Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dear sister I. kapitola

13.05.2010 (15:00) • Dundee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1141×

Dear sister

I. Kapitola - Dopis
Ester
Itálie - Lecce 

Poslala jsem dítě s dopisem pro mou sestru pryč. Jen co zmizelo za rohem,  vydala jsem se zpět k vykopávkám. Slunce už bylo za horizontem a zůstalo tu jen pár dělníků, kteří uklízeli nářadí. Nakonec jsem úplně osaměla. Okolí osvětlovalo jen pár pouličních lamp. Popadla jsem svoje věci a šla jsem domů. Zamkla jsem bránu, aby se k vykopávkám nikdo nedostal. Otočila jsem se a přede mnou stál nějaký muž. Černý plášť mu sahal až na zem. Jediné, co bylo ve světle vidět, byla jeho bílá tvář a přívěšek na krku ve tvaru V. Byl to ten samý přívěšek, jaký byl v kryptě. Hned mi to došlo. Z toho, co jsem se stačila dozvědět, by mi křik ani útěk nijak nepomohly, když je upír.
„Je to ona," konstatoval hlas ve tmě. Upír přede mnou se usmál a pak jsem omdlela.

Tea
Afrika, Nioro du Sahel - o 56 hodin později

Sedla jsem si na pařez s miskou kyinkyinga (africký kebab) a pozorovala jsem domorodce, jak tančí kolem velkého ohně. 
„Můžu si přisednout?" zeptal se mě Mitchel, vedoucí naší výpravy.
„Samozřejmě," odpověděla jsem a udělala mu místo.
„Přišel ti dopis," řekl a podal mi krabici.
„Od koho?" zeptala jsem se a otáčela jsem krabicí.
„To tam není, ale přišlo to z Itálie," odpověděl Mitchel a vběhl do tancujícího davu a začal s nimi taky tančit. Usmála jsem se nad tím a rozbalila jsem krabici. První, co jsem uviděla, byl nažloutlý papír. Rozevřela jsem ho a četla.

Drahá sestro,
Už dlouho jsme se neviděly a nerozešly jsme se v nejlepším. Avšak nyní tě žádám o pomoc. Objevila jsem něco neuvěřitelného a přesto skutečného. Od té doby, co jsem to objevila, se v mém okolí dějí divné věci a pár lidí z mého týmu se ztratilo a obávám se, že další budu já. Proto jsem ti poslala jedinou věc, kterou jsem mohla, a to dopis a předmět, který jsem našla v kryptě. O jeho významu moc nevím, ale někdo chce, aby ten předmět zmizel, a ty jsi jediná osoba, které ještě věřím. Je moc důležité, aby si to odvezla do Benátek. Určitě ti nemusím psát, koho tam máš najít.
Ester

Svírala jsem dopis v ruce. Moje drahá sestra se mi ozvala poprvé za dva roky. Kdyby mi nenapsala, že po ní někdo jde, tak bych se zasmála, ale mojí sestru nikdo ohrožovat nebude. Je pravda, že dva roky jsme si neposlaly ani přání k Vánocům, ale je to moje setra a nikdo ji nebude pronásledovat. Nikdo! Podívala jsem se do krabice, na dně byla dřevěná krabička. Otevřela jsem ji. Uvnitř byl kříž. Byl vykládaný drahokamy a spojen zlatem. Zvedla jsem ho za zlatý řetízek do vzduchu. Ve světle ohně byl ještě nádhernější. Pár domorodců se na mě otočilo, tak jsem ho radši hned schovala zpět.
„Co to bylo?“ zeptala se mě Aida, věštkyně místního kmene.
„No," zaváhala jsem. „Můžu využít tvých služeb?“ zeptala jsem se nakonec. Aida se usmála.
„Ale zajisté, pojď,“ pobídla mě a já ji následovala do jejího obydlí. Aida si sedla na bambusovou podložku a já si sedla naproti ní.
„Tak, co potřebuješ?“ zeptala se mile. Vytáhla jsem kříž.
„Můžeš mi o tom něco říct?“ podala jsem jí kříž a Aida ho se zájmem sledovala. Nakonec vytáhla pár věcí a něco mumlala. Protočily se jí panenky a na krku jí vystouply žíly.
„Je to velmi zlé,“ pronesla, když už byla zase v pořádku.
„Jak moc?“ zeptala jsem se. Aida svraštila čelo.
„Moc zlé. Měla by ses toho vyvarovat, Teo," varovala mě.
„Bohužel,jde o mojí sestru,“ řekla jsem a vzala si od ní kříž. Chystala jsem se k odchodu, když mě Aida zastavila. Do ruky mi dala dýku.
„Pomůže ti to," zdůvodnila mi to, a pak mě popostrčila k východu. Nevzdorovala jsem jí. Poslušně jsem vyšla ven. Dýku i s křížem jsem schovala do krabice.
„Stalo se něco?" zeptal se Mitchel, který se tu z ničeho nic objevil.
„Musím odjet," informovala jsem ho.
„Bránit ti nebudu," zamumlal a napil se z poháru.

Ester
Itálie, Volterra

Ležela jsem na zemi, když se zase otevřely dveře. Bylo mi jasné, co mě čeká. Přistoupil ke mně Felix. Teda tak mu říkala ta malá upírka Jane. Felix mě chytl za ruku a vlekl ven z cely. Bolest jsem už po návštěvě Jane nevnímala. Nebylo mi jasné, jak to udělala, ale jen se na mě dívala a mě celým tělem proplouvala nesmírná bolest. Pokaždé, když přestala, měla jen jedinou otázku: kde je ten kříž? Vždycky jsem jí poslala do horoucích pekel. Nic jiného si nezasloužila. Felix se zastavil a já jsem vzhlédla vzhůru. Byla jsem v kulaté místnosti.

„Felixi, to snad nebylo nutné," promluvil černovlasý muž na prostředním trůnu a zvedl se. Šel ke mně. Pozorovala jsem jeho ladnou chůzi, která mě doslova uchvátila. Felix mě chytl a postavil. Měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou. Muž se zastavil tři metry ode mě a sjel mě pohledem.
„Doslechl jsem se, že nám nechceš sdělit, kde je ten kříž," pronesl a prohlížel si mě rudýma očima. Usmála jsem se nad vzpomínkou, jak byla Jane naštvaná, když jsem nic neřekla. Muž přivřel oči a natáhl se pro moji ruku. Intuitivně jsem ucukla. Muž se usmál a stiskl mi ruku takovou rychlostí, že jsem jeho pohyb ani nezaregistrovala. Jeho ruka byla stejně ledová a tvrdá jako kůže ostatních upírů. Muž zavřel oči a chvíli tak zůstal. Nakonec je otevřel a mou ruku pustil.
„Zajímavé," řekl a zpříma mi hleděl do očí.
„Co jsi viděl, Aro?" zpozorněl blonďák na trůně.
„Právě že nic, bratře," řekl Aro, načež se na mě podívali všichni v místnosti. Mozek mi šrotoval nad tím, co myslel tím “viděl“. A pak mi to docvaklo.
„Čtete myšlenky," konstatovala jsem. Aro se usmál, což byl souhlas a začal kolem mě chodit. Hned mi došlo i proč v mé mysli nemůže číst. Matka nám se setrou dala ještě před svou smrtí do hlavy implantát, aby nám nikdo nemohl nic dělat pomocí mysli. Máma byla velmi dobrý technik a tímhle nás chránila, protože její kolegové pracovali na stroji, který uměl paměť člověka promítat na televizi.

Autor: Dundee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dear sister I. kapitola: