která byla prosklená. Sklo se rozbilo a postava vyletěla ven.
Když jsem si uvědomil, kdo to byl vyběhl jsem za ní. Ležela v rozbitém skle a kolem ní se začala rozlévat krev. Měla zavřené oči. Vzal jsem jí a rozeběhl se s ní do nemocnice.
Vběhl jsem na chirurgii a rozkřičel se „Carlisle“ Za pár minut jsem ho viděl lidským krokem přicházet. Když Bellu uviděl rozběhl se ke dveřím ordinace a já spěchal za ním.
„Co se stalo Edwarde.“
„Karl vrátil se a…“ přerušil mě.
„To on?“ tázal se Carlisle.
„Ne já, lekl jsem je jejího dotyku na mém rameni. Byl jsem mimo. Prohodil jsem jí skleněnou stěnou. Ale na povídání je času pak. Teď mi zachraň snoubenku, teda jestli si to po tomhle nerozmyslí.“
Carlisle mě poslal ven na chodbu a zavolal k sobě jiného doktora. Za pár minut jsem viděl jak jí vezou na sál a Carlisle mi v myšlenkách posílal zprávy o jejím stavu. Nebylo to moc dobré. Vůbec to nebylo dobré.
Nejradši bych se zabil za to jsem udělal. NA konci chodby jsem viděl zbytek mojí rodiny a Alici s vraždícím pohledem. Nejdřív mě seřvala, ale pak objala. V myšlenkách celé rodiny jsem viděl svůj obličej.
Najednou jsem uslyšel známou mysl. Rozzuřil jsem se. Byl to Karl. Kdybych měl krev byl bych rudý jako rajče vzteky. Rozešel jsem jeho směrem. Chytil jsem ho za ramena a vyvedl ven. Moje rodina mě následovala.
„Zase! Proč mi kazíš život. Dělá ti to tak velkou radost.“ Řval jsem na něj v lese za nemocnicí.
„Co jsem udělal?“
„Ještě se ptej, proč sem po všem tom, co jsi mi řekl necelým rokem, ještě lezeš?“
„Co jsem ti řekl? Jen pravdu. To, že jí jednou zabiješ buď ty nebo já a že jí máš nechat na pokoji? To že tě nemiluje že je jen oblouzněná tvojí krásou. To, že jsem tě k tomu svým darem donutil, po tom co jsi to odmítl. Sice jsme jenom telefonovali, ale vše co jsem tenkrát řekl byla myšleno smrtelně vážně. Už nemůžu za to, že jí málem zabil upír. Za to už může jen její hloupost. Upřímně nevybral jsi si zrovna nejchytřejší a nejkrásnější holku.“ Křičel Karl.
„Co jsi to řekl? Že je hloupá a ošklivá.“ Teď už by se na mě asi vařila voda. Neváhal jsem a skočil na něj. On dokázal ničit mezilidská (upírské) citové vazby, ale zrušil jenom tu mojí, hajzl. No on jí nezrušil, jen přerušil. Věděl jsem, že i kdyby mě zabil rodina mě pomstí. Měl jsem však výhodu, že jsem mu četl myšlenky. Zachvěli byl roztrhám a hořel. Vůbec mi nevadilo, že jsem jen kousek od nemocnice.Prostě jsem ho za to musel zabít, protože kdyby se dnes neobjevil u našich dveří, neležela by teď Bella na operačním sále.
Jen co jsem to tam dodělal, jsem se otočil nemocnici a spěchal do ní. Čekal jsem před operačním sálem a poslouchal myšlenky doktorů, ale především Carlislea, to on mi toho říkal nejvíc asi věděl, že tam stojím. Za hodinu vyšel ven s kamenným výrazem.
„Ne!“řekl jsem potichu.
„Edwarde“ řekl Carlisle a zbytek mi poslal v myšlenkách.
Bella
Cítila jsem neskutečnou bolest a pak mě pohltila temnota. Ale já nechtěla upřít, těšila jsem se na svatbu, na svatební noc. Nechtěla jsem zemřít, milovala jsem přeci Edwarda a chci s ním být, ne celý život, ale celu věčnost. Vím, že by mě jednou proměnil, ta představa, že jednou umřu, je pro něj bolestnější než to, že budu stejná jako on. Chci si nafackovat za to, že jsem jen pomyslela na toho druhého upíra. Teď chci žít. Chci žít pro něj.
Z povzdálí sem slyšela slova: Bojuj, sakra Bello bojuj, nedělej mu to a žij. Snažila jsem se udržet tu tíhu nade mnou, ale bylo to těžší a těžší. Bojovala jsem a myslela při tom na Edwarda. V hlavě sem se mu omlouvala. > Promiň asi nemám tolik sil. Miluji tě. < opakovala jsem to stále kolem dokola a doufala jsem, že mě uslyší. >Miluji tě, miluji tě…< stále dokola.
Najednou se všechno zastavilo a já viděla tu postavu .
„Co ode mne chceš?“ tázala jsem se.
„Můžu ti pomoct.“ Odpověděla.
„Jak?“
„Přežiješ a budeš v kómatu. A když se vzbudíš, nebudeš si na něj pamatovat.“
„Nebo?“
„Zemřeš!“
„Proč to pro mě uděláš?“
„Jsem anděl"
„Ahh tak, dej mi chvilku… Je naděje, že bych přežila bez tvojí pomoci?“
„Ne!“
„Pak to beru!“ Protože věřím, že moje láska k němu vše zpraví.
Tma opadla a já slyšela jen děsivý smích a cítila neuvěřitelnou bolest.
Edward
Narkóza už vyprchala a ona byla v kómatu, jen šťastně oddechovala. Najednou se jí pohla víčka a ona otevřela oči.
„Kdo jsi, kde jsem já, od kdy tě znám, co se mi stalo a jak dlouho tu jsem?“
Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dělám chyby - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!