Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dělám chyby - 2. kapitola

smilexD

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dělám chyby - 2. kapitolaTady je to pokračování k Já jsem v to doufala. Doufám, že se vám to bude líbit

01.12.2009 (18:30) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2818×

Už vašemu světu nestačím

Bylo pochmurné odpoledne a já s Edwardem jsme seděli u něj v pokoji a povídali si. Absolutně nechápu, kde pořád bereme ty témata, ale poslední dobou se motáme stále kolem toho jednoho.

„Ne Bello, to po mě nemůžeš chtít!“ křičel na mě Edward.

„Ale můžu. Bylo by to jednodušší.“ Stála jsem si za svým.

„Co by bylo jednodušší?“ ptal se a stále křičel.

„Všechno!“ odpovídala jsem a začala stupňovat svůj hlas.

„Co všechno?“ ptal se dál.

„Nemusel by jsi se tolik ovládat, nemusel by jsi mě pořád hlídat. Nemusel by jsi se o mě pořád tolik bát. Mohl by jsi překročit ty hranice co máš, když jsem stále člověk.“ To už jsem na něj křičela a neměla jsem daleko k tomu, odejít z místnosti.

„Tak o tohle ti jde?“ řekl zmateně, ale na jeho tónu to zmatení nic nezměnilo.

„Ne, jen o tohle mi nejde. Nechci zestárnou a zemřít po tvém boku. Chci žít, existovat po tvém boku celou věčnost. Proč mi to nechceš splnit. Neubližuj mi zase prosím.“ Křičela jsem, ale potom co jsem vyslovila poslední větu jsem jí chtěla vzít zpět.

„Já ti ubližuji?“ tázal se s zoufalým výrazem ve tváři.

„Ne, promiň, tak jsem to nemyslela. Každý den můžu umřít.“ Při těch slovech ztuhl. „Já nechci umřít, chci žít věčně s tebou. Může se stát cokoliv. Může mě přejet auto. Může mě někdo přepadnout a zabít. Můžu spadnou ze schodů, a že se mi to daří často a zlomit si vaz. Můžu zakopnou o práh a rozseknout si hlavu. Způsobů jak umřít lidsky je spousta, jsou tu ale i další. Můžu se říznou a Jaz po mě vyjede a ty ho nestihneš zastavit. Ne že bych Jasprovi nedůvěřovala, ale já jsem magnet na neštěstí. Může se vrátit Victorie a zabít mě. Můžu potkat smečku vlků a ti mě omylem zabijí. Zítra se může stát spousta věcí a ty je třeba nedokážeš odvrátit. Alice taky není vševědoucí.“ Když jsem ta slova říkala byla jsem stále rozzlobenější. On na mě jen koukal a s každou další možností jeho obličej posmutněl víc a víc.

„Ty víš, že bych to nedovolil.“ Odporoval mi a v hlase měl zlost.

„Vím Edwarde, jsi sice upír, ale ani ti nejsou dokonalí. Nemůžeš změnit všechno.“ Křičela jsem na něj, teď ale už méně rozzlobená. Všechno co jsem mu říkala mě bolelo, ale musel to vědět.

„Zemřel bych radši místo tebe. Kdybys zemřela, šel bych za Jakobem a poprosil ho, jestli mě zabije, jen abych mohl být s tebou.“ Odpovídal s bolestí v hlase. Tato slova mi začala prohlubovat zase díru v hrudi.

„Ne o tomhle ani nepřemýšlej. Až umřu a že jednou umřu, jestli mě neproměníš, budeš žít dál. Vzpomeneš si na mě a půjdeš dál beze mne. To je život. Lidé umírají a jiní se rodí. Budeš mít zbytek věčnosti na to, aby jsi se znovu zamilovat. Věřím, že na světě bude někdo, kdo ti znovu učaruje.“ Křičela jsem na něj a popadala dech.

„Ty si věříš tomu, že až zemřeš, že se znovu zamiluji?“ tázal se, již bez vsteku.

„Ano, na světe bude žít nějaká, do které se zamiluješ a budeš jí milovat stejně jako mě. Možná i víc.“ Jen ta představa mě bolela.

„Pak asi nevíš jak moc tě miluji!“ začal zase zvyšovat hlas.

„No asi si to nedokážu představit.“ Zase jsme na sebe křičeli.

„Miluji tě nadevšecko na světe. Zemřel bych pro tebe.“ Odvětil.

„A já bych zemřela pro tebe, jen abys byl šťastný. Dáváš mi tolik citu, že to moje lidské srdce nemůže přijmout. Edwarde jsem člověk a ti do vašeho světa nepatří. Proto o vás nemá nikdo vědět. Ne kvůli prozrazení, ale kvůli tomu, že člověk nestíhá kroky nadpřirozena. Je to jako když držíš malé dítě za ruku a jdeš s ním někam. Ono musí dělat dva kroky na jeden tvůj. A stejné je to se mnou. Musím dělat dvakrát tolik kroků, abych vám stačila. Už vám nestačím. Vzdalujete se s každým krokem dál a dál a já to neumím zastavit. Svět nadpřirozena není pro člověka.“ Křičela jsem na něj a při těch slovech se mi chtělo brečet. Do teď jsem si to nepřipouštěla, ale je to pravda. Vzdalují se. Není to jako na začátku. Potřebuji si odpočinout na chvíli zastavit.

„Nepatřím sem, jsem jen návštěva, která se potom vrátí. Buď chci patřit do vašeho světa úplně a nebo“ začala jsem plakat „a nebo vůbec. Už dál prostě nemůžu.“ Těchto slov jsem litovala, ale musela jsem je říct.

„Bello.?“ Začínal to chápat. Tolik zoufalství jsem v jeho očích ještě neviděla. 

Vyběhla jsem z jeho pokoje se slzami. Jen jsem slyšela jak za mnou křičí, ať se zastavím, že mě odveze domů. „Ne Edwarde poprosím Alici.“ Plakala jsem a Alice přiběhla z kuchyně.

„Mi někam jedeme?“ řekla než se na mě podívala. Jakmile mě uviděla, dál to neřešila a brala si klíčky. Domů mě odvezla mlčky. Vystoupila jsem a Alice už chtěla odjet.

„Nechceš tu se mnou zůstat Alice? Jsi moje nejlepší kamarádka a já nevím komu se mám svěřit.“ Poprosila jsem jí.

„No mě to nevadí. Jen jsem si myslela, že chceš být sama.“ Odpověděla a stála vedle mě.

„Sama? Bez vás? Už nikdy!“ začala jsem plakat ještě intenzivněji. Ta představa, že mě zase opustí byla šílená.

„Ššš“ začala mě utěšovat a vedla do domu.

„Alice, kdybys věděla, co jsem mu řekla.“ Začala jsem.

„Bello, vím co jsi mu řekla i kdybych neměla vize, slyšela bych to. Křičeli jste na celý barák. I člověk by to slyšel.“ Odpověděla mi.

„Ach Alice.“ Pořád jsem brečela a Alice mě vedla po schodech do pokoje.
Byla se mnou celou noc. Byla jsem jí za to vděčná. Celou noc jsem brečela a Alice se mě snažila utěšit. Nedařilo se. Brečela jsem pořád a pořád, už svítalo.

„Alice, neměla by jsi jet domů?“ říkala jsem mezi vzlyky.

„Bello, zůstanu s tebou, dokud se neuklidníš. V takovémhle stavu tě neopustím.“ Oznámila mi s ochranitelským tonem. 

„Děkuji Alice.“ Objala jsem jí.

„Není zač Bello. Jsi taky moje nejlepší kamarádka a tohle kamarádky dělají.“ Usmála se.

Moc dlouho, už jsem nebrečela. Uklidnila jsem se a Alice mohla odjet. 

„Nepotřebuješ něco? Nebo můžu pro tebe ještě něco udělat?“ zaptala se než odjela.

„No vlastně ano. Kdyby za mnou chtěl jet Edward, zastav ho a řekni mu něco jako: Nech jí čas. Nebo tak něco. Prosím.“ Odpověděla jsem.

„Dobře, budu se ti snažit vyhovět.

 

 

SHRNUTÍ

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dělám chyby - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře