Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 12. kapitola

21.12.2009 (20:15) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5924×

12. kapitola

Bella

Na louce jsme se bavili asi hodinu a postupně se k nám přidávali i ostatní členové rodiny. Když přišel Carlisle, byl čas na trénink. Dneska chtěl procvičovat rozprskávání věcí. Trochu se podivoval nad tímto mým termínem, ale pak pokrčil rameny a odešel. Za chvíli se vrátil a v ruce držel bednu a v ní plno prázdných sklenic. Tolik? Přece nechce zničit tu louku?

„Myslím, že to není dobrý nápad. Tolik skla a já pohromadě.“ Začala jsem.

„Neboj, kluci to pak všechno uklidí, že kluci?“ zašveholila Alice. A od kluků se neslo nesouhlasné mručení. „jinak s námi budou muset v sobotu nakupovat.“ Dodala.

„Ale my budeme unavení z úklidu louky.“ Namítli a já se začala smát.

„Tak jdeme na to. Bello, ty si stoupni tady.“začal Carlisle organizovat. „Opora pro Bellu Edward a Rose, jako vždy. Kdo bude házet?“ zeptal se a Emmette začal skákat dva metry vysoko a vykřikovat.

„Já, já, já, prosím, prosím. Já! Já!“

„Dobře Emmette a Jasper budopu mít na starost sklenice a Alice je bude hlídat, aby něco neprovedli.“ Dokončil Carlisle. Všichni zaujali svá určená místa. „ Začneme zvolna, na můj povel vždy hodíte láhev. Postupně budeme zrychlovat. Emmette neházej to na Bellu, jasné! Vždy směrem od ní, ať se jí nic nestane.“ Poučil nás Carlisle. Podíval se směrem ke mně a já mu kývla na znamení, že jsem připravená. „Začínáme, teď!“ zavelel a první láhev letěla vzduchem. Soustředila jsem se a láhev se ve vzduchu rozprskla. „Výborně! Další!“ volal Carlisle. Tak to pokračovalo ještě chvíli a tempo se pomalu zrychlovalo. Zatím jsem vše zvládala. Zaznamenala jsem Edwardův starostlivý pohled, ale prozatím jsem se cítila v pohodě, takže jsem se jen usmála, abych mu dokázala, že jsem v pořádku. „Výborně,“ přerušil naše počínání Carlisle, „Teď po dvou, jedeme!“ a kluci začali vyhazovat naráz dvě láhve. Bylo to o něco těžší, ale zvládla jsem to.

Za chvíli nás přerušil hlas Esme: „Večeře! Bello, pojď se najíst!“

„Pro dnešek by to stačilo, kluci, vy ukliďte louku a Bello ty se běž navečeřet.“ Zavelel Carlisle a my se rozešli.

To samé místo, v tu samou chvíli

V nedalekém křoví stál muž zahalený v tmavém oblečení a pozoroval celou scénu na louce. Byl klidný, protože věděl, že ho upíři nevycítí a ani neuslyší jeho srdce. Našel ji. Ji, kterou tak dlouho hledal, dulcinée (francouzsky vyvolená). Nehýbal se, protože věděl, že jen pohyb ho může odhalit. V jeho mysli byla spousta otázek. Dulcinée je v rukou upírů? Nevypadá, že by ji zde drželi násilím. Bude to muset vyřešit. Všem na louce neviděl do obličeje, muž, který vše dirigoval, k němu stál zády, ale jeho hlas mu byl povědomí. Kde ho jen slyšel? Když všichni odešli, ještě chvíli stál a pak se vydal tiše pryč. Bude se muset spojit se Simon, ale nejdřív musí něco zjistit o té dívce. Konečně dokázal splnit své poslání. Clair, nezemřela nadarmo. Teď pomstí její smrt.

Později v motelovém pokoji, si prohlížel složku. Takže dívka se jmenuje Isabella Marie Swan. V tom mu zazvonil telefon.

„Mám ji.“ Řekl on i hlas v telefonu současně.

„Co si říkal Davide?“ zeptal se ženský hlas na druhé straně telefonu.

„Simon, našel jsem ji ve Forks.“

„To není možné. Já ji našla ve Vancouveru.“

„Co? Ony jsou dvě? Přijedu co nejrychleji. Tady ve Forks ji mají v moci nějací upíři, nevím ještě, o koho jde, ale budu potřebovat posily.“ Řekl David a zaklapl telefon. Okamžitě začal vytáčet letiště. Je opravdu možné, aby byly dvě dulcinée?

Dům Cullenových

Bella

Večeře byla znamenitá, Esme se překonala. Uvařila Boloňské špagety. Už po prvním soustu jsem zamlaskala blahem a sklidila tak menší úšklebek Alice a Rose. Za chvíli se k nám připojili i Edward, Jasper a Emmette, kteří dávali do pořádku louku. Po večeři jsme se chtěli dívat na film, ale mě se začali klížit víčka.

Probudilo mě jemné šimrání na tváři. Rukou jsem se automaticky ohnala a přetáhla si peřinu přes hlavu. Slyšela jsem jeho smích a byla okamžitě vzhůru. Vykoukla jsem z pod peřiny a byl tam. Edward, moje druhá půlka, můj život. Byla jsem šťastná. Přitulila jsem se k němu a zavrtala nos do jeho hrudníku. Slastně jsem se nadechla. Cítila jsem jeho polibky ve svých vlasech. Mohla bych takhle ležet hodiny. Položil mi svou dlaň pod mou bradu, jemně jí zvedl a já se topila v těch nejkrásnějších očích. Přibližoval své rty k mým a když se setkali projel mnou elektrický proud. Náš polibek byl zprvu něžný, ale za chvíli nabral na intenzitě a vášnivosti. Zasténala jsem a ruce jsem vpletla do jeho vlasů. Mé rty přešli od jeho úst směrem k jeho ušnímu lalůčku. Slyšela jsem, jak se přerývavě nadechl a to mi dodalo odvahu. Celá jsem se k němu přitiskla. V mžiku jsem neležela já na něm, ale on na mě. Svou rukou chytl obě mé a dal mi je za hlavu. Druhou rukou mi shrábl vlasy z mého obličeje. Chvíli jsme se dívali navzájem do očí a pak se mu na jeho tváři objevil nádherný úsměv. Opět začal přibližovat svá ústa k mým. Těsně u nich se, ale zastavil. Trochu jsem zvedla hlavu, abych naše rty spojila, ale on uhnul. Nespokojeně jsem zamručela a on se zasmál. Pak jemně přejel po mých ústech, ale pokračoval níž přes mou bradu k mému krku. Ten zahrnoval polibky a pak se zhluboka nadechl. Můj dech se zrychloval, byla jsem neskutečně vzrušená. Jeho rty začaly směřovat opět níž. Cítila jsem jeho chladný dech na své pokožce. Polibky začal obkreslovat lem mého pyžama a já se propnula. Najednou přestal a zaklel.

„Je čas vstávat, okamžitě toho nechte! Musíme jít do školy!“ křičel na nás hlas za dveřmi.

„Alice.“ Zavrčeli jsme naráz a rozesmáli se.

„Dokončíme to později.“ Zašeptal Edward a ještě jednou mě políbil. Zklamaně jsem vzdychla. Napadlo mě, že bychom nemuseli jít, ale domem se rozezněl rozzlobený hlásek Alice.

„Zapomeň Bello, Charlie by se to dozvěděl a už by tě u nás nenechal. Bude teď pryč často!“

Teď už chápu, jak to Emmette myslel s tím, že se v této rodině nic neutají. Naše malá FBI, tak říkal Alici, když jí chtěl poškádlit. Edward mě vymotal z přikrývky a já zamířila do koupelny. Poté co jsem ze sebe udělala člověka a oblékla se, sešla jsem dolů. Tam už na mě čekala snídaně. Během ní se za mnou ozvalo švitoření Alice.

„Bell, minule nám nevyšli nákupy, takže vyrazíme po škole.“

„Alice…“ začala jsem a otočila se. Chtěla jsem odmítnout, ale viděla jsem její výraz. Koukala na mě těma smutnýma očkama a pak se zasmála a zatleskala. Povzdychla jsem si. „Dobře, dneska jedeme nakupovat.“

„Výborně!“ zašvitořila.

Den ve škole uběhl překvapivě rychle a než jsem se nadála, byly jsme já, Alice a Rose na cestě do nákupního centra. Neviděla jsem Edwarda jen půl hodiny a už mi bylo smutno. Už cestou začala Alice plánovat, kam všude půjdeme.

„Nejprve oblečení do školy, pak oblečení na volný čas. Jo a musíme Belle pořídit večerní šaty, potom doplňky, boty a spodní prádlo.“ Dokončila svůj výčet a Rose souhlasně kývala. Tak to mě zabije, pomyslela jsem si. Jakmile jsme dojeli, Alice začala brát útokem všechny obchody. Scénář byl v každém obchodě stejný, pokaždé mě zahnala do kabinky a pak mi nosila tuny oblečení. Po třech hodinách neustálého oblékání a převlékání jsem byla úplně grogy.

„Dobře, dáme si pauzu, ať nám Bella nekolabuje.“ Řekla Alice a vydali jsme se k bufetu. Objednala jsem si kafe a francouzskou bagetu. Jedla jsem schválně co nejpomaleji. Rose za chvíli začala netrpělivě ťukat svými sytě rudými nehty o stůl a Alice mě propalovala pohledem. Věděla jsem, že to už nemůžu déle oddalovat a tak jsem rychle zhltla poslední sousto. Alice mě za to odměnila svým zářivým úsměvem a už mě zase táhla do obchodu. Ani jsem si nevšimla do jakého, protože než jsem se stihla rozhlédnout, byla jsem opět v kabince. Je to malá tyranka! Poté co mi v kabince přistála první várka oblečení, jsem pochopila, kde jsme. Poslední zastávka - spodní prádlo. Nevěřícně jsem se dívala na tu záplavu krajek a průhledného čehosi. Košilky, kalhotky, podprsenky co více odhalovali, než zahalovali. Zvedla jsem obočí a šáhla po první košilce, co mi přišla pod ruku. Byla to černá košilka, která byla celá průhledná s výstřihem snad až k pupku. Oblékla jsem si jí a musela uznat, že vypadá skvěle. Končila mi těsně nad zadečkem a řekla bych, že nebyla určená na spaní. Mé myšlenky okamžitě sklouzly k Edwardovi. Tolik jsem si přála být s ním a ne tady. Chtěla jsem být v jeho náručí, dotýkat se ho, líbal ho. Zavřela jsem oči a najednou mi začalo šumět v uších. Co se to sakra děje?

Ještě jsem slyšela Alici jak vrčí: „Opovaž se!“ a pak bylo ticho. Neslyšela jsem ani hudbu v obchodě jen hučení a pak nic. Nemohla jsem se ani nadechnout. Najednou vše přestalo.

Pomalinku se mi začali vracet smysly. Slyšela jsem tekoucí vodu, ale bála se otevřít oči. Ježiši kriste, kde to jsem? Zdráhavě jsem opatrně otevřela jedno oko a zalapala po dechu a vytřeštila oči.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Ták, doufám,  že se Vám to líbí... tato kapitolka je kratší, já vím, musela jsem ji useknout a trochu Vás napnout... jsem škaredá... pište komenty... a těšte se na další dílek...

Vaše Alrobell

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 12. kapitola: