Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera - 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dcera - 1. kapitolaCarlisle a Esme mají dceru. Oni o ní neví, ona o nich také ne. Veronica je poloupírka a náhodou se setká s Volturiovými. Zůstane s nimi nebo se rozhodne najít svoje vlastní rodiče??... Je to moje první povídka. Zanechte prosím komentáře...

27.08.2010 (20:30) • SophieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1402×

Pohled Veroniky

Byla jsem na prázdninách v Itálii se svojí nejlepší kamarádkou. Ležely jsme na pláži, pozorovaly zapadající slunce a myslely na zítřek. Dohodly jsme se totiž, že si tu najdeme nějakou tu prázdninovou lásku… Plány nám ale překazil ranní telefon.

„Ano,určitě mami hned si koupím letenku a jedu tam!“ Ashley zrovna domluvila se svojí matkou. Zemřela jí babička. Musela ihned odjet domů.

„Mám něco vyřídit vašim?“ Nééé, ona se asi zbláznila! Kdyby moji rodiče zjistili, že jsem v Itálii sama, asi by zemřeli strachy... ! Naštěstí pro mě, bydlela 40 km od nás, a tak moji adoptivní (lidský) rodiče ani nevěděli, že jsem v Itálii zůstala sama. Její babičku jsem znala a bylo mi jí líto, ale alespoň jsem se nemusela tolik hlídat… Když tu ještě byla Ashley, musela jsem na lov chodit večer a potom jsem ráno vyspávala do dvanácti… Když druhý den Ashley odjela, tak jsem se rozhodla, že si udělám malý výlet… Šla jsem si půjčit auto. Mezitím co jsem čekala na dokumenty k autu, prohlížela jsem si  různé letáky. Na jednom stálo: *Volterra, malebný hrad se zachovalým interiérem*. Hmmm… to zní dobře. Vyrazila jsem hned a jela jsem hodinu. Normální člověk by tam dojel zhruba za dvacet minut, ale já? Samozřejmě že jsem se několikrát zamotala… Jo, to ty moje orientační smysly! Když jsem dojela na místo, nevěděla jsem, že tam žijí upíři. Kdybych to věděla, nikdy a to opakuji, nikdy bych tam nevlezla!

Koupila jsem si vstupenku do hradu. Zrovna jsem měla rýmu. Při té se samozřejmě nedá poznat, že ta milá průvodkyně je krvelačný upír!

Pomalu jsme procházeli chodbami hradu. Najednou jsme vešli do velkého sálu, kde na trůnech seděli tři červenoocí muži. Věděla jsem hned, že jsou to upíři. Všichni ti upíři co byli v sále se rozběhli na lidi a začali je pomalu všechny vysávat. Já jsem se schovala do rohu a čekala na okamžitou smrt. I když u mě by to asi tak snadné nebylo… Jeden z těch upírů byl až moc silný. Myslela jsem na něj (tak fungoval můj dar) a získala tak jeho dar. Čekala jsem, až někdo z nich dojde až ke mně. Byl to zrovna ten silný. Začal napínavý boj, protože jsme byli stejně silní. Ale on měl svoje pomocníky… Zírala na mě jedna blondýna. Vypadala hrozně mladě… Začala mě ukrutně bolet hlava a kácela jsem se k zemi. Ona se začala smát. Vzala jsem si její dar, protože jsem si řekla, že se nenechám jen tak snadno porazit. Ale když už jsem ho chtěla použít, přišel ke mně jeden z těch, co seděli na trůnech…

Řekl o mně ostatním a já stála v rohu a usmívala jsem se. Ona svůj dar ale stále používala!

„Jane! Přestaň!“ zavolal na ni jeden z těch, co seděli na trůnech.

„Ano, pane,“ řekla Jane a bylo na ní až moc vidět, jak se jí to nelíbí.

„Kdo to je?“ zeptal se  ho blonďák, který držel okolo pasu tu mrchu.

„To kdybych věděl! Jak se jmenuješ, děvče?“ Bože! On se mě ptá na jméno!!

„Aa…Veronica!“ Dobrý, zvládla jsem to.

„Ty jsi poloupír že?“ Proč se pořád na něco vyptává..?

„Ano… a kdo jste vy?“ zeptala jsem se, ale hlavní z upíru na mě jen hloupě civěl

„Omluv prosím Ara… není zvyklý, že nás někdo nezná…“ Popravdě byli první upíři, které jsem poznala.

„Aha, takže kdo tedy jste?“ nerada pokládám otázky znovu.

„Volturiovi… královská rodina upířího světa.“ Wow!!....

Mimochodem mi představil všechny členy gardy i s dary.

„No, já mam dar vzít si tři schopnosti, jakéhokoliv upíra a také cizí podobu. Ale to nepoužívám moc často.“ Jen co jsem to dořekla, koukali na mě všichni s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Arovi asi došlo, jak vzácný můj dar je, protože mi nabídl, abych u nich zůstala. Já jsem souhlasila. Konec konců mám ještě dva měsíce do konce dovolené a proto mi tedy nic nebrání… Zatím...

Tak a takhle začínal můj život ve Volteře...

Autor: SophieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře