Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dělám chyby - 3. kapitola

...


Dělám chyby - 3. kapitolaje tu další díleček. Bella nemá zrovna dvakrát pevnou vůli, asle kdo by mu odolal. Jestli budu pokračovat, záleží jen na vás. Pište komentky a slibuju, že se tam objeví Edwardův sok.

Vždycky mě dostane. :(

hudba

Ráno jsem jela do školy. Tu noc jsem vůbec nespala. Věděla jsem, že tam bude. Věděla jsem, že se mnou bude chtít mluvit a chtěla jsem se tomu vyhnout. Když jsem přijela na parkoviště, už tam byl. Zaparkovala jsem co nejdál a vydala jsem se do školy. Ani jednou jsem se na něj nepodívala. Bolelo mě to a jeho asi taky, ale už mě s tím opravdu štve. Bello chci tě chránit! Ale aby ho napadlo, že nejvíc mě ochrání tím, že mě promění a budeme spolu navždy. Nejvíc mi totiž ublíží tím, že mě od něj oddělí smrt. Žádná lidská bolest se nevyrovná bolesti, kterou cítím, když jsem bez něj.

Prošla jsem kolem něj a cítila jsem jeho pohled na mém obličeji. No nedivím se. Moje kruhy pod očima a červené oči mu asi napověděli, že mě to bolí, když to musím dělat. Najednou jsem ucítila ledovou ruku na mém rameni. 

„Nech mě být. Nemám na tebe náladu!“ křikla jsem za sebe. 

„Ale Bello…“ řekl zoufale, ale to už jsem běžela do budovy. Dnešní hodina biologie bude opravdu záživná.

Vletěla jsem do třídy matematiky. Sedla si na židli a začala přemýšlet co mu řeknu. Najednou jsem měla mokrou tvář. Utřela jsem si ty slzy dlaněmi a přemýšlela dál. Jestli to takhle bude brát dál a nebude akceptovat mojí volbu, tak se s ním rozejdu. Bude mě to bolet, hodně bolet, ale bude to tak nejlepší. Jak pro mě tak pro něj. Já mu víc ublížím tím, že bych se ve spěchu za nimi zabila, než tím, že je opustím. Z přemýšlení mě vytrhlo zvonění a tak jsem si začala balit. Vešla jsem na chodbu a tam to do mě v plné lidské rychlosti naprala Alice.

„Dávej pozor Alice!“ vynadala jsem jí.

„Bello! Ty mě poslouchej. Nesmíš udělat to co udělat chceš. Zabilo by ho to víc než tvoje smrt!“ křičela na mě Alice, až se na nás všichni otáčeli.

„Jak víš co chci udělat?“ ptala jsem se a byla naštvaná, že to ví.

„Viděla jsem váš rozhovor a pak jak Edward umírá za živa.“ Odpověděla a já se vyděsila.

„Tak co mám dělat?“ ptala jsem se.

„Na to budeš muset přijít sama.“ Řekla mi smutně.

„Fajn!“ řekla jsem uraženě a vydala se do další učebny.

Po zbytek dopoledne jsem přemýšlela nad tím, co mám udělat a usoudila jsem, že ho trochu vydusím a nebudu se s ním chvíli bavit. Ať okusí alespoň trošku z toho, co bude cítit až umřu. Stejně to moc dlouho nevydržím.

Čekal mě oběd. Sedla jsem si k volnému stolu a pustila se do jídla. Naobědvaná jsem byla rychle. Ani jednou jsem se k jeho stolu nepodívala. Ale celou dobu jsem na sobě cítila jeho chladný a zoufalí pohled. Jeho nálada byla cítit přes celou místnost. Zvedla jsem se od stolu, odnesla tác a vyrazila na hodinu biologie.

Sedla jsem si do lavice a začala je učit. Co kdyby náhodou zkoušel. Se zazvoněním do třídy vešel Edward a hned za ním profesor. Edward se na mě tázavě podíval a já jen kývla, že si může sednout. Profesor začal vykládat látku a já se začala nudit. Cítila jsem na sobě zoufalý, smutný, toužebný ohled. Musela jsem si zakrýt tvář dlaněmi. Spadly mi do nich slzy. Poznal to.

„Ty pláčeš?“ zeptal se potichu, tak že jsem to mohla slyšet jen já.

„Ne!“ setřela jsem slzy a otočila se na něj. Moje a jeho oči se setkali a já se v nich začala topit.

„Lhát neumíš a navíc nemáš vodě odolnou řasenku.“ Pousmál se. Stále jsem se topila v jeho očích a nemohla vyplavat nahoru.

„Proč mi tohle děláš???“ zeptala jsem se a slzy mi zase tekly.

„Co ti dělám?“ při téhle otázce byl zoufalí.

„Utápíš mě ve svých očích a v moři citu, který se mi do srdce nevejde.“ Řekla jsem šeptem, ale on to slyšel.

„Promiň.“ Už se zase omlouval. Byl smutný. To už jsem nevydržela, vím že byla hodina, ale to opravdu nešlo a začala jsem ho líbat. Nejdřív byl překvapený, ale pak si uvědomil co dělám, zvedla se mu nálada a polibky mi vroucně oplácel, až do té doby než za námi nepřišel profesor a nesdělil nám, že je hodina a že jsme po škole. Dnes mi to vadilo. Usmířila jsem se s Edwardem a hned jsem po škole. Po zbytek hodiny jsme na sebe pořád koukali, ani nevím o čem dnes ta látka byla.

Po vyučování jsme strávili ještě hodinku ve třídě, kde jsme jako malé děti opisovali „Líbání si mám nechat na odpoledne.“ Jako trotlové 200x. Což o to on to měl během pár vteřin, ale mě to trvalo tu hodinu. Když jsem to dopsala a odevzdala profesorovi. Edward mě chytl za ruku a vedl mě k mému autu.

„Ty tu nejsi autem?“ zeptala jsem se.

„Ne dnes jsem jel s Alicí a s Jasperem.“ Odpověděl. Otevřel mi dveře od spolujezdce. Ani jsem neprotestovala, byla jsem zvyklá ho nechávat řídit. Nasedl za volant a vyřítil se z parkoviště. Milovala jsem rychlou jízdu.

„Zapomněl jsi odbočit.“ Oznámila jsem mu. 

„Mi jedeme k nám? Já myslel, že k tobě.“ Odpověděl. Nestačila jsem ani nic říct a už to otáčel a jel k nim domů.

Vysedala jsem z auta a už jsem měla kolem krku Alici.

„Děkuju.“ Šeptala mi do ucha.

„Já děkuju tobě, kdybys mi to neřekla. Asi bych teď někde brečela a chtěla se zabít, že jsem to udělala.“ Zašeptala jsem jí nazpět. 

„Edwarde?“ zavolala na něj Alice.

„Ano Alice?“ odpovídal ještě zpoza volantu.

„Jo to by bylo super Alice.“ Odpověděl na nevyslovenou otázku.

„Ne, Alice vymysly jinou výmluvu! Na tohle už neskočej.“ Další nevyslovená otázka.

„Tak už dělej!“ vykřikl.

„Mohli by jste mi někdo říct co se tu děje?“ zeptala jsem se. Nic!

„Alice?!“ zeptala jsem se. Jen zakroutila hlavou a byla v domě.

„Edwarde, prosím.“ Tohle na něj vždycky platilo.

„Ne dneska ti ani psí pohled nepomůže.“ Usmál se.

 

SHRNUTÍ


Pište komentky, ať vím jestli mám dál psát.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dělám chyby - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!