Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera - 2. kapitola

Edward a Bella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dcera - 2. kapitolaVeroničin příběh o jejím životě. První krůčky k nalezení rodičů. A láska...

27.07.2011 (13:30) • SophieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1742×

Bylo ráno a já jsem ležela na své nové posteli na hradě. Nechtělo se mi jít dolů za nimi. Chtěla jsem být chvíli sama a nepřemýšlet nad ničím. Bylo to jako sen… Celý svůj život jsem chtěla poznat ty ostatní. Poznat upíry. Možná jsou mezi nimi moji rodiče… Třeba je tihle upíři znají…

Po dlouhém lenošení v posteli jsem se oblékla a běžela po schodech dolů. V hale už jako obvykle seděli na trůnech Aro, Caius a Marcus.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem a posadila se na volnou židli.

„Veroniko, chceme tě dnes zapojit do oběda…“

„Tím myslíte, že mám pít lidi?“

„Ano. Přesně to myslíme.“

„V tom případě nesouhlasím.“

„Ale, ale. Vypadá to na další šílenou upíří vegetariánku.“ Smál se Aro.

„Vegetariánku?“

„Ano. Takhle nazýváme upíry, kteří nechtějí pít lidskou krev. Odporné.“

„No, tak to je fajn… Já lidskou krev rozhodně pít nebudu!“

 

V příštích pár minutách přišla Heidi i s první várkou lidského oběda. Bylo to nechutné… Všude se povalovala vysátá těla. Musela jsem na vzduch. Měla jsem štěstí, že byl chladný a deštivý den (to se v Itálii moc často nestává). Kráčela jsem opuštěnými ulicemi a přemýšlela, jak se decentně zeptat, jestli náhodou neznají mé rodiče.

Nevěděla jsem, jak se jmenují, kde bydlí, nebo jestli jsou vůbec na živu… Pouze jsem doufala, že jsem jim alespoň trochu podobná…

Zpět do hradu jsem šla celkem rychle, protože začalo hustě pršet. Ve dveřích jsem potkala Jane. Bohužel…

„No to je dost! Měla si přijít o vteřinu déle a měla bys smůlu!“

„Promiň…“

Musím upozornit, že Jane mě od začátku nesnáší…

 

Uplynulo několik měsíců a konečně jsem se odvážila zeptat se na své rodiče. Nebo spíše na otce. Když jsem viděla, co se stalo s mojí první matkou…

„Dobrý večer. Chtěla bych se vás všech na něco zeptat…“

„Ptej se.“

„Víte… řeknu vám teď svůj příběh o mém životě. A doufám, že mi díky němu pomůžete najít mé pravé rodiče. Upíry…“

„Dobrá povídej. Ovšem nejsem si jist, zda ti můžeme pomoct,“ odpověděl nejistě Marcus.

„Jako první jsem měla matku, kterou jsem se doslova prokousala ven. Šla na umělé oplodnění a asi se vyměnili zkumavky. Samozřejmě že v téhle době neexistovalo něco jako umělé oplodnění, ale otec mé první matky byl jedním z prvních, kdo se zabýval touto vědou. Rostla jsem ohromnou rychlostí. Když jsem se narodila, matka zemřela. Můj otec se mě celý život bál. Když zemřel, řekl mi, že asi ví, co jsem zač. Bylo mi ho moc líto.“ Při slově „líto“ se všichni zasmáli. „No a po otcově smrti jsem se rozhodla, že sama žít neumím. Dovedla jsem se dobře ovládat, a tak nebyl problém jít mezi lidi. Vzala jsem na sebe podobu malé holčičky a ujali se mě v sirotčinci. A tak jsem se dostala k současným rodičům. Prosím vás nevíte o někom, kdo by se hodil na mé rodiče.“ Poslední věta mi v uších zněla divně…

„Tvůj příběh byl vážně dojemný… A co se týče tvých rodičů… je pravda, že mi někoho připomínáš, jen nevím koho…“ řekl zamyšleně Aro.

 

Moc jsem se toho nedozvěděla. Jen vím, že jim někoho připomínám…

 

Byla jsem unavená, a tak jsem si šla lehnout. Rozsvítila jsem lampu a dlouze se zahleděla do stropu. Byl celý zakrytý pavučinami, ale mně to nevadilo. Hledala jsem v nich obrázky a zaháněla tím nudu.

Když už jsem skoro spala, otevřely se dveře. Tmavá silueta se pohybovala směrem ke mně. Prudce jsem se otočila, až se nově příchozí lekl. Byl to Demetri.

„Co tu děláš?!“

„Přišel jsem ti něco říct.“

Sedl si na postel a já jsem se zachumlala víc. Smál se tomu.

„To není k smíchu! Přijdeš si sem takhle večer. Ty se mi ještě divíš?“

„Omlouvám se. Zapomněl jsem, že spíš…“

„Jo… Co si mi to chtěl říct?“

„Aro moc dobře ví, komu jsi podobná… Jen se bojí, že opustíš gardu, když ti to řekne.“

„Vážně?“ Byla jsem naprosto v šoku…

„Je hezký večer. Ty hvězdy…“

„Moc hezký.“

Vzal mě za ruku a vedl mě ven. Na zahradu. Tam jsme si sedli na lavičku a tiše sledovali hvězdy.

… V objetí…

Autor: SophieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera - 2. kapitola:

 1
2. anetka
31.08.2011 [18:02]

Prosím, pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Roxana
27.07.2011 [12:02]

RoxanaAhoj,
článek jsem Ti opravila, ale:

* Čárky;
> před spojovacími výrazy;
> ve větě, kde je více určitých sloves;
* Překlepy;
* Mně/mě; krátce ve 2. a 4. pádě, dlouze ve 3. a 6. pádě; (!!)
* Shoda podmětu s přísudkem;
> /Dveře se otevřeli./ -> /(TY) Dveře se otevřelY./ (!);
* Pozor na přímou řeč; posílám Ti koncept, aby ses podívala, jak správně se PŘ píše:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji...

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře