Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 16. kapitola

02.01.2010 (07:15) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6532×

16. kapitola

Cítila jsem, jak se mnou třesou ledové ruce, někdo šeptá moje jméno. Začala jsem se probouzet, v hlavě mi bleskla vzpomínka na včerejší večer, a proto jsem pomalinku začala otevírat oči. Hlavně žádné prudké pohyby, to by mohlo skončit katastrofou, blesklo mi hlavou. Zaostřila jsem na osobu, která se nade mnou skláněla. Zubící se Emmette.

„Je čas nakopat Tanyu do zadku.“ Zasmál se a začal mě tahat z postele.

„Ty si nemožný.“ Oponovala jsem.

„Hele, rád bych viděl to tvoje karate hááája v akci. Jen doufám, že u toho nebudeš padat jako včera to by Tanye poskytlo výhodu.“ Teď už se smál nepřetržitě.

„Emmette? Můžeš mi vrátit kazetu?“ zeptala jsem se, ale odpověď jsem už znala. Nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Budu si ji pouštět, když budu smutný. Je to ta nejlepší komedie, co jsem kdy viděl.“ Řekl a v oči se mu rozsvítily tak, že jsem hledala u jeho hlavy baterku, která mu svítí do uší.

„Takže si ji budeš pouštět skoro každý den?“ Zeptala jsem se a odpovědí mi bylo kývnutí. Teď se tím nebudu zabývat, musím se soustředit na problém jménem Tanya.

„A hlavně na Vánoce.“ Dodal.

„Kde je Edward?“ Zeptala jsem se.

„S Carlislelem probírají, o čem budou mluvit s Eleazarem a o čem ne. Za chvilku sem vtrhne skrček a bude tě připravovat.“ Řekl a v tu ránu se rozrazily dveře. Alice stála ve dveřích a z očí jí šlehaly blesky, nasnášela jakékoliv narážky na svou výšku.

„Tak já padám!“ křikl Emmette a zmizel jak pára nad hrncem. Raději vyskočil s nejbližšího okna, věděl, že kdyby prošel kolem Alice tak by to schytal, ale jak znám Alici jejímu trestu stejně neunikne.

„Ahoj, promiň za ten včerejšek. Moc si toho nepamatuju, ale asi jsem vyváděla. Vždyť Emmette má z té kazety druhý Vánoce.“

„Já a Rose jsme se bavily. Stálo to za tu Edwardovu dvouhodinovou přednášku o nezodpovědnosti.“ Zasmála se a mávla rukou. „Teď tě musíme dát do kupy, budou tady za dvě hodiny. Jak se cítíš?“ Zeptala se.

„Překvapivě dobře.“ Odpověděla jsem a zalapala po dechu, venku byla tma. Jak dlouho jsme spala? Jaký je vůbec den? Chtěla jsem se zeptat na hlas, ale Alice mi už odpovídala na nevyřčené otázky.

„ Spala si celý den, teď je šest večer. A musíme si pospíšit. Alou do sprchy a umyj si i vlasy.“ Začala vydávat rozkazy. Když jsem se konečně vyškrábala z postele, zamířila jsem do koupelny. Chvíli jsem nechala téct vodu po svém těle jen tak a jakmile jsem se více probrala, začala jsem si mýt hlavu.  Za chvíli jsem slyšela netrpělivé klepání na dveře.

„Bello, pospěš si!“ Volala Alice.

„Už jdu!“ křikla jsem zpět a na důkaz mých slov jsme vypnula vodu. Ohnula jsem se pro ručník a trochu se mi zamotala hlava. Ok, pochopila jsem, žádné prudké pohyby směrem dolů. Musím si dát pozor. Kromě tohohle mi bylo dobře, což je skvělé, protože musím zazářit. Vyšla jsem z koupelny, kde na mě čekala Alice, s pečlivě vyskládanými zkrášlovali. Usadila mě a pustila se do práce. Dneska jsem se netvářila otráveně ani netrpělivě. Chtěla jsem být krásná. Alice jako by věděla, o čem přemýšlím, se usmála a povzbudivě na mě mrkla. Pečlivě jsem plnila instrukce v podobě: otoč se tak a tak, zvedni hlavu, zavři oči, otevři oči, promni rty… a za chvíli zavolala hotovo. To už se ale do pokoje řítila Rose s náčiním na vlasy. Nastalo foukání, točení, tupírování, sponkování a nakonec lakování. Po skončení kolem mě holky kroužily a zkoumavě si mě prohlížely. Těkala jsem očima od jedné k druhé, za chvíli se usmály a kývli, že je hotovo. Začaly řešit, co mi oblečou. Rose prosazovala kratší šaty a Alice kalhoty a top. Chvilku se dohadovaly a pak Alice pronesla.

„V šatech se jí bude blbě prát s Tanyou.“ Obě se začaly smát a já obrátila oči v sloup. Tohle budu mít na talíři pěkně dlouho.

„Protože se s nikým prát nechystám, tak jsem pro šaty.“ Řekla jsem s klidem. Holky kývly a já se začala oblékat. Pak mě postavily před zrcadlo, kdybych uměla pískat, asi hvízdnu, protože mi to slušelo. Vlasy jsem měla sepnuté na temeni pár sponkami a natočené prameny mi kaskádovitě padaly na záda. Obličej nalíčený jemně, ale rafinovaně. A modré šaty podtrhovali mé přednosti.

„Děkuji moc holky.“ Otočila jsem se směrem k nim.

„Ále, nemáš za co. Nikam nechoď. Za chvíli pro tebe přijde Edward. Návštěva tady bude za pět minut. Hlavně nezapomeň, o čem jsme mluvily včera.“ Řekla Alice. No to bude problém, když si půl večera nepamatuju, pomyslela jsem si.

„Myslím před tím, než sis čuchla k flašce.“ Dodala a mě se vybavil rozhovor. Jasně zachovat klid, Edward miluje mě a ne Tanyu. Tanya bude možná vykládat hlouposti, takže ji nevěřit ani pozdrav. Mám to. Na srozuměnou jsem kývla, ale začala se mě zmocňovat nervozita. Holky si rychle sbalily své nářadíčko a zmizely. Jakmile jsem se ocitla sama, začala se mnou lomcovat nervozita naplno. Přecházela jsem z jedné strany pokoje na druhou a snažila se uklidnit. Ozvalo se vrznutí dveří a já se otočila. Stál tam Edward.

„Sluší ti to.“ Usmál se.

„Děkuji. Jsem nervózní.“ Rozhodila jsem rukama. Hned byl u mě a drtil mě ve svém náručí. Jako mávnutím kouzelného proutku nervozita zmizela. „Nesmíš mě dneska nechat samotnou.“ Zaprosila jsem.“

„Nehnu se od tebe ani na krok, slibuju.“ A políbil mě. Za chvíli se odtáhl a vdechl vůni mých vlasů. „Co si to včera vyváděla?“

„Myslím, že už to víš.“ Oponovala jsem a do mých tváří se vehnala červeň. Zvedla jsem hlavu a dívala se mu do očí, které žádaly vysvětlení. „Prostě jsem začala panikařit.“ Uzavřela jsem to. Edwardův pohled střelil směrem k oknu a já věděla, že to znamená jediné. Jsou tady. Zhluboka jsem se nadechla.

„Jsou tady.“ Řekl a Edward a já kývla.

„Tak jdeme na to.“ Odpověděla jsem s hranou veselostí. Edward pozvedl obočí a zacukaly mu koutky. Chtěl něco říct, ale já zavrtěla hlavou. Chytla jsem ho za ruku a táhla ho směrem z pokoje. Věděla jsem, že pokud by nechtěl jít, nehne se ani o píď. Ale šel. U schodiště jsem se zastavila a slyšela rozhovor dole v hale.

„Carlislele, tak rád tě vidím. Jsem zvědavý, co pro mě máš. Tvůj hlas zněl v telefonu, tak tajemně.“ Mluvil neznámý muž, asi Eleazar. Edward mě předešel, chytl mě za ruku a začali jsme scházet ze schodů. Pro všechny nově příchozí jsem byla schovaná za jeho zády.

„Edwarde!“ Slyšela jsem dívčí hlas, určitě Tanya. „Tolik jsem se na tebe tě…“ zarazila se, protože mě zahlédla. Okamžitě jsem nasadila úsměv ala Miss universe a přivinula se k Edwardovi.

„Ááá, tady jste!“ promluvil Carlisle. „Tohle je Edwardova Bella. Bello, toto je Eleazar, Carmen, Irina, Kate a Tanya.“ Vyjmenoval nově příchozí a během představování na ně ukazoval rukou.

„Moc mě těší.“ Usmála jsem se a šla každému potřást rukou. Zastavila jsem se u Tanyi, která na mě nevěřícně hleděla, že jsem si chvíli myslela, že mi narostla druhá hlava. Podala mi chladnou ruku a její snaha o úsměv připomínala spíše škleb.

„Ráda tě poznávám.“ Řekla, ale v jejím hlase nebyl ani náznak radosti. To ti tak budu věřit, ty nádhero. Otočila jsem se zpět na Edwarda, usmál se a začal mě odvádět do jídelny.

„Omluvte nás. Bella by se měla navečeřet.“ Řekl a Esme hned za námi volala.

„Udělala jsem ti lasagne, Bello. Doufám, že ti budou chutnat.“

„Vaříš znamenitě, Esme. Takže si myslím, že ano.“ Odpověděla jsem a zachytila odfrknutí Tanyi. Nevšímala jsem si toho a šla s Edwardem do jídelny. Posadila jsem se a v mžiku jsem před sebou měla vrchovatý talíř. S chutí jsem se pustila do jídla. Edward mě jako vždy bedlivě pozoroval. Brzy za námi připlula Tanya se sestrami a v závěsu se ploužili Rose, Alice, Jasper a Emmette. Všichni se posadili ke stolu a já nerušeně pokračovala v jídle. Všimla jsem si znechuceného pohledu Tanyi nad mou večeří a schválně jsem nahlas zavzdychala.

„Hmmm, je to výborné. Dáš si?“ zeptala jsem se Edwarda. Zacukali mu koutky.

„Radši bych si dal tebe.“ Řekl a políbil mě na čelo.

„Večer můžeš zase ochutnat.“ Zašeptala jsem, vědoma si toho, že mě díky svému upířímu sluchu uslyší všichni v místnosti.  S úsměvem jsem zaznamenala zalapání po dechu. Jedna nula pro mě. Za chvíli jsem dožvýkala poslední sousto a Rose odnesla talíř.  Edward mě chytl za ruku a jemně mi přejížděl palcem po zápěstí. Usmála jsem se na všechny v místnosti a zastavila se u Tanyi. Ta chvíli hleděla na naše spojené ruce a konečně promluvila.

„Takže, jak to funguje? Myslím, vy dva spolu.“ Zeptala se a ukázala ledabyle na nás dva. Dříve než jsme stačili vůbec něco říct, začal mluvit Emmette.

„No Tanyo, jsou jako hrdličky. Jeden by se z nich zbláznil. Pořád se hihňají, jednou jsem je načapal v posteli a Bella měla na sobě takovou černou záclonu či co, no byla bomba…“ Jeho příval slov zastavilo lupnutí v podobě facky, která mu přiletěla od Rose.

„Ty si viděl Bellu skoro nahou? Kde je tvoje manželská upřímnost – budeme si říkat všechno!“ začala Rose řvát na Emmetta, který si třel tvář.

„Rosiie, není to tak, že bych se chtěl dívat, já jsem šel k Edwardovi do pokoje a oni tam leželi a ona,“ ukázal na mě, „měla takové to hezké prádelko, no slušelo jí to…“ Plesk! Ozvala se další rána a Emmette si třel už i druhou tvář.

„Emmette Cullene! Jestli se ještě jednou podíváš na nějakou polonahou holku. Zatluču tě do země takovým způsobem, že tě ani Google nenajde, rozumíš!“ křičela na něj.

„Rose slibuju, už nikdy! Přísahám na medvídka, že už to nikdy neudělám.“ Odprošoval Emmette a na důkaz zvedl ruku s gestem čestný skautský. Mé tělo se otřásalo zadržovaným smíchem, který mě přešel hned, jakmile se Rose otočila na nás.

„A vy dva,“ ukázala na nás a já ztuhla, „se příště zamykejte.“

„Jako by ho to někdy zastavilo.“ Řekla se smíchem Alice. „Co kdybychom se přesunuli do obýváku?“ navrhla a všichni se začali zvedat.

„Jenom si zajdu pro něco k pití.“ Řekla jsem, odpojila se od ostatních a zamířila do kuchyně. Cestou zpátky jsem si prozpěvovala, jakmile jsem vešla do obýváku, zarazila jsem se. Tanya seděla vedle Edwarda na pohovce, ruku položenou na jeho hrudi a cvrlikala.

„Edwarde, to si musíš pamatovat. Bylo to před dvěma roky. Tolik jsme se tam bavili.“ Cukrovala na něj. Můra jedna. Ta její ruka mě vytáčela do takové míry, že jsem zauvažovala použít svou moc, prohodit ji zavřeným oknem a pokusit se jí rozprsknout. Alice se okamžitě začala smát, protože to s největší pravděpodobností viděla ve své vizi a Edwardovi začali cukat koutky. Poklepal si na svůj klín a já se vydala směrem k němu.

„Uniká nám něco?“ zeptala se Rose.

„Ale, Bella jen zvažovala, že si dá opáčko cvičení ze včerejška.“ Zašvitořila Alice. Všechny oči se otočily směrem ke mně a já cítila, že se mi hrne do tváří červeň. Všem zasvěceným cukali koutky a Denaliíští na mě koukali se zvednutým obočím.

„Měli jste ji včera slyšet,“ začal Emmette. „Edwarde ty můj upírku!“ snažil se napodobit můj hlas. To že jsem řekla? Musím se podívat na tu kazetu a zrudla ještě víc. Takhle vytržené z kontextu, měla ta věta celkem jiný podtext. Všichni se začali smát jen Tanya – zbledla? Je to možné? Začala jsem se uvolňovat. Líbilo se mi, jak mi všichni pomáhali usměrnit Tanyu. Musím Emmettov poděkovat, možná mu koupím nějaký malý dárek.

„To mi připomíná.“ Začal Emmette. „Mám bezva film, bude se Vám líbit. Je to sranda.“ Zařechtal se a podíval se směrem ke mně a já ztuhla. Žádný dárek, zabiju ho, rozhodla jsem se.

„Emmette, opovaž se!“ zařvala jsem.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Tak a teď musíte čekat, než svoje další nápady zase nahážu do Pc. Doufám, že se Vám to líbilo a nezklamala jsem Vás.

Alrobell

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 16. kapitola: