Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 14. kapitola

26.12.2009 (11:45) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6280×

14. kapitola

„Bude nejlepší, když zavoláme na pomoc Eleazara.“ Řekl a podíval se na Edwarda a ten přikývl. „Víš, co to znamená.“ Promluvil směrem k Edwardovi a já stále nechápala, o čem to mluví. Slyšela jsem zavrčení Alice a Rose. Tak to nebude dobré.

„Bello, musím ti něco říct.“ Začal Edward a já věděla, že se mi to nebude líbit. Všichni začali opouštět místnost. Alice na mě povzbudivě mrkla a kývla na znamení, že to bude dobré, to mě trochu uklidnilo. Možná to nebude tak zlé.

Byli jsme sami a Edward začal vyprávět… tedy chtěl začít vyprávět, ale výraz mé tváři ho zastavil a jen na mě koukal. Mou hlavou běhaly myšlenky. Co mi chce říct? Tváři se, tak vážně. Panebože, on je ženatý! Je mu přes sto let, není se čemu divit. A s tím Eleazarem přijede jeho žena. Já to věděla, tedy nevěděla, ale byla jsem moc šťastná, bylo jen otázkou času, než se něco stane. Musím, pryč! Nechci nic slyšet. Chci pryč, někde kde budu v bezpečí. Někde… a začalo mě šumět v uších. Věděla jsem, že jsem se přenesla, otázkou je kam.

Edward

Když Carlisle řekl, že zavolá na pomoc Eleazara, bylo mi jasné, že budu muset říct Belle o Tanye. S Tanyou se znám už sedmdesát let. Byla do mě zamilovaná od první chvíle, co mě spatřila, nicméně já jsem její city nikdy neopětoval. Byla nesmírně majetnická, žárlila i na Rose a nejvíce na Alice. Rose i Alice ji nesnášely, proto se jejich hrdlem prohnalo zavrčení, jakmile Carlisle řekl, že by měli přijet.

„Bello, musím ti něco říct.“ Začal jsem a všichni ostatní začali urychleně opouštět místnost. Chtěl jsem pokračovat, ale něco v jejím výrazu mě zastavilo. Jak rád bych ji četl myšlenky. Bella se na mě dívala a já věděl, že se něco stane. Najednou zmizela. Použila svou moc!

„Bello!“ zakřičel jsem na celý dům.

Vancouver Kanada

David

Simon ležela na posteli a odpočívala. Uzdravovala se velice pomalu. Její zranění byla hodně vážná, obyčejný člověk by to nepřežil. Minimálně týden budeme zůstat tady, než bude schopna cestovat a nevzbudit pozornost jiných lidí. Aro má špehy všude. Poté co jsem dal pokoje do relativního pořádku a zkontroloval Simon, začal jsem vytáčet centrálu Společenství v Londýně.

„Davide? Jste v pořádku?“ zeptal se mužský hlas na druhém konci linky.

„Máme problém, Lucasy.“

„Co se stalo?“ Lucasův hlas byl plný obav.

„Zjistili jsme, že dulcinée jsou dvě. Zatím nevíme, jak to, ale je to tak. Jednu našla Simon, tady ve Vancouveru a druhou jsem našel já. Problém je, že Simon byla napadena a dívku má Aro s gardou.“

„Jak jsou dvě? Co Simon, je v pořádku?“

„Proč jsou dvě, musíme zjistit. Simon se plně uzdraví. Počítám, že přijedeme příští týden. I když garda ji pořádně zřídila. Štěstí, že měla medailon ochrany, takže na ni nemohli použít své schopnosti, ale vynahradili si to jinak. Má několik řezných ran, vnitřní krvácení a zlomenou ruku. Její tělo se už hojí. Potřebuji, aby si zkoordinoval setkání na příští týden. Svolej celé Společenství.“

„Rozumím.“ Odpověděl Lucas. Ještě mu udělil několik instrukcí a zavěsil. Teď je nejdůležitější Simon. Vzal jsem si složku, která byla položena na stole. Dulcinée z Vancouveru se jmenovala Stephanie Holldenová. Bylo jí sedmnáct, to znamená, že byla o rok mladší než Isabella. Musí sehnat vše o těch dívkách, hlavně lékařské zprávy.

Bella

Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že jsem v pokoji, kde se rozprostírala naprostá tma. Mé oči si začaly zvykat na temnotu a postupně rozeznávaly jednotlivé kusy nábytku. Bála jsem se pohnout, bála jsem se nadechnout. V domě, kde jsem byla, byl ruch, ale co mě nejvíce šokovalo, byl výkřik. Výkřik osoby, kterou tak miluji.

„Bello!“ volal Edward a v jeho hlase bylo tolik bolesti a strachu. Stále jsem tedy byla v domě Cullenových. Zamrkala jsem a pořádně se rozhlédla kolem sebe. Nejenže jsem byla v domě Cullenových, ale v Edwardově pokoji. Ze všeho nejvíce jsem si přála být v bezpečí a přenesu se sem. Musela jsem se pousmát. Uvědomila jsem si, že musím rychle za ním. Musím mu to vysvětlit. Rychle jsem vyrazila ke dveřím a cestou jsem si narazila nohu o postel.

„Auaa!!!“ zařvala jsem a okamžitě se rozrazily dveře, stála v nich celá rodina. Edward se na mě díval pohledem, ve kterém se mísil strach a překvapení.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se a už mě svíral ve svém náručí. Slyšela jsem klapnout dveře. Bylo mi jasné, že ostatní odešli.

„Ano, já…“ začala jsem, ale jeho rty začaly drtit ty mé. Za chvíli se odtáhl a já mohla konečně popadnout dech. Pořád jsem byla v jeho objetí, jako by se bál, že mu znovu zmizím.

„Nikdy v životě jsem se tak nebál.“ Šeptal mi a vtiskl mi několik polibků do vlasů, za chvíli se odtáhl a já věděla, že čeká na vysvětlení. Sklopila jsem hlavu a pečlivě studovala vzorek koberce pod našima nohama. Co mu mám říct? Nejlepší asi bude pravda.

„Bello?“ zeptal se a čekal, až začnu. Pořád jsem měla oči zapíchnuté v koberci.

„Já…“ začala jsem, ale došli mi slova. Co mu mám říct? Dodala jsem si odvahy, zhluboka jsem se nadechla a spustila. „Vím, že jsi tady už dlouho a jsi tak krásný. Je mi jasné, že jsi měl nějakou přítelkyni, možná manželku a podle reakce Carlislela, Rose a Alice bych si vsadila, že ta osoba přijede s tím Vašim známým Eleazarem. Já, bála jsem se, co mi chceš říct a tak jsem radši nechtěla nic slyšet. Přála jsem si být někde jinde, někde, kde se budu cítit v bezpečí, kde mi nikdo neublíží. No a ocitla jsem se tady. Je mi líto, že jsem tě tak vyděsila.“ Šeptala jsem a při poslední větě jsem se odhodlala a zvedla hlavu. Dívali jsme se na sebe a Edward se usmál.

„Ty jsi hlupáček.“ Řekl. „Ano, je pravda, že s Eleazarem přijede jeho dcera, upírka Tanya, ale ona nikdy nebyla a ani nebude mou přítelkyní, natož manželkou. Tanya se do mě zamilovala při našem prvním setkání, ale já ji vždy bral jako sestru.  To co jsem ti chtěl říct – Tanya má velmi majetnické sklony. Ona žárlila dokonce na Rose a Alici. S největší pravděpodobností si bude vymýšlet pohádky o mě a sobě. Prosím, nevěř ji. Já ti přisahám, že jsem s ní za celou svou existenci nic neměl. A co víc, ty jsi a budeš jediná osoba, kterou miluji celou svou existencí.“ Dokončil svou řeč a do mých tváří se nahrnula červeň. Já jsem chtěla od něj utéct.

„Je mi to líto.“ Zaštkala jsem a mým hrdlem se prodral první vzlyk. Pevně mě objal a políbil.

„Všechno bude v pořádku. Jen my slib, že už nikdy ode mě takhle nezmizíš.“ Na znamení souhlasu jsem jen kývla.

„Měly bychom jít za ostatními. Musíme se na všem domluvit. Carlisle mám strach, že s Tanyinou prudkou povahou bude problém.“ Vzal mě za ruku a vedl mě za ostatními. Věděla jsem, že jim taky budu muset vše vysvětlit. A tak se i stalo. Esme, Rose a Alice souhlasně kývali a házeli na mě chápavé pohledy, během mého monologu. Emmettovi občas zacukali koutky a Jasper těkal očima s jedné osoby na druhou, protože byl zmatený z tolika pocitů najednou. Edward mě celou dobu držel za ruku a Carlisle nás upřeně pozoroval. Poté co jsem domluvila, se ujal slova.

„Bello, Tanya bude problém. Budeš muset být pod neustálou kontrolou, během celé jejich návštěvy. Edwarde, vím, že jste byli na lovu dnes, ale chci, aby jste šli znovu. Půjdeme všichni a s Bellou zůstane Alice a Rose.“ Domluvil Carlisle a ostatní se šli nachystat.

„Dávej na sebe pozor. Až se vzbudíš, budu u tebe.“ Řekl Edward.

„Nevím, jestli se mi povede usnout, bez tebe.“ Řekla jsem a spojila naše rty.

„Alice a Rose, tě utahají. Alice už má připravený program.“při těch slovech jsem nesouhlasně zamrčela a Edward se zasmál.

„Připravení?“ zeptal se Carlisle. „Tak ráno.“ Zavolal a společně s Esme zmizeli ve tmě. Edward mě ještě jednou políbil a zmizel ve tmě. Chvíli jsem tam stála a dívala se do tmy.

„Bello, tak pojď, uděláme si dámskou jízdu.“ Volala na mě Alice. Ale já měla spousty otázek a jen co jsme zavřely dveře, jsem je začala klást.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se Vám to líbilo. Nevím, kdy sem dám další kapitolku, ale budu se snažit co nejdříve. Chtěla bych Vám popřát krásné prožití Vánoc, bohatého ježíška a spousty splněných přání - i když z nás upíři asi nebudou :-))).

Všem svým čtenářům děkuji za podporu a komenty, které mě nutí psát dál a neustále přemýšlet, jak Vás napnout a nadchnout.

Vaše Alrobell

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 14. kapitola: