Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » dávné proroctví 8. kapitola

06.12.2009 (19:30) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6521×

8. kapitola

Bella

„Pojďme to zjistit.“ Promluvil ten třetí. Jakmile to dořekl, věděla jsem, že je zle. Co budu dělat? Klid Bello, jen klid. Máš svoji moc. Soustřeď se, to zvládneš. Cvičila jsi a strach je nejlepší motivace. Překvapíš je. Nečekají, že se budeš bránit. Nadechla jsem se a čekala. Ti tři proti mně vyrazili. Najednou se přede mnou něco mihlo. No, spíše někdo. Edward.

„Edwarde…“ zašeptala jsem. Otočil se a jeho pohled byl plný strachu a bolesti.

„To je naše večeře.“ Začal James.

„Nechte ji být.“ Řekl Edward a rukama mi pořád naznačoval ať se ani nehnu. Takže teď jsem už nebyla sama. Byl tady Edward. To znamená, že máme větší šanci na přežití. Najednou jsem zaznamenala pohyb těch, kteří nás ohrožovali. Victoria se napla ke skoku a vyrazila spolu s Jamesem. Věděla jsem, že musím něco udělat. Moje koncentrace byla najednou neotřesitelná. Věděla jsem, že musím Edwardovi pomoci. Očima zaměřenýma na Victorii jsem nemyslela na nic jiného, ta během skoku změnila trajektorii a odletěla do lesa. Bylo slyšet praskání stromů a její křik. Celé to trvalo necelou sekundu. Ozvalo se zalapání po dechu a já věděla, že budu mít co vysvětlovat. Najednou mě udeřilo něco velmi silně do zad a já letěla několik metrů vzduchem. Ještě než jsem dopadla, jsem cítila, jak mě pohlcuje temnota.

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela. Jediné co si pamatuji, je že mě zvedli chladné ruce a pak jsem jak mi vítr rozfoukal vlasy. A pak černočerná tma.

Edward

Seděl jsem ve svém pokoji a myslel na Bellu a náš včerejší polibek. Dneska měla jít s Alicí nakupovat. A potom měly přijet k nám. Najednou mě z mého přemýšlení vyrušil Alicin křik. Rychle jsem seběhl do obýváku. Alice měla vizi.

Bella na louce. Na mojí louce. Přicházejí tři upíři jedna žena a dva muži, chtějí ji zabít. Pak vize skončila.

„Musíme rychle za ní!“ Křičela Alice, ale já už byl na cestě ven z domu,

„Kolik máme času?“ zeptal jsem se.

„Asi tři minuty.“ Odpověděla.

„Sežeň ostatní, já už za ni běžím.“ A rozběhl jsem se z domu. Nikdo nesmí mé Belle ublížit. Doufám, že to stihnu včas. Když jsem doběhl na louku tak se zrovna chystali na Bellu zaútočit. Bella stála klidně. Jako by se vším byla smířená. Rychle jsem vběhl mezi ně a rukou Belle naznačil, ať zůstane za mnou a nehýbe se.

„Edwarde…“ zašeptala a já po ní rychle střelil pohledem. Chtěl jsem vědět, jestli je v pořádku.

„To je naše večeře.“ Řekl blonďák.

„Nechte jí být.“ Řekl jsem, ale v jejich myšlenkách jsem se dověděl, že se jí nevzdají. Doufám, že to stihnou ostatní. S dvěma upíry bych si poradil, ale tři? Musím ji ochránit. Podle myšlenek jsem zjistil, že žena se jmenuje Victoria, blonďatý muž James a ten třetí Laurent. Chystali se útočit. Victoria se napjala ke skoku a společně s Jamesem vyrazili. Najednou Victoria změnila během skoku směr a byla něčím, nebo někým odhozena směrem do lesa. Bylo slyšet praskání stromů, do kterých narážela a její křik. V myšlenkách Jamese jsem slyšel něco, co mě šokovalo, že jsem zalapal po dechu. To Bella ji nějakým způsobem odhodila. Pak začal útočit James. To mě zaměstnalo. Na chvíli jsem ztratil Bellu z dohledu a slyšel jsem v Laurentových myšlenkách, že teď má šanci. Najednou Bella letěla vzduchem. Já jsem ji neochránil. Kdyby mi bilo srdce, asi by se zastavilo. Slyšel jsem myšlenky Emmetta a Alice. Trochu se mi ulevilo. Najednou byla Alice u Belly a rychle ji upíří rychlostí odnášela do domu. Emmette si stoupl vedle mě a zazubil se.

„Bráško, snad se o tu srandu podělíš, ne?“ a pustili jsme se do toho. Já bojoval s Jamesem a Emmett s Laurentem. James byl velmi silný soupeř, ale já jsem měl výhodu. Čtení myšlenek. Věděl jsem o každém jeho kroku dřív, než ho provedl. Proto jsem byl s Jamesem hotov poměrně za chvíli. Za to Emmette si s Lauretem vyloženě hrál. Chvíli jsem se na něj díval se založenýma rukama a přemýšlel. Pak mé myšlenky utekli opět k Belle a já pocítil touhu být s ní. Emmette jako by to vycítil, skoncoval to divadlo. Rychle jsme zapálili oheň a vhodili kusy dvou těl do něj. Emmette se na mě podíval a ukázal rukou směrem k domu.

„Běž za ni brácha. Bude co vysvětlovat.“ Řekl a já si uvědomil, co teď nastane. Budu muset Belle všechno vysvětlit. Co když se mě bude bát? Co když mě bude nenávidět. S těmito pocity jsem se vydal do našeho domu. Vešel jsem. Bella ležela na gauči.

Alice: Ještě se neprobrala. Bude vzhůru za 2 minuty. Poslala mi myšlenku. Sledoval jsem Carlislela, který se nad ni starostlivě skláněl.

„Jak je na tom? Bude v pořádku?“ zeptal jsem se a hlas se mi chvěl starostí.

„Má naražené zápěstí a pár modřin. Ale bude dobrá. Edwarde, budeme jí muset říct pravdu.“řekl Carlisle a podíval se na mě. Jen jsem přikývl a podíval se na Bellu, vypadala jako anděl. Její krásné vlasy se jí rozprostíraly kolem jejího nádherného obličeje, který byl bledší než obvykle.

Bella

Cítila jsem zmatek. V hlavě mi šumělo. Najednou mi došlo, co se stalo. Rozeznávala jsem hlasy kolem sebe. Ležela jsem na něčem velmi měkkém. Slyšela jsem Edwarda, jak se ptá svého otce, jestli jsem v pořádku. Jeho hlas byl plný starostí.

„Probudí se…teď.“ Zašeptala Alice a já jako na jako na povel otevřela oči. Dívala jsem se do obličeje sedmi nejkrásnějších bytostí, jaké jsem kdy viděla. Znala jsem skoro všechny. Kromě Carlislela a Esme. Z očí jim zračili obavy a já si znova přehrála situaci, která se dnes stala. Mohla jsem umřít. Při tom pomyšlení jsem s sebou trhla. V tom okamžiku všichni ustoupili o krok vzad. Mé trhnutí si totiž vyložili jako strach z nich.

„Bello, neboj se, mi ti neublížíme.“ Řekl Edward a pozoroval mě. Vlastně mě všichni pozorovali. Připadala jsem si jako by mi na krku rostla další hlava. Chvíli jsem se na ně koukala a pak se začala smát. Nechápavě se na sebe podívali a pak zaměřili svůj pohled na mě. Jen Alice se zářivě usmála, zatleskala a vrhla se mi do náruče.

„Alice, nech ji nepokoji, je v šoku!“ zahřměl Edward a já se začala smát ještě víc. Kdyby mě nedržela Alice, asi bych upadla.

Edwarde, klid, ona už všechno ví.“řekla se smíchem Alice. Všichni se opět zaměřili na mě a jejich oči byli vytřeštěné ještě víc než před chvílí. Připadalo mi, že kdyby je teď někdo poplácal po zádech tak budou všichni honit své vypadlé oči po podlaze. Z té pozornosti se mi začala hrnout krev do tváří a já věděla, že rudnu.

„Jak? Kdy? Jak?“ zeptal se Edward.

„No skoro měsíc,“ odpověděla jsem a očima těkala po místnosti, nadechla jsem se a pokračovala – „asi sis všiml toho, co jsem udělala na louce.“ Až teď jsem se na něj odvážila podívat, jen přikývl. „Já vím, kdo jste a taky vím, že mi neublížíte. To by jste už udělali,  kdyby jste chtěli.“nervózně jsem se zasmála a pokračovala – „no četla jsem knížku Quelitské legendy a pak mám pár známých v La Push, no a nějak jsem si to dala dohromady.“pokrčila jsem rameny a omluvně se usmála. Všimla jsem si, že při vyslovení La Push s sebou Edward trhl. „No a já taky nejsem obyčejná, mám takovou moc.“řekla jsem opatrně a koukala po nich. Stáli jako zařezaní a tak jsem pokračovala. „Nejlepší bude, když Vám to ukážu.“ Dodala jsem a začala se rozhlížet po nádherně zařízené místnosti. Pohledem jsem zavadila o vázu a doufala, že nebyla drahá.

„Počkej!“ křikla na mě Alice a upíří rychlostí zmizela a hned byla zpět. V ruce držela naprasklou bílou mísu. „Esme má tu vázu ráda.“ Dodala s úsměvem a já pořád hleděla na místo, kde Alice před chvíli stála. „Bude to zajímavější, než jsem si myslela.“ Řekla Alice a všem naznačila, že půjdeme ven z domu. Já na ni pořád nechápavě hleděla. Alice jen pokrčila omluvně rameny: „Vidím budoucnost a Edward už taky ví, co se bude dít. On čte myšlenky.“

„Co-cože?“vykoktala jsem ze sebe. Edward čte myšlenky? To by ale věděl, že to vím. Z mých úvah mě vytrhl jeho hlas.

„Můžu číst myšlenky všem, ale tobě ne. Nevím jak je to možné…“začal, ale přerušil ho nedočkavý hlas Emmetta.

„Hele já vím, že Edward a Alice ví, co se bude dít, ale my ne a rádi bychom se to taky dozvěděli.“ Řekl Emmette a rukou ukazoval směrem ven. Vydali jsme se za ním. Před domem mi Alice podala mísu.

„Myslím…“ začala jsem a hlas mi přeskočil, „myslím, že by jste se měli radši držet a mnou nejsem v tom úplně perfektní.“ Jen pokývli hlavou. Položila jsem mísu na zem asi metr ode mě. Jen klid Bello to bude dobrý, opakovala jsem si pořád v duchu. Otočila jsem se hlavou směrem k nim a Alice se na mě usmála. Zaměřila jsem se na vázu. Jdeme na to, řekla jsem si. Váza se vymrštila a během letu se rozprskla na několik kusů. Otočila jsem se směrem k ostatním a dívala se do jejich šokovaných tváří. Chtěla jsem udělat krok k nim, ale cítila jsem, jak mě opouštějí síly. Občas se mi to stávalo během cvičení, vždycky jsem u sebe měla něco sladkého na energii.

„Bello, si v pořádku?“ zeptal se mě Edward, ale jeho hlas zněl jako od někud zdálky.

„Asi bych se potřebovala najíst.“ Pípla jsem a zavrávorala. Edward mě hned chytl do náruče a odnášel mě do domu. Posadil mě na sedačku a Alice mi hned podávala tabulku čokolády. Vděčně jsem se na ni podívala, roztrhla obal a pustila se do ní. Slastně jsem mlaskla a vzhlédla. „Dáte si?“ zeptala jsem se nejistě. Všichni se začali smát.

„Bello, ty jsi neskutečná.“ Zasmál se Emmette. „Prý dáte si taky.“

„No víš Bello,“ začal Carlisle, „my nejíme lidské jídlo.“

„Jo, já zapomněla.“pokrčila jsem rameny.

„Ty si zapomněla?“ zeptal se nevěřícně Edward.

Edward

Bella je neuvěřitelná. V klidu nám řekne, že ví o našem tajemství už měsíc. Jako by se nechumelilo. Místo aby utíkala pryč, sedí tady na gauči a pojídá čokoládu a pak se v klidu zeptá, jestli si nedáme. A pak jen poznamená, že zapomněla. Podíval jsem se do mysli ostatních. Emmette se těšil, kolik srandy s ní zažije. Rosalie byla opatrnější, měla Bellu ráda, ale bála se. Alice byla nadšená ze své nejlepší kamarádky a Jasper byl šťastný, protože byla šťastná Alice. Carlisle přemýšlel o Bellině moci a Esme byla ráda, že se naše rodina rozroste o nového člena.

Bella cucala další kousek čokolády, přejela si nás pohledem a zeptala se: „A co jíte?“ Chvíli bylo ticho a pak se ujal slova Carlisle.

„Krev. Živíme se krví, ale ne lidskou. Nechceme zabíjet lidi, proto lovíme zvěř.“řekl. Bella se při slově krev oklepala. Asi měla strach. Tolik jsem jí chtěl obejmout, ale bál jsem se, že ji vyplaším.

„Tak to vysvětluje ty oči.“ Promluvila. Podívali jsme se na ni a ona dodala: „No ti na louce je měli červené, vy je máte krásně medové.“ Zčervenala. To už jsem nevydržel a posadil se vedle ní na pohovku. Podívala se na mě a usmála se. Jemně jsem ji chytil za ruku. Usmála se na mě a palcem mě hladila po mé dlani. Byl jsem šťastný.

„Bello co kdyby si tady přespala?“ zeptala se zčista jasna Alice.

„No já nevím…“ ošila se Bella, pustila mou ruku, zamrzelo mě to, přece jen se bojí. Vythla z kapsy mobil. „Domluvím se s Charliem.“ Usmála se na mě.

„Tati? Ne nic se mi nestalo. Jen Alici napadlo, že bych tady mohla přespat.“ Začala Bella. „No…“ chtěla pokračovat, ale v tom jí vytrhla mobil Rosalie a začala do něj cukrovat.

„Dobrý den pane Swane. Tady Rosalie, starší sestra Alice. No my bychom chtěli společně s naší maminkou udělat pro Bellu a Alici dámskou jízdu. Koukat se na filmy, povídat si kosmetice. Však víte, samé holčičí věci. Prosím, prosím, pane Swan, dovolte nám to. Prosím.“ Cukrovala Rosalie a nejen já, ale celá rodina na ni koukala hodně vyjeveně. Tohle, že je naše Rosalie? Vždyť ta se nezajímá nikoho ne sebe a Emmetta. Svým chování všem vyrazila dech. Charlie ji teď něco odpovídal, ale Rosalie ho přerušila: „Tak vy jedete zítra pryč? Na ryby? Tak my bychom Bellu dovezli až v neděli.“ Mluvila dál svým sladkým hláskem. C Emmettovi to vřelo, podíval jsem se na něj, kdyby to šlo tak by mu teď sršela pára z uší.

„Jste nejlepší, pane Swan. Ehm Charlie. Víte co? Já Vám dám maminku, s ní se na všem domluvíte, jo?“ dokončila, rychle protože si všimla Emmettova pohledu. Podala telefon Esme a ta šla hovořit do kuchyně.

Bella

Chtěla jsem se zeptat Charlieho, jestli tady můžu přespat u Cullenových, ale Rosalie my vytrhla telefon z ruky a začala to s tátou domlouvat. Ne ona s ním flirtovala. Poté co předala telefon Esme se na mě zářivě usmála a přešla k Emmettovi. Edward si opět sedl ke mně a já ještě užaslá nad Rosaliným vystoupením jsem šmátrala po jeho ruce. Tolik jsem s ním chtěla být sama. Vzpomněla jsem si na včerejšek na náš polibek a rozbušilo se mi srdce. Edward se na mě usmál, jako by ho slyšel. Slyší ho? Na to se ho musím zeptat.

„Ty si flirtovala s mým tátou?“zeptala jsem se Rosalie a cukali mi koutky.

„Ne někdy musíš použít ženské zbraně, aby si dosáhla svého.“ Zasmála se Rose a pohodila svými perfektně upravenými vlasy. Emmette nesouhlasně zavrčel. Trhla jsem s sebou, protože mi to připomnělo scénu na louce a vrčení těch třech upírů. V tom se hned Rose otočila na Emmetta a jednu mi střihla: „Děsíš ji!“ rozkřikla se na něj. Emmette si třel tvář a podíval se na mě.

„Promiň Bello, nechtěl jsem tě vyděsit.“ Řekl mi. Edward mě jednou rukou objal kolem ramen a já mu položila hlavu na rameno. V tom vešla Esme.

„Takže můžeš tady zůstat do neděle. Tedy pokud budeš chtít.“řekla Esme. Všechny oči se opět upřely na mě, ale já koukala do těch nejkrásnějších. Edward se na mě díval a pro mě přestal existovat svět. Dívala jsem na něj a došlo mi, že bych měla odpovědět.

„Velice ráda tady budu celý víkend. Jen zajedu domů pro nějaké věci.“ Řekla jsem aniž bych od Edwarda odtrhla oči.

„To není za potřebí, vše máš tady, Šaty, boty, hygienu, pyžamo a vše na co vzpomeneš. Koupila jsem ti to minulý týden. Tušila jsem, že tady budeš brzy trávit i noci.“ Švitořila Alice a a na poslední větu dala důraz.

„Dobře.“ Řekla jsem a Alice kolem mě a Edwarda začala poskakovat, tleskat a začala dělat výčet všeho, co bychom mohli dnes dělat.

„Alice.“ Přerušil ji Edward. „Pojď Bello, ukážu ti, kde budeš dnes spát.“ Vedl mě ke schodišti. Když jsme byli asi v polovině…

„Edwarde Anthony Masen Cullene, já ji viděla první. Je to moje kamarádka.“ Spustila Alice, ale Edward ji opět přerušil.

„Alice, rád bych byl se svou dívkou, alespoň chvíli o samotě.“ Řekl rozhodně. Tak já jsem jeho dívka? Potěšilo mě to, ba co víc, byla jsem v sedmém nebi, slyšela zpívat anděly, v tom jsem zakopla o schod a padala dozadu. Edward byl hned za mnou, takže mě okamžitě chytil a vyzvedl do náruče.

„Promiň,“ pípla jsem.

„Baví mě tě neustále zachraňovat, alespoň si pak můžu vybrat odměnu.“odpověděl a najednou jsme byli v pokoji. Byl velmi útulně zařízený, vše bylo v černobílé barvě. Všemu vévodilo nádherné francouzské okno táhnoucí se po celé jedné délce pokoje, před ním byla velká postel a po stranách skříně a poličky. Bylo tu hodně knih a CD. A samozřejmě nejmodernější hifi věž.

„To je můj pokoj.“ Řekl Edward.

„Ty tady budeš spát se mnou?: zeptala jsem se.

„Já nespím.“ Odpověděl.

„Nikdy?“ znovu jsem položila otázku.

„Nikdy.“ Řekl Edward a já smutně povzdechla. „Ale pokud budeš chtít, budu tady celou noc s tebou.“ Svou rukou mi jemně přejel po tváři a přitáhl si mě blíž. Naše rty se přibližovaly, a když se spojily, mé srdce málem vyskočilo z hrudi.

„Bello, pojď něco sníst.“ Volala na mě zdola Esme. Edward si odfrkl, ukončil náš polibek a odtáhl se. Chtěla jsem protestovat, ale už jsem byla v jeho náručí a utíkal se mnou dolů. Posadil mě na židli a Esme mi už za asistence Carslela nesla pozdní oběd.

„Děkuji paní Cullenová.“ Řekla jsem.

„Esme drahoušku, Esme.“ Opravile mě.

„Mě říkej Carlisle.“ Řekl Carlisle.

„Je to moc dobré.“ Promluvila jsem po prvním soustu a Esme se rozzářila. Edward si sedl naproti mně a pozoroval mě. Ticho a pohodu najednou přerušil výkřik Alice.

„Já nic nevidím! Nic a nikoho!“ zakřičela s hrůzou na celý dům.

„Přichází, slyším jejich myšlenky. Jedná se o ten dnešní incident. Bello ty zůstaneš tady.“ Řekl Edward. Všichni se vydali k hlavním dveřím a já snimi. Edward se otočil na mě a opět mi zopakoval: „Zůstaň tady, může to být nebezpečné.“ Zavrtěla jsem hlavou. Rachle překonal vzdálenost, políbil mě a opět promluvil: „Prosím, nikam nechoď.“ Omámeně jsem přikývla a za chvíli jsem se dívala na zavřené dveře. Po chvíli se ozvali zvýšené hlasy. Nedalo mi to a já se začala přibližovat ke dveřím. Tohle si asi vypiju, řekla jsem si. Zvědavost byla ovšem silnější než já. Když jsem slyšela větší hluk s trhnutím jsem otevřela dveře a zůstala v šoku. Stáli tam…

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek dávné proroctví 8. kapitola: