Po delší době jsem napsala znovu další kapitolu. Moc me mrzí, že je až tak pozdě, ale zatím jsem neměla čas. Nemusíte se bát, já vám napíšu další. A k příběhu. Zajdeme se podívat, jak loví upíři. Abych řekla pravdu, tahle kapitola je věnována jenom lovu.
22.11.2010 (09:30) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1328×
Vydat se na lov s klukem nebo upírem, který má podivné jméno, může být opravdu zajímavé.
„Ty jsi, Ronnie, že?“ optal se mě.
„Jo. Budeme lovit? Mám krk v jednom ohni.“ Musela jsem se ho zeptat.
„Jistě. Dámy první,“ pokynul mi.
„Slečny,“ opravila jsem ho a vyšla dveřmi ven. Venku byla černá tma bez mráčků. On běžel první a já hned za ním. Utíkala jsem hodně, ale sakra hodně rychle. Divím se, že jsem ještě nenarazila v té tmě do stromu. I když jsem perfektně viděla jako za světla.
Doběhli jsme až do města. Skoro nikdo tam nebyl až na dvě fešačky.
„Ty?“
„Třeba.“
„Ta blondýna je moje,“ napomenula jsem ho. Vyskočila jsem na střechu a zhluboka jsem se nadechla. Nasála jsem do sebe vůni jejich lahodné krve. Až teď jsem si vzpomněla, jak se ten kluk jmenuje. Je to Diego.
Jediné, co k lovu potřebuji, je trocha mozku a trpělivosti. Takže mi to nedělalo problém.
Seskočila jsem ze střechy a dopadla tiše u blondýny. Chytla jsem dívku za vlasy a praštila jsem s ní o zem. Chtěla vykřiknout, ale mé zuby jí rozdrtily průdušnici dřív, než to udělala.
Mé zuby byly ostré jako břitvy. Její krev byla horká a sladká. Hasila mi tu příšernou pálivou bolest v mém krku. Polykala jsem krev a ona lehce dráždila můj žaludek. Na světě není nic lepšího než lidská, horká, sladká krev! Přišlo mi, že dívka vyschla už za vteřinu.
„Sakra,“ odsekla jsem.
„Noc je ještě mladá, na lov máme hodně času,“ odpověděl mi. Těla obou dívek jsme zahrabali do země. Nikdo je nebude hledat.
Když jsem vstala, cítila jsem na sobě Diegův pohled.
„Prosím!“
„Pardon.“
„Díky. Jdeme lovit?“
„Hm, Riley...“
Vyrušila jsem ho: „Kdože?“
„Riley. Tvůj stvořitel. No, říkal, že musíš být silná, takže ano,“ odpověděl mi. Já jsem jen přikývla. Běželi jsme dál. Myslím, že víc do města. Cesta nám netrvala ani né deset vteřin. Měli jsme dobré oběti. Byl to kluk a holka. Viděla jsem, jak se Diego přikrčil do utočného postoje.
„Počkej,“ šeptla jsem mu. „Chci zkusit můj dar.“ Zaměřila jsem se na svůj dar. Netrvalo to ani dvě vteřiny a naše oběti se skácely k zemi.
„Co máš za dar?“
„Umím myšlenkou způsobit smrt.“
„Borka.“
„Kdo?“
„Ty?“
„Fakt?“
„Ano.“
„Jej, tak díky.“
„Nemáš zač. Myslím, že jsi jediná s tímhle darem.“
„Opravdu?“
„Jen teorie.“
„Aha.“ Jak oba leželi na zemi, jako první jsem se vrhla pro lahodnou a sladkou krev. Nemohla jsem jí prostě odolat.
No, jejich krev nebyla o nic moc lepší, ale mně stačila.
„Dobrý?“ optal se mě.
„Jasně. Co s nimi?“
„Zahrabeme je v řece,“ navrhl.
„Tak jo,“ souhlasila jsem. Vzala jsem tu dívku přes rameno a rozeběhli jsme se k řece. Nejdříve jsme běželi po střechách, ale pak jsme to vzali pod mostem až k řece. Do řeky jsem skočila šipku. Diego byl těsně za mnou. Do vody skočil jen pár vteřin za mnou. Plavali jsme až na dno řeky. Voda tam byla kalná a lidské oko by tu neuvidělo nic. Diego mi naznačil rty, abych podržela toho kluka. No, tak jsem ho podržela. Diego připlaval k velkému balvanu a nadzvedl ho. Šoupla jsem ty dvě mrtvoly pod balvan. Pak ho pustil. Připlaval nad něj a přitlačil ho, takže rozemlel překážku na placku.
„Perfektní,“ naznačil Diego svými rty. Ukázala jsem nahoru. Oba jsme vyplavali.
„Co teď?“ zeptala jsem se.
„Měli bychom se vrátit.“
„Tak dobře. Vezmeme to pod vodou?“
„Jo.“ Oba jsme se znovu vrátili pod vodu a plavali jsme někam, že ani nevím kam. Nechala jsem Diega plavat jako prvního.
Ukamenujte mě, roztrhejte mě a spalte mě. Mně je to jedno, ale já opravdu neměla nějaký moc velký nápad.
Příště vám to vynahradím.
Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dawn 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!